Mistr Cofal ho přišel navštívit a převázat jeho zranění, přitom mu vyprávěl jak ho Sirion přivezl a donesl až sem a jak se ho Deris nechtěl pustit, takže tu musel zůstat celou noc. Princ celkem zrudnul a dělal že o ničem takovém neví, protože mu to bylo trapné. Jeho léčitel se tomu jen začal pousmívat, což Derise ještě více rozčílilo.
"Kde je teď"?
"To já nevím vaše veličenstvo, říkal že musí ještě něco zařídit".
Ano Sirion se vnutil zatím do královniny komnaty, její stráže pro něj neznamenaly potíž, udělal z nich ledové sochy a byl klid. Královna ho tedy přijala a hraně mu děkovala za záchranu dědice trůnu. I když čaroděj věděl že královna lže a že její faleš nemá obdoby rozhodl se ji jen varovat.
Královna se mu jen vysmála do očí. "Co uděláš čaroději? Zabiješ mě? Tak si posluž, už dlouho čekám na smrt".
"Jen vás varuji královno, ještě jeden takový pokus a bude se modlit za svou smrt".
Ano dobrý nápad. Pošlu tě k Josedovi za tvým chotěm, to pro tebe budou staletí utrpení, které si zasloužíš.
Sirion měl vztek. Věděl že královna ho nenávidí, ale proč si vybíjí svou zlost na princovi? Proč chce zničit království? To její nenávist je až tak velká?
Po rozhovoru s královnou vyhledal čaroděj Arslena. Nemohl mu sice říct podrobnosti, ale jako veliteli stráží mu raději sdělil ať posílí stráže u princovi komnaty.
Pak se konečně mohl vypravit k Derisovi. Našel prince ve své posteli jak se cpe jídlem. Zůstal tedy stát u dveří a pozoroval tu postavu.
Deris k němu zvednul ještě tváře nacpané jídlem a pokusil se o něco co mohlo vypadat jako úsměv.
"Přišel jsi...". Deris by mu nejradši skočil do náručí, ale jeho zraněná noha ho omezovala v pohybu, takže to jediné čeho byl schopen vypadalo skoro jako pád z postele.
Čaroděj k němu rychle přiskočil a znovu ho uložil do postele. "Nesmíte se vysilovat výsosti".
"Už zase s tím začínáš"?
Čaroděj moc rád viděl ten zářivý uličnický úsměv na jeho tváři.
"Mistr říkal, že jsi tu se mnou zůstal celou noc".
"Neměl jsem na výběr princi". Deris se začal škrábat na nose a snažit se, aby byl neviditelný, protože si moc nepamatoval co vyváděl.
"Sirione mám otázku. Splníš každé mé přání"?
"Jsem čaroděj ne zlatá rybka".
Deris po něm hodil ublíženým pohledem, proto se Sirion musel pousmát a přisednout si k němu na postel. "Co jen si vaše výsost bude přát".
"Výborně, tudíž si jeho výsost přeje podívat se do stájí na svého koně".
Čaroděj povytáhl obočí. "Ale princi, nesmíte ještě tu nohu zatěžovat".
"Poneseš mě".
Derise opravdu jeho kůň příliš nezajímal. Byla to jen výmluva jak se zase ocitnout v Sirionově náručí. Nějak se mu to zalíbilo když ho čaroděj nosil a tisknul k sobě. A navíc pro něj nebyl problém vymyslet si cokoliv a pak se dožadovat toho, aby to jeho čaroděj splnil.
"Nemyslím si že je to vhodné vaše výsosti".
"Na to jsem se neptal"!
Deris zvolil pěkně rozkazovačný tón. Věděl že by se mu čaroděj mohl vzepřít a odmítnout, ale z nějakého důvodu měl pocit že to neudělá. Nevěděl co mu dává takovou jistotu. Ale nemýlil se. Sirion ho zabalil do teplé deky, protože venku už začínalo mrznout. Princ se jen snažil nevypadat tak rozjásaně když se ocitl v Sirionově náručí, aby nedal najevo že tohle celé je jen trik. Proto se jen pohodlně zavrtěl a přivřel oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat