Část 08

Seth: (V lidské podobě se vyvaluje v jezeře. Ví, že je nebezpečné zdržovat se ve vodě, kvůli vodnímu klanu, ale musel nějak zchladit svůj žár. Vlasy mu padají do očí a oušky pozorně poslouchá každý šramot.)
Ignis: (Nakonec mu to nedá. Nadržený Seth dožadující se sexu... no kdy to zase zažije? Když ho nenajde v sídle, ani v chatrči, zamíří k jezeru. Zůstane stát o kus dál a sleduje ho.)
Seth: (Ještě musí tak den, dva vydržet, a pak bude mít opět svůj ledový klid. Bude zase ovládat své touhy a emoce. Sjede víc do vody a tiše zašeptá Ignisovo jméno. Hned se mu vybaví ta jeho vůně. Vůně, za kterou by dokázal jít až na konec světa. Jeho uši se v mžiku naštelují po směru větru. Možná, že si to jen představuje, když na něj zrovna myslí... ale... cítí ho. Rychle se rozhlédne po okolí.)

Ignis: (Zůstane stát opřený o strom na hranici jezera a lesa. Není si jistý, jestli to Setha už nepřešlo.)
Seth: (Zahlédne postavu kousek dál. Nemůže se mýlit - je to on. Chvíli se jen dívá a přemýšlí. Neměl by znovu... nesmí Ignise zase obtěžovat. Snaží se se udržet a z jezera nevylézt, přeci jen na sobě nic nemá, ale je to silnější. Vydrápe se na břeh a zamíří k Ignisovi v rouše Adamově.)
Ignis: (Sjede ho pohledem.) Takové uvítání častěji... (V očích mu blýskne. Seth je vždycky trochu stydlín, diví se tedy, že mu jde naproti nahý. Nejspíš ho to skutečně ještě nepřešlo.)
Seth: Co... co tu děláš? (Skoro to na něj vrčí, ale v tónu hlasu není znát vztek nebo nelibost. Sevře pěst, tohle mu dělá určitě schválně.)
Ignis: Přišel jsem se podívat, jestli to s tebou ještě tříská. (Pousměje se.) A jak tak koukám, tak tě to ještě nepustilo.
Seth: Přišel ses mi vysmívat? (Začíná mít pěkný vztek a listí stromů vlaje v ostrém větru.)
Ignis: Myslíš? (Sjede ho pohledem a zastaví se v jeho klíně.) Jen mě zajímalo, jaké to je, když chceš sex hlavně ty.
Seth: (Vztekle se mu načepýří ouška a dojde k němu rázným krokem.) Raději... bys měl jít... nebo budeš litovat.
Ignis: (Natáhne se k němu, položí mu ruku zezadu na krk a prudce ho políbí. Pak se odtáhne.) Dobře, už jdu.
Seth: (Zakňučí a chytí ho za plášť. Vážně mu to nikdy neodpustí.) Ještě jednou... no tak.
Ignis: Co ještě jednou? (Prohlédne si ho zpod přivřených víček. Nejraději by si ho vzal hned teď.)
Seth: (Nemá chuť mu to vysvětlovat, a tak mu to názorně předvede a přisaje se mu na rty v hladovém polibku.)
Ignis: (Názorné ukázky jsou vždycky nejlepší. Polibek mu oplatí neméně hladově. Tolik nocí bez něj. Kdo to má vydržet?)
Seth: (Překoná tu vzdálenost mezi nimi, těch pár centimetrů. Namačká se na Ignise svým mokrým tělem. Jeho touha je jasně patrná. Nepolevuje už pár dní a je to nesnesitelné.)
Ignis: (Takhle se mu Seth velmi líbí. Projede dlaní křivku jeho těla od ramen až na boky.) Kočička je hodně nadržená... (Pousměje se, když dlaň sjede do klína.)
Seth: (Zasyčí. Normálně by za tohle Ignisovi tu ruku ukousl, ale teď mu nemůže odporovat. Natiskne se k jeho ruce a kývne. Jeho pohled prozrazuje jasné vzrušení a to se ho Ignis sotva dotkl.)
