Mohl zůstat v mořské říši dál jako vyvrhel, otec by se za pár set let umoudřil a možná by ho vzal zpátky. Problém byl v tom, že Verin už zpět nechtěl. Ne, už se nemohl dál přetvařovat.
Proto požádal svou sestru Lorin, aby mu domluvila u otce audienci. Nechtěl zbaběle utéct jako teta. Ne, ještě v něm přeci jen zůstala špetka hrdosti. Ty dva roky v žaláři ho málem zlomily, ale vytrval jen díky vzpomínce na Mina.
Lorin velmi plakala, ale nesnažila se to bratrovi vymluvit. Věděla že to nemá smysl.
"Odpusť mi to sestřičko, mám tě tolik rád. Ale mé srdce je stále s ním". Chápala ho.
Po týdnu byla Verinovi udělena audience u krále. Tentokrát však mořský král nepožadoval obecenstvo. Svého syna pokořil hlouběji než měl v úmyslu. Doufal, že dnes přijde a bude se kát za své hříchy. Vezme svou lásku zpět. Ale král se mýlil.
Trůní sál byl prázdný. Verina doprovodila jen Lorin a Celest. Ostatní sestry neměly o osud svého bratra nejmenší zájem. O dalšího sourozence míň o větší věno víc.
Z Verina už nevyzařovala ta příslovečná krása a hrdost. Jeho ocas byl stále prošedlý, vlasy mu zplihly do očí. Mořský král jen tiše skřípal zuby. Přehnal to, dva roky ho nechal v tom žaláři. Ale nemohl couvnout, i když to byl jeho syn, musel ostatním v království ukázat, že se porušování pradávných zákonů nebude trpět nikomu.
"Děkuji ti otče za udělení audience".
Tolik pokory v jeho hlase slyšel král poprvé.
"Jak vidno žalář ti jen prospěl synu, řekni, copak jsi se v hlubinném příkopu naučil"?
"Naučil"?
Verin chvíli musel přemýšlet. Ale jakmile se ocitl v paláci vzdouvala se v něm zase vlna vzpoury proti otci. Chtěl mu také dát lekci.
"Proč si požádal o mou audienci? Přeješ si snad vrátit do paláce? Přeješ se snad omluvit svému králi a otci za své hříchy, kterých si se dopustil"?
"Ne otče, nemám v úmyslu učinit ani jednoho".
Mořský král se vzpřímil na trůnu tak, že vypadal ještě hrůzostrašněji. Verin cítil jak se kolem najednou ochladilo. Ale jeho chlad už nemohl nijak vyděsit. Celé dva roky....vzal si mi dva roky otče...
"Nemám se za co omlouvat otče. Přišel jsem ti jen oznámit jak se sluší a patří, že odcházím".
Mořský král vzedmul prudkou vlnu, ale tentokrát už na ni byl Verin připraven a ani se ze svého místa nehnul.
"Odcházíš do vyhnanství? Hm dobrá, v tuhle roční domu jsou jižní moře příjemně teplá a klidná". Přeci jen si král zamnul ruce. Zbaví se rebelského syna, aniž by sám musel více zakročit.
"Ne, nepochopil jsi mě otče".
Verin si až v tuhle chvíli dovolil prohřešit se proti etiketě a zahleděl se svému otci prudce do očí. Ten pohled jako by říkal vše. Král okamžitě pochopil co chce jeho nezdárný syn udělat.
"Odcházím z moře. K lidem na souš".
Věta se rozlehla po celém paláci. Nastalo mučivé ticho. Verin věděl, že jeho otec by ho mohl uvrhnout zpět do vězení a také věděl, že další dva roky v něm už nepřežije.
Po tomto tichu se však ozval nejméně očekávaný zvuk. Král se rozesmál až se stěny paláce zachvěly.
"Ty....ty si myslíš...že mezi lidmi přežiješ? Jsi ještě větší hlupák a tvrdohlavec než jsem si myslel".
Král se chvíli ještě zajikal smíchy než na svého syna ostře pohlédnul.
"Budiž po tvém Verine, nebudu ti bránit v odchodu".
Mořský princ překvapeně zamrkal, něco takového nečekal ani v těch nejlepších snech. Otec ho nechá odejít? Nebude to mít nějaký proradný háček?
"Chceš se vrátit k němu, nemám pravdu"?
Verin jen tiše kývnul.
"Blázne. Myslíš si že za ty roky na tebe nezapomněl? Lidé jsou tolik prchliví. Nedá se jim věřit. Dobrá, dovolím ti opustit moře. Ale budeš mít jen jednu lunu, aby jsi ho našel".
Tak přeci jen to mělo háček, svého otce dobře znal.
"Pokud však na tebe ten lidský hoch zapomněl, bude tě to stát život. Při východu slunce se tvé tělo navrátí do moře, ať budeš chtít nebo ne. Staneš se tak jako naši předkové mořskou pěnou a budeš omývat pláže lidských světů".
Mořský král se rozchechtal znova. Jedna luna, jeden lidský den a noc. Víc života svému synovi neposkytl. Není možné, aby ho tak rychle našel v lidském světě. I kdyby si ten chlapec na něj vzpomněl....nakonec dostane to co chce. Jako mořská pěna bude na souši při každém přílivu a odlivu. Jak kruté a geniální.
Verinův osud byl zpečetěn.
Žádné komentáře:
Okomentovat