42

Deris od čaroděje prudce odskočil leknutím. V první chvíli si myslel, že se přeslechl, že už začíná bláznit. Ale čaroděj se tvářil jako kus ledu a celý jeho postoj prozrazoval že mluví pravdu. Mladý král začal nevěřícně kroutit hlavou. "Lžeš"!
I přes to jak se to zdálo být podivné, Derise z toho doznání mrazilo. Ale ani kdyby vyvraždil celé království, nic by to nezměnilo. Jeho city se nedaly tak snadno ošálit. Proč ale čaroděj něco takového řekl.

"To je nesmysl, snažíš se mě zbavit? Můj otec zemřel na nemoc, kterou nedokázali léčitelé vyléčit".
Sirion však sklopil provinile hlavu. Je na čase aby znal pravdu. Měl bych mu to říct než odejdu...
"Ne...to není pravda, já tomu nevěřím". Chlapec pomalu zmateně ustupoval. Proč tohle říká? Proč mi tolik ubližuje? Nechápe že mě jeho slova bolí?
Sirion konečně dostal co chtěl. Viděl bolest v Derisových očích. I on ji cítil. Ale tohle byla jediná šance jak odejít. Otočil se tedy na podpatku a odcházel. Ale stačil udělat jen pár kroků, než ho objaly chlapcovi paže kolem pasu a znemožnily mu chůzi.
Deris se znovu rozplakal. Polykal své horké, slané slzy. Ale v tuhle chvíli si uvědomil že i kdyby Sirion mluvil pravdu, stále ho bude milovat.
"Já...věřím že...že jsi k tomu musel mít důvod". Tím ospravedlnil dokonce vraždu svého otce.
Pustil Sirionův plášť a vydal se chodbou ke svým komnatám.
"Chci to vědět, všechno. Dlužíš mi pravdu". Doufal že ho čaroděj bude následovat. Modlil se aby uslyšel jeho kroky za svými zády. Dlouho se nic neozývalo a princ propadal beznaději. Ale nakonec se přeci jen ozvaly rozvážné a opatrné kroky, jež ho následovaly.

Když dorazili do Derisovy komnaty, chlapec za nimi rychle zabouchl dveře na závoru. Sice věděl, že tohle čaroděje nezastaví když bude chtít jít, ale alespoň by ho to snad zdrželo. Rychle tedy vyhnal všechny tyto zbytečné myšlenky a musel se usadit na své posteli. Nohy už ho nedokázaly nést, celý se třásl a bál se, tolik se bál té pravdy a toho co uslyší.
Čaroděj si připadal jako na pranýři, ale rozhodl se pro tenhle krok. Deris má pravdu, zaslouží si vědět vše. Pokud i po tom všem bude chtít abych zůstal....co jen udělám? Obětuji svou svobodu? Znovu?

"Dobrá tedy, řeknu ti celou pravdu.
Přede dvěma lety jsem se připojil k válce. Říkalo se ji válka tří čarodějů. Nabídl jsem tvému otci své služby a svou sílu. Ale neudělal jsem to kvůli tomuto království, ani z dobré vůle. Udělal jsem to proto, že jsem chtěl svou pomstu. A tohle byl skvělý způsob jak si vyřídit staré záležitosti s jiným mocným čarodějem, který sloužil jižnímu království. Přísahal jsem že ho zabiju. Jen o to mi šlo a ta válka mi k tomu posloužila. Bohužel jsem podcenil své schopnosti a v bitvě prohrál. Umřel jsem...vlastně měl jsem zemřít, ale držel jsem se stále své pomsty a nedokázal opustit své tělo, i když už bylo mrtvé. Tenkrát mě na bojišti našel tvůj otec. Jeho muži umírali, prohrával válku, ale přeci se mě snažil zachránit. Splnil mi mé poslední přání. Chtěl jsem do chrámu boha Joseda, jak mu tady v Askádii říkáte. Věděl jsem totiž, že jedině on mi dokáže pomoci i když to bude za velkou cenu. Ve skutečnosti to není bůh, ale démon dávných dob jménem Josedor s obrovskou mocí. Skutečnou pravdu o jeho původu znají jen čarodějové a ti odpradávna mlčeli, jelikož nebyla jejich starost koho lidé uctívají. Prostý lid Askádie ho už po staletí uctívá jako svého boha a byly šťastní.
Josedor mé prosby vyslyšel, vzal mě do království temnoty. Nabídl mi, že mi vrátí můj život, ale nebude to zadarmo. Nabídl jsem mu svou duši, ale nestačilo mu to. Vzal si i mé tělo a udělal tak ze mě nádobu černé magie. Ale ani to tomu nenasytnému démonovi nestačilo. Chtěl duši tvého otce. Nedokázal jsem se své pomsty vzdát. Zaprodal jsem i duši jenž mi nepatřila. Tvůj otec to nevěděl. Zradil jsem jeho důvěru, zachránil mi život a já ho za to připravil o ten jeho.
Svou pomstu jsem vykonal. Břímě z mého těla ovšem nezmizelo, naopak přišlo mnohem silnější a těžší. Nikdy nezmizí. Byl jsem hlupák když jsem tomu démonovi uvěřil. Věděl jsem co to bude znamenat a přes to...
Po válce
jsem odjel daleko od Askádie, abych zapomněl. Ale tvůj otec pro mě do roka nechal poslat. Věděl jsem, že musím vyslechnout i jeho přání. Podle kodexu každý kdo čarodějovi zachrání život si může přát jedno přání. Proto jsem se musel dostavit k jeho smrtelnému loži. Myslím že věděl že umírá, věděl kdo je toho příčinou. Vyměnil jsem svůj život za jeho. Přece jen mě ale potrestal krutě. Donutil mě přísahat, že po jeho smrti ochráním tebe. Že budu tvůj strážce i rádce. Do doby než usedneš na trůn, bude z tebe muž a budeš korunován. Tři roky svobody jsem musel obětovat. Dal mi svůj královský slib, že za tři roky, až dosedneš na trůn, oženíš se a budeš korunován já budu zase volný. Den tvojí korunovace nadešel. Královský slib mi dovoluje odejít. Teď jsem zase svobodný".


Deris celou dobu bedlivě poslouchal. A teď na Siriona upíral bolestný pohled. Už mnoho věcí chápal. Nemůže ho tu držet násilím. Je svobodný a proto chce odejít. Zůstával snad jen kvůli otcově slibu? Proto tedy...nevěděl co je více děsivější. Měl v hlavě takový zmatek. Jedno však věděl jistě. Ani přes tohle všechno nedokáže...nedokáže ho nechat odejít.
"Zůstaň prosím, zůstaň se mnou Sirione".