Ben: (Sleduje ho od mražáků, díky těm informacím ví i kam chodí a co nevěděl to si pozjišťoval sledováním. Tahle práce je tedy dost namáhavá, měl si říct o milion)
Alan: (Studuje návod na nějakém instantním nesmyslu. Musí si taky zpestřit jídelníček.)
Ben: Tohle byste jíst neměl, propálí vám to žaludek, je to samá chemikálie (zrovna jde s košem kolem a má v něj jen pár jablek)
Alan: (Kriticky sjede pohledem obsah jeho koše.) A co bych měl teda jíst, jsi odborník na výživu?
Ben: No...co zkusit tohle? Chce to trochu zeleniny a ovoce, jste bílej jak stěna. (Hodí mu tam pár pomerančů a taky zeleninu v podobě květáku a porku) A taky tohle (pak těstoviny) A možná i něco sladkého na chuť?
Alan: Proč tolik péče? (Trochu s nedůvěrou se dívá do košíku.)
Ben: Protože vypadáte hrozně? Musíte víc jíst, to oblečení na vás vlaje, asi už jste dost zhubnul. (Pak si to uvědomí) Vy si mě asi nepamatujete co?
Alan: Ale jo, kluk ze hřbitova, co se mi vetřel do domu. Pravda?
Ben: Vetřel? Pozval jste mě (opře se o regál) Chce to taky čokoládu, zahřeje na duši
Alan: Nepotřebuju zahřát na duši.
Ben: Myslím že jo (ví že si dost troufá, ale snaží se pořád usmívat) Umíte vůbec používat kuchyň?
Alan: Myslíš špatně... Nic o mě nevíš. (Zamračí se. Otázku o kuchyni raději přejde.)
Ben: To je asi pravda (přikývne, i když lže, ví něco málo, ale asi to nestačí) Kdybych vás pozval na večeři asi mě pošlete někam co?
Alan: S dost velkou pravděpodobností... nevím, proč bys měl něco takového dělat....
Ben: Dobře....hm oběd? (Je značně neodbytný) Asi vám to bude zdát směšné ale...prostě to chci udělat.
Alan: Chytla tě nějaká dobročinnost? (Ušklíbne se.) Fajn.
Ben: Není to dobročinnost. Vážím si vás jako umělce...berte mě třeba za svojí fanynku.
Alan: (Uchechtne se.) Za fanynku? Nejsi náhodou kluk?
Ben: A je to tak podstatný? Teoreticky ne...(nahodí tajemný úsměv)
Alan: Podstata se bez zájmu vytrácí. (Odpoví klidně.) Nevím, co máš v plánu, ale určitě se ti to nepovede.
Ben: Nemám žádný plán, jen jsem vás pozval na oběd, protože byste měl víc jíst. (Pokrčí rameny a vydá se dál kolem regálu a prsty brousí po konzervách, ani on nejí příliš zdravě)
Alan: Fajn. (Vydá se k pokladnám. Už má asi dost.)
Ben: (Předběhne ho ladně se vtlačí do fronty, ale když dojde na placení hledá po kapsách drobné, což dá dost práce)
Alan: (Pozoruje ho. Je za ním jen přes dva lidi.)
Ben: (Dojde mu že toho vzal moc a nemá na zaplacení zbytku nákupu, takže vysype kapsy, ale stejně to nestačí) Určitě jsem měl ještě dvacku, no vážně
Alan: (Pousměje se, přejde dopředu a tu dvacku dá ze svého.)
Ben: Ale to...(podívá se na něj a nakonec kývne, snaží se nevyužívat peníze od té agentky) Děkuju
Alan: (Jen mávne rukou a jde vyskládat svůj nákup na pás.)
Ben: (Kousne si do jabka a čeká na něj venku)
Alan: (Zaplatí, nahází všechno do košíku a zamíří k autu.)
Ben: (Sleduje ho a přemýšlí jak postupovat dál) Teď už ten oběd přijmout musíte, dlužím vám to
Alan: Nic mi nedlužíš.
Ben: (Jen si povzdychne a podrbe se ve vlasech, svést něco takového...nemožné. Ale ještě to nevzdává, půl milionu, musí myslet na život, který by mohl žít)
Alan: (Začne do kufru skládat nákup.)
Ben: (Přejde k jeho autu nenápadně) Měl byste zkusit Itálii, nebo Mexiko to probere váš žaludek
Alan: (Otočí se na něj.) Cože?
Ben: Italskou kuchyni, nebo Mexickou (nerad se opakuje a tohle vlezlé chování se mu nepodobá, takže je celkem nesvůj)
Alan: Ty to snad umíš?
Ben: Jo, jsem obstojnej kuchař (ani mu nic jiného nezbývá když se chce najíst, učení dělá mistra) Ale neměl byste tam dávat tolik chili, jinak (přejede ho pohledem od hlavy až k patě) si koledujete o žaludeční vředy.
Alan: (Zamračí se.) Já nevařím. (To vždycky dělával Petr, on je na to levý.)
Ben: Aha (trochu rozpačitě se usměje) Asi na to máte nějakou kuchařku nebo...restauraci ze které vám to pošlou.
Alan: (Nekomentuje.)
Ben: Ale kdybyste chtěl, ukážu vám jak vypadá správná kuchyně, když už jste mě tak založil.
Alan: (Pousměje se.) Opatrně, vezmu tě ještě za slovo.
Ben:: No jinak bych to nenabízel, kdybych nechtěl aby jste mě vzal za slovo.
Alan: Fajn, tak se za mnou zastav... Adresu už sis zvládl zjistit.
Ben: A kdy chcete supr čupr večeři? (Začne se smát) Abych si nezapomněl kuchařskou čepici
Alan: Ty si nějak fandíš... Je to jedno, jsem doma skoro pořád... (Odpoví a nasedne do auta.)
Ben: Fajn (Kývne, musí si něco připravit doma) Zítra, přesně v jednu
Alan: Fajn. (Odfrčí pryč.)
Žádné komentáře:
Okomentovat