8

Ben: (Po dvou dnech už zase klepe na jeho dveře, nenechá ho vydechnout. Měl kout železo dokud bylo žhavé, ale znovu chyboval a nechal se unést city)
Alan: (Otráveně odloží skleničku vína, nasává už skoro pravidelně... jde ke dveřím.)
Ben: (Čeká až otevře, nese mu něco k jídlu a taky ovoce, tak nějak tuší že se v nakupování nepředře a jí samé chemické blafy)
Alan: (Otevře a nestačí se divit.) Co tu chceš?
Ben: Nesu jídlo (Ukáže tašku, pak si k němu čichne) To víno bys měl omezit
Alan: (Ustoupí ze dveří a jde si to víno dopít.) Nechce se mi.
Ben: (Vejde a zamíří do kuchyně, cestou mu sebere láhev a vezme ji sebou) Utopit se v chlastu...myslel jsem si o tobě víc. Já tvé játra ochráním.
Alan: Umělec potřebuje inspiraci. (Odsekne.) A nikdo se tě o ochranu jater neprosil.
Ben: Inspiraci? Nevím co je na růžových slonech či lítacích bílých myškách inspirativní. Měl bys inspiraci hledat jinde (usměje se a dá vařit jídlo co donesl)
Alan: Jo? A kde? (Opře se o futra a pozoruje ho.)
Ben: (Propaluje ho pohledem a okousává mrkvičku jako zajíc) Inspirace je všude, jen ji musíš chtít vidět
Alan: Všude? Aha... (Sleduje ho.) A co ty jsi zač? Králík?
Ben: No...třeba. (Začne se smát) Pojď mi pomoct...naučím tě vařit
Alan: Myslím, že se budu držet radši dál od sporáku...
Ben: Zbabělče. (Raději to sundá a trochu si opaří ruku jak na sebe vystříkne polívku)
Alan: Nemehlo.

Ben: (Rychle si to strčí pod vodu a zakleje) To nic žiju...jídlo je hotové. To piješ i na lačný žaludek?
Alan: To má totiž nejlepší účinek.
Ben: (Zavrtí hlavou, má o něj strach, takhle si způsobí nemoc) Mám pro tebe návrh (donese jídlo na stůl)
Alan: Návrh?
Ben: Potřebuješ hospodyňku, někoho kdo ti uvaří, uklidí, vyvětrá, vypere...atd. Najmi si mě.
Alan: Cože? (Asi to nepobral všechno najednou.)
Ben: To máš z toho chlastu. Říkám ti že potřebuješ hospodyni a já se nabízím dobrovolně. Nemusíš mi ani platit.
Alan: A proč bys to dělal?
Ben: Protože jsem dobrá duše? A nechci aby ses uchlastal k smrti?
Alan: Trochu chabý důvod...
Ben: No...mám ještě jeden. Chci tě znovu vidět malovat.
Alan: To asi těžko...
Ben: Nikdy neříkej nikdy. (Zasměje se) A pojď jíst než to vystydne.
Alan: Nemám hlad...
Ben: (Zamračí se a dá si sám) Tak jsem se s tím vařil, ty si vážně nevděčný.
Alan: Prosil jsem se tě snad?
Ben: Něco jíst musíš, nebo skončíš na kapačkách
Alan: (Zmizí v pokoji.)
Ben: (Jen si povzdychne. Donutí ho jíst...takhle se na něj nemůže dívat)


Alan: (Naprosto zničený v křesle, ani nekoukne na Bena. Trochu se opil a teď má smutnou...) Tolik... Tak moc jsem ho miloval a on si prostě jen tak umře...
Ben: (Tiše ho sleduje, sebral mu většinu chlastu, ale na tu lahev zapomněl, je mu z něj smutno. On ví co to je láska a přišel o ni. Je to kruté. Nakonec přejde blíž a sevře mu rameno)
Alan: (Zvedne k němu hlavu.) Tohle už nikdy nepřejde... nemůže.
Ben: (Zavrtí hlavou) Zapomeneš...časem bude bolest menší. Vždy bude ve tvém srdci, ale to je velké (snaží se na něj usmívat, trochu ho zahřát na duši)
Alan: Hlavně je... mrtvé. Už necítím nic, kromě té bolesti...
Ben: Hloupost. Nic necítíš protože tě otupuje alkohol. Děláš si to jen horší. (prohrábne mu vlasy)
Alan: Horší? Co může být ještě horší?
Ben: Takhle onemocníš. (dělá mu vážně starosti)
Alan: Už mi na tom nezáleží... (Sklopí hlavu a protře si oči.)
Ben: Jsi hlupák...Pojď, vstávej, potřebuješ na vzduch, ne tu jen sedět s tou flaškou.
Alan: Nech mě, prosím... nechci nikam chodit.
Ben: Řekl jsem vstávej (táhne ho za ruku)
Alan: (Pomalu vstane)
Ben: (Vezme si tenkou bundu a na něj hodí kabát) Jdeme. Dáme si romantickou procházku, třeba v parku
Alan: Cože si dáme? (Souká se do kabátu trochu jako robot.)
Ben: Ale nic. (Zapne ho jak malé dítě a vytáhne z bytu, sám se trochu víc zachumlá, musí si sehnat teplejší bundu na zimu)


