Alex: (Už několik hodin čeká na letišti na přílet letadla a je z toho řádně otrávený. Už má zpoždění skoro hodinu, kvůli špatnému počasí. Sedí v autě a nudí se. Čeká, kdy Karolína zavolá, že už je na místě. Když se konečně ozve mobil, vystoupí a jde ji přivítat.)
Tom: (Udělá si snídani a usadí se, vše dělá automaticky, ale naprosto bez ducha, jak je zamyšlený, takže zjistí, že k míchanici chtěl přikusovat svojí peněženku, která ležela zrovna poblíž na stole)
Alex: (Vejde do letištní haly a vyhlíží ji u východu.)
Tom: (Dnes uvidí zase sestru, ale asi z toho není tak nadšený, jak by měl. Přemýšlí, jak s ní má jednat, mluvit, jak se ji podívá do očí, když tady s Alexem málem měli sex)
Alex: (Tak nějak rozpačitě se spolu přivítají, Karolína se tváří dost odměřeně, ale chce s ním mluvit, takže cestou zastaví ještě v nějaké kavárně.)
Tom: (Bude prostě dělat, že se nic nestalo, že Alexe nesnáší a je mu nepříjemnej, to zvládne zahrát, sestra bude šťastná, budou spolu vrkat...a pak odjede a bude klid)
Alex: (Dojedou konečně k jeho bytu, vezme jí tašku a jde za ní. Karolína klíče má, takže se zamyšleně vleče za ní.)
Tom: (Zaslechne klíče zrovna, když myje nádobí a kouká na dveře...asi by se měl na sestru vrhnout a obejmout ji? Ne...to by vypadalo divně, tak...možná ji podat ruku? Ne moc formální...)
Karolína: (Otevře potichu dveře, už se na Toma moc těší. Hrozně jí chyběla ta jeho šílená povaha.)
Tom: (Odloží nádobí a jde ke dveřím) Ahoj...jaký byl let?
Karolína: (Trošku se podiví, vítával ji i radostněji. Prostě ho k sobě přitáhne a obejme.) Ahoj... únavný, jak jinak.... Jak si se měl? Co Alex, nezlobil? Nejsi nějaký pohublý? Jestli tě trápil hlady, tak mu vyčiním. (Spustí okamžitě a bratříčka si důkladně prohlídne.)
Alex: (Vejde a zatváří se otráveně.)
Tom: Ale nech toho, nikdo mě netrápí, nikdo mě nezlobí a nejsem pohublej, tohle je moje normální postava, děláš jako kdybys to nevěděla (trochu se zasměje a na Alexe radši nekouká). Nemusela si sem jezdit jenom kvůli mým narozeninám.
Karolína: Jak nemusela?!? Jsi můj jediný bratr a nemůžu přece propásnout tvoje osmnáctiny. (Otočí se na Alexe.) Už jsi vyzvedl... (Hodí na něj tázavý pohled.)
Alex: Zrovna se chystám... Ty jsi byla ve vyzvednutí první na seznamu. (Otočí se ke dveřím.) Do oběda jsem zpět.
Tom: Proč a co má vyzvedávat? Já nechci žádnou oslavu (normálně by byl rád, že má oslavu, pozval by kámoše a byl by skvělej mejdan, ale tak nějak není vhodná doba, stejně na kamarády
Karolína: Ty běž. (Kývne na Alexe a otočí se na Toma.) A ty se neptej. Uvidíš později.
Alex: (Jen se zářivě usměje a vyjde ven.)
Tom: (Protočí oči, zase ty její generálské manýry, to tak miluje) Dáš si snídani segra?
Karolína: Už jsem dávno po snídani. Ne, díky... nemám hlad... ale ty povídej. Co škola, jak se máš, co děláš... co holky?
Tom: (Její obvyklé otázky ho nechávají chladným) No dobrý...už mám po testech, takže pohoda, mám se dobře a holky....no žádná zatím
Karolína: Takže jsi prolezl do dalšího ročníku? To je výborné. (Rozesměje se a rozcuchá ho.) To ti gratuluju. (Pak se na něj trochu zkoumavě zadívá.) Ale jsi nějaký pobledlý... Nějaká tě trápí, co?