Ignis: Mám s tím něco dělat? Nerad bych pak poslouchal, že jsem jen zneužil situace... (Ujistí se raději. Pořád si pamatuje, že ho přesně kvůli tomuhle Seth vykázal do pryč.)
Seth: (Kývne hlavou, a pak ní zavrtí, je zmatený sám ze sebe.) Máš... chci tě. Už předtím jsem chtěl, ale... tys mě odmítl. (Ukřivděně se na něj zahledí. Není schopen logicky uvažovat v tomhle stavu. Až to skončí, popře si sám sobě vše, co se stalo.)
Ignis: Ale tohle si děláš sám, kocourku. (Pevně ho sevře v dlani.) Kdybys mě nevykázal, mohl jsem s tím něco udělat už dávno...
Seth: Nechtěl jsem, abys... to viděl a... myslel si o mě... divné věci. (Poplašeně zasténá, jak se pod jeho rukou napne.)
Ignis: Co přesně? Že najednou toužíš po sexu se mnou? No to by bylo fakt hrozně divný. (Ušklíbne se.)
Seth: (Zavrtí hlavou, už mu nejdou tvořit věty. Není na sebe zrovna hrdý... tyhle stavy celkově nesnáší.) Ignisi... Ignisi... já tě... potřebuju.
Ignis: Já vím... (Kývne, zachytí ho za paže a složí do trávy. Políbí ho a rty sjede na krk a klíční kost. Rychle stáhne košili i kalhoty.) Už to bude kocourku, nechci ti ublížit... jen chviličku vydrž...
Seth: (Začne na něj pomrkávat, neví, jestli bude chtít čekat. Sjede po Ignisově hrudi dlaní a olízne si rty. Musí ho mít, cítit jeho sílu v sobě.)
Ignis: (Tázavě se na něj zadívá.) Nemyslíš snad, že...
Seth: (Nechápavě na něj pohlédne. Neví, co má myslet a v jeho pohledu je to znát.)
Ignis: Že tě nepřipravím... leda... (Blýskne mu v očích.)
Seth: (Sevře mu paži.) Nechci... čekat. (Troufne si i bez přípravy. Ve svém roztouženém stavu se jistě rychle uvolní.)
Ignis: (Zadívá se na něj.) Nechci ti ublížit...
Seth: Neublížíš... prostě mi věř (Pomalu mu omotá nohy kolem beder a stáhne ho na své tělo.)
Ignis: (Pohladí ho po břiše a opatrně se o něj otře. Najde vstup do jeho těla a na chvíli zaváhá.)
Seth: (Souhlasně kývne, není schopen čekat o nic déle. Chce všechno. Utišit svou bolestnou touhu a prázdnotu i Ignisovo mužství ve svém těle. Rychle ho stačí ještě políbit.)
Ignis: (Pomalu se do něj snaží protlačit.) Promiňkoťátko.
Seth: (Propne se proti němu a bolestně zasténá. Je to ale nádherné. Ten pocit, když do něj Ignis vniká. Vždy to miloval. Teď jsou ale jeho pocity ještě posíleny tou touhou.) Nepřestávej...
Ignis: (Opatrně se protlačí do jeho těla.) Nepřestanu.
Seth: (Nijak se netiší, hodně ho to vzrušuje. Sténá mu do ucha a pevně ho svírá svými stehny. Mačká ho tak víc do sebe.) Ano... Ignisi... víc.
Ignis: (Pousměje se. Jeho kočička je velmi dravá. Pohne se a prudce přirazí.) Vynasnažím se.
Seth: (Zkroutí své tělo, je to víc než dokáže najednou snést. Ignisova horkost i jeho pohyby, vše v něm vyvolává sténání a sem tam slabé vymňouknutí. Musí pod tím návalem citů zavřít oči.)
Ignis: (Jeho pohyby naberou na pravidelnosti. Zapomíná na opatrnost i jemnost. Tuší, že to teď není to, co by Seth potřeboval.)
