16

Akemi toho rána musel odjet do města, domluvit propagaci nového CD v několika rádiích, a také zařídit jeho vydávání. CD už bylo skoro hotové, zbývaly jen dvě písně. A Akemi musel hrdě uznat, že Kazuo odvedl skvělou práci. Dokonale vyvážené CD plné síly a energie a sem tam i pomalé přemýšlivé skladby. Věděl, že to bude trhák a možná se dočkají nějakého ocenění, ale to už by trochu předbíhal.
Ve studiu zanechal Kazua pracovat na další písni. Psaní mu šlo od ruky a dokonce vstával už v osm hodin, tak, jak mu Akemi nakázal. Vše se zdálo být v dokonalém pořádku.

Od Kazuova nápadu vydávat nezávislé umělce se o tomto tématu již nezmínil, což bylo jen dobře. Akemi doufal, že to byl zase jeden z jeho bláznivých a rozmařilých nápadů, a proto to přešel s klidnou myslí. Tato záležitost pro něj byla uzavřená. To však netušil, že zpěvák má trochu jiné plány. Pochopil to až po svém návratu do studia, kdy místo zvuku Kazuova hlasu zaslechl piáno a flétnu Šakuhači. Jaké pak bylo Akemiho překvapení po vstupu do zkušebny, když místo nahrávání další písně na Kazuovo CD se tam, podle slov jednoho z techniků, nahrávalo demo CD zpěvačky a instrumentalistky Čiripoi.
To ho velmi rozzlobilo. Ani výmluvy techniků, že na tom mladý zpěvák trval, nebral v úvahu a vtrhl jim přímo do kompozice skladby, takže se nahrávání muselo přerušit. Kazuo nahodil naprosto andělský výraz a doufal, že to Akemiho obměkčí, ale marně. Vyslechl si přednášku o dělání své práce, o tom, jak se má nejdřív starat o sebe. To ho poměrně dost rozladilo. Takže prudce vstal a bez jediného slova opustil zkušebnu.

Akemi nevěděl, proč mu Kazuo takto neustále odporuje. Proč ho chtěl vůbec za manažera, když si věci dělá stejně po svém, jako by na truc. Manažerovi se zdálo, že jejich pracovní vztah funguje skvěle. Nepředpokládal však, že Kazua žere něco trochu jiného.

Od té společné noci spolu oba muži udržovali jen čistě pracovní vztah. Akemi si dával záležet na tom, aby se od Kazua držel v dostatečně vzdálenosti, která se nesměla snížit na méně než metr. Samozřejmě s ním i Akemi jednal jako se spolupracovníkem a Kazuovy kradmé pohledy či pokusy se ho dotýkat nějak intimněji zásadně ignoroval. Manažer si neuvědomil, že svým chováním jen mladíka mate a vhání ho opět do osidel starého dobrého RIVENA.
Technici jen překvapeně sledovali Kazuův odchod. Bylo to poprvé, za tu dobu spolupráce, co mezi Akemim a mladým zpěvákem zavládlo neporozumění. O to ponuřejší byla poté atmosféra. Všichni chápali, že Akemi chrání zájmy svého klienta, ale proč byl proti zpěvákovi tak chladný a útočný? Jen jeden z nich dokázal pochopit to jasné milostné napětí mezi oběma muži a to jen díky tomu, že je jednou načapal u záchodků, když se Kazuo snažil Akemiho políbit. Všem však bylo jasné, že pokud spolupráce půjde takto dál, brzy to bude mít na všech následky.

I sám Akemi si uvědomoval, že asi něco není v pořádku a Kazuovi něco zásadně vadí. Hodlal to však zavčasu vyřešit, než by to mělo i další, o to horší, vliv na jejich společnou práci. Věděl, kde ho má hledat, a proto se vydal do jeho bytu. A to už se zapřisáhl, že na to místo nevkročí.