Tom: No...já bych se k tomu radši nevyjadřoval. Radši vyprávěj ty, jaká je Amerika? Jak ti jde ta práce? Jsem zvědavý
Karolína: (Jen mávne rukou.) Je to nuda. Ta práce. K ničemu pořádnému mě nepustí, protože ještě nejsem dostudovaná. Pak to bude větší zábava. Ale mě spíš zajímá můj malý bratříček. (Sedne si k němu.) Je hezká? Povídej.
Tom: (Uvažuje, jak se z jejích otázek vykroutit, nakonec si jen vzdychne, nedala by mu pokoj, přemýšlí, jestli je Alex hezkej) Jo...je hezká.
Karolína: (Usadí se na pohovce a posadí si Toma vedle sebe.) Povídej... no ták, jsem zvědavá... a má o tebe zájem?
Tom: No...já nevím, spíš ne, chodí s někým jiným, takže...to nejde.
Karolína: Aha, to je blbý... Tak mu ji přeber. (Pokrčí nakonec rameny.)
Tom: To nejde...to je složitý, stejně...bych na to neměl. (Raději vstane, o tomhle se nehodlá bavit právě s ní, za celou dobu se ji nepodíval do očí)
Karolína: Tomášku, co je s tebou? (Vezme ho za tlapku.) Jsi nějaký smutný...
Tom: Nejsem. A neříkej mi Tomášku, už nejsem malej. Jsem rád, že si přijela. Ale...chtěl jsem se tě na něco zeptat.
Karolína: Pro mně budeš vždycky můj malej bráška... na co si se chtěl zeptat?
Tom: Chci se vrátit do našeho bytu, dovedu se o sebe postarat sám. Navíc už je mi osmnáct
Karolína: Vy s Alexem asi moc nevycházíte, co? Myslela jsem, že ti u něj bude líp, než abys byl v bytě sám. (Trošku zklamaně.) Alex je fajn kluk, když si odmyslíš ty jeho změny nálad.
Tom: Jo to je...ale má určitě dost práce a já jenom otravuju...a navíc se nemůžeme vystát a tak (trochu si to přibájil, vychází už spolu celkem dobře...když teda po sobě vzájemně neskáčou a nelíbají se)
Karolína: (Povzdechne si.) Dobře, pokud se teda chceš vrátit a bydlet sám, bránit ti nebudu. Ale byla bych raději, kdybys ještě nějaký čas zůstal u Alexe.
Tom: Nevidím důvod si navzájem znepříjemňovat život. Nebo ho snad mám hlídat, aby ti nebyl nevěrnej? (Trochu kousavě se zasměje)
Karolína: O to mi vůbec nejde. Já Alexovi věřím.
Tom: (To ho trochu zamrazí a raději vycouvá zpátky do kuchyně)
Karolína: (Tohle už je jí trochu divné, vstane a jde za ním.) Řekneš mi konečně pravdu? Něco jste si s Alexem udělali? Nebo udělal něco, co bych měla vědět?
Tom: Ne proč? Co bychom si měli udělat? Nechápu.
Karolína: (Na chvíli se zarazí.) Možná... no, nevím... něco, co tě třeba zarazilo? (Nemíní říct na plno, že její přítel je bi.)
Tom: Zarazilo? Hm...kromě jeho divného stravování a podivných kulinářských pokusů asi nic (o tom kikboxu a motorce mlčí, jak slíbil)
Karolína: Takže to na tebe zkoušel? (Myslí jeho kuchařské umění.)
Tom: Co? (Trochu zaraženě se na ni podívá, jelikož to pochopil ve smyslu sexuálním. Jak to může vědět? To je tak průhledný?)
Karolína: A to jsem mu to vysloveně zakázala... (Netuší, že si to vyložil jinak.)
Tom: Zaká...zala? Počkej, jak si věděla...že to bude zkoušet? A proč si mě teda u něj nechala? (jak vidno prostě se nepochopili a každý mluví o něčem jiném)
Karolína: Jak? On to totiž zkouší na každého, kdo překročí práh tohohle bytu. Naštěstí to nikdy nemá trvalejší následky... (Zasměje se.)
Tom: (Vykulí na ni oči a zůstane zaraženě stát, tomu nevěří...to přece. Alex nevypadá jako děvkař) Takže...jsem jen další z mnoha, už chápu
Karolína: (Jen mu trochu rozdrbe vlásky.) To přežiješ... Nikdo na to ještě neumřel, ale už by mu měl někdo vysvětlit, že není nijak zvlášť výborný kuchař. Ikdyž, občas se mu taky něco povede. Říkala jsem mu důrazně, aby z tebe nedělal pokusného králíčka.
