29

Stříbrný čaroděj prince odnesl do stájí k jeho koni a nechal ho, aby si ho pohladil. Nijak se k této události raději nevyjadřoval. Líbilo se mu svírat princovo křehké tělíčko ve svém náručí. To jak se záhadně usmíval. Určitě vymýšlí další zlobivosti...
"Sirione"?
"Ano vaše výsosti"?
"Ty lidi v tom lese poslala má macecha že"?

Čaroděj jen ztuhnul a zadíval se na prince, ten se však dál věnoval krmení svého koně.
"Nesnáší mě, chce abych umřel. Ale proč? Nerozumím tomu".
Siriona překvapila princova bystrost. Pořád ho považoval za dítě, i když už v mnohém jednal jako mladík. V takových chvílích jako je tato si čaroděj uvědomoval že Deris bude dobrým a spravedlivým vládcem a snad se mu podaří dát tenhle svět zase dohromady. Věřil mu. Byla to snad naděje? Naděje lepších zítřků? Ale bude to tak těžké, vidět ho jak se tohle malé roztomilé princátko láme, jako proutek ve větru. Jak by se mohl postavit všemu a všem.
Sirion tedy mlčel. Ale princ věděl že mlčení znamená souhlas.
"Zkusí to znovu že? Nechce abych usednul na trůn".
Následovalo další ticho z čarodějovi strany, takže se princ prudce otočil a zpražil ho pohledem.
"Řekni mi proč mě tolik nenávidí"?
"Protože jste synem svého otce, protože vy jste budoucnost Askadie, kterou chce zničit".
Možná bylo na čase říct pravdu. Celou pravdu. Proto Sirion chytil prince za ruku a posadil ho na otep slámy než si přidřepnul k němu. "Ochráním vás princi, tak jsem přísahal".
Deris si dobře uvědomoval jakou sílu mu to dává. Jak silný se cítí po boku tohoto čaroděje. Tak silný že by dokázal cokoliv....cokoliv....

Další dny pro prince znamenaly ležení v knihách. Ne proto že by musel...ale protože si konečně uvědomil co musí udělat, aby přežil. Byť to bylo kruté. Mistr Cofal nevycházel z údivu, když ho chlapec požádal o zákoníky Askádského království a o podobné učené knihy a zavíral se s nimi ve své komnatě. I Siriona to velmi překvapilo, takže nevěděl co si má o tomto samostudiu myslet.
Sirion mu velmi rád pomáhal a často se zdržoval v princových komnatách. To co však viděl odrážet se v princových očích se mu ani za mák nelíbilo a měl o něj strach. Od toho rozhovoru ve stájích už Deris o své maceše či o podobných věcích nemluvil.

Brzo se přiblížili princovi narozeniny a hrad žil přípravou velké oslavy, kterou si sám princ vymyslel a pozval na ni všechny své rádce i svou macechu. Sirion se mu to snažil vymluvit, ale princ se jen záhadně usmíval a trval na tom, že všichni kteří byli pozváni musí přijít i kdyby je měli dovézt stráže. Sirion na něj jen zůstal trochu nechápavě koukat a přemýšlel kdy mu tohle princátko tolik dospělo před očima, že si toho ani nestačil všimnout. To co Derise však hnalo kupředu nebyl ani tak strach o vlastní život, spíše strach o své království. A utkvělá potřeba vše řídit a všem rozkazovat. Navíc když se dostal ke své zásnubní smlouvě s princeznou, kterou v životě neviděl a kterou otec uzavřel jako mírovou smlouvu, přímo se zděsil. Už nechtěl aby o něm rozhodovali jiní. Chtěl o svému osudu rozhodovat sám a za žádnou cenu se nehodlal ženit.
Popravdě chystal na své narozeniny pořádné překvapení pro všechny kdo se rozhodli z něj dělat jen malého neschopného kluka. On jim ještě ukáže co dokáže. Potřeboval k tomu už jen poslední...svého čaroděje, který by mu stál po boku.
Jak mu však má říct co chystá? Bude se mu v tom snažit zabránit? Ale když mu to neřekne, nemůže od něj čekat pomoc.
"Sirione"?
"Ano princi"?
Deris se na něj zadíval tím nejvážnějším pohledem, který dokázal. Sirion pozvedl obočí a nechal knihy knihami, aby přešel ke stolu kde princ na půl posedával a na půl polehával.
"Řekl jsi že mě ochráníš, že mi budeš stát po boku"?
"Ano vaše výsosti".
"Chtěl...chtěl bych tě o něco požádat. Ne jako princ, ale jako člověk. Pomoz mi Sirione. Pomoz mi, sám to nedokážu, nemůžu bojovat se všemi sám. Potřebuji...potřebuji...".
Deris už nevěděl jak to čarodějovi vysvětlit. Nedělal si iluze že by to dokázal pochopit, ale v tom se mýlil. Sirionovi to nějakým způsobem došlo a jen se začal pousmívat. Bylo to možná trochu děsivé...ale teď chápal proč tolik dní studoval Deris zákony Askadie. Proč byl tolik tichý a přemýšlivý. Má plán. Ale jaký? Co chce dělat?
"Potřebujete zbraň".
Deris se jen zhluboka nadechl, protože čaroděj to přesně vystihl.
"Doufám že víte co děláte a možná budeme muset jít i přes mrtvoly".
"Já vím....".
V tu chvíli si oba rozuměli. V tu chvíli Deris věděl že Sirion to pro něj udělá. Je ke mě připoutaný tím slibem a na ostatních lidech mu nesejde. V tu chvíli Sirion věděl že to rozverné a rozmazlené dítě, které si jen rozkazovalo a malovalo si ten svět růžově
zemřelo a uvolnilo prostor mladému panovníkovi, který má tu sílu něco změnit. Já jsem ta síla....