19

Akemi zamířil přímo do haly, kam se prodralo několik novinářů. Ochranka studia se je snažila zdvořile přesvědčit, aby odešli, ale marně. Kazuo svého manažera sledoval až ke schodům, kde se zastavil. Neměl právě sílu čelit novinářům. Myslel si, že Akemi prostě jen tak odejde, vyjde z budovy a zmizí. Zmizí z jeho života. A to mladý zpěvák nechtěl. Bylo pozdě ho zastavit. Kolikrát mu za ten poslední půlrok vyznal lásku? Pochopil, že Akemi o ta slova nestojí, neumí je přijmout. Doufal, že jednou, třeba za čas Akemiho ta dvě slova také přiměje říct, přeci jen měl Kazuo velkou trpělivost. Za ten poslední půlrok spolupráce svého manažera poznal mnohem lépe. Před pár dny ho i poprvé vzal k sobě do bytu. Seděl v pokoji, který dřív patřil Mikoto a vzhlížel na svůj obrovský plakát na stropě. Ano, Mikoto by nejspíš byla šťastná. Dva důležití muži jejího života, oba dva je krajně milovala a obdivovala. Ta noc byla opravdu zvláštní. Nemilovali se, tak jako obvykle, jen vedle sebe leželi a povídali si. O Mikoto, o Akemiho dětství, o jejich rodině. Poprvé s ním muž mluvil o svém soukromí otevřeně.

Kazuo si takové důvěry vážil a také se rozpovídal o svém dětství, životě na venkově, i práci v rodinné restauraci. I o jeho útěku do Tokia, kde chtěl prorazit jako muzikant, ale skončil u jediné práce, kterou znal, u obsluhy v restauraci. Vyprávěl Akemimu tu vtipnou historku, jak ho Hirata objevil, i začátky jeho kariéry, zbytek už Akemi znal.
To vše proběhlo Kazuovi hlavou, když viděl Akemiho odcházet. Chtěl vykřiknout, zastavit ho. A bylo by mu i jedno, že je v hale několik novinářů. Něco uvnitř něj mu to však nedovolilo.

Muž se ale zastavil v hale, místo aby opustil budovu. Vlastně ani nevěděl, proč nebo co chce dělat. Kazuovi řekl pravdu. Byl konec s touhle fraškou. Už na to neměl chuť ani sílu. Otravovalo ho to. A ty fotky z dnešního rána byl jen důkaz, že jejich vztah nejde vést nijak tajně. Kazuo byl příliš známý. Byly jen dvě možnosti:
Zaprvé - vztah ukončit a fotky popřít. To by se Akemimu podobalo. Zbavit se příliš složité a kompromitující situace. Jako zkušený manager věděl přesně, jak to provést. Ale opravdu chtěl popírat něco, co ho posledního půlroku činilo šťastným? Při spolupráci na novém CD i na tvorbě klipu si s Kazuem skvěle rozuměl. Měl možnost ho poznat, seznámit se s jeho názory a myšlenkami i sny. Navíc se často v mnohém doplňovali, na mnoho věcí nahlíželi stejně, jen každý z trochu jiného pohledu. Chtělo to pouze čas než se ty své pohledy naučí respektovat. Akemi jen musel mít s mladíkem trpělivost.
Když tak manažer přejel pohledem novináře, kteří se na něj v tu chvíli otočili a začali ho zasypávat otázkami, jako kdyby najednou nemohl popřít tuto situaci. Jako kdyby ztratil slova. Jen na ně hleděl a jeho myslí se rojilo tisíce myšlenek.
A proto Akemi zvolil druhou variantu rozhodnutí. Zahodit všechno, co budoval dlouhé roky. Zahodit svůj chladný klid a nezúčastněné chování, vzdát se části svého soukromí a alespoň jednou v životě zariskovat, udělat něco bláznivého. Kolikrát mu Mikoto říkala, jaký je strašný suchar. Prorokovala mu, že zemře sám, všemi opuštěn, protože je jeho povaha příliš studená a nesnesitelná. Kolikrát ho nabádala, ať si najde dívku, někoho pozve ven na večeři. Akemi byl vždy jen samá práce. Ale až díky Kazuovi pochopil něco hodně důležitého. K čemu mu byl život zasvěcený práci, když ho neměl s kým sdílet? Pokud by teď udělal, jako vždy, za vším tlustou čáru zůstal by sám. Zahleděl se na mladého zpěváka, stojícího na schodech. Viděl, jak se mu lesknou oči pláčem. Ani on si o něm nemyslel nejspíš nic dobrého. Takhle ale prostě působí na lidi, chladně, profesionálně. Nikdy nebyl zvyklý si život tak komplikovat. A dokonce nevěřil, že se kdy dokáže zamilovat. Ale Akemimu se to povedlo. I když nebyl schopný vyjádřit své city a říct to Kazuovi naplno. Možná, že se k tomu postupem času dopracuje a možná ten vztah ani nevydrží. Ovšem Akemi se rozhodl!

