17

Byt Masata Kazua

"Nevypil jsem ji."
"Cože?"
"Tu láhev vína. Myslel sis, že jsem začal zase pít. Ale já ji nevypil. Ne že bych teda nechtěl. Jo chtěl jsem a dost. Ale nemohl jsem. Vylil jsem ji, aby mě to nelákalo."
Akemi jen tiše ležel vedle mladíkova nahého těla, přikrytého nedbale jen cípem deky. Ležel na břiše, hlavu měl položenou na svých pažích a sem tam na svého manažera svůdně mrknul. Tohle konstatování muže překvapilo. Vážně Kazuovi tak málo důvěřoval? Zahleděl se zpěvákovi do tváře a pochvalně mu rozcuchal vrabčí hnízdo na hlavě. Věděl, že to Kazuo nemá rád a také to dal jasně najevo nespokojeným mručením.
"Chtěl bych aby sis vyslechnul můj plán do budoucna. Dřív než to všechno odsoudíš aspoň o tom chvíli přemýšlej."
"Dobrá, poslouchám."

Akemi trpělivě naslouchal promyšleným plánům mladého zpěváka. Vše měl dokonale promyšlené. Nejen vydávat své písně, ale také produkovat ostatní nezávislé umělce. Ale jelikož ty rádia jen tak nehrají a nemohou tedy svou hudbu šířit větším masám, rozhodl se přibrat i nezávislé rádio, které by tyto umělce pouštělo do éteru. O takový megalomanský projekt už se pár studií pokoušelo, ale vždy to dopadlo neslavně. Celá koupě studia, i Kazuuv byt, který byl sotva deset minut chůze, vše najednou dávalo smysl. Celou dobu se řídil svým plánem. Mohlo to však vyjít? Mohl jeden muž utáhnout vše? Zcela jistě ne. Ale ani tak by se Kazuo svého snu nevzdal, a tak mu jeho manažer ani neskákal do řeči. Místo toho sjížděl pohledem jeho nahé tělo. Poté mu drze odebral i ten poslední cíp deky a přimhouřil oči. Kazua však ani tohle nevyvedlo z míry a stále pokračoval ve své přesvědčovací řeči. Dokud se ho tedy Akemi nezačal dotýkat na břiše, poté se trochu zakoktal a odmlčel. Už, už nabíral nový dech, muže už však ten dlouhý monolog natolik unavil, že ho prudce strhl pod sebe a začal líbat. Zdálo se, jako kdyby ho celou dobu vůbec neposlouchal. Mladík polibky překvapeně opětoval, dokud neucítil Akemiho dlaň ve svém rozkroku a slastně zasténal. I po té promilované noci byl stále schopný dosáhnout vzrušení a to překvapivě rychle.
"Celý ten tvůj dokonalý plán má jen jednu podstatnou chybu."
"Ja... jakou?"
Akemiho ruka mladíka značně rozrušovala, musel se prudce nadechnout, aby byl schopný vydat několik slov. Když muž pevně sevřel jeho mužství, nevydržel a zasténal.
"To, že jsem tvůj manažer. Budu muset dávat přednost tvým zájmům, i přes tvůj nesouhlas, jako profesionál, chápeš?"
"Já... já vím, ale kdybys mě nechal... domlu... vit, tak bych..."
"Mám snad přestat?"
"Ne, to ne, nepřestávej."
"Vážně nevíš, co chceš."
"Chci, abys byl... spoluproducentem KMP studia a manažerem všech nezávislých umělců, které budeme produkovat."
Akemiho taková nabídka dost překvapila. Dokonce přestal mladíka dráždit svou dlaní.
"Nebo chceš do smrti běhat za každou rozmazlenou hvězdou a utírat ji sopel? Neleze ti to už na nervy?"
Na to muž nedokázal odpovědět. Svou práci manažera měl rád, to ano. Ale po zážitku s RIVENEM a skončení své kariéry mu to ani trochu nechybělo. Mohl přeci dělat i něco jiného. Možná už prostě stárnul, už neměl tak pevné nervy jako dřív. Nezávislí umělci jsou zatím nezkažení světem showbyznysu, jsou pokorní a milí a spolupráce s nimi je jednoduchá. Nechají si poradit, poslouchají, co jim člověk říká, dokonce si i nechají mluvit do kariéry od někoho, kdo už se v oboru pohybuje již dlouho. Hodně jich právě díky takové jednoduché tvárnosti na svou nezkušenost doplatilo. I Kazuo před rokem.
"Yashiro, já bych byl moc rád, kdybys šel do toho se mnou, kdybys mi pomohl. Slibuju, že svou kariéru jako zpěváka nebudu zanedbávat. Ale nejsem hloupý, je mi jasné, že populární nebudu na věky. Brzo přijde doba, kdy budu muset skončit, až nebudu mít v písních co říct. A chci taky dělat něco užitečného pro ostatní, chápeš? Dát jim tu samou šanci, jako jsem kdysi dostal já. Ale... nedovolit jim udělat stejné chyby jako jsem udělal já. Tobě důvěřuju, a tak..."

