15

O rok později!

"Sirione, Sirione kde zase jsi"?!
Kde se ten zatracený čaroděj zase schovává?
Princ Deris si razil cestu hradem a hledal svého čaroděje.
Dělá mi to schválně, jsem si jistý. Vždycky se někam schová a pak ho můžu volat nadarmo.
"Sirione"!
Princ už byl netrpělivý a navíc ho hra na schovávanou nikdy moc nebavila. Určitě mě jen zase zkouší.
Poslední dobou se opravdu chová divně. Vyhýbá se mi snad? Ale jaký by k tomu měl důvod?
Princovi se vybavili vzpomínky z jejich prvního setkání. Byl překvapen. Nikdy dřív žádného čaroděje neviděl a tenhle Sirion byl velmi impozantní. Sice trochu studený a morousovitý, ale občas s ním byla i zábava. Nejdřív jsem ho neměl rád, protože mě hlídal na každém kroku. Tloukl mi do hlavy věci, které mě nezajímaly. A taky se mě spolu s Arslenem snažil naučit používat meč, kuši a další zbraně. Občas mě dokonce vzal i na hon do lesa. Líbilo se mi tábořit venku. Žádní otravní sloužící ani patolízalové z rady, žádné královské povinnosti...bylo to opravdu hezké.

Princ se vrátil ke vzpomínkám na ty časy a jen se pousmíval. Ano neusnadnil jsem mu to, proč taky. Byl jsem rozmazlený spratek to přiznávám, nebo spíš mi to tak vyhovovalo. Ale od jeho příchodu se všechno změnilo. Obrátil mi život naruby.
Vlastně byl jediný kdo se o mě tady zajímal. Macecha mě přehlížela a viděl jsem ji tak jednou týdně, kdy se mnou prohodila jen pár zdvořilostí. Otec byl mrtvý, mou chůvu macecha vyhnala protože se jí znelíbila. Sloužící mě brali za svého budoucího panovníka, takže nikdy nebyli upřímní, taktéž moji rádcové, kteří za mnou chodili jenom kvůli listinám a dalším věcem, které chtěli podepsat. A rada by si nejradši rozdělila Askádii rovným dílem mezi sebou a mě se zbavila. Ale bez nich jsem vládnout nemohl, bylo to otcovo nařízení.
Jediný upřímný tvor na hradě byl právě stříbrný čaroděj. Nikdy nechodil kolem horké kaše, vždy řekl co si myslí, nebo se s mluvením vůbec neobtěžoval a jednal. Vzpomínám si jak vyděsil správce královské pokladny k smrti. Chudák stařík...ale Sirion měl pravdu. Okrádal mne. Bral z královské pokladny a jeho rodina si žila na vysoké noze. Za mého otce by si to nikdo nedovolil.

Ano za ten rok jsem se naučil Siriona vážit. Jeho znalostí a dovedností. I když nepopírám, byly chvíle kdy i já z něj měl strach. Ale jeho chování poslední dobou...změnilo se. Nevím proč. Vyhýbá se mi. Stále se někde ukrývá, večer se zjevuje před mými komnatami...a služebná říkala, že po půlnoci bloudí hradem jako duch. Doufal jsem že by z nás mohli být přátelé, ale Sirion asi tohle slovo nezná. Chová se ke mě sice lépe než na začátku, ale ani tak... I přes to jsem mu důvěřoval.
Najednou to prince napadlo. Knihovna. Ano otcova knihovna, nikdo už tam od jeho smrti nechodí a tak si ji Sirion zabral pro sebe i s přilehlými pokoji.
Deris se tam hned vydal. Dveře byly pootevřené a tak jen nakoukl. Našel svého čaroděje sedět v křesle před krbem jak je zaujat praskání polen. Tiše se vkradl za ním.
Bylo mu jasné že o něm čaroděj musí vědět. Za ten rok zjistil že Sirion má oči i vzadu a často se zjevoval tak rychle kde ho nikdo nečekal až to bylo zarážející. Ale i tak neodolal té dětinskosti a chtěl ho vylekat. Popravdě Sirion je podivný morous. Za ten rok ho viděl asi jen jednou rozzlobeného, nebo překvapeného, jinak měl pořád ten svůj chladný výraz, na kterém se nezračil žádný pocit.
Ano na ten den si vzpomíná. Učili se střílet z kuše a princi se povedlo sestřelit jablko ze zdi. Chtěl se Sirionovi pochlubit a rychle ho vyhledal. Ale v jeho komnatách našel jednoho ze svých panošů což ho trochu vyvedlo z míry. Tenkrát se opravdu stříbrný čaroděj rozzlobil a dokonce i zvýšil hlas, tudíž Deris vystřelil z jeho komnat jako kdyby ho kousla fretka.Když se ho na to později ptal Sirion mlčel jako ledová socha. Tak si princ našel toho panoše. Byl trochu vyděšený, ale od návštěvy u Siriona neřekl ani slovo, jako kdyby mu čaroděj vyřízl jazyk. Takže Deris nezjistil o co tenkrát šlo.