"Pane Akemi, ty fotky, které se objevily v dnešním deníku Star, řeknete nám k nim něco?"
"Opravdu hodláte tvrdit, že s Masatem Kazuem nemáte poměr?"
"Je konec! Je konec s tímhle divadlem."
Všichni novináři v hale zpozorněli a také utichli. Čekali až Akemi začne sám, zdálo se totiž, že toho má na srdci mnohem více.
"Chápu, že jste dnes tady jen z jednoho důvodu. Lovíte novou senzaci. Nijak vám to nezazlívám, je to vaše práce, jste za to placeni a živíte i své rodiny. Tudíž bych vám nějakou senzaci nabídnout měl."
Akemi si prohlédnul výtisk bulvárního plátku a ty titulní inkriminované fotky. Jen se tomu pousmál.
"Ano, mám poměr s Masatem Kazuem!"

Ozvalo se svorné hučení v davu, šeptání a mnoho pohledů, které se na sebe otáčely. Všichni novináři byli překvapeni tak nenadálým přiznáním. Znali Akemiho a věděli, že je to profesionál, ten by jen tak nepřiznal něco tak soukromého. I mladík na schodech prudce otevřel ústa, jako kdyby chtěl něco říct. I jeho to šokovalo.
"Ale abych začal od začátku a vy jste nemuseli mít dotěrné otázky. Vztah s Masatem Kazuem udržuji již půl roku, od naší nové spolupráce. Dosud jsem však nepovažoval za rozumné ani nutné nějak náš vztah zveřejňovat. Byť se mi to zdálo dosti nepravděpodobné, přeci jen mě Kazuo něčemu za ten půl rok naučil. Něčemu velmi důležitému. Vidět svět jiným pohledem. Vážit si citů, kterými se nemá plýtvat. Neuzavírat své srdce a aspoň se pokusit... milovat."

Bylo to poprvé, co se Akemi takto přímo vyjádřil o jejich vztahu nejen na veřejnosti, ale i v soukromí. Poprvé přiznal vztah s Kazuem i sám sobě, přiznal, že ho nejspíš miluje. A tato slova způsobila u mladíka několik slz, které stekly po jeho tváři. Pak si dodal odvahy a sešel těch několik schodů, aby stanul po boku svého manažera a nyní už i oficiálního partnera. Byl na Akemiho strašně hrdý, měl takovou radost. Před pár minutami měl ještě strach, že ho ztratí, ale nyní ho měl více než dříve. Pýchou se přímo nadnášel a dokonce měl i tolik drzosti, že nepřipravenému Akemimu drze ukradl polibek přímo před tolika novináři, kteří se tísnili v hale. Zaslechl jen cvakání foťáků, oslňovaly je jejich blesky. Kazuo slyšel šrum z publika, někteří uznale zatleskali, jiní se nevzdali šance na zodpovězení svých otázek, které na dvojici chrlili.
Ale žádných odpovědí se již nedočkali. Akemi se ani polibku nebránil, nesnažil se poprvé v životě zastírat pravdu.
Pravda tedy byla odhalena. Novináři byli mile požádání o odchod a nakonec se je všechny povedlo vyprovodit z budovy KMP. Kazuo a Akemi osaměli ve zkušebně. Akemi dal totiž krátce po tomto odhalení všem ostatním pracovníkům volno. Jediný, kdo zůstával v budově byla recepce a také moderátoři rádia o patro výš.

Mladý zpěvák se několikrát snažil načít hovor, ale vždy, když se o to pokusil, ho koktání zastavilo. Nevěděl, co přesně na to má říci, jestli vůbec něco. Nechtěl to nijak zkazit, nechtěl Akemiho rozčílit. Chápal, že pro jeho manažera takové přiznání, navíc před tolika novináři, nebylo jednoduché, i když se tvářil vcelku smířeně se situací.