O tři dny dříve

Akemi zůstal ve zkušebně až pozdě do noci. I posledního technika poslal domů, přeci jen měl ženu a malou dceru, nebylo dobré, aby zůstával v práci tak dlouho. Akemi chtěl jen dokončit materiály k přebalu CD, vybrat ty správné fotky i booklet. Věřil, že je ve zkušebně už sám, a proto si dovolil pustit si již stvořené Kazuovy písně. Byl na tohle CD velmi hrdý. Nejen kvůli skvělé hudbě, ale převážně kvůli těm Kazuovým textům, které měly duši. Sám si oblíbil skladbu s názvem Bláznovy sny. Jakmile dokončí CD, začnou pracovat na klipu k této písni. Zaposlouchal se do slov a na rtech se mu vykouzlil úsměv. Nevšiml si tedy, když do zkušebny za ním vstoupil mladý zpěvák, který dnes měl mít volno.
Kazuo přešel k Akemiho zádům a prudce ho objal kolem ramen. Muž se lekl, jeho tělo sebou prudce trhlo.
"Co tu děláš?"
"Líbí se ti? Bláznovy sny?"
"Je to podařená píseň. Uvažoval jsem, že by bylo dobré zkusit natočit klip, který by budil dojem prostředí psychiatrické léčebny. Uvážeme tě do svěrací kazajky..."
"Tak tohle tě rajcuje? Svěrací kazajky a svazování?"
Mladíkův jemný smích způsoboval Akemimu mrazení na zátylku. Cítil jeho tělo, jak se na něj tiskne. Cítil jeho vůni. A po chvíli rozpoznal i jeho rty, které se mu přisály na krk. Akemi se tentokrát nijak nesnažil Kazua zastavit. Nechal si i rozepnout knoflíčky košile a dovolil Kazuově ruce, aby zmapovala kousek jeho hrudi. Možná ten den sám cítil potřebu něžností. Nebo už ho nebavilo stále Kazua odhánět?
"Co takhle sklenka vína? U mě?"
"Neteče ti teplá voda."
"Spravil jsem to, vážně. Už teče, jen se musí chvíli nechat odpouštět. Mám výborný Cabernet..."
"Nepiješ, zapomněl jsi?"
"Já si dám minerálku."
Jak se zdálo, mladík se jen tak nevzdával a snášel Akemiho námitky trpělivě.
"Máš v bytě šváby, minule na mě jeden koukal dost hladově."
Ale i mladíkova trpělivost měla své hranice, tak jako jeho sexuální frustrace. Toužil po svém manažerovi nejen fyzicky, ale přál si opět nějaký čas strávit s ním v soukromí.
"Žádné šváby tam nemám, vymýšlíš si. Když tolik nesnášíš můj byt, tak si tu láhev vezmeme k tobě."
"Nepřipadá v úvahu."

Akemi setřásl zpěvákovu nenechavou ruku, která nebezpečně dotírala na jeho bradavky. Už se mu stěží dýchalo a docházely mu výmluvy. Snažil se jen udržovat jejich vztah pracovní, aby se do něj nepletly milostné věci. Navíc Kazua novináři sledovali na každém kroku a od tiskovky se stále spekulovalo o jejich poměru. Zatím neměly ty hyeny důkaz a to Akemimu vyhovovalo. Bohužel však byl Akemi v mylném domnění, že mladík jeho odmítání chápe. Nesliboval mu přeci žádný vztah ani lásku až za hrob. Byla to jen jedna noc, kdy oba potřebovali toho druhého. A i když o zpěváka měl opravdu jistý zájem, do své práce city nikdy netahal.
Ten večer Kazuo odešel. Vrátil se sám do prázdného bytu, k láhvi výborného Cabernetu, která stála nachystaná na prostřeném stole pro dva. Ten volný den Kazuo využil k oprášení starého receptu na špagety s krevetkami a světlou omáčku, který znal od matky. Jídlo pro romantickou večeři, které stydlo na plotně. Ten den se vrátil do studia, protože věděl, že tam Akemi bude. Chtěl ho pozvat k sobě, na večeři... ovšem znovu pohořel.
Láhev vína se na něj výsměšně šklebila. Kolik minut ji po svém návratu studoval pohledem, aniž by se ji dotknul? Přál si ji otevřít. Stále si pamatoval ten pocit příjemného opojení a zapomnění po alkoholu. Stavu, kdy se dokázal usmívat, na nic nemyslet, kdy ho nic nebolelo ani nemrzelo. Stačilo by přeci jen vytáhnou korek a studený manažer by byl jen vtipnou figurkou.