Alan: (Otevře dveře a natlačí Bena dovnitř.) Můžeš mi říct, proč lezeš v takové zimě ven jen v takové lehké bundě? Hodláš si uhnat zápal plic?
Ben: (Zasměje se trochu a bundu shodí) A proč ty ven nechodíš? Je tam hezky.
Alan: Nemám tu potřebu... A neodpovídej mi otázkou.
Ben: Proč ne? Chceš tu snad tvrdnout do konce života? (Je trochu omrzlý ale snad roztaje)
Alan: A co když jo? (Zamíří do kuchyně.)
Ben: To není život...(jde za ním a opře se o linku)
Alan: Hele, co kdybys mi přestal remcat do života?
Ben: To nejde, mě to baví. (vezme si z mísy banán a začne si hrát přímo před ním, snaží se být svůdný)
Alan: (Sjede ho pohledem, a radši s ním taky rychle uhne.)
Ben: (Nepřestane a banán si plně vychutná) Jako hospodyňka pana slavného malíře navrhuju koupel.
Alan: Koho?
Ben: No jestli se chceš přidat tak nebudu proti (zasměje se) Potřeboval bych umýt záda, mě neteče teplá.
Alan: Ty si je jistě zvládneš umýt sám...
Ben: A jak? Nedosáhnu tam (začne to názorně předvádět a kroutit se)
Alan: (Kouká na něj s mírným despektem.) To trochu přeháníš, ne?
Ben: (Zamračí se a odpochoduje ke koupelně, ale dveře nezavře, necítí žádný stud, už dlouho ne. Navíc chce aby se díval)
Alan: Zavírá se, ať sem nejde pára...
Ben: Je tu zima...pára to tu ohřeje (svlékne se a napustí si vanu)
Alan: JO, ale bude tu vlhko... (Jde ke dveřím, aby mu je zavřel.)
Ben: Vážně se nepřidáš? (Skoro zašeptá a otočí se na něj nahý)
Alan: (Polkne a jen zavrtí hlavou.) Bylo by to jen o sexu, a to si nezasloužíš.
Ben: Záleží na tom? (Podá mu ruku)
Alan: Proč si nenajdeš někoho, kdo by tě mohl milovat?
Ben: (Ruku zase vrátí a otočí se zády) To nejde, nestojím o to.
Alan: Nestojíš?
Ben: Nabízím ti uspokojení...je jen na tobě jestli to využiješ (bolestně se usměje a zaleze do vany)
Alan: (Dost nevěřícně na něj zírá.) Mám tě využít?
Ben: Využít? Není to využívání, je to vzájemné poskytnutí rozkoše. (Upře na něj pohled) Přál bych si aby si začal zase malovat, abych se mohl dívat jak tvoříš.
Alan: Bez lásky? Klidně si mysli, že jsem naivní, ale tohle nemůžu... Tehdy jsem byl opilý... teď je to jiné.
Ben: O co je to jiné? Je to stejné, jen to chce jednu drobnost. (natáhne se pro kravatu co tam visí) Je to...o pohledu. Můžeš si klidně myslet že se miluješ s ním. (mává mu s kravatou před očima)
Alan: Svoje svědomí tímhle neošálím... (Zavrtí hlavou.) Myslíš, že bych si to mohl myslet? Pochybuju, že bys mě přesvědčil, že jsi on...
Ben: (Je sice dobrý a už to praktikoval takhle ale Alana asi tímhle nedostane, nechá kravatu spadnout na zem)
Alan: Bylo by to, jako bych ho podvedl... vlastně jsem to už udělal... (Otočí se a vypochoduje z koupelny. Musí se něčeho napít a rychle.)