Akemi ho však nechtěl nechat mluvit. Sám si nebyl jistý, zda si to v příští chvíli nerozmyslí a proto raději mladého zpěváka k sobě přimáčkl a věnoval mu dalších několik polibků. Dával mu tak i beze slova jasně najevo, že to s ním chce zkusit, že vzdal souboj sám se sebou. Nebylo už proč bojovat. Celý showbyznys se do pár hodin dozví tuhle zprávu. Avšak bylo to opravdu tak důležité? Záleželo snad na tom, co řeknou ostatní? Akemi až díky tomu proslovu poznal, že je mu opravdu jedno, co si bude kdo myslet. Pokud se rozhodne mít vztah, je to jeho osobní věc s kým ho bude mít. Zpráva o tomhle párečku možná pár dnů, nanejvýš týden dva, bude živit bulvární novináře a fotografy, ale pak ji přebije zase jiná zpráva, tak jak to bývá vždy.
Přijdou jiné senzace a vbrzku mladý zpěvák Masato Kazuo a jeho přítel Akemi Yashiro nebudou nikoho zajímat. Jak hloupě s tím tedy muž bojoval. Dokonce i přehodnotil svůj názor o škodlivosti homosexuálního vztahu na svou práci. Dosud si myslel, že by to byla velká potíž a překážka v práci. Ale když se tak poslední dny rozhlížel ve společnosti, bylo to právě naopak. Homosexuální orientace byla v kurzu, byla módní. I on jako dospělý distingovaný muž si přeci může dovolit milovat jiného muže. Jeho soukromí nebude zasahovat do práce. Už to ani nešlo, upsal se jako manažer a spoluproducent u Kazua, o práci i slušný výdělek měl tedy postaráno. Nebylo již nic, na co by se mohl vymluvit, kvůli čemu by nemohl vést normální, přirozený milostný vztah.

Akemi se musel rozesmát, když si to plně uvědomil. Byl svobodný! Ze všech těch svazujících konvencí. Jako by o deset let omládl. Jako by se znovu vrátil do mládí a konečně měl příležitost jednat sám za sebe, také něco od života chtít, užívat si ho. Byly již pryč ty časy, kdy musel hned po střední škole živit svou malou sestru. Byly pryč chvíle, kdy se jí snažil dát skvělý život a obětoval ten svůj práci. Vyšuměl i ten smutek, který mu po smrti Mikoto svíral srdce a nedovoloval mu vrátit se do normálního života. Zdálo by se, že díky Kazuovi se hodně změnilo. Ale pravdou bylo, že na tyto skutečnosti musel přijít Akemi naprosto sám, udělat to rozhodnutí, které mu mohlo změnit život. A dnešní bulvární plátek Star s jasnými názornými fotkami na úvodní straně... to byla konečně šance jak to dokázat.
"Nastěhuj se ke mně, Yashiro. Můj byt je jen deset minut cesty od studia, zatímco ty objíždíš půl města."
"To ale nejde."
"Proč? Teď už se nemusíme skrývat. Bude to pohodlnější. Slibuju, že nebudu tak moc otravnej."
"Už spolubydlícího máš. A já nebudu obývat byt se švábem."
"Myslíš Kuniho? Ten je neškodnej, naučil jsem ho přibíhat na povel."
"Kuniho?"
Akemi okamžitě mladého zpěváka pustil ze své náruče. Jeho bratříčkování s tím švábem mu bylo proti srsti. Navíc Kazuův byt neměl rád. Tak nějak nebyl vhodný pro obývání více lidmi zároveň. Spíše se hodil jako dočasné milostné hnízdečko.
"Můj byt je větší."

Nebylo třeba říkat víc. Oba muži si jen vyměnili pohledy. Kazuo nežádal pozvání, ale Akemiho naznačení, že o tom uvažuje ho nesmírně potěšilo. Konečně byl ochotný ho pustit více do svého prostoru, do svého života i bytu. Nesmírně si toho cenil. Proto mu jeho slova jen horlivě odkýval, jako kdyby Akemimu chtěl naznačit nejen to, že souhlasí s tímto tvrzením, ale také, že chápe jeho nevyslovenou nabídku. K celé otázce společného bydlení se toho dne již nevraceli. Nebylo třeba. Neměli kam spěchat. Stačilo, když oba věděli, že je před nimi společná část cesty. Bylo jen na nich, jak se s ní poperou. Oba však vykročili správnou nohou, oba si vyjasnili mnoho ve svých životech, aby mohli být pro toho druhého oporou. Oba museli odklidit strašáky ze své skříně a také se poprat se vzájemným vztahem. Ale uspěli! V tomto uspěli!

KONEC