Tom: Co? Jaký kuchař? (Teď ale nechápe nic)
Karolína: (Trochu se zarazí.) Tome, já celou dobu mluvím o tom, že Alex hrozně rád vaří a své umění zkouší na každém, kdo sem vleze. Cos myslel? (Hodí na něj zkoumavý pohled.) On na tebe snad zkoušel něco jiného?
Tom: (A dopr...nejradši by si vrazil facku, to je zlej sen...ona mluvila o jeho vaření. Mlčí chvíli a přemýšlí, jak může být tak blbý a myslet jen na ...no pořád jen na sex) Co jsem myslel? No nic jsem si nemyslel, jasně že o vaření.
Karolína: To mi zrovna nepřišlo. A mám takový pocit, že mi lžeš.
Tom: Blbost...(Mávne rukou) Radši mi řekni, co dostanu k narozeninám
Karolína: (Radši to nechá být.) To bys rád věděl, co? Až večer, bratříčku....
Tom: To není fér...ukoušu se zvědavostí, nemám tě rád
Karolína: (Rozesměje se.) To vydržíš...
Alex: (Trochu se to zařizování protáhlo, takže si dál oběd ve městě. Ale povedlo se mu poshánět všechno, co Karolína chtěla. Dorazil domů ověšený taškami, s krabicí s dortem v ruce. Sotva zvládl odemknout. Rozkopne dveře.) Zlato, jsem doma.
Tom. (Nakoukne na něj a málem se potentí smíchy, ale snaží se udržet vážnou tvář, aby to nebylo Karolíně podezřelé)
Karolína: (Se smíchem mu jde pár věcí odebrat. Líbne ho přitom na tvář.) Díky, pusinko... Máš to u mě.
Alex: V to doufám. (Poskládá tašky na zem.) Málem jsem se strhal, víš? (Pohledem zavadí o Toma. Usměje se na něj. Kdyby tak měl tušení, co mu nachystal za překvapení. Ovšem díky Karolíně, která o tom nemá ani páru.)
Tom: Pusinko....ach (chce se mu zvracet, pronese to dost jízlivě, takovéhle přezdívky a vrkání přímo nesnáší, a na Alexe se to nehodí) Hele pusinko...co dostanu k narozkám?
Alex: (Zašklebí se na něj.) To budeš koukat...
Karolína: (Vezme od něj ten dort.) Co mi radši pomoct trochu s výzdobou?
Tom: (No to teda nebudou narozeniny, ale spíš děsivá parodie na téma, jak přežít jeden den se sestrou, její pusinkou, kterou jsem odpusinkoval....bože za co. Začíná litovat, že nějaké narozeniny byly vynalezeny)
Alex: (Kývne na Toma.) Pojď mi pomoct, vyzdobíme obývák.
Karolína: Fajn, a já zatím dojdu pořídit ještě pár věcí. Zvládnete to tu?
Tom: No já se hodlám oběsit na výzdobě...(mrkne na segru a jde teda pomoct, když musí) A vůbec, proč musím pomáhat zdobit, když to jsou moje narozeniny? Není to trochu nedomyšlený?
Karolína: Aby ses neukousal nudou... tak zatím, drahouškové.
Alex: (Zamává jí a jakmile za ní zapadnou dveře, chytí Toma za zápěstí a povalí ho na pohovku.)
Tom: (Překvapeně vypískne a nechápe, co se děje) Ne...nech toho, pusť mě, to nesmíš, vrátí se.
Alex: Nevrátí se. Chtěl jsi přece dárek, ne? (Rukou přejede po jeho stehně nahoru a přisaje se mu na rty.)
Tom: (Snaží se něco na protest mumlat a vrtět se pod ním, tohle nejde...to je šílený, ale polibky začne opětovat, i když proti své vůli. Jeho tělo prostě chce) Ta...takový ne...běž si za Karolínou
Alex: A co když nechci? (Sjede polibky na krk, asi si ho vezme. Tady a teď.)
