9

Ben: (Se sluchátkama v uších a kroutěním pozadí uklízí Alanovi ten brloh, který se nedá nazývat bytem)
Alan: (Sedí v křesle a naprosto to ignoruje, čte si noviny.)
Ben: (Hodí po něm prachovku a stáhne si sluchátka) Kdy si naposled uklízel ty čuně
Alan: (Štítivě prachovku odhodí stranou.) Udělej si analýzu prachu, třeba na to přijdeš.
Ben: (Zavrtí hlavou, za tohle by si měl vážně nechat platit, svalí se vedle do křesla a kouká na zakrytý obraz)
Alan: (Začte se znovu do novin.)
Ben: Proč ho tu pořád máš? (Uvažuje jak ho nenápadně vystěhuje)
Alan: Koho?
Ben: Co...ten obraz. (Ví že s ním asi soupeřit nemůže, přeci je jen pouliční děvka, ale peníze jsou peníze)
Alan: Ten tu zůstane.
Ben: (Pokrčí rameny, je mu to celkem jedno, i když má z těhle obrazů divný pocit. Zvedne se a zamíří mu ohřát jídlo)
Alan: (Dál listuje novinami, po očku mrkne na Bena. Si připadá jako ženáč.)
Ben: (Dneska musí odejít dřív, bohužel Alan není jeho jediná práce, jinak by nevyžil když peníze má dostat až začne malovat a to chce čas) Doufám že to sníš dokud to bude ještě teplé.
Alan: Hmmm (Zamručí.) Už jdeš?
Ben: Jo. (Sundá si zástěru) Přijdu zase zítra jo?
Alan: Dobře.
Ben: (Vezme si svoji tenkou bundu a vyrazí ven)

Ben: (Opře se o Alanovi dveře a uvažuje zda zaklepat. Ale potřebuje nutně sprchu, aby to ze sebe smyl, nakonec zabuší a otře si oči od slz)
Alan: (Vyhrabe se a jde otevřít.)
Ben: (Jak otevře koukne na něj, ještě že je na chodbě tma) Já...promiň že otravuju, ale mohl bys mi půjčit sprchu?
Alan: Jasně... (Nějak mu nic nedochází.)
Ben: (Provleče se kolem něj a zamíří rovnou ke koupelně)
Alan: (Pokrčí rameny, nic nechápe. Jde se napít.)
Ben: (Sundá si oblečení a zaleze si do sprchy kde se opře o kachličky, to byla těžká noc, po dlouhé době se mu tahle práce vymstila, klient si přivedl ještě jednoho mužského a ten jemný nebyl ani náhodou)
Alan: (Sedne si do křesla.) Jsi v pohodě?
Ben: Jo...jsem (osuší se a koukne se na to oblečení, nechce si ho oblékat zpátky, ale nemá jinou možnost. Vyleze z koupelny ještě s ručníkem na hlavě, bolí ho celé tělo)
Alan: Určitě?
Ben: (Jen kývne a suší si vlasy) Vzbudil jsem tě? (mluví celkem tiše a ani se na něj nedívá)
Alan: Takhle přímo bych to neřekl... ne, ani ne...
Ben: To je dobře. Snědl si tu večeři?
Alan: Hmm, jo
Ben: Výborně. Zítra ti udělám čínu, nebo...něco takového.
Alan: Neměl by ses spíš starat o sebe? (Sjede ho pohledem.)
Ben: Proč? Najím se s tebou...když už to uvařím (pokrčí rameny)
Alan: Ty nemáš vlastní život, že se pleteš do mého?
Ben: (Koukne na něj dost zle) Někdo se ti do něj plést musí, aby ses nenudil a neukousal se žalem.
Alan: A co tvůj vlastní život? Nemáš koho bys otravoval?
Ben: Ne. Momentálně otravuju tebe. Tolik ti to vadí?
Alan: Nijak zvlášť
Ben: (To je pokrok) No vidíš. (moc se mu domů nechce, takže jen přešlápne na místě)
Alan: (Sjede ho pohledem.) Chceš tu zůstat? Gauč je volnej
Ben: (Jen se trochu pousměje a kývne) Moc rád
Alan: (Vstane.) Jdu spát, dobrou.
Ben: Dobrou (pípne ještě za ním a zůstane stát u toho gauče)

