18

První klip k nové desce se okamžitě po uvedení vyšvihl na první příčky hitparád. Píseň ocenili i kritici, i když ten prapodivný improvizovaný klip si diváci buďto zamilovali nebo se jim nelíbil. I tak byl Akemi plně spokojen. Po klipu se dostalo do prodeje i CD s jednoduchým názvem "Masato", a to si vedlo ještě lépe. I Kazuo byl překvapen, jak dobře veřejnost přijala jeho novou tvorbu, způsobovalo to na jeho tváři suverénní úsměv. Jak se zdálo hodlal zaútočit na všechny sféry hudebního dění. Pár týdnů po vydání desky odstartovalo i rádio KMP a jako první moderátor byl právě Kazuo, který děkoval lidem za tak dobré ohlasy, sliboval další novinky a po přestávce měl moderátorovi povykládat o svém soukromí. Jak se zdálo, i tato rádiová stanice, která pouštěla do éteru demo nahrávky nezávislých umělců i normální známé umělce, měla zaděláno na opravdu dobrou základnu fanoušků.

"Je na čase to oslavit!"
I ostatní Kazuovi spolupracovníci byli pro menší oslavu úspěchů. Nakazil je svým úsměvem i nabídkou pozvání do skvělého baru a na výtečné sushi. Tomu nikdo nedokázal odolat. Ale Kazuo měl jednu podmínku. Tajně svolal schůzi všech svých spolupracovníků, které za ty poslední týdny bral skoro jako rodinu, aby mu pomohli. Celé tohle pozvání na oběd a oslavu spojenou se spoustou saké a piva mělo jeden háček. Přesvědčit k účasti i Akemiho. To se zdálo jako marný úkol, jelikož většina pracovníků studia a potažmo rádiové sanice KMP měla z pana Akemiho přímo hrůzu a sotva si ho dovolili zdvořile pozdravit. Tak nějak vždy budil dojem velmi nepříjemného, studeného a příliš profesionálního člověka, pro kterého nějaká oslava není to pravé. Ale Kazuo na tom trval.
Když Akemi toho rána dorazil do studia s tím, že probere s Kazuem ještě doladění měsíčního plánu, byl opravdu překvapen. Budova se zdála naprosto vylidněná. Na recepci ho neuvítala Yumiko, jako obvykle s telefonem u ucha, nepotkal ani moderátory rádia, ani zvukaři se tu nepotloukali a nedolovali z automatu sladkosti. To bylo zvláštní. To, že jde do předem nachystané pasti netušil a nespíš by ho to ani nenapadlo.

Až když vešel do studia, přes zvukotěsné sklo zahlédl, že všichni důležití pracovníci tohoto studia jsou namačkáni ve zkušební místnosti. A samozřejmě v jejich čele stál sám Kazuo, s tím svým svůdným kukučem. O co tu jde Akemi netušil do té doby, než všichni jako na povel, jak to měli nacvičené, klekli a upřeli svá čela až k zemi v prosebném gestu.
"Prosím, Akemi, pojďte s námi oslavit úspěch nového klipu a desky. Berme to jako opožděný křest."
Dostali tak Akemiho do nepříjemné pozice, kdy nebylo možné odmítnout. Tentokrát Kazuo vyhrál a to ho rozčilovalo, navíc k tomu použil nevinné spolupracovníky. Musel tedy kývnout, že půjde oslavovat s nimi, že na chvíli odloží veškerou práci a užije si ten úspěch, kterého dosáhli společnými silami. Akemi věděl, že si to rozhodně zaslouží, i když sám nebyl na nějaké oslavy stavěný. Přesněji řečeno je nesnášel.
Kazuo zvítězil a jeho pohled to jasně prozrazoval.
..................................................

