15

"Hideo ne!"

Bylo ale marné se ho snažit zastavit. Hleděl na mě s tím svým ukvapeným, ale skálopevným výrazem v očích. Tři dny se ode mě v nemocnici nehnul. Prudil všechny sestřičky, které z něj rostly, stejně jako kdysi já. Měl jsem…z toho opravdu škodolibou radost. Ale Hideova přítomnost mě těšila, i když byla kontraproduktivní. Nemohl jsem si ani na chvíli odpočinout. Dokonce chodil za školu, což jsem neuznával, ale nenechal se odradit a vyhrožoval, že s celou školou sekne, jestli ho tam poženu, když jsem v takovém stavu. Byl jsem si jistý, že by to udělal a neměl jsem sílu mu v tom zabránit. Jeden mladý doktor se ho před hodinkou snažil vyhodit z mého pokoje, aby mi dal chvilku odpočinku. Hideo ztropil takovou hysterickou scénu, až jsem nevycházel z úžasu. A když to na otrlého doktora nezabralo, zajel mu rukou do rozkroku a slíbil mu sex, na který nezapomene. Tahle taktika byla už překvapivě účinná. Doktor se s koktáním omluvil a vypadl jako namydlený blesk. Hidea jsem ale za to pořádně sjel, až se mi udělalo opět temno před očima. Trochu schlípnul a celou hodinu se snažil být klidný a dělat, že neexistuje. Bohužel jsem nejspíš usnul, byť na pár minut. Když jsem se probral, hleděl na mě Hideo podivným pohledem. Všiml jsem si, že donesl můj notebook, který mi v tom všem otravování lidí kolem zapomněl dát. V klidu si ho zapnul a nejspíš šmejdil. V tu chvíli jsem zalitoval, že jsem ho naučil, jak se dostat k mým tajným informacím, k účtu Sagittaria. Našel tam mou nově přijatou práci na jednoho průmyslníka, který měl být zastřelen v neděli, při odchodu ze svého hotelu Sevick.

"Půjdu, udělám to! Budeš na mě pyšný!"

Ano, hned si vzal do hlavy, že tuto práci nemám právo zrušit, utrpělo by tak mé jméno nájemného vraha. Mají vůbec nájemní vrazi nějakou čest nebo jméno? Hideo tu mou chtěl bránit za každou cenu, byť jsem to odmítal.
"Co jsi mě učil? Nikdy neprojev slabost, při práci. Když práci odmítneš, budou si myslet, že jsi slabý!"
Nevím proč si zrovna tohle vzal do hlavy, ale viděl jsem, jak mu na tom záleží. Překvapovalo mě to. On mi tu bude kázat o tom, jak mám dělat svou práci?
"Sagittarius je mrtvý Hideo!"
"Ne! Nikdy!"
"Proč jsi tak umanutý, proboha? Nemůžu tě tam nechat jít, tak s tím přestaň:"
"Nesmíš…nesmíš být mrtvý. Nesmíš to vzdát. Chci, abys bojoval!"
"O čem to proboha mluvíš?"
Vůbec jsem nepochopil jeho motivy. Bral jsem to jako jeho dětinskou paličatost, ale čím víc byl zatvrzelý, tím víc jsem chápal, o co mu jde. Sagittarius, to on ho zachránil z Japonska. To on byl částí mě a Hideo se odmítal téhle části, která nás nejvíce spojovala vzdát. To jen já to nedokázal stále pochopit. Hideo se rozhodl zastoupit mé místo a tu práci odvést. Ale se sniper puškou na takovou vzdálenost nemohl uspět, to jsem dobře věděl. Proto to chtěl udělat po svém. Já to však odmítal.
"Nezastavíš mě! Budu to dělat, dokud…dokud mě nebudeš schopný zastavit!"
Jeho dětinská snaha mě motivovat, abych co nejdříve začal chodit. Nemohl jsem tomu uvěřit. Hleděl jsem na něj tak zaraženě a nezmohl se na slovo. Už to chápu ty malej hlupáčku, ale takhle daleko nemusíš zacházet, nesmíš. Co kdyby se mu něco stalo, co kdyby ho chytili? Ale mé obavy rozehnal velmi lehce.
"Naučil jsi mě toho hodně, jsem dobrý žák! Musím to udělat! Pro tebe! Proč bys mě to všechno jinak učil, kdybys nechtěl, abych pokračoval v tvé práci?!"

