15

Hala JPA překvapivě umlkla. Všechny oči se nyní upíraly na mladého zpěváka. Všichni očekávali, jakou odpověď jim Kazuo dá. Už přiznat takhle veřejně homosexualitu nebylo příliš běžné. Navíc podobná otázka visela na rtech snad hned několika novinářům. Nikdo z nich však nebyl tak drzý, aby se tázal přímo. Ale byla to vcelku zavádějící otázka. Mladík se vrátil po roce, už dřív byl samý skandál a najednou posílá do éteru vzkaz, že chce spolupracovat s jedním z nejvlivnějších manažerů v branži. Pak přiznává homosexualitu a manažera má po svém boku... jistě to vypadalo podezřele.
"Náš vztah je... no máme velmi intenzivní pracovní vztah."
Nevinný Kazuův úsměv doháněl Akemiho k šílenství. Teď by byl schopný rozmačkat v dlani celý ten automat na kávu.

Copak ten hňup nevěděl, co je to hra slov? Nevěděl, jak novináři budou reagovat na tahle spojení slov? Znělo to, jako kdyby v klidu a s úsměvem tvrdil, že spolu s Akemim šuká velmi intenzivně a tvrdě při práci. Manažer by si nejraději v tu chvíli rval vlasy z hlavy. Nebyl si jist jestli Kazuo schválně zvolil takovou nešťastnou odpověď, nebo dobře věděl, že tím podnítí fantazii novinářů. Stále nevěděl, co od mladého zpěváka může čekat a popravdě mu ještě tak stoprocentně nevěřil.
Jasně dal Kazuovi na srozuměnou pohledem, že ho úkladně zavraždí a že nemá odpovídat na další otázky, jen se držet toho, na čem se domluvili. Kazuo trochu zahanben kývl, ale bylo již pozdě. Samozřejmě, jeho nešťastná formulace odpovědi vzbudila u novinářů ještě více otázek. Nastal zmatek, novináři se překřikovali navzájem jen aby mladý zpěvák odpověděl právě na tu jejich otázku.

Akemi nemohl mladíkovi nijak pomoci. Kdyby do konference zasáhl, bylo by to ještě mnohem horší, vypadalo by to, jako že zpěváka ochraňuje a ranní titulek všech bulvárů by je označil za milence. Pro Kazuu by to nebylo nic tak extrémně zlého. Svým prohlášením sice přijde nejspíš o pár fanynek, ale s rostoucí popularitou homosexuality jich další desítky získá. Teď to bylo přeci jen v módě být teplej. Navíc byl zpěvák ještě mladý a opravdu hezký a talentovaný, mohl si to dovolit. Jiná situace by to ovšem byla pro Akemiho. Teplý zpěvák je fajn... ale teplý manažer to je konec. Akemi by ztratil nejen důvěru svých známých v branži, nemluvě o respektu. Být spojován s mladou pěveckou hvězdičkou by mu také nijak nepomohlo. Utrpěla by jeho pověst i profesionalita, byl by okamžitě spojován se všemi svými mužskými klienty a kolegy a tiskem by se jen šířily pomluvy, s kým kdy co měl.

"Moment, moment, ale tak... tak to není, prosím... utište se, já vám to vysvětlím."
Novináři se nakonec po chvíli uklidnili. Vyburcovali konečně zpěváka k nějakému proslovu a Akemi už hledal, co těžkého by po Kazuovi hodil a sundal ho tak z toho malého pódia.
"Před rokem se společnost, která mě zastupovala ještě pod pseudonymem RIVEN, rozhodla zachránit mou skomírající kariéru a najala tedy na mě toho nejlepšího manažera, který měl být mou poslední šancí. Bohužel v té době jsem nebyl schopný přijmout pomoc. Myslím, že všichni znáte mé eskapády s alkoholem a drogami, ze kterých jsem naštěstí venku. Před rokem jsou svou kariéru chtěl ukončit a odejít. Zničit vše... nevážil jsem si snahy pana Akemiho a jistě jsem mu způsobil mnoho problémů. Měl jsem spoustu času o tom přemýšlet, a proto jsem se rozhodl zkusit to znovu. Proto jsem chtěl opět jako svého manažera pana Akemiho, kterého jsem zklamal. Toužil jsem,, abych mu dokázal, že na to mám, navíc je to jeden z nejlepších manažerů v Tokiu, a tak jsem si byl naprosto jist, že by má kariéra zpěváka pod jeho dohledem jistě vypadala jinak.
Chtěl jsem prostě dostat druhou šanci a jsem velmi rád, že mé přesvědčování bylo úspěšné a pan Akemi svolil ke spolupráci. Nic víc v tom není."

