43

"Proč jsi mi to neřekl dřív"?
Čaroděj dál mlčel. Už nebylo co víc říct. Čekal na svůj ortel. Deris si tohle všechno musel přebrat v hlavě. Tolik myšlenek, až ho z toho rozbolela hlava. Musel přijít na způsob jak tady Siriona udržet, aniž by to dělal proti jeho vůli. Po chvíli se mu na tváři objevil úsměv a Deris se bláznivě rozesmál. Právě ho napadla spásná myšlenka, dokonalý plán...no jistě.
"Řekl jsi, že si mému otci dal slib...a ten měl tři podmínky. Mojí korunovaci, ta už byla splněna. Moje osmnácté narozeniny jsou však teprve za rok".
Čaroděj musel uznat, že ten chlapec je vážně bystrý a je velmi těžké ho obelstít. On takhle o tom slibu nikdy neuvažoval. Ale něco pravdy na tom asi bude.
"Takže musíš zůstat ještě nejméně rok".
S úsměvem na tváři si konečně mladý král začal na posteli klátit nožkami. "A navíc tu je ještě ta třetí podmínka".

Čarodějovi to začalo také pomalu docházet a zjistil, že Deris vážně využije všeho, jen aby ho tu udržel. Proto si jen v duchu zasténal. Jde z něj opravdu strach.
"Moje zásnuby. Nehodlám si brát tu princeznu, ani za rok ani nikdy jindy, nehodlám si brát vlastně žádnou princeznu. Budu vládnout sám s tebou po svém boku. Nemůžeš odejít, dokud se nevyplní i ta poslední podmínka a to nebude nikdy".
Jak se zdálo mladý kralevic považoval záležitost za vyřízenou, proto už nedbal toho že čaroděj chtěl odejít. Je mi to líto, nemohu tě nechat jít. Tvá svoboda patří mně. Chci aby jsi zůstal ale dobrovolně.
"Děkuji ti Sirione, za to vše, za to že jsi mi to řekl. Ale i když druhá ani třetí podmínka nebyla naplněna zprostím tě jí, když o to požádáš. Nechci být jako můj otec. Nechci tě tady uvázat jako divokého psa na krátký řetěz. Nechci aby si zůstával jen z povinnosti k jeho slibu. I když chápu proč to udělal, přeci jen neměl právo brát ti svobodu".
Čarodějovi překvapením poklesla čelist. Nečekal že by Deris,.. že by se zachoval jako pravý panovník a dal mu na výběr.
"Dám ti tři dny na rozmyšlenou. Pokud se rozhodneš zůstat bude to už navždy, pokud se rozhodneš odejít bude to taky navždy".
Derise tyhle slova bolely, ale musel to udělat takto. Jen tak mohl mít čisté svědomí. Dal čaroději ultimátum. Zbytek už je na něm. Teď už záleží jen na Sirionovi, zda k němu něco cítí zůstane. Pokud ne...
Raději se vydal ke dveřím. Musel se vrátit na hostinu dokud byl ještě čas, i když to bylo teď poslední na co myslel.
"Pokud jde o to kdo zabil mého otce, zastávám ten názor, že i když si se k tomu přičinil, viníkem je tady Josed, tedy Josedor a podle toho také budu jednat. Je čas pro změny".
S tím královsky odešel ze svých komnat a ploužil se hradem. Snažil se trochu uklidnit a nabýt zpět svou důstojnou pózu, kterou si cvičil minulé dny stále dokola.

Nevěděl ještě co udělá právě s Josedem. Askádský lid v tohoto falešného boha věřil již po staletí. Nemůže lidem říct, že celé generace věřili a uctívali démona, to...ne. Už konečně chápal proč ho otec před Josedem varoval. Musel si promyslet jak bude postupovat. Otázka zněla, jestli to ví jeho kněží, či se podílejí na tomto podvodu také. Proto na ně Sirion při korunovaci zaútočil. Nechtěl aby měli na mě nějaký vliv. Vlastně mě uchránil před požehnáním démona? I otec...až teď se mu to konečně začalo skládat do celkového obrazu. Proto si mohl Josedor vzít jeho duši. Díky tomu požehnání při korunovaci.
Kdybych Siriona neposlech i moje duše by byla na pořadníku.
Už všechno mladému králi konečně zapadlo do sebe.
Vrátil se tedy do korunovačního sálu a usedl na své místo. Všichni byly trochu rozpačití a celá slavnost byla brzy ukončena. Ne, dnes už o tom Deris nechtěl přemýšlet. Chtěl mít zase svůj klid. Vrátil se do svých komnat. Stále cítil čarodějovu přítomnost. Oh, Sirione proč jen jsem ti dával na vybranou? Co budu dělat když se rozhodneš pro svou svobodu místo mé lásky?

Noc neměl mladý král moc klidnou. Budily ho noční můry. Bylo toho moc na tak křehké tělo. I Sirion měl celou noc jen se svým rozhodnutím. Deris ho tímhle velice zaskočil. Musel uznat, že se v lidech opravdu ještě moc nevyzná. Dospěl, je z něj král. Udělá co je třeba. Ale zvládne to sám? Chci vůbec odejít? Už před lety jsem obětoval kvůli své pomstě nejen svůj život, ale i život nevinného krále. Teď to vše chci objetovat pro svou svobodu? Možná že to tak bylo na začátku slibu. Chtěl jsem odejít ale nemohl. Sirion byl stále čaroděj, který ctí tradice a staré kodexy. A pak tu byl Deris, velmi zábavný mladý chlapec, je jako jarní slunce, tolik rozverné, ale přitom hřejivé a dokáže i pěkně pálit.
Sirion stál celou noc na hradbách a přemýšlel o všem co mu Deris nabídl. Nad ránem se přeci jen vplížil do královských komnat, aby se kochal pohledem na tu rozkošnou spící tvář, tak jak to dělal už mnoho nocí před ním. Netušil však že tentokrát Deris opravdu nespal a slyšel ho přicházet.