Akemi se odtáhl. Musel si to vše promyslet. Kazuova slova zněla až příliš lákavě, příliš rozumě na takového mladíka. Nikdy si nemyslel, že je Kazuo nějak hloupý, ale nečekal, že dokáže myslet takhle na svou budoucnost, dělat si plány, ve kterých s ním počítá. Tohle už zavánělo vážným vztahem a on si stále nebyl jist, jestli je to dobrý nápad. Navíc to bylo poprvé, co ho oslovil křestním jménem.
Mladík však mlčel. Věděl, že tohle si musí Akemi nejdříve promyslet. Chápal, že ho nejspíš překvapil. I když to neřekl přímo, dal mu nabídku spolupráce, společného soužití. Bylo to možná příliš rychlé, ale Kazuo si to takhle přál. Toužil po tom splnit si svůj sen s Akemim po boku.
...................................................

Budova KMP

"Další otázky?"
"Časopis Inori. Nemyslíte si, že je to trochu velký projekt? Rádio, studio, ještě kariéra zpěváka. Dokáže to Masato Kazuo?"
"Jistěže ano. Staví si kolem sebe výborný a výkonný tým. Jeho energie je nezměrná. Nové CD bude pokřtěno již za dva měsíce."
"Bude i Masato Kazuo jedním z moderátorů rádia, jak se proslýchá?"
"Je to možné, pokud to jeho nabitý plán bude dovolovat."
"Letní koncertní turné jste zkrátili o polovinu a už teď jsou nahlášeni neznámí hosté, jak tomu máme rozumět?"
"Masato se sám rozhodl zkrátit své turné, aby ho to příliš nevyčerpalo. Hosté nejsou zatím oznámeni, jelikož se teprve budou vybírat."
Mladý zpěvák se zjevil v hale svého nahrávacího studia. Celý zářil a házel úsměvy na fotografy a také autogramy, pro své fanoušky. Poté se vydal ke svému manažerovi, aby ho zachránil před zvědavými otázkami hudebních kritiků a novinářů. Objal ho rádoby bratrsky kolem ramen a ignoroval Akemiho vražedný pohled.
"Omluvte mě, musím si ho zase odvést, je čas přestřihnout pásku a otevřít nový svět studia. KMP."

Kolikrát mu poté Akemi vyčítal jeho přílišnou přítulnost před novináři? Kolikrát Kazua upozorňoval, že jejich vztah na veřejnosti musí zůstat striktně pracovní a žádné familiárnosti nestrpí. Jako kdyby ho mladý zpěvák neposlouchal, nebo spíše záměrně ignoroval tento jasný příkaz. Při několika příležitostech jasně narušoval Akemiho osobní prostor svou blízkostí, několikrát na něj házel i přes dav novinářů svůdné pohledy. Dovolil si ho i brávat kolem ramen jako přítele, či mu v hlučném prostředí něco šeptat do ucha. Byla to jen otázka času, než začnou bulvárem prosakovat první zvěsti o jejich vztahu. Příliš tomu nepomohl ani charitativní koncert, následovaný večírkem, pro děti trpící leukémií. Kazuovo vystoupení bylo skvělé, rozdával radost a energii na ty dětské unavené tváře. Akemiho to rozhodně hodně dojalo a i celý večírek byl poměrně nalomený a stranil se ostatních. Problém byl, že jak Akemi, tak i Kazuo na večírek dorazili společně, bez doprovodu dam. Akemi si samozřejmě partnerku shánět nemusel, ale pro mladého zpěváka to bylo nutností. Jeho manažer mu to několik dní před večírkem tloukl do hlavy, ať pozve kohokoliv, modelku, herečku, jinou zpěvačku... Nebylo vhodné zvát nějakého muže, přeci jen, aférka s jeho orientací byla ještě čerstvá.
Kazuo mu to ve své drzosti ještě odkýval a uklidnil jeho obavy, přesto se dnes objevil jako svobodný "teplý" mládenec po boku svého manažera, to už opravdu zavánělo. Akemi se mohl vztekat jak chtěl, mohl mu spílat jak chtěl, ale tvrdohlavý zpěvák odmítl poslouchat.
"Už mám dost téhle hry, téhle přetvářky, copak se vůbec nic nezměnilo? Přiznal jsem, že jsem gay, ale stále je to stejné. Nemůžu tě veřejně ani políbit, nebo tě obejmout. Stále si jen na něco hraju a už mě to nebaví."
Akemi chápal mladíkovu zlobu, ale sám měl co dělat, aby si v duchu přiznal jejich jistý druh vztahu. Sám nebyl schopen říct, kam to povede. Ale Kazuo věděl, že nesmí naléhat, přesto však nechtěl jen další jednostranný vztah okořeněný občasným sexem.
"Jsem jen tvůj milenec do postele, nebo partner? Přemýšlej o té otázce, Yashiro. Já ten krok kupředu udělal, ale ty stále setrváváš na místě."