Seth: (V tuhle chvíli opravdu potřebuje víc a něžnost to rozhodně nebude. Vychází mu rychle vstříc a ještě ho svým tělem povzbuzuje. Těžce oddechuje. Cítí, že na něj jdou návaly horka. Ale nevzdá se té rozkoše... nechce.)
Ignis: (Chvilkami své pohyby proloží prudším přiražením a opět se vrátí do tempa.)
Seth: (Zasténá, zaplňuje ho ten pocit rozkoše. Ale také něco jiného. Pocit hodně divný, jako by... něco bylo v jeho těle špatně. Nespokojeně zavrčí, až poté si všimne rašících světlých chlupů na pažích. Chvíli na ně jen nechápavě hledí, než pochopí.)
Ignis: (Ničeho si nevšimne. Líbí se mu, jak Seth sténá. Líbí se mu to. Občas připojí i vlastní sten.)
Seth: Ignisi... pospěš... pospěš si.. (Musí si pospíšit a pomoct mu. Neví, na jak dlouho to ještě zastaví. Cítí, jak se jeho těla zmocňuje proměna v levharta.)
Ignis: (Zadívá se mu do očí. Není si jistý, co přesně po něm Seth chce.)
Seth: (Sklopí uši a zakňourá, pak Ignosově tělu vyjde hrubě vstříc, až to zabolí. Nemůže si pomoct. Cítí, jak se jeho tělo pomalu mění. Po ouškách, které už mu zůstaly jako prokletí, se mu během chvíle vytvoří i ocas. Snaží se ho ale ukrýt pod tělem. Ne, nedokáže to zastavit. Nikdy to nešlo. Vždy při těchto dnech... nedokáže kontrolovat svou přeměnu.)
Ignis: (Zarazí se. Ztuhne v jeho těle. Něco je špatně.) Sethe?
Seth: (Obejme ho pažemi kolem krku a zahledí se na něj. Jeho pohled je zastřený touhou. Už to nedokáže ovlivnit. Ignis nejspíš přestane až... k tomu dojde a jeho touha nebude ani teď ukojena.)
Ignis: (Políbí ho a znovu se v něm pohne.)
Seth: (Omotá mu ocas kolem stehna, už to nemůže zadržet.) Odpusť... já... nemůžu to.
Ignis: (Překvapeně se mu zadívá do očí. Mění se? Teď? Ten dotyk na stehně ho překvapil.) Sethe? (Znovu se zarazí.) Proč teď?
Seth: Nemůžu za to... to samo. (Zakňučí mu do ucha a snaží se mu ocáskem přejíždět po pozadí.) Nechtěl jsem... aby se to stalo... abys... (Nedokáže to plně vyjádřit.)
Ignis: Chápu. (Znovu se v něm prudce pohne a tvrdě přirazí. Slíbil, že nepřestane.)
Seth: Nemusíš to... já za chvíli budu... (Slovo zvíře už nevykoktá, jen hlasitě zasténá a roztřese se.)
Ignis: Nemusím. (Kývne, ale chce.) Pořád to budeš ty... A já... ti slíbil... (Znovu prudce přirazí a přisaje se Sethovi na rty.)
Seth: Blázne. (Nechápe to. Jak se s ním Ignis může milovat... i přes to. Je to šílené a... přitom dokonalé. I jeho ruce se začínají pomalu měnit, tahle to dlouho nevydrží. Pokusí se Ignisovi naznačit, že chce změnit polohu. Musí na čtyři.)
Ignis: (Pochopí. Vyklouzne z něj a dovolí mu otočit se.) Mám... pokračovat?
Seth: (Sklouzne na lokty, už ho ruce neudrží. Tohle za Ignise nemůže rozhodnout. Sám už není schopný zůstat v lidské podobě. Jeho tělo se mění. Horší je, že to jde pomalu, ne jako obvykle.) Já... já nevím... já... potřebuju tě.
Ignis: Sethe... (Musí pokračovat, když ho Seth potřebuje. Klekne si k němu, opět do něj pozvolna vstoupí. Sevře jeho boky a znovu přirazí.)