Večer už hodně pokročil. Zábava byla stále v plném proudu, i když mnoho z pracovníku KPM studia již muselo domů, ke svým rodinám. Ti zbývající však byli rozmařilí dobrým pitím a jídlem. Tato soukromá párty se opravdu povedla. Tančilo se i zpívalo do brzkých ranních hodin.
Celou dobu se musel Kazuo ovládat a odmítat alkoholové přípitky. Tahle nad ránem byla jejich společnost přímo nasycená tím alkoholovým odérem a Akemi jasně poznal, že mu mladý zpěvák začíná zelenat. Mnohdy zamyšleně hleděl na láhev piva. Akemi tušil, že je to pro něj stále těžké, ovládat se, nenapít se, nezačít znovu. A proto se rozhodl tuto párty raději opustit a odvést Kazua domů. Rozloučili se se všemi a popřáli si dobrou noc.
Mladík byl docela rád, když bar konečně opustil a v zadní uličce se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Akemi ho zvědavě pozoroval. Kazuo ho překvapil, jak dobře situaci zvládl, celou noc sršel vtipem. I on sám musel uznat, že se po dlouhé době dobře bavil a i když taky nebyl příliš navyklý pít, dnešního večera si pár sklenek dal.
Sledoval mladíkovo tělo, jak se opírá o zeď, odhazuje si tmavé vlasy z očí, i ten pohled, který na něj upřel. Akemi tedy neodolal. Bylo mu jedno, že už svítalo, i to, že byly u celkem rušné ulice. Možná mu alkohol zatemnil mozek. Přešel k mladíkovi a namačkal ho svým tělem na zeď. Ozvalo se jen pobavené zasmání než přišel první z řady vášnivých polibků. Akemi odhodil svou opatrnost a bral si Kazuovy rty tak dychtivě, až ho trochu kousl. A mladíkovi to bylo v té chvíli jedno. Konečně dostal ze svého manažera trochu vášně a užíval si to. Sám mu podle ohmatal jeho rozkrok a pobízel Akemiho, aby pokračoval v polibcích. Nepochyboval, že dnešní brzké ráno a možná i celý den stráví spolu, v posteli. Po té dlouhé době, kdy se oba mučili a udržovali jeden druhého ve frustrovaném stavu jejich boj skončil. Aspoň pro tuto chvíli oba zapomněli za co bojovali. Jejich vášeň byla příliš silná. Kazuo, který toužil mít s mužem veřejný vztah, za který by se nemusel stydět a nemusel ho tajit a Akemi, který toužil po pravém opaku, udržet si jistou dávku kontroly nad tímto vztahem.

Ani jeden si však v zápalu líbání a vyhrnování vlastního oděvu nevšiml, že jejich jednání nezůstalo utajeno. Na protějším chodníku skryt v autě seděl jeden z bulvárních novinářů, který dostal hlášení o této soukromé párty KMP a chtěl udělat pár fotek, za které by dostal dobře zaplaceno. Zatím neměl moc štěstí a to tu seděl už několik hodin. Nečekal, že se mu podaří přímo kardinální úlovek, usvědčit oba muže ze lži skvělými a názornými fotkami. Prý že spolu nemají žádný milostný vztah... a momentálně se snažili zadusit vlastními jazyky. A nevypadalo to vůbec jako nějaký románek, oba k sobě byli pozorní, smáli se, dotýkali...
.......................................................