Ještě mnoho dní Akemimu zněly tyhle ostré věty v hlavě. Měl hodně času na přemýšlení. Kazuo se konečně pochlapil a poprvé za těch pár týdnů, kdy spolu začali udržovat pravidelný sexuální styk, odmítl Akemiho návštěvu u sebe. Zpěvák se rozhodl svého manažera jasně bojkotovat, dokud nezodpoví tu jednoduchou otázku. Kazuo doufal, a dokonce i věřil, že právě s Akemim to bude jiné. Hodlal mu však dát čas. Postavil ho před hotovou věc, buď mým partnerem v životě a to i veřejně nebo tohle vzájemné využívání ukončíme.

.........................
Po téhle ostré výměně názorů panovalo mezi oběma muži jisté hmatatelné napětí. Pociťovali ho i jejich spolupracovníci, kteří se báli na oba dva skoro promluvit. To nebyla zrovna vhodná atmosféra pro tvorbu prvního klipu k nové desce. Akemi i Kazuo však byli i nadále schopni ponořit se plně do své práce a udržet profesionální odstup. Tedy dokud nepřišlo na kazajku.
"To si děláte legraci... v tom se nepohnu. Jak mám vstát z té polstrované podlahy?"
"Improvizuj. A vynechej plazení se a rytí nosem do polštářů."
"Ty jsi zase vtipnej. Přiznej se, tohle tě rajcuje? Uvazování?"
Ostré přitažení dlouhých rukávů svěrací kazajky za zády Kazuovi způsobilo opravdovou bolest a křeč v rameni. Dnešního dne s ním Akemi celkově zacházel velmi hrubě. Ale ne proto, že by mu chtěl nějak ublížit, Kazuo jasně poznal pravý důvod manažerova jednání. Stále se mračil, byl nasupený, věčně vytočený, na všechny řval. Už dva týdny ho Kazuo dusil bez jakéhokoliv sexuálního kontaktu, na který si Akemi brzy hodně navykl. I pro zpěváka to bylo obtížné, ale dokázal se překonat, dokázal odvést své myšlenky prací a hudbou. To však Akemi nedovedl a jasná frustrace přímo svítila z jeho očí.
Když Akemi dokončil precizní svazování své oběti, nahnal Kazua do imitace polstrované cely, kterou nechali postavit pro tenhle klip. Pak do něj prudce šťouchl a mladík se díky ztížené šanci udržet rovnováhu svalil na měkké polstrování a začal sprostě nadávat.

Oba dva se dohodli, že prvním klip natočí k Akemiho oblíbené písni, jménem Bláznovy sny. Proto polstrovaná cela, proto svěrací kazajka. Proto mladíkova marná snaha o postavení se na měkkém podkladu bez pomoci rukou.
Všichni ze štábu jasně poznali, že jejich scénář není možný, Kazuo nebyl schopen vstát a chodit po své cele jako lev v kleci. Ale mladík to přesto nechtěl vzdát. Postupně přišel na zajímavý způsob opírání se o stěny. Pak mezi oběma muži proběhla rychlá komunikace pohledy, jako kdyby si oba zrovna v ten moment vyměňovali myšlenky. Nebo si je četli? Oba dostali totiž ten samý zajímavý nápad.
"Natřete tu kazajku na černo. Sežeňte nějakou černou barvu."
"Je v tom horko... a bolí mě rameno."
"Fňukno."
"Buzno."
Několik mužů ze štábu se otočilo po výměně hanlivých narážek. Proto se Akemi rozhodl ukončit otravnou konverzaci s mladým zpěvákem velmi snadnou metodou. Utrhl kousek šedé, pracovní lepící pásky, která se válela po stole techniků a Kazuovi krásné smyslné rty přelepil, i přes jasný nesouhlas a obranu.