Seth: (Už nedokáže nic víc než sténat a držet. Jeho ruce a nohy brzy projdou proměnou až k ramenům a kyčlím. Pak následuje trup a osrstění. Steny se změní v mňoukání a vzrušené vrčení.)
Ignis: (Připadá mu to zvláštní, divné, když se mu pod rukama Sethova jemná kůže změní v srst. Pevněji ho sevře a znovu přirazí.) Pořád... jsi... to... ty. (Zašeptá.) Ty.
Seth: (Po krátké chvíli už jeho pohyby nesnese, bolí to, ale vzrušení je silnější. Vycení zuby a prudce se prohne, pak drápy zaryje do trávy. Jeho tělo ztuhne, každý sval se napne. Trvá to jen pár sekund, kdy vyvrcholí ve své zvířecí podobě pod Ignisovými přírazy.)
Ignis: (Zvláštní pocit. Naposledy prudce přirazí a naplní zvířecí tělo svou touhou.) Sethe...
Seth: (Unaveně se složí na zem a jen těžce oddechuje. Jako irbis po maratonu. Nemůže uvěřit, že... to Ignis vážně dokončil. Že ho i v téhle zvířecí podobě... Otočí na něj hlavu a začne spontánně vrnět.)
Ignis: (Složí se vedle něho.) Tohle už mi nedělej.
Seth: Omlouvám se... já...nechtěl jsem. (Snaží se změnit zase zpátky, ale nejde to.)
Ignis: Myslím, že varování předem by stačilo.
Seth: Ano... pro příště. (Vyvalí se na trávě na záda. Připadá si tak skvěle.)
Ignis: (Připadá si mírně zneužitě.) Aby bylo jasno, tak se zvířaty jsem to nikdy nedělal a ani dělat nehodlám. Takže tohle je naprosto jediná výjimka, rozuměli jsme si?
Seth: (Přetočí se a zalehne ho svou vahou, pak mu strčí hlavu do obličeje a začne ho mazlit.) Jo... rozuměl. Já... se omlouvám, vážně jsem to nemohl... zastavit. (Po omazlení jeho obličeje se jeho tělo konečně utiší a promění se zase zpátky, tak, jak to má být.)
Ignis: To máš vždycky v tom svém pářícím období? (Natáhne ruku a přejede po kůži.)
Seth: Ano. (Uloží se mu v lidské podobě na hruď, stále vrní.) Proč... jsi nepřestal Ignisi? (Tohle bere za hodně velkou odvahu. Nemyslel, že by to Ignis zvládl. Jeho proměnu přímo při aktu. Proto ho odháněl, věděl, že při milování by se to stalo. Ale pak už mu hormony nedovolovaly rozumě uvažovat.)
Ignis: Řekl jsi, že mě potřebuješ. (Pokrčí rameny.) Budu se opakovat, ale pod vší tou srstí jsi to byl pořád ty. Ne nějaké zvíře, ale ty.
Seth: (Zahledí se mu dlouze do očí. Tahle slova jsou pro něj nesmírně cenná. Rukou mu přejede po tváři, a pak se vysune k polibku.) Děkuju... já... Miluju tě.
Ignis: Já vím. Byl bys magor, kdyby ne... (Zasměje se. Zachytí jeho ruku a vtiskne polibek do dlaně.) I já tě miluju.
Seth: A teď... mě nějak sesbírej... a doprav domů. (Zahuhňá, když se začnou bolavé svaly probouzet.) A pak... někam uteč... protože mi tohle na dlouho nevystačí.
Ignis: Vím, co to potřebuješ. (Odkývne si ho. Vstane, popadne ho do náručí. Dojde až k jezeru a tam ho nemilosrdně hodí do vody.) Upřímně doufám, že to tvoje páření netrvá moc dlouho.
Seth: (Nestačil už zareagovat. Než si všiml kam Ignis jde, byla kolem všude voda. Trochu se nalokal a s prskáním vyplaval na hladinu.) Parchante.
Ignis: (Založí ruce na prsou.) Potřeboval jsi zchladit.