Tom: (Těžce si vydechne, tohle by mu neměl dovolit, neměl by...Karolína ho má ráda....nechce, aby byla smutná) Prosím....(už je zoufalý, neví co dělat, a tak mu zajede rukou do vlasů a zavře oči)
Alex: Prosíš? O co? (Líbá ho dál.)
Tom: Přestaň. Chodíš s moji sestrou, tohle...nemůžeme dělat. (i když je to to jediné, co si přeje dělat, milovat se s ním až do bezvědomí)
Alex: (Trošku se od něj odtáhne.) Ty tohle snad nechceš? Vím, že jo...
Tom: (Smutně sklopí pohled, ví to, jeho tělo ho dávno prozradilo, asi by měl nějaké zábrany hodit za hlavu a spát s ním, prostě se chovat tak jako vždycky, jako sobec) Chci to. Chci tebe.
Alex: (Znovu ho políbí, věděl to.)
Tom: (Už rezignuje, nedokáže mu v tom zabránit a tak polibek chtivě opětuje)
Alex: (Pohrává si s jeho jazykem. Teď už si může dovolit cokoliv.)
Tom: (Vážně to nechápe, proč se líbá s ním a ne s Karolínou, když ji tak dlouho neviděl, je z toho zmatený. Obejme ho kolem pasu a přehodí mu přes boky jednu svojí nohu, ta pohovka je dost úzká)
Alex: (Má na něj chuť, ale ještě na chvíli si to odepře. A navíc, zase zazvoní mobil. Se zavrčením se od něj odtáhne.)
Tom: (To je za trest, jen si vzdechne a olízne si rty, to bylo krásné)
Alex: (Otráveně vytáhne mobil z kapsy.) Co je? (Vyštěkne.) Ne, nemám čas.... Zrovna tu mám práci.
Tom: (Tak práci...snaží se tomu nesmát a dovolí si něco hodně drzého, zajede mu rukou pod tričko)
Alex: (Zadívá se na něj.) Ne, to by fakt nešlo. Mám tu něco rozdělaného a fakt to nepočká... no tak ať... fajn... a co já s tím?
Tom: (Baví ho to tak zlobit, to tričko vyhrne a začne mu jazykem jezdit po hrudi, chce ho trochu pozlobit, aby věděl jaké to je)
Alex: (Zrychlí se mu tep i dech.) Jak to jako myslíš, já nefuním... zrovna... (sjede pohledem na Toma.) zrovna jsem cvičil. Vlastně ještě pořád.... ani mě nehne, to je jeho starost...
Tom: (Zasměje se a pokračuje až ke kalhotám) Odlož to (zašeptá mu do druhého ucha)
Alex: (Zavrtí hlavou a položí mu prst na rty.) Jak to jako myslíš? Tohle přece... mám to brát jako ultimátum?
Tom: (Vcucne mu prst a olízne ho, pak mu sjede rukou po hrudi až ke kalhotům, jen mu blýskají oči)
Alex: Ne, na to zapomeň... sakra, to nebylo na tebe... (Začíná se do toho trochu zamotávat.)
Tom: (Udělá znuděný výraz a stejně mu po rozkroku přejede, pak ruku odtáhne)
Alex: Fajn. (Zaklapne véčko a přisaje se Tomovi na rty.) Musím na chvilku pryč.
Tom: V pravou chvíli (zabrblá a ještě si snaží užít ty poslední polibky)
Alex: (Jen se zasměje.) Večer ti to vynahradím. Osmáctiny se musí řádně oslavit. Karolíně řekni, že se vrátím brzy. (Ještě jednou ho políbí a vstane.)
Tom: (Dívá se na něj a připadá si povalchovaně, ale jen kývne a posadí se, nechápe proč to dělá, ale je to jako hezký sen)
Alex: Budeš to tu muset asi nazdobit sám. Blbý, co? (Ještě se k němu skloní a trochu mu ožužlá krk.)
Tom: (Třískne ho po hlavě vztekle, a začne se mračit) Nesnáším narozeniny
Alex: (Jen se tomu rozesměje.) Čau pusinko.
Tom: Chcíííípni. A padej, než po tobě něco hodím.
Alex: Uvidíme, jak budeš mluvit večer. (Mrkne na něj a radši rychle vypadne, než po něm opravdu něco hodí.)
Tom: (Zavrčí vztekle,co to dělá, zase by se s ním málem vyspal)
Žádné komentáře:
Okomentovat