14

Ta noc byla velmi dlouhá a ráno nepřicházelo. Jako kdyby se oběma vyhýbalo a snažilo se jim poskytnout více času. Oba mlčeli, ani slova v tu chvíli neměly smysl. Jen tam tak stáli a byli si vzájemnou oporou. Než se Kazuo osmělil a zvedl k Akemimu trochu uslzený pohled. Nevěděl, co přesně ho přivedlo, ale byl nesmírně rád.
"Přestane to někdy bolet?"
"Ne, nikdy. Ale už to nebude bolet tolik jako teď."
"Omlouvám se..."
Akemi neměl tušení, za co se Kazuo právě omlouvá. Ten jeho pohled, ty tmavé oči a jemně tvarované rty. Copak se jim dalo odolat? Možná byl Akemi příliš slabý, třeba ani odolávat nechtěl. Tenhle mladík mu znovu vtrhl do života, ale možná to na druhý pokus bude jiné. Vážně tomu chtěl věřit? Snad nějaká jeho část, která odhodila skepsi a ironii. I tak, aniž by se zeptal na svolení, přisál se Kazuovi prudce na rty. Jako tenkrát v té sprše, když ho chtěl umlčet. Ale co chtěl tentokrát? Překvapivě mu Kazuo polibky okamžitě začal vracet a brzy se oba ponořili do dravého líbání, které však nebylo nijak násilné.

Černá košile se tiše a ladně snesla na podlahu a brzy ji následovala i druhá bledě modrá, která dopadla na ni. Jedny kalhoty zůstaly na prahu dveří do ložnice, ty druhé vydržely až k posteli, než byly také odhozeny. Starší kovová postel zavrzala pod náporem dvou těl a tiché zasténání, které nedokázalo přehlušit zvuky aut přicházející zvenku, se rozneslo pokojem. Jemné doteky dvou těl, která se více než milovat, chtěla poznávat. Trvalo to snad celé hodiny, než byli oba muži již příliš roztoužení a nespokojili se jen s líbáním a hlazením. Kazuovo tělo se chvělo, možná přílišným vzrušením, možná trochu strachem. Akemi konečně viděl tu pravou mladíkovu tvář. Tu, kterou lidem neukazoval, tu, které se tak snadno dalo ublížit. Konečně poznal opravdového Masata Kazua a ne jen jeho přelud, ne jen vymyšleného RIVENA. A muž byl okouzlen. Kazuo byl jako křehká porcelánová panenka, stačilo ho jen upustit na zem... a již nebylo možné střepy slepit dohromady. Tohle se stalo, tak vznikl ten děsivý přízrak zpěváka. Ale Akemi ho pouštět nechtěl, naopak, chtěl ho poznat více. Pamatoval si jeho nesmělý úsměv z řad videí, které shlédl ze začátku jeho kariéry. Trochu legrační krčení nosu, když se mu něco nezdálo a bál se to říct... nervózní prohrabávání vlasů... to vše jako by znal. Znal dokonale i jeho tvář z desítek plakátů z Mikotina pokoje. A teď všechno tohle mohl vidět na vlastní oči, když se mu povedlo z Kazua sundat ty děsivé nemoderní boxerky. Mohl mít jeho nahé tělo rozechvělé jen pro sebe.
Opatrně sjel dlaní mezi jeho stehna a dotkl se již pulsující erekce. Ostrý nádech Akemimu jasně napověděl, že na to přesně mladík pod ním čekal. Ale nijak nespěchal, nevystavoval své tělo, nesnažil se pohybovat ani proti Akemiho ruce, když ho poprvé sevřela v dlaní. Jen slabé zasténání toho krásného hlasu, dnešní večer však již zněl trochu nakřáple.
Akemi ho nezlobil příliš dlouho. Snažil se jen mladého zpěváka trochu uvolnit. Cítil, že dnes večer to jednou stačit nebude.
"Otevři oči... chci, aby ses na mě díval."
Prosba byla uposlechnuta. Kazuo trochu neochotně otevřel oči. Nejspíš očekával známou bolest z průniku do svého těla, tak jako vždy. Dnešní večer však byl jiný. Znamenal začátek něčeho nového. Akemi na to šel pomalu, opatrně se svým mužstvím tlačil do Kazuova těla. Pokaždé, když začal nepříjemnými pocity přivírat oči, přestal. Už jen průnik byl mučivě pomalý a při tom snad ten nejerotičtější zážitek, který Kazuo dosud pocítil. Měl pocit, že se zblázní. Jeho tělo sebou v záchvěvech rozkoše trhalo a dokonce se mu roztřásly i ruce, se kterými se snažil svírat Akemiho kolem krku. Po tak dlouhé abstinenci, i díky jeho mizivým sexuálním zkušenostem, se ozval přidušený výkřik a Akemiho podbřišek zkrápěla horká tekutina. Přesně v tu chvíli, kdy do mladíka konečně pronikl celý.