Ráno bylo velmi těžké. Akemi nevstal zrovna pravou nohou, spíše byl napůl zalehnut ještě vyhřátým, nahým tělem svého milence, který se jako obvykle v posteli roztahoval. To donutilo muže vstát a alespoň zmobilizovat všechno fungující svalstvo po tak těžké a vášnivé noci. Miloval tahle divoká milování s Kazuem, ale začínal pociťovat, že je na to už trochu starý. Dovlekl tedy své tělo do sprchy, kde nabral novou sílu po tom, co ho skropila příjemně ledová voda. Stále zapomínal, že Kazuovi teplá neteče. A proč vůbec skončili tady? Nedal se ještě před pár dny slyšet, že do tohoto bytu už nikdy nevkročí? No jistě, jeho byt byl v centru města, v rušné lokalitě, tam bylo nebezpečí očumujících novinářů běžné, takže si vždy dávali tahle milostná dostaveníčka u Kazua. Po chvíli se i sprcha umoudřila a šváb se dnes rozhodl raději neukazovat, takže se mohl Akemi v klidu vysprchovat.
Poté udělal kávu a lehkou snídani pro mladíka zahrabaného pod peřinou, znal jeho ranní hlad. Znal vlastně mnoho jeho zvyklostí, návyků a reakcí na určité situace a podměty, až nad tím sám zakroutil hlavou. V takových chvílích si opravdu na malou chvíli připadal jako jeho životní partner.
Pak se jen tak z nudy vypravil na chodbu, vybrat Kazuovi poštu, to byl zase jeho zlozvyk a dělal ho automaticky tak jako by byl u sebe doma. Nějaké složenky, pár reklam, nějaký dopis, nic významného. Kazuovi vše nechal na stole se vzkazem, že se uvidí ve studiu. Ráno se vykrádal z jeho bytu jako zloděj. Ale nemohl čekat až se mladý zpěvák probudí. Zase by ho sváděl a ten den by se nikam nepohnuli. Nechtěl se ráno ani loučit, takhle mu to připadalo jednoduší.

Cesta ke studiu probíhala jako obvykle. Dopravní špička ještě nezačala, bylo zatím brzy, ke studiu se tedy Akemi dostal během půl hodinky. Jaké bylo však jeho překvapení, když na jinak ztichlé ulici tábořili v tlupách před vchodem do studia novináři. A že jich bylo opravdu dost. Tohle běžné tedy nebylo, pokud nebyla svolána nějaké tiskovka, či akce. Akemi začínal mít hodně neblahý pocit, že všechny tohoto rána zakousne a vynese v zubech. Jakmile totiž vystoupil slétlo se k němu hned několik novinářů s mikrofony, kamerami, diktafony či zápisníky a o překot se snažili mu pokládat otázky.
"Jaký je tedy váš vztah s Masatem Kazuem? Jste milenci? Jak dlouho jste již spolu? Proč svůj vztah tajíte? Žijete spolu? Jak dlouho jste homosexuál? Proč popíráte váš vztah?"
Akemi absolutně nechápal příval otázek, snažil se odpovídat neutrálním "bez komentáře", nečekal, že novináře ještě tahle kauza po těch týdnech bude zajímat. Až když mu jedna z moderátorek televizní hitparády strčila do ruky bulvární magazín Star, Akemi pochopil.
Nemusel ho ani otvírat, ani v něm listovat. Hned na první straně se vyjímal soubor fotek, pořízených včera nad ránem, v té vedlejší uličce. Fotografie znázorňující vášeň a jasný milostný vztah mezi Akemim a Kazuem. Tohle se nedalo nikterak vysvětlit, nedalo se to ani popřít. Najednou Akemiho do očí udeřila skutečnost, kterou se snažil tak dlouho před veřejností zatajovat. Už nebyl schopný ani nikterak odpovídat na otázky, jen si násilně proklestil cestu davem a zmizel v budově KMP studia.