Ben: (Vyhrabe se z gauče, spalo se mu tam dobře, i když je rozbolavělý pořád. Udělá si teplý čaj)
Alan: (Vyspává.)
Ben: (Nechce Alana budit, udělá mu teplou snídani, vážně si připadá už jako hospodyňka, ale alespoň se taky nají)
Alan: (Vykráčí ještě rozespale z ložnice, mžourá jako čerstvě vyoraná myš.)
Ben: (Koukne na něj a začne se mu smát, vypadá vážně legračně)
Alan: Nech si to laskavě...
Ben: No jo...(začne do sebe cpát ještě teplé tousty)
Alan: (Doplahočí se ke stolu a chňapne jeden toust. Zhroutí se na židli s mohutným zívnutím.)
Ben: (Sleduje ho se zájmem, musí zjistit co jí rád. Ještě je ze včerejška trochu rozhozený)
Alan: (Pořádně si rafne a přežvykuje.)
Ben: Co máš dneska v plánu? (Sedne si k němu a dělá na něj oči)
Alan: (Polkne.) Ještě nevím
Ben: Řídíš rád? (pořád ho propaluje pohledem)
Alan: Hmmm (Zahučí opět s plnou pusou.)
Ben: (Ten je teda výřečnej takhle po ránu, nakonec to vzdá) Nachystám ti oběd, pak musím jít
Alan: (Tak jí, nebude mluvit s plnou pusou, poprskal by ho drobky.)
Ben: Odvezeš mě někam? Za mé dobré skutky?
Alan: Dobře, za ty tvoje skutky...
Ben: Díky (skloní se a líbne ho na tvář, ani to nedělá schválně, prostě tak nějak má radost, že nemusí autobusem)
Alan: (Překvapeně zamrká, trochu mu to připomnělo Petra.) A kam to bude?
Ben: (Uvažuje co si vymyslet, aby mu to nebylo podezřelé, neměl by vědět všechno) No...na jedno hezké místo. Není to daleko.
Alan: A konkrétněji?
Ben: (Nadiktuje mu adresu, musí jet do léčebny za matkou, slíbil ji to)
Alan: (Přimhouří oči. Tu adresu zná.) Co tam?
Ben: (Nemyslí si že by to tam znal, takže je v klidu) Jen návštěva.
Alan: V léčebně? Někdo známý?
Ben: (Mlčí, nehodlá na to odpovědět, nechce žádný soucit. To právě matka a vidina na její lepší život ho nutí dál bojovat. Tuhle práci dokončí)
Alan: Znám to tam, jezdil jsem tam kdysi za Erikem, když mu ruplo v bedně.... (Vstane od stolu.)
Ben: (Překvapeně zamrká, tohle nečekal. Pořád si připadá, že balancuje nad propastí lží a pravdy) Aha...
Alan: (Zapadne do koupelny)
Ben: (Možná byla chyba ho o to žádat, ale už na tom nesejde, opře se o dveře koupelny a poslouchá co tam dělá) Ty si s Erikem měl poměr?
Alan: (Vypadne mu z ruky hřeben.) Cože?
Ben: Ptám se jestli si s ním spal (jestli jo tak s ním teda spát nehodlá, zatím si pohrává s tkaničkami od mikiny)
Alan: S Erikem? (Rozesměje se.) Ne, to ani omylem.
Ben: Ne? Proč? Nebyl tvůj typ? (no aspoň že tak)
Alan: To si myslíš, že spím s každým homosexuálem, který je v okolí? Ne, byli jsme kamarádi. Studovali jsme spolu.
Ben: Ne nemyslím, jen mě to zajímalo. (Odlepí se od dveří koupelny, aby ho Alan nesejmul až poleze ven a natáhne si na sebe svojí tenkou bundu)
Alan: (Vyleze už oblečený ven.) Máš divné otázky
Ben: (Začne se smát a zachumlá se do své šály až po nos) Připraven pane řidiči?
Alan: Ale jo... (Vezme si kabát a vyrazí k autu.)
Ben: (Vyběhne za ním a skočí mu skoro na záda, jen tak z legrace)
Alan: Jsi nějaký nevybouřený, potřebuješ asi vyvenčit.
Ben: (Nahne se mu k uchu) Potřebuju sex.
Alan: To máš blbý. (Odemkne auto.) Nasedej.
Ben: (Nasedne si a uvelebí se, jo pohodlný fáro)
Alan: (Beze slova nastartuje a zamíří směrem k léčebně.)
Ben: (Cestou moc nemluví, jen se dívá z okénka, těší se až mámu zase uvidí. Ruka mu trochu sklouzne na Alanovo stehno, ale dělá že nic)
Alan: (Zase mu ji odendá, překáží mu v řízení.)
Ben: (Otočí na něj pohled a dlouze si ho prohlíží)
Alan: (Periférně to zaregistruje.) Ať ti nevypadnou oči.
Ben: A když jo? Pomůžeš mi je posbírat? Víš že jsi vážně hezkej?
Alan: A ty zase hrozně vlezlej...
Ben: (Nakrabatí nos, je to protiva, nic víc, ale to ho přejde, určitě)