"Já... promiň, já nemohl..."
Prst na jeho rtech mu však jasně dal najevo, že se muž nezlobí. Prst poté vystřídaly Akemiho rty. Chvíli ho jen tak líbal a nechal ho si ten pocit užít. Jen v něm nehybně ležel, horkost Kazuova těla mu stoupala do hlavy. Musel se hodně ovládat, aby si to vláčné tělo nevzal prudce a dychtivě.
Na to bude ještě dost času. Byl si jist, že se mu povede Kazua opět navnadit na pokračování. Nebylo to ani tak těžké, opět probudit jeho mužství k životu. Stačilo se v jeho těle jen párkrát pohnout. Akemimu se podařilo otřít o správná místa v mladíkově těle. Ostrý výkřik a pak už jen cítil, jak se mu kolem beder zaklesly dvě štíhlé nohy a daly mu tak více prostoru k pohybu.
To už věděl, že se nemusí držet zpátky.

Noc přeci jen skončila. Namáhavá noc plná rozkoše, která naplnila dvě opuštěné duše teplem. Přišlo brzké ráno a východ slunce, na který se dívali oba, stále zaklesnutí v sobě. Kazuo se nemohl nabažit toho pocitu mít Akemiho uvnitř svého těla. Odmítal ho propustit dokud jen mohl. Akemiho silné paže svíraly to křehké nahé tělo, cítil jeho vůni, i vůni jejich milování. Kolikrát ráno ho napadlo, že potřebuje sprchu? Že oba potřebují sprchu a nové povlečení... rozhodně nové povlečení, které nasáklo za dlouhou noc spoustu jejich vášně a potu. Ale nechtěl ničit tu chvíli, ten východ slunce, který přišel tak náhle.
Cítil, jako kdyby chtěl Kazuo něco říct. Ty dvě tmavé oči se na něj upřely. Ale Akemi, vyděšen, prudce zavrtěl hlavou a zakryl mu dlaní ústa. Vytušil, co by mladík pronesl. Ale to nesměl, to by všechno zkazilo. Žádné miluji tě, žádné zůstaň se mnou... ne, na tohle bylo brzo a to se Kazuo stále nenaučil. Nechal se tak snadno strhnout svými pocity.
"Teď mě budeš chvíli poslouchat a pokud budeš souhlasit, kývneš hlavou, ano?"
I kývání hlavou bylo pro Kazua náročné, snažil se Akemiho ruku sundat, ale marně. Byl zalehnut tělem, které bylo podstatně těžší a připadal si mírně vmáčknut do matrace.
"Přijmu tvou nabídku, ale jen za těchto podmínek:
Za prvé, to, co řeknu, to bude platit a ty to uděláš.
Za druhé, žádné manýry popových hvězd, RIVEN už je mrtvý, jasné?
Za třetí, žádné vyznávání lásky a hlavně, žádná nemilá překvapení, žádné podlosti a tak dále. Rozuměno?"
Akemimu se zdálo, že se Kazuo směje, jeho oči přímo blýskaly radostí a dokonce v nich šlo spatřit i dva ďábelské plameny, které jasně prozrazovaly, že i když podmínky stanovené svým manažerem uzná, stejně je poruší. Ale Akemi se jen se souhlasným přikývnutím spokojil a svou ruku pomalu stáhl.
"Beze mě se ani na pozadí nepoškrábeš, aniž by ses dovolil."
"Ty mi ho poškrábeš rád, co?"
Kousavý RIVENŮV tón se vrátil. Co tu dělal? Ne, žádné takové. Ostré plácnutí hvízdlo vzduchem. Bolestné zaskučení, když Kazuo dostal po inkriminovaném pozadí až se mu tam vytvořil zarudlý otisk Akemiho ruky. Muž potěšeně vstal a jako démon ze samotného pekla odkráčel do sprchy.
"Akemi, ona..."
Než však Kazuo stačil doříct svou větu, ozvala se z koupelny salva sprostých slov, nadávek a syčení.
"Neteče teplá..."
Podlý smích se rozlehl pokojem. Přesto však byl Kazuo rád, že znovu, jak bylo jeho zvykem, dosáhl svého. Zlákal Akemiho ke společné práci a ten zbytek? Svést ho není tak těžké. Tu noc jasně poznal, že Akemi je v této oblasti milování nepřekonatelný a hlavně, že se mu sám líbí a vzrušuje ho. To Kazuovi přinášelo další úlevný, neutichající smích. Včerejší noc proplakal, dnešní ráno začíná s čistým štítem. Silnější než byl kdy dříve. S výborným manažerem po svém boku a s trochu štěstí i milencem, který je velmi něžný i divoký. S přítelem, který ho dokáže obejmout.
Kazuo sevřel víc teplou přikrývku a zamotal se do ní jako housenka. Chtěl ještě chvíli ležet a vychutnávat si vzpomínky na jejich milování a Akemiho charakteristickou mužnou vůni.

