15

Návrat do moře byl tolik osvěžující, tolik posilující. Bolest v jeho svalech se pomalu vytrácela. Chytil chlapce pevně kolem pasu a stáhl ho do vln. Pak se ozvalo dlouhé táhlé zapískání, z něhož Minovi málem praskly ušní bubínky. Verin volal na pomoc své přátele.
Po chvíli se ozvala v dáli odpověď a do vycházejícího slunce, které se zvedalo z mořské hladiny až na obzoru se vynořil párek delfínů. Mířil přímo k nim vysokou rychlostí a až těsně před Verinem prudce zabrzdily, což Mina poděsilo. Ale mořský princ se tomu jen rozesmál. Vysvětlil chlapci, že je to jejich taková hra. Že jsou to nezbedové. Jen aby zase viděl úsměv, který se mu povedlo z Mina vyloudit.
Donutil chlapce se tak jako dřív chytit ploutve jednoho z delfínů a ještě ho pohladil po vlasech. Sám si uvědomoval co to dělá. Ale nedokázal tu Mina nechat. Ne po tom co se stalo. Jeho maličký tu není v bezpečí. Musí ho ochránit. Odvést ho pryč, někam kde by mohl žít šťastně.
Přeci jen se sklonil a jemně přejel přes Minovi rty těmi svými. Pak dal pokyn delfínům a ti vyrazili. Co Mina překvapilo, nebyla to zběsilá jízda jak byl zvyklí. Delfíni se chovali způsobně a jejich rychlost byla úměrná, až pomalá. Mino si v duchu říkal že jim musel asi Verin nakázat aby ho vezli opatrně.

Slunce stoupalo stále výš a Mino už byl unaven. Už nedokázal držet s delfínem krok a jen za ním povlával. Naštěstí si toho Verin všimnul zavčasu a dokázal chlapce zachránit před utopením. Delfínům poděkoval a poslal je zpět. O Mina se dál chtěl postarat sám.
Už to byl jen kousek. Viděl jak se před nimi rozléhá kousek písečné duny, která jako by vyčnívala přímo z moře. Znal tenhle malý ostrůvek. A považoval ho za nejbezpečnější místo pro Mina.
Písečný ostrůvek uprostřed širého moře. Daleko od pevniny,daleko od lidí, kteří by mu chtěli ublížit. Dokonalé útočiště. Navíc mělo skvělý přístup z moře a tak pro Verina nebyl problém lehkého chlapce vysoukat na pláž a uložit ho do teplého písku, aby proschl na slunci. Sám zůstal poblíž a rozhodl se jim obstarat něco k jídlu. Určitě bude mít Mino hlad až se vzbudí.
Mino se opravdu po chvíli probudil. Bylo mu divné že už neslyší šumění moře a necítí jak se přes něj přelévají vlny. Žádné houpání, jen příjemné teplo. Musel si zastínit oči před ostrým sluncem. A až poté si uvědomil, že sedí na pevné zemi. Rozhlédl se tedy kolem a viděl že tenhle písečný ostrůvek by mohl obejít tak do půl hodinky celý dokola. Ale Verina nikde v dohledu nezahlédl, což ho vyděsilo. Proto začal chodit po pláži a vyhlížet svého mořského prince. Bál se, že tu byl zanechán na pospas osudu, ale přesto věděl že by mu to Verin nikdy neudělal.
Přeci jen se po chvíli Verin zjevil u pláže a vyhodil Minovi k nohám pár ryb a škeblí. Chlapec jen potěšeně zatleskal, protože se okamžitě ozval jeho žaludek a Verina to rozesmálo.
Ale nastal problém. Jelikož Verinovi informace o lidském stravování postrádaly fakta. Mino na něj tedy trochu bázlivě koukal.

"Víš ale...no já nemám dřevo abych rozdělal oheň. Syrové je jíst nemůžu."
Mořský princ se pokoušel situaci nějak pochopit. Dřevo?
Jak se zdálo sehnat dřevo byl docela problém a Mino se skvěle bavil Verinovým přemýšlením. Nakonec přeci jen mořský princ dostal spásný nápad a na chvíli zase zmizel. Mino byl velice zvědavý jak tenhle problém Verin vyřeší. Jak moc bude přizpůsobivý a vynalézavý. Ale ani ve snu by ho nenapadlo s čím se Verin vrátí zpět. Viděl to už z dálky. Chvíli mžoural do odlesku vln než mu to došlo. Verin se zpátky vrátil se dvěma velkými vzrostlými palmami ještě s kokosy a větvemi, vypadalo to že měly navíc ještě kořeny.
Chlapec tedy jen otevřel pusu a vyjeveně koukal, protože nechápal jak se to Verinovi povedlo. Chtěl přece jen pár polínek a ne celý palmový les.
Rozesmál se tak až ho rozbolelo břicho, ale na zvědavé Verinovi otázky co je k smíchu raději neodpovídal. Nakonec se jim povedlo obě palmy dostat na pláž. Mino měl radost, protože cestou ani moc nevsákly mořskou vodu, takže nebyl problém je použít. Listy Mino využil na provizorní přístřešek. aby se schoval pálivému slunci. Kokosy s Verinovou pomocí rozlouskl, aby se mohl napít. Připadal si sice jako by ztroskotal na pustém ostrově, ale věděl že to Verin myslel dobře.

Ryby se pomalu pekly na ohni a vydávaly omamnou vůni. Mino nevydržel je každou chvíli nezkoušet, ale spálil si o ně prsty. Při přílivu, kdy moře zaplavilo velkou část ostrova byl mino překvapen. Protože spolu s nějakými prkny a naplaveninami vyvrhl příliv i Verina. Chlapec mu hned skočil do náručí a přisál se mu na rty, což mořského prince mile překvapilo. Dnes chtěl tady zůstat s Minem. Nechtěl se vracet do moře a nechávat ho tu samotného. Nemohl odejít. Proto Mina zatáhl pod přístřešek a nakrmeného si ho přitáhl do náručí, aby spolu po chvíli jemného hlazení a líbání usnuli znaveni těžkým dnem spolu v náručí.