Akemi hleděl zaraženě na mladého zpěváka. To ráno sliboval - žádné lži, žádná přetvářka, otevřenost. Ano, soukromý život byl jen jeho, ale přesto Akemi poznal, že ho netěší takhle tisku lhát. Ale byla to vůbec lež? Vyspali se spolu jen jednou, i když oba cítili, že ta noc byla hodně jiná, hodně je to spojilo. Nečekal, že se začne Kazuo chovat tak zodpovědně a dospěle. I když ten úvodní přešlap byl zlý, krásně to svým doslovem zachránil. Akemi se jen pousmál. Bude ho muset naučit tolik věcí. Jak jednat s novináři, jak neodpovídat na nevhodné otázky, jak poznat nevhodné otázky. Jak se prezentovat v mediích i na veřejnosti. To vše mu bude muset natlouct do hlavy znovu a po svém, aby se nedopracovali zase k tomu strašidlu RIVENOVI.
Momentálně na něj media pohlížela dost nehezky, byly zvědavy, co z této změny image a pseudonymu vzejde. Ale Akemi si byl jist, že mu příliš lidí nevěří. Bude před nimi ještě dlouhá cesta, kterou Kazuo už nakročil dvěma úvodními singly. A pokud bude pokračovat v takové tvorbě, rád mu pomůže.
Akemi byl tak zaujat svými myšlenkami a sledováním usměvavého Kazua, který ještě odpovídal na pár dodatečných otázek o své nové tvorbě a desce, že si nevšiml něčeho zvláštního. Koutkem oka jen zpozoroval cíp letních hnědých šatů s béžovým roláčkem. Okamžitě se ohlédl, ale jako by ty šaty zmizely v davu. Viděl, jak se otevírají zadní dveře do chodby a okamžitě tam vyrazil. Dokonce několik novinářů i Kazuo si všimli jeho podivného chování.
"Mikoto!"
Bylo to šílené, nesmyslné a přesto... se dívka otočila a jemně pousmála na svého bratra. Tyhle šaty by Akemi poznal všude. Tolik se ji líbily, že si na ně sama vydělala obsluhováním v kavárně. Hnědé šaty s podzimními lístečky na okrajích. Milovala podzim, říkala, že je romantický. Nevadilo jí mrazivé počasí, ani dusivá horka... Ale podzim... bylo roční období, kdy vždy vykvetla a usmívala se nejvíce.
Jemný pokyn dívčí ruky naznačoval mávání.
"Odpusť mi to..."
Akemi prudce hrábl po dívčině ruce, ale jako by se v ten okamžik rozplynula, její úsměv zmizel a kolem byly jen holé zdi chodby. Nejspíš mu přišla říct, že takhle to mělo být, že osud svedl dvě její osudové lásky k sobě. Přišla mu říct, že je šťastná.

"Něco se stalo? Tak rychle si vyběhl..."
Kazuo ustaraně sledoval tvář svého manažera. Ale Akemi jen zavrtěl hlavou a hodil po něm bundu. Byl čas k odjezdu, konference skončila.
"Budu potřebovat nahrávací studio... místo, kde budu moct pracovat a nahrávat."
"A také nový byt, ta myší díra je strašná... měl jsem pocit, že mě v té sprše hryzne šváb do palce, navíc ti neteče teplá voda."
"Hodláš se u mě zdržovat častěji? I na koupání?"
Kazuo na něj zvědavě zamrkal, když nastupovali do auta. Ale Akemi záhadně mlčel. Vážně měl v plánu s tím potrhlým klukem mít románek? Nebo ještě hůř vztah, který budou muset permanentně tajit? Pro něj by to nebyl problém, ale zvládne to Kazuo? Otočil se na mladíka s otázkou v očích, ten ji však nemohl rozumět. Nakonec si jen povzdechl a místo odpovědi si přitáhl Kazuovu hlavu blíž a dravě ho políbil. I to se dalo považovat za odpověď.