Připlížil se až za křeslo a chtěl na Siriona bafnout, ale dřív než stihl cokoliv udělat čaroděj promluvil.
"Není zdvořilé takhle se k někomu plížit princi".
"Zkazil si mi to nezdvořáku".
"To je mi velmi líto". Naprosto nezúčastněným pohledem sjel prince pohledem od hlavy až k patě a zase cítil to divné chvění, které ho nenechávalo poslední týdny klidného. Nerozuměl tomu. Ne, spíše nechtěl tomu rozumět. Moc dobře věděl co to znamená, ale odmítal si to jakkoliv připustit.
"Hledal jste mě výsosti"?
"Ano, už tě hledám snad dvě hodiny. Jak si to představuješ se mi schovávat". Princ nasadil ten svůj marnivý výraz a začal zkoumat knihy v policích. Popravdě nehledal ho z nějakého důvodu. Jen...no jen chtěl být v jeho blízkosti. Znělo to možná hloupě, ale tak to bylo.
"Proč"?
"No...no protože...".
Deris si rychle musel najít výmluvu nebo tenhle jeho vpád bude spíše trapný. Sirion studoval každý kousíček jeho postavy pohledem a měl co dělat aby uhlídal své zrychlené dýchání.
Pak se princ otočil a obdařil ho zářivým pohledem. Čarodějovi tuhla krev v žilách.
Ať odejde, prosím ať mě nechá o samotě. Věděl že se mu takhle nemůže vyhýbat donekonečna. Ale co jiného dělat? Jeho touha se čím dál tím víc drala na povrch. Touha po tom mladém princátku. Vždyť je to dítě....a navíc jsem slíbil že ho budu chránit.
Čaroděj z toho měl velmi těžkou hlavu a Deris mu to ani v nejmenším neusnadňoval.
Za ten rok tak vyrostl. Je z něj moc hezký mladík. Ani neví o tom jak je žádoucí, jak mě dokáže rozrušit jen tím svým vřelým úsměvem. Krásné světlé vlásky, které mu věčně padají do očí a Sirion má vždy nutkání je rozcuchat ještě víc.Sám často se sebou bojuje aby neudělal nic čeho by pak litoval. Poslední týdny je to ale těžké. Princ jako kdyby ho schválně sledoval ostřížím zrakem, jako kdyby ho těšilo mi způsobovat takhle muka. Jeho modrozelené velké oči zdědil pravděpodobně po matce, protože otci se vůbec nepodobal. Stačil jen jediný pohled....oh velký mágu chraň mě před tím pokušením nebo se na toho mladíka vrhnu. Už dávno pochopil že jeho touhu nedokáže nic a nikdo uhasit. Zkoušel sice pár chlapců z vesnice, ale ti se třásli strachy dřív než se jich jen dotkl. Dokonce zašel tak daleko že podplatil jednoho princova panoše. Bylo to jen jednou a stejně to bylo příliš velké riziko.
Deris si ale jeho pohledu všiml a trochu nakrabatil čelo.
"Co"?
Sirion sebou lehce škubl, protože princova slova ho vytrhla z jeho zasnění.
"Ptal jsem se proč jste mne hledal, nebo to byl jen váš další rozmar"?
"Jsi dneska zase pěkně kousavý Sirione. Jsem princ tak se ke mě tak chovej".
"Jistě".
"Hledal jsem tě, protože chci aby si mě zítra doprovodil na jedné vyjížďce". Čaroděj jen pozvednul obočí. To bylo celkem nezvyklé.
"Chci aby si mě doprovodil ke chrámu boha Joseda".