Ten den telefony vyzváněly jako bláznivé. Telefonistky na recepci musely zvládal velký nápor novinářů a všemožných zvědavců a celé to bylo nesmírně chaotické. Tak přesně tomuhle se Akemi vždy snažil vyhnout, proto chtěl vztah z Kazuem utajit. Nečekal však takový poprask.
To nejhorší však mělo přijít. Mladý zpěvák se k magazínu dostal při své cestě do studia. Měl výbornou náladu a pískal si jednu melodii, která ho napadla ráno hned po probuzení. Když spatřil magazín Star a fotky na titulní straně, další nota písně mu uvázla v krku. Sám doufal, že jednou se to svět pop music dozví, ale chtěl jim to sdělit sám. Ne takhle. Rychle vytočil Akemiho číslo na mobil, když se však manažer nehlásil, Kazuo jasně poznal, že je zle, že už to nejspíše ví, už to asi viděl. Akemi totiž nikdy nevypínal svůj mobil, byl na něm skoro závislý a bral si ho často i do postele. Až když zahlédl tlupu novinářů u studia, Kazuo pochopil. Tenhle celý poprask, to bylo přesně to, co tihle mrchožrouti chtějí.
Nebylo možné se jim vyhnout. Jakmile ho zahlédli, přihnali se jako velká vlna a i Kazua zasypali desítkami otázek. Ten však snad poprvé od svého návratu na vrchol odmítl s novináři jednat a po Akemiho vzoru se prodral až do budovy. Tušil, že ať by se k tomu vyjádřil jakkoliv jen by situaci zhoršil. A i když měl někde hluboko v srdci radost, že už to není tajemstvím, že už to všichni ví, dokázal pochopit, že Akemi asi nadšen zrovna nebude. Proto nechtěl svým prohlášením přilévat olej do ohně.

"Musíme si promluvit."
Kazuo nečekal příliš pěkné uvítání po tomhle všem. A ani se mu ho z úst jeho manažera nedostalo. Studený odměřený tón však nečekal. Začínal tušit, co s ním Akemi bude chtít probrat a ani trochu se mu to nelíbilo. Chvíli na sebe jen hleděli. Tohle byla situace, kterou museli nějak uklidnit, spolu. Nebyli opatrní a tohle byl důsledek jejich bláhového jednání. Akemi si to tedy jasně dával za vinu. Bylo na čase tuhle frašku ukončit.
"Je konec, Kazuo."
"Ne!Yashiro, já... já tě miluju, opravdu tě... miluju! Chci s tebou být, chci s tebou žít, ať jsi ty hyeny venku říkají co chtějí. Už nemusíme nic tajit, už to bude jednodušší, není to fajn?"
Odpověď však mladík nedostal. Mrazivé ticho, které zavládlo mu jasně dávalo najevo, že Akemi na tom nevidí nic dobrého. Přesto muže tak nějak potěšila Kazuova slova. Ale mohl jim věřit? Byl to ještě mladý kluk, tolikrát zklamaný láskou. Možná se prostě jen znovu špatně zamiloval. Jako kdyby se snažil Akemi couvnout, ze všeho, co mu radilo svědomí.
Sám však sobě lhát nemohl, nemohl tvrdit, že mladík pro něj nic neznamená, to by nedokázal. Jejich spolupráce byla skvělá, rozuměli si ve všech směrech, mysleli stejně, dokonce za sebe občas dokončovali věty i nápady. Jejich sexuální vztah byl dokonalý, plný vášně a chtíče, ale také plný jemnosti a lásky. Bylo to poprvé, co Akemi sám takovou věc k někomu cítil. Strach! Obrovský strach, že Kazua ztratí. Proč jen mu to nemohl říct? Proč nemohl otevřít své srdce?

"Jak jsem řekl, Kazuo, je konec... nehodlám o tom diskutovat. Už mě tahle hra nebaví."
Mladý zpěvák zůstal jen nechápavě hledět na svého odcházejícího manažera. Do očí se mu draly slzy. Tak i pro něj byl jen hračkou na ukrácení dlouhé chvíle? Tomu nechtěl věřit, nemohl. Příliš by to bolelo. Znovu, i po tom všem, se dokázal zamilovat a někomu věřit. Sám si prošel peklem a dokázal se vrátit, a když chtěl milovat... tohle je jeho odměna?
Mladík zamířil za Akemim do haly. Netušil, co se teď bude dít a nejspíš by to ani ve snu nečekal.