26

Když se Deris vzbudil čaroděje nikde nezahlédl, ale v krbu plápolal oheň, což znamenalo že tady ještě ráno musel být. Chtěl se postavit, ale zjistil že má asi zlomenou nohu. Celé tělo ho bolelo a připadal si ještě trochu přiopilý. Podlaha se točila, takže raději upadl zpátky do peřin. Neměl tušení kde je, ale bylo mu to jedno. Uslyšel skřípot dveří a viděl jak se Sirion vplížil do místnosti tiše jako myška, aby prince nevzbudil. Přinesl nějaké dříví. Deris chvilku tiše pozoroval jeho počínání a sjížděl pohledem po jeho postavě. Přemýšlel o tom co viděl včera, Sirion ho strašně vyděsil. Nemohl popřít že to co viděl bylo strašlivé...chtěl si o tom s čarodějem promluvit, ale nevěděl jak začít. Proto jen z pod peřiny zabrumlal... 
"Už nespím".

Čaroděj se na něj otočil a usmál se. To Derise vyvedlo z míry...on se usmál?
"Jak vám je vaše výsosti"? Ale Deris neměl chuť mu odpovídat, proto se rozhodl pro přímí útok.
"Proč mi neříkáš jménem"? Čaroděj ho studoval pohledem a kroutil větvičkou, kterou si donesl v ruce. "Proč mi na otázku odpovídáte otázkou"?
Derise tahle slovní výměna rozesmála. "Bolí mě noha a připadá mi jako kdyby mě přejel povoz tažený buvoly".
"Podívám se".
"N..n...na co"?
Deris skoro nadskočil. Uvědomoval si že jediné jeho ošacení je čarodějův plášť a peřina, takže trochu zrůžověl a přitáhl si ji až po bradu. To však Siriona ještě víc pobavilo. "Na tu vaši ctěnou nožku přeci".
"Neměl by jsi tak se mnou mluvit".
"Myslím že by jste si to měl konečně ujasnit jak s vámi mám mluvit princi".
Čaroděj si přisedl na kraj postele a bez ostychu zajel rukou pod deku. Princ skoro nadskočil při tom šoku, ale jinak neprotestoval. Čaroděj mu nohu ohmatal a pak konstatoval že bude jen naražená, ale raději ji převázal šátkem. Nedokázal však od prince odtrhnout ruce. Jako kdyby všechen jeho strach najednou zmizel a pohladil Derise po tváři. Princ na něj jen vyjukaně hleděl, ale jeho ruku nesetřásl, spíš na něj házel velké štěněčí oči. Takže to byla je otázka času kdy se prostě stříbrný čaroděj neuhlídal a začal prince líbat. Deris si jen vzdychl a tentokrát mu polibek z neznámých důvodů opětoval.
Ani nevěděl jak a ocitl se položený na posteli a Sirion se nad něj skláněl a odhrnoval mu peřinu z jeho těla. Deris ho však zastavil a sevřel mu zápěstí. Naštěstí se čaroděj probral natolik aby si uvědomil co tady vyvádí.
"Ten muž včera...co byl zač? Co chtěl ode mně? Proč mě chtěl zabít"?
V Derisových očích svítila jen jedna obrovská otázka, protože stále nechápal co se stalo.
Sirion ale mlčel a jen se na něj díval.
"To co říkal já...".
"Pšt...už je pryč. Slíbil jsem že vás budu chránit princi".
"Ale to není odpověď".
Čaroděj však nevěděl co mu má říci. Že to byl bývalý milenec jeho milence...to by znělo, no raději nic. Nebo mu říct že se nedokázal ovládnout, když viděl jak mu ubližují? Už se mu to velmi dlouho nestalo. Sirion věřil že démona v sobě už zvládl kontrolovat. Ale včerejšek byl jasným důkazem toho že Josedororova moc je mnohem větší. Nikdy ji neporazí.
"Někdo těm mužům zaplatil, aby vás zabili".
"Jak to víš"?
Sirion aby potvrdil svou pravdu hodil princi na klín zlatý dinár na kterém byl vyražen profil jeho otce s královskou korunou. Askádské platidlo. Někdo ho chtěl opravdu zabít, někdo komu bylo zaplaceno zlatými mincemi z královské pokladny.
"Ti mizerové...celý ten lov byla past". Deris vyskočil z postele a začal se rozčilovat, vůbec si neuvědomil svoji poraněnou nohu, ani to že je polonahý. Sirion se na něj díval a jeho zorničky se rozšířili...rychle tedy odvrátil pohled a Deris si až teď uvědomil že se tady promenáduje jen v plášti. S vypísknutím zajel zpátky pod peřinu a začal si mnout bolavou nohu.
Čaroděj jen zatínal pěsti aby se dokázal kontrolovat. "Tohle...tohle snězte, potřebujete se posilnit a pak vyrazíme do hradu".
"Nemůžu jet, ta noha...".
"Povezu vás".