50

Sirion se naštěstí ze svých zranění zotavoval rychle. Po dvou dnech už se s mladým králem procházel pomalu po nádvoří hradu a sledovali spolu stavební práce.
"Co se tam stalo, já moc si na to nevzpomínám"?
Čaroděj moc dobře věděl na co se ho Deris ptá. On sám však nechtěl na to vzpomínat.
"Co se stalo s tím démonem"?
"Nemusíš mít strach, už království ohrožovat nebude přinejmenším pár set let".

Derise tohle jednání pobouřilo, takže Siriona zatahal za ruku, aby ho přiměl zastavit.
Čaroděj si ho k sobě bez váhání přitiskl a začal ho hladit ve vlasech. Celou dobu kdy se zotavoval tam byl ten maličký s ním. Seděl u jeho lože, povídal mu historky a hlouposti, jen aby mu nedovolil umřít.
"Vrátil jsem Josedorovi dar, který mi kdysi dal, to ho na chvilku zabaví".
Deris chápal jak musela být ta bitva těžká. Byl rád že jsou konečně v bezpečí. Už žádná černá magie jim nebude zasahovat do života. Ale byla ještě jedna otázka jenž ho trápila. Nemusel ji vyslovovat. Sirion pochopil co mu leží v hlavě.
"Nikdy dřív jsem o tom neuvažoval. Ale řekl bych, že rod tvé matky musel mít ve vínku magii".
"Myslel jsem že je to zakázané aby lidi...".
"Z tvého otce jsem nikdy magii necítil, takže jen mohu hádat".
"Takže myslíš že mám skrytou magii"?
"Lepší by bylo říci měl. Tou barierou jsi ji asi vyčerpal".
Deris vypadal chvilku trochu zklamaně, ale nakonec na jeho tváři znovu zavládl úsměv.
"Děkuji".
"Za co"?

"Zase si mi zachránil život".
Sirion se tomu rozesmál a pomalu se vraceli zpět k městu.

Deris ale brzy pochopil že jeho činný budou mít následky. Askádský lid svíral strach a obavy. Zpráva o vypálení Josedova chrámu na Kendirské planině se brzy roznesla. Lidé nechápali králův krok a velice se obávali pomsty tohoto mocného božstva. Když pak královský hrad se sesunul rázem k zemi a nebe bylo černé jako noc, mnoho z lidu Askádie pochopilo že král svým neuváženým krokem proti sobě poštval jejich boha. Oni neznali pravdu a Deris ani nechtěl aby ji znali. Nemůže jim vzít jejich víru, kterou uctívali po staletí.
"Co mám teď dělat Sirione? Jsi můj rádce, tak raď". Ale v tomhle ani Sirion neznal radu. Proto se Deris rozhodl k jinému kroku než vypalování. Nechal uzavřít všechny kláštery a svatyně boha Joseda a zabavil veškerý jejich majetek. Ale svému lidu nebránil dál uctívat tohoto boha. Stačilo mu když on jako král země se od Joseda odvrátil. Lidé brzy samy pochopí a budou moci si vybrat komu věřit.
Askádská pokladna se tak naplnila až k prasknutí, ale výdaje na stavbu nového hradu spolkly většinu nově získaného bohatství.
Po měsíci kdy se Derisovi konečně podařilo uzavřít tuto bolestnou děsivou kapitolu jménem Josedor si mohl klidně oddechnout.
"On už se nevrátí? Jsi si jistý"?
Sirion mu to musel hodně nocí opakovat, aby tomu Deris uvěřil. Doteď ho pronásledovaly zlé noční můry, které dokázalo zahnat jen Sirionovo tělo. Ano král opouštěl svou komnatu každou noc a vloudil se do postele k čarodějovi. Protože jenom tak si připadal v bezpečí. V zajetí pevných Sirionových paží, jenž ho chránily. Sirion měl sice ze začátku výhrady proti takovému chování, ale brzo poznal že Deris je natolik paličatý že mu to nevymluví. I tak pro něj noci strávené v králově blízkosti byly kruté. Tolik se ho chtěl dotýkat a laskat jeho tělo. Tolik si přál...
Každou noc hlídal jeho spánek a obdivoval jeho jemnou vůni i hebkost jeho kůže.

Taková byla i ta dnešní noc. Deris se tiše vloudil do jeho postele a těsně se k Sirionovi přitiskl. Čaroděj už poznal že v jeho přítomnosti ztrácí soudnost. Ale dnešní noci už své tělo neuhlídal. Jeho nezastřená touha se mu odrazila v očích, které se třpytily jako dvě křišťálově stříbrné studánky. Deris přeci jen ještě nespal a tak na Siriona koukal trochu bázlivě. Nechápal co je špatně. Proč se chce čaroděj odtáhnout? Prudce mu zaklestil své drobné paže kolem kru.
"Pusť mě, prosím".
Mladý král nemohl tušit co za boj Sirion musí svádět každou noc kdy ho navštěvuje. Byl příliš naivní a nevinný aby chápal potřeby čarodějova těla. Proto jen na prosbu vykulil oči. Siriona však zrazovalo celé tělo a tak se mladému králi vrhnul hladově na rty. Deris se nijak nebránil, jen byl překvapen, takovým náhlým útokem. Cítil jak Sirionovi ruce mizí pod jeho noční košilí a když ucítil že i jeho tělo mu na hlazení odpovídá, zděsil se. Bylo to jako náhlé osvícení. Konečně pochopil Sirionovi pocity. Celé to podivné chování a to jak se mu čaroděj často vyhýbal a nechtěl ho u sebe. Snažil se mě chránit. Před sebou?
Povedlo se mu nějakým zázrakem Siriona kousek odstrčit, aby se mohl nadechnout a podívat se mu zpříma do očí. Čaroděj však uhnul pohledem, což ještě jeho teorii utvrdilo.
"Proč? Proč jsi mi neřekl"...
Pokud byl kdy schopný se stříbrný čaroděj červenat, bylo by to právě dnes večer. Ale naštěstí tma vše skryla.
"Měl by jsi odejít, hned"!
Byl to rozkaz, tichý rozkaz, ale přece tak naléhavý. Ale Derisovi se odcházet ani v nejmenším nechtělo. "Nemáš mi co rozkazovat čaroději. Zůstanu".
"Nevíš co činíš, pokud neodejdeš tak...tak"...
Mladý král ale využil svou paličatost. Vyhledal Sirionovi rty v dlouhém polibku. "Neodejdu, nechci".
Čaroděj jasně poznal že dostal svolení. To na které tolik dlouhých měsíců čekal. Nevěděl jestli je to správné nebo ne. Ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. V tuhle chvíli byl Deris jenom jeho.
"Chci se s tebou milovat".
Deris jen odvážně kývl na souhlas a cítil jak jeho tělo hoří zakázanou touhou po tom co neznal.