O měsíc později

Kazuo seděl v nahrávacím studiu již více jak osm hodin. Byl však plný energie a elánu, což překvapovalo nejen techniky, které Akemi najal, ale také manažera samotného. Povedlo se jim koupit malé nepoužívané studio, které dřív sloužilo pár nezávislým umělcům a také jako soukromé rádio v druhém patře. Kazuo na koupi trval a byl ochoten i zaplatit podle Akemiho přemrštěnou cenu. Nějak se do toho místa hned na pohled zamiloval. Je pravda, že sehnat techniky byl větší problém. Jakmile se vyslovilo jméno Masato Kazuo a lidé z branže si to spojili se jménem RIVEN odmítali s ním spolupracovat. Někteří si pamatovali jeho děsivou cholerickou povahu, jiní o ní slyšeli. Před Kazuem bylo ještě hodně práce, aby se zbavil nálepky ožralecký flákač. Naštěstí se jim povedlo přemluvit pár výborných zvukových techniků, kteří byli Kazuovou hudbou vcelku okouzleni. Jak se zdá, se zpěvákem si rozuměli.
Po těch osmi hodinách už byli všichni unavení, ale dobíjel je Kazuův úsměv a také jeho legrácky na piáno, kterými vyplňoval čas. Jednou americká hymna, po druhé korejská lidová písnička, u které i zvládl pochodovat. I Akemi se musel tomu šaškovi smát. Když tak na něj hleděl skrz pevné sklo zkušebny, říkal si, jaká je škoda, že nikdy nebude moct Mikoto seznámit s jejím idolem. Kdyby jen nevznikla Mirai, kdyby byl RIVENOVI přidělen dřív... Akemi přímo viděl její rozradostněný výraz i to, jak by se napjatě lepila na sklo zkušebny. Ta představa ho rozesmála.
Neřekl Kazuovi, co tenkrát na té konferenci viděl. Nebyl si vlastně jist, co to viděl. Možná, že byl jen unavený a nevyspalý, možná si s ním pohrála jeho fantazie a viděl to, co chtěl vidět. Na duchy totiž Akemi rozhodně nevěřil. Přesto měl před očima stále její milý úsměv.
"To pro dnešek stačí, Kazuo, ten zbytek dotočíme v pátek, kdy přijede slečna Kuriko."
"Ty houslové party tomu dodají duši, vážně!"
"Jistě, jistě. Ale teď tě odvezu někam na jídlo, než se tu náš slavný zpěvák, co nás živí, zhroutí vyčerpáním a to by nebylo dobré."
"Zveš mě na rande?"
"Rozhodně ne."
"Tak to nikam nejdu. Klidně nahraju i zbytek toho partu."
"Jsme tu všichni unavení, Kazuo a poslouchat to tvoje krákání ještě o minutu déle, jistě to na mě zanechá nějaké trvalé poškození."
"Řekl jsem ti, že nikam nejdu. Jediné, co mě odtáhne zrovna teď od muziky, je rande."
Akemi měl pocit, že si omlátí hlavu o sklo před sebou. To si snad ten kluk dělá srandu.
"U večeře s tebou chci stejně něco probrat."
"Fajn, fajn, můžeš si myslet, že tě zvu na rande."
Akemi tak snadno rezignoval, ale proč? Možná ten svůdný lišácký pohled, který Kazuo uměl vykouzlit. Nedalo se mu říct ne. Navíc měl muž pocit, že chce mladý zpěvák tímhle šíleným pracovním tempem zapomenout na ten pocit prázdnoty a ztráty své matky a to rozhodně nebylo zdravé takhle se ničit. Proto byl Akemi ochotný souhlasit aspoň s večeří.

Už v autě Kazuo Akemimu vnutil jakousi demo nahrávku a trval na jejím puštění. Ozvalo se několik historických nástrojů starého Japonska, převážně flétna Šakuhači a Šamisen a taky velmi netypický hlas nějaké zpěvačky, kterou Akemi neznal. I když byl zvyklý na jiný druh hudby, snadno se do toho zaposlouchal. Bylo to tak melodické a přitom mírně děsivé, rozechvělo to něco uvnitř Akemiho.
"Kdo je to?"
"Říká si Čiripoi, v překladu něco jako "malí ptáčci". Je geniální. Viděl jsem ji několikrát hrát v ulicích Šinagawy. Je naprosto úžasná a tenhle demo song, natočený doma, prodává lidem, aby si poslechli víc její hudby."
Akemi pokýval hlavou, ale stále nechápal, kam mladý zpěvák směřuje. Až když parkoval u jedné malé rodinné restaurace v centru, z Kazua to vylezlo.
"Víš, proč jsem chtěl to studio? Produkovalo nezávislé umělce a já... v tom chci pokračovat. Jen málokteří mají štěstí, že je objeví někdo vlivný tak jako mě a mnozí talentovaní umělci zůstávají tam venku na ulicích a sní o tom, jak by chtěli svou hudbu dostat k více lidem. A já... teda moje studio KMM je bude podporovat a produkovat lidem."
Akemi málem auto neubrzdil a mírně zaškrábalo o obrubník. Poté pohlédl na Kazua s jasným despektem.
"Nemáš natočenou ještě svou desku, víš, kolik dá práce tvá kariéra? Chceš se starat ještě o kariéru jiných? Zbláznil si se snad? Možná časem, až dokončíš své CD a své koncertní turné, si můžeš přizvat spolupracovníky..."
"Ale já o tom nemíním diskutovat, Akemi, jen jsem ti oznámil tento fakt."
Kazuo utnul svého manažera v půlce přednášky a ladně vystoupil z vozu. Jako kdyby absolutně ignoroval Akemiho nevraživý pohled. Ne, tentokrát to bude jiné, nenechá si do ničeho mluvit. A dokud má příležitost, chce stejnou nabídnout i ostatním s takovým talentem. A Akemi se může vztekat a být proti jak chce.