Neměl jsem žádnou odpověď. Nikdy jsem neplánoval z něj udělat nájemného vraha nebo snad ano? Má mysl mě sama zrazovala. Proč jsem to celé dělal? Učil ho, jak zabíjet? Opravdu jsem někde v podvědomí chtěl, aby se ke mně v tomhle odvětví připojil? Co jsem to za strýčka? Co jsem to….za partnera?
Křičel jsem na něj, nadával mu, vyhrožoval, sliboval…snažil jsem se mu tuhle bláznivost rozmluvit. Ale věděl jsem, že je to marné. Neposlouchal. Bál jsem se toho, kam ho tahle cesta zavede. Bál jsem se, jak by ho chladnokrevné zabití neznámého člověka změnilo. Vraždit z afektu, ze zloby, nenávisti bylo mnohem snazší. Ale tohle bylo jiné, byla to…práce, kterou musel odvést, bez emocí.
V jednom měl ale pravdu, nebyl jsem schopný ho fyzicky zastavit, nedokázal jsem se ani sám posadit. Odmítl poslechnout všechny mé rady, všechna varování, byl jako tvrdohlavý beran, kterého měl ve znamení.
A toho dne se právě zrodil Aries.

Další dva dny za mnou do nemocnice nepřišel. Hledal jsem ho po kamarádech, ale zjistil jsem jen to, že svou přítomnost na vymodleném koncertu na poslední chvíli odvolal. Celý víkend jsem byl jako na trní. Má dobrá nálada upadla v zapomnění. V celém svém životě jsem se nikdy tolik nebál. Ne, i kdybych ho opravdu trénoval k tomuhle účelu, což jsem si stále sám sobě odmítal přiznat, poprvé bych tam byl s ním. I podruhé…nenechal bych ho samotného, v tomhle ne. Věděl jsem, jak moc dokáže tohle člověka změnit. A já nechtěl, aby to takhle změnilo i Hidea. Nedovedl jsem si to vůbec představit. Když nadešla neděle, poslouchal jsem od rána zprávy v rádiu, doufaje, že zaslechnu cokoliv o nevydařeném pokusu o vraždu. Ale celý den nic. Až večerní zprávy přinesly tuhle novinku.

"A máme tu další zprávu. Průmyslník Anton Vorka byl dnes zastřelen třemi ranami zblízka v hotelu Sevick, ve svém apartmánu. I když policie byla na místě prakticky okamžitě, pachatele se jim nepodařilo najít. Vše zatím nasvědčuje tomu, že to byla úkladná objednaná vražda…."

Tři rány, přesně do srdce. Tohle měl Hideo nejraději. Učil jsem ho mířit na hruď, byla nejlepším cílem. A vždy opakovaně.
Snažil jsem se Hideovi dovolat, ale marně. Měl neustále vypnutý telefon, takže jsem si nebyl jistý, zda je v pořádku.
Aby toho nebylo málo, Buscar se mi hned po vraždě ozval, že připisuje peníze na účet, ale že má práce byla dost nestandardní. Byly totiž určeny jiné podmínky smrti. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem Buscarovi přeci jen řekl pravdu, že tuto práci přijal můj nový, mladý žák. Jak jinak bych mohl tohle vysvětlit. Můj zprostředkovatel by nikdy neuvěřil, že jsem tu práci odvedl já.
Buscar z toho byl mírně šokovaný, ale velmi ho to pobavilo. Starý pes si našel žáka. Bylo tomu tak.

Buscar: A jak tomu mrněti říkáš? Odvedl docela dobrou práci, napoprvé.
Sagittarius: Jak…mu říkám?
Buscar: Sagittarius junior?
Sagittarius: Ne, on je…velmi paličatý, jako beran. Bude znám pod jménem Aries, to si sám vybral.
Buscar: Tak to je dobrej fór. Jde ve tvých šlépějích, co?
Kdyby jen Buscar věděl, jak trnu hrůzou, či znal náš vztah s Hideem. Ale to mu nenáleželo. Vztekle jsem odhrnul ze sebe deku a snažil se hypnotizovat své nohy, aby se pohnuly. Snažil jsem se cokoliv cítit, abych mohl Hidea pořádně….nakopat.
Bohužel se nepohnuly.
Když přišla sestřička, i přes mé odmítání sedativ a léků proti bolesti, mi píchla snad koňskou dávku, takže se má mysl rozplynula do klidného spánku.

Vzbudila mě až příjemná vůně. Netušil jsem, co je za den nebo kolik je hodin. Když se mi povedlo odlepit oči, zahlédl jsem Hideovu kštici, voněla mým šamponem. Nevím, jak se mu podařilo nacpat se ke mně na malý kousek postele. Dokonce se i přikryl moji paží. Chvíli jsem na něj jen hleděl a hledal vhodná slova. Zvažoval jsem, zda na něj opět křičet, nadávat mu, že mě neposlechl. A nejspíš bych to udělal. Ale…jeho tvář, zabořená do mé deky mi to nedovolovala. Sevřel jsem jeho štíhlé tělo pevněji a namačkal ho více k sobě. Neřekl jsem nic, i on mlčel, i když jsem věděl, že nespí. Zůstali jsme takhle spolu ležet snad celé hodiny, jako kdybychom si rozuměli konečně beze slov.
"Musíš…co nejdřív začít chodit, jasný? Začíná mi chybět sex."