17

Takže past od královny? Další z jejich intrik? Jak směšné myslet si, že mě tímto zastraší. Její zášť nezná mezí, dokonce k tomu využila i prince. To už je vrchol.
Sirion soptil, ale rozhodl se že bude mlčet.
Deris dál klátil nožkami na kameni a odmítal se hnout.
"Asi si mi nerozuměl Sirione. Já chci vědět co s mým otcem společného s Josedem. Dokud mi to nepovíš nehnu se odtud". S tím princ zvedl hlavu i nos do královského gesta opovržení a shlížel na čaroděje.
Už zase ta jeho umíněnost. Jak já ji nesnáším.
"Nejsem povinen vám cokoliv říkat".
To Derise rozčílilo. A navíc ten povýšený tón s jakým s ním mluvil. Ano takhle se mnou mluvíval na začátku těch pár měsíců. Ale pak už nikdy. Proto se rozhodl improvizovat. Nebyl hlupák a dokázal si spojit dvě a dvě a zbytek? Na ten použil fantasii.
"Nic říkat nemusíš, mlčení je souhlas. Nejsem už dítě Sirione. Zasloužím si znát pravdu.
Takže před dvěmi roky zuřila válka. Pamatuji si ji. Otec byl mnoho měsíců pryč a království moc trpělo. Ta zima byla krutá. Otec se obával že ve válce Askádie bude poražena. Ale pak se něco změnilo.

Nabídl si otci pomoc že? Arslen mi to říkal.
Vím že jsi bojoval pro Askádii, ale co vím z pověstí tak si na bitevním poli zemřel. Stejně ale nevypadáš jako mrtvola. Myslím že otec byl zoufalí, nechtěl nechat Askádii padnout že? Chtěl zvítězit. Proto mě napadá že asi požádal Joseda o pomoc. Nevím sice jak, ale Josed pomohl a Askádie válku vyhrála".
Sirion dál mlčel. Ale byl velmi překvapen o tom co byl princ schopný zjistit.
"Ale ta otcova nemoc byla podivná. Ani nejlepší léčitelé mu nedokázali pomoct. A přesně rok po válce zemřel. To už je trochu moc náhod".
Prince začali sužovat vzpomínky na otce a tak jen sklopil hlavu až mu vlásky spadly do obličeje. "Řekni mi jen jedno Sirione, můj otec prodal svůj život za záchranu království? Proto zemřel"?
Sirion si moc přál princi ulevit od jeho bolesti. Přál si mu říct že to celé byla jeho vina. On zaprodal králův život. Ale i kdyby to věděl jen by to všechno zhoršilo. Proto k princi přešel a zvedl mu bradu. Nevěděl proč to dělá, co ho k tomu vede. Ale ten chlapec potřeboval utěšit. Proto ho začal jemně hladit po vlasech a stírat mu slzy z tváře dlaní.
Deris se neodvážil ani pohnout, jen tupě zíral na čaroděje. Za celý ten rok si nedovolil být takhle důvěrný, takže princ jen vykulil oči a nevěděl jak reagovat. Jeho ruka vůbec nebyla hrubá ani studená. A naopak, byl velmi něžný a jeho ruce tak příjemně hřály. Proto se mu položil do dlaně a jen si vzdychl.
"Mlčíš Sirione. Proč jen mlčíš"? Jako kdyby v tu chvíli slyšel jeho otce. Bylo to tak zvláštní. Ale čaroděj nepoužíval mozek, prostě to vycházelo tam někde zevnitř. Moc by si přál...co vlastně? Políbit ho? Ano políbit malého prince. Ale neměl na to odvahu. Jen si ho k sobě přitiskl a začal ho hladit po zádech.
"Je mi to líto. Moc líto".
To bylo to jediné co mohl říct. V tuto chvíli to vyjadřovalo všechno. Lítost nad minulostí, lítost nad tak zbytečnou obětí, jen protože on chtěl svou pomstu. Ne, nebylo to správné, věděl to moc dobře. Lítost nad tím že s tímto černým svědomím tu teď Derise utěšuje.
"Princi, měli bychom se vrátit zpátky".
Deris si ještě naposledy vzlykl a zvedl hlavu ze Sirionovi hrudi a zahleděl se mu do očí. V tu chvíli byl čaroděj naprosto ztracen. Nemohl to ovládnout, nemohl i když uvnitř křičel NE. Prostě se sklonil a jemně přejel svými rty přes ty princovi.
Deris vytřeštil oči, ale neodvážil se odporovat či se odtáhnout. Neměl na to sílu, protože celý ztuhl a naprosto nic nechápal.
Když se Sirion odtáhl chytil ho za pramen vlasů, které mu spadaly přes hruď a nedovolil mu udělat ani krok. Jen na něj hleděl z otázkou v očích. Sirion ale sklopil pohled do zemně, což bylo spíše komické gesto a jen špitl, "Omlouvám se".
S tím vysvobodil své vlasy z princova sevření a vydal se ke koni. Nemohl se na prince ani ohlédnout. Cítil jak se mu vaří krev z toho polibku. Tohle přehnal, zašel moc daleko. Nejde to už vzít zpět.
Ale princ nasadil skoro dětský úsměv a přejel si prsty po rtech, pak slezl ze svého posedu a přecupital také ke koni, na kterého přímo vyhupnul a tvrdě ho pobídl. Sirion jen zbledl a rychle se vydal za ním.
"Copak je čaroději? Jsi pomalý, zkus mě chytit". Deris skoro zavýskl a koně pobídl víc. Sirion se za ním hnal jako ledový vítr a snažil se ho dostihnout. Takové hlouposti, zasloužil by naplácat spratek jeden. Ale nemohl popřít že se mu na rtech vlnil radostný úsměv, který ne a ne vymazat.