34

Pár dní se Sirion neodvažoval do Derisovi přítomnosti dobrovolně vkročit, pokud tedy nebyl zavolán. Nechápal čím prince pohněval, ale ty zásnuby mu nešly z hlavy. Korunovace byla určena na první den po zimním slunovratu, což bylo za deset dní. Zima postoupila a všude ležel krásný bílý sníh. Sirion se rád kochal touhle krásou. Zima byla jeho oblíbené období. Proto se dnes rozhodl pro trochu netradiční raní rozcvičku. Včera večer s Arslenem popíjeli medovinu a tak ho Sirion vyzval k malému rannímu souboji. Celkem se nudil. Doufal že šlechticové z rady budou dělat větší problémy. Arslen zatkl jen jednoho z nich a zdálo se, že Askádie přijímá svého budoucího mladého krále s nadšením. Přeci jen to byl syn svého otce. Nikdo nepochyboval o tom že království je v dobrých rukou.

Královnu po výslechu, a poté co se za pomocí malého ledového mučení přiznala ke svým činům a snaže malého prince zabít, byla uvězněna v pevnosti. Deris měl v plánu odeslat ji zpátky do Nasarenu, ale Sirion mu to zavčasu vymluvil. To bylo příliš nebezpečné a otec královny by mohl mít zase bojechtivé myšlenky na pomstění své dcery. Proto bylo lepší mít královnu pod dohledem.
To však neřešilo situaci s jižním království. To Siriona momentálně trápilo nejvíc.

Prince ráno vyhnal z lože strašný rámus a řinčení zbraní. Nevrle si protřel oči než si uvědomil co ho to vzbudilo. Rychle tedy natáhl na svou noční košili huňatý medvědí kožich a vyšel ze své komnaty, aby se podíval co se to na nádvoří děje. Když došel před zábradlí vysutých teras spatřil něco nevídaného. Viděl velitele stráží Arslena v ruce třímat meč, celého udýchaného, ale s úsměvem na tváři. A proti němu stál on. Princ si ani neuvědomil jak zatajuje dech, když si Sirion svlékl svůj plášť, aby měl větší pohyblivost, protočil si meč v dlani a postavil se do vyzývavého postoje proti Arslenovi. I jemu na tváři vládl mírný úsměv, což Derise naprosto okouzlilo. Vlasy měl vzadu staženy dvěma tenkými copánky, takže mu nepřekážely ve výhledu jeho stříbrné kadeře.
Deris se opřel o zábradlí a celou situaci pozoroval. Jasně poznal jak je pro Arslena velmi těžké vůbec mít možnost zaútočit. Už dlouho svého čaroděje neviděl při boji.
Byl to nádherný pohled a princ obdivoval hru svalů na Sirionově těle. Ještě stále si vzpomínal jak ho ty pevné paže objímaly a tiskly k sobě. Zachumlal se více do kožichu a po chvíli byl jeho velitel stráží poražen a položen na lopatky. Sirion se nad ním skláněl s mečem u jeho krku. Byla to nádherná ukázka síly.

Proto Deris neodolal a porušil svůj tajný úkryt a oběma zatleskal. Jeho tleskot se odrazil od stěn nádvoří a rozlehl se hlasitě do mrazivého zimního vzduchu. Dosud o něm neměli bojující muži ponětí. Sirion zvedl svůj zrak jako první a jeho stříbrné oči jiskřily vzrušením z boje. Chvíli tam jen tak stáli a vyměňovali si pohledy, než Sirion svůj meč vložil zpátky do pochvy a pomohl Arslenovi vstát, pak zmizel někde v chodbách. Deris byl celkem zklamaný že toho nemohl vidět víc.
Ale pak leknutím nadskočil, když se za ním ozvaly kroky. Sirion mířil přímo k němu.

Zastavil se těsně u prince a sjel ho ustaraným pohledem.
"Jste nevhodně oděn do tohoto třeskutého mrazu".
Deris se tomu jen zašklebil a schválně, aby Siriona vydráždil nechal sjet svůj medvědí kožich po ramenou na zem. Tudíž zůstal před stříbrným čarodějem jen v lehké noční košili. Viděl jak se Sirionovi oči rozšířily, ale hrdě vztyčil svou hlavu, i když se mu do každé kostičky v těle zakusoval mráz.
"A co takhle? To už je dostačující"?
Sirion jasně cítil provokaci z princova chování. Líbilo se mu jak umí být paličatý. Proto na nic nečekal, zvedl jeho kožich, prince do něj zabalil i přes jeho značné námitky a vzal do náručí. Deris vypískl jako slečinka a začal se mračit. To čaroděje nesmírně pobavilo, takže ho odnesl do jeho komnaty.
"Koukej mě pustit, chci dolů slyšíš"?
Marně Deris bušil do čarodějovi hrudi a snažil se osvobodit.