23

Princ věděl že takové přesile nemá šanci se sám ubránit, přesto ale tasil svůj meč a snažil se ty muže alespoň zranit, nebo zdržet, dřív než přijde pomoc. Ale bylo to k ničemu. Muži ho hrubě stáhli z jeho koně a odhodili na zem, kde se skutálel až k podivné postavě v kápi. Když vzhlédl, viděl jen ty ostře zelené oči, které svítili jako smaragdy. Bylo mu jasné že tohle nebude člověk, když ho z ničeho nic zvedla nějaká neznámá neviditelná síla do vzduchu a princ se začal dusit a snažil se vykroutit.
Ano Deris se nemýlil. Ten který si ho chtěl prohlédnout byl opravdu čaroděj a zášť mu přímo zářila z očí. Ostatní muži se jen sprostě začali smát. Princ už pomalu upadal do mdlob z nedostatku vzduchu, když ho ta síla mrštila o zem. Ale princ ani nešpitl. Nechtěl těm barbarům dávat najevo svou slabost.
Jeden z mužů přešel k čarodějovi a prohlížel si Derise obaleného listím jak se svíjí na zemi.
"Co s ním? Zabít"?
"Ne".
Deris se odvážil znovu zvednout zrak. "Kdo jste a co chcete? Peníze jsou v měšci...tak...nechte mě jít".

Ale všichni muži se jen znovu zasmáli. Ne tohle nebyli lupiči, byli příliš dobře vyzbrojeni.
"Nech si svoje peníze princátko, třeba na rakev". Další salva smíchu. Jediný kdo se ale nesmál byl záhadný čaroděj. Jestřáb na jeho ruce výhružně poskakoval. Princ začínal mít docela strach. Když však k němu čaroděj vztáhnul ruku a chytil ho hrubě za bradu snažil se ucuknout.
"Musí zůstat naživu, jinak si dělejte co chcete". Derise polil studený pot, protože se na něj muži už delší dobu šklebili a on si dokázal představit co ho čeká. Sebral tedy všechnu svou sílu a snažil se utéct ke svému koni, ale jeden z mužů ho srazil pěstí zpátky na zem a vrhnul se na něj. Deris cítil jak z něj strhávají šaty a uvědomoval si že křičí a kope kolem sebe. Dokonce mu vyhrkly i slzy. Neznámý čaroděj jejich nelidské počínání sledoval s naprostým klidem.
Když se mužům povedlo prince svléknout do naha začali do něj kopat. I když se princ snažil chránit si hlavu moc to nepomáhalo, nakonec zůstal stočený do klubíčka ležet, protože muži najednou přestali a slyšel jenom jak kamsi odbíhají. Pak slyšel koně a doufal že ho Sirion konečně našel. Cizí čaroděj si sundal kápi a přidřepl si k němu, aby ho v další chvíli vytáhl za vlasy a zadíval se na něj. "Takový roztomilý, je tě vážně škoda. Když budeš hodný nechám si tě jako suvenýr".
To Derise natolik pobouřilo že sebral poslední zbytky hrdosti a plivnul mu do tváře. Muž se jenom zasmál a chytil ho za nohu, kterou mu odtáhl od těla. Princ mu byl naprosto vydán na milost, protože cítil jak nemůže pohnout rukama, jako kdyby byly svázané, ale žádný provaz neviděl, že by kouzlo? Při doteku, který ucítil ve svém rozkroku se Derisovi převrátil žaludek odporem, navíc jeho ruka směřovala dál až k jeho zadečku.

Ale dřív než stačil neznámý cokoliv učinit, přilétl kousek od něj zbytek jednoho z jeho mužů. To ho natolik vyvedlo z míry že nechal prince princem a okamžitě se připravil k boji. Věděl dobře kdo proti němu stojí. Viděl ho jak všech jeho sedm mužů rozsekal na kousky a to nepotřeboval používat moc síly.
Když ale Sirion uviděl princovo nahé tělo na zemi přímo se zděsil a rychle sesedl z koně, aby zlikvidoval poslední tři muže, pak konečně stanul tváří v tvář tomu čaroději. Měl takový pocit že už ho někde viděl, ale jeho jméno si nevybavoval. Bylo to už dlouho co přerušil veškerý kontakt s ostatními svého rodu. To že byl značně rozčilený mu příliš neprospívalo. Věděl že se nesmí příliš rozčilovat, nebo se přestane ovládat a mohl by nedopatřením připravit o život i Derise, to nemohl riskovat.
"Konečně se znovu potkáváme stříbrný čaroději". Sirion ho přímo mrazil pohledem a sliboval mu pomalou bolestivou smrt za to co udělal jeho princi, proto k němu chtěl přikročit, protože si byl jistý že ať je to kdokoliv nemá proti němu v boji šanci. Ale jak se zdálo neznámý čaroděj to věděl taky a proto použil prince jako štít a zvedl ho znovu do vzduchu.
"Být tebou ani se nehnu, nebo ti to princátko přepůlím". Deris cítil jak ho nějaká síla trhá na kusy a začal křičet, to Siriona ještě víc rozzuřilo, nevěděl však co dělat. Pokud by po tom čaroději vyslal kouzlo zasáhl by i prince.
"Kdo jsi a co chceš"?
"Aha, tak ty už si mě nepamatuješ? Jaká škoda, já tebe ano. Mé tělo si tě dobře pamatuje".
Sirion se snažil tu tvář zařadit, ale stále nemohl přijít na to odkud toho čaroděje zná. Byl mnohem mladší a používal podivnou magii.
"Jak vidím tvá paměť je mizerná". Zasmál se tomu a odhrnul si kápi na hrudi, aby Sirion viděl tu táhlou nehezkou jizvu.
Teď už si začal vzpomínat. Indrilův učeň? Ano není pochyb. Ethan si ho často půjčoval jako hračku a občas ho nutil aby jim dělal v posteli společnost. Donutil ho aby mu tu jizvu udělal svým ledovým ostří, když se jednou vzepřel Ethanovým rozmarům.
"Jelijah". Čaroděj se zdál být potěšen tím že si Sirion vzpomněl na jeho jméno.
"Správně, vidím že ti tohle paměť osvěžilo. Tak co Sirione, kterou půlku chceš? Tu horní nebo tu dolní"? S tím svůj tlak na princovo tělo ještě zesílil a ten začal znovu křičet.