 

Hala JPA, tisková konference o týden později

Kazuo se zjevil za malým pultíkem jako sám fénix, který povstal z popela. Jeho záře, aura, kterou ze sebe vydával jako kdyby ohromila všechny přítomné novináře. Akemi mu dával ještě na chodbě u záchodků poslední instrukce. Neodpovídat na hloupé dotazy, držet se tématu... a mladík mu vše odkýval. Avšak měl svůj tajný plán na to, čeho se držet a na co odpovídat. Dokonce od Akemiho dostal několik legračních kartiček, na které si děti ve škole píší japonské znaky, aby si je zapamatovaly. Na jednom byl nápis "Bez komentáře", na druhé zase "K tomu se nebudu vyjadřovat." Kazua to nesmírně pobavilo. Akemi s ním opravdu někdy jednal jak s malým nesvéprávným dítětem.
Několik záblesků fotoaparátů ho oslepilo, ale povedlo se mu pultík neporazit a všechny novináře mile přivítal a poděkoval jim za jejich přítomnost. Pak, jak měl vypsané na třetí kartičce, jen odcitoval nazpaměť text, který do něj Akemi cpal celé dny.
"RIVEN je mrtvý. Já jsem Masato Kazuo a vracím se zpět k tomu, co miluji nejvíce, ke zpívání. Již dva mé nezávislé singly jste mohli slyšet v rádiích, i s mou výzvou pro pana Akemiho Yashira. Pan Akemi, přes můj jemný nátlak, svolil stát se mým manažerem a dále se mnou spolupracovat na tvorbě desky, a také malého předturné. Moje nové CD nebude již pod taktovkou Argo Music, ale produkuji si ho sám, nezávisle na hudebních společnostech..."
Byl to celkem dlouhý monolog. Kazua bavilo sledovat šokované pohledy a výrazy tváří několika novinářů. Jiní si dokonce zapomněli i zapisovat nebo natáčet na diktafony. Po tomto monologu, ve kterém oznámil své záměry, svůj návrat do showbyznysu a svou další tvorbu nastalo poměrně ticho.
"Dotazy?"
Nebylo zvykem na RIVENOVÝCH tiskovkách dávat prostor pro dotazy, proto to mnohé překvapilo. Ale hned využili nabízené příležitosti. Mnoho otázek k jeho minulému účinkování jako RIVENA, mnoho dotazů proč změna image a pseudonymu, na které Kazuo trpělivě odpovídal, jak nejlépe uměl. Nepředpokládal však, že v publiku novinářů sedí i slečna Wasure, bulvární šiřitelka a sběratelka klepů nevalné kvality a pravdivosti.
"Pane Masato, je pravda, že vaše matka před šesti měsíci zemřela? Je toto snad důvod ke změně?"
Otázka, na kterou Kazuo nemusel odpovídat, podle Akemiho mimiky. Ale mladík se rozhodl už nedělat žádné tajnosti, žádné lži.
"Ano, to je pravda. Má matka podlehla těžkému boji s rakovinou. A je to také důvod k mému návratu kromě mé lásky k hudbě. Přála si, abych žil svůj sen a já ji chci toto přání splnit. Z tohoto přání jsem také složil píseň Nebe."
Na chvíli to slečnu Wasure odradilo, ale po deseti minutách se znovu přihlásila o slovo.
"Je pravdou, že jste homosexuálně zaměřen? Přitahují vás muži, pane Masato?"
Nastal trochu povyk. Takovéto osobní otázky kolem orientace by si nedovolil položit sebe zvědavější novinář, ale jak se zdálo, mladá bulvární novinářka se neštítila ničeho, ani nelibosti svých kolegů na tiskovce.
Kazuo se přísně zamračil. Možná v duchu čekal takovou otázku, popravdě v ni přímo doufal, protože sám se svou orientací nemohl jen tak vyjít na světlo. Tohle byla příležitost, i když si to představoval trochu jinak.
"Povídá se to o mě? No... je čas nalít si čistého vína. Většina drbů o mě je více či méně pravdivá, tento také. Ano, jsem homosexuál, přitahují mě jen muži! Nijak se za svou orientaci nestydím, ale nehodlám na ni ani stavět svou oblíbenost nebo kariéru. Můj osobní život je položka, která musí zajímat jen mě a momentálně dělám vše pro to, abych si ho urovnal."
Andělský úsměv mladíka za pultíkem přehlušilo hlasité prasknutí plastového kelímku se studenou kávou, kterou zrovna držel Akemi v ruce. V tu chvíli měl chuť toho kluka vážně uškrtit, nebo o něj omlátit ten pult. Jelikož se dala čekat následující otázka.
"A máte nějaký bližší vztah s vašim manažerem?"