Celé tři dny dělal Akemimu naschvály. Písně nahrával několikrát a nebyl stále spokojen, trápil pozvané muzikanty neustálým opakováním částí skladeb až do zešílení. Odmítal přestávky a dokonce najal úklidovou firmu, která měla vyklidit druhé patro, které sloužilo jako studio pro rádiovou stanici, kterou se rozhodl také obnovit. Akemi ten nápad vůbec neocenil, právě naopak. Ale to Kazua ještě více rozčílilo. Bublal v něm vztek, frustrace, touha a začínal svého manažera opravdu nesnášet. Proto vyčkal až Akemi bude pracovně mimo zkušebnu a schválně pozval Čiripoi. Věděl, že to Akemiho rozzlobí a právě to chtěl. Naštvat ho.
..............................................................

Akemi zvonil u jeho dveří notnou chvilku, než se mladý zpěvák rozhodl otevřít. Tušil, že to bude jeho manažer. V Kazuově tváři se však zračilo jasné naštvání, takže Akemiho ani nepozval dál.
"Nechceš mi říct, co se děje?"
"Nevím, o čem to mluvíš."
"Ne? Nehraj si se mnou!"
Akemi však jeho odmítavého postoje nedbal a sám se pozval dovnitř i přes mladíkův chladný odpor. To první co však uviděl, byla láhev Cabernetu postavená u koše. Prázdná láhev. Teprve pak si vybavil jejich rozhovor před třemi dny a danou situaci. Začal mít neblahý pocit, že mu něco uniklo.
"Zase jsi začal?"
"Proto jsi přišel? Jsem přece alkoholik, to děláme, my nikdy nekončíme."
Mohl alkohol vysvětlit zpěvákovo chování? Jistě mohl, ale v posledních dnech ho z Kazua necítil.
"Ne, přišel jsem si promluvit o tvé touze se opět ničit."
"Pokud ti jde o to rádio, již jsem se rozhodl, to pod tebe nespadá. A to ani hosté, které si přizvu k turné, ani muzikanti, kterým bude KMM vydávat demo disky."
"Ale spadáš pode mě ty, na to nezapomínej. Tolik jsi stál o to, abych byl tvým manažerem a k čemu? Neposloucháš mé rady ani výtky a děláš si co chceš. Mám to brát tak, že ti má práce vadí?"
"Ber si to jak chceš. A dávej pozor, ať tě nerafne můj šváb, vycvičil jsem ho, aby kousal nezvané hosty."
Až tehdy při té poznámce o švábovi si to Akemi plně uvědomil. Chvíli jen na mladíka hleděl, pak se musel rozesmát. Bylo to přeci jen tak hloupé. I když se mu zdálo, že Kazuo dospěl a již ví, co chce, tohle jasně dokázalo jeho uraženou ješitnost. I to, že se stále chová jako malé dítě, které se vzteká, když není po jeho. To by i plně vysvětlovalo jeho chování v posledních dnech.
Akemiho smích mladíka ještě více rozčiloval. Vzal si ho dost osobně. A čím víc rudl vzteky, tím víc se jeho manažer bavil. Až když se pokusil Kazuo na truc opustit svůj vlastní byt, ho muž zastavil a pevně sevřel jeho zápěstí. Napětí mezi nimi by se dalo v té chvíli krájet. Ne, mladík opravdu nechápal rozdělení pracovního a osobního vztahu. Chtěl všechno naráz.
"Hňupe."
"Co mi nadáváš, ty blbče?! A abys věděl, máš výpověď."
"Jistě, jistě."
Akemi své sevření zesílil. Teď už vše chápal. Nedalo mu ani tolik práce zatáhnout Kazua až do ložnice, i když se snažil o jakousi chabou obranu. Po prvním vášnivém a dravém polibku se jeho obrana rozpadla na kousky a Akemi si svou teorii potvrdil. Teorii, s kterou doufal, že se nepotká.
S láskou.