Část čtvrtá

Seth: (V levhartí podobě sedí na malém pahorku až za hranicemi. Ví, že sem neměl chodit, i to, že je sledován. Překročil už dvě hranice území. Jak zemního klanu, tak i právě klanu větru. Něco ho sem prostě táhlo. Sleduje v dáli plápolání ohně. Je to trochu děsivé místo. Království klanu ohně. Sleduje i jejich sídlo, které je odsud sice dále, ale vypadá pochmurně. Jejich hrad je trochu studený a trochu opuštěný, ale nechápe, jak Ignis může žít na takovém místě.)
Ignis: (Nechápe, proč zrovna jeho musel otec vyslat na kontrolu hranic a už vůbec nechápe, proč mu s sebou dal několik nohsledů. Je přece dostatečně schopný, aby si zvládl poradit sám. Ale je pravda, že se na hranicích objevila nějaká škodná. Nejspíš někdo z klanu vody. Ti jsou tak vlezlí, že se čas od času pokouší dostat i k hradu. Vztekle pobídne koně, aby se ztratil družině. Do úplňku je ještě strašně moc dnů a on se potřebuje nějak vybít. Nejlépe na svých budoucích poddaných.)

Seth: (Zaslechne dusot kopyt, které se blíží a nasměřuje uši tím směrem. Netuší, kdo to je, ale zemní klan koně nevyužívá. Zvedne se z pahorku a kradmě zmizí mezi stromy. Je to tady nebezpečné, zvlášť když vypadá jako zvíře. Příliš se maskovat mezi keři nemůže, v tomhle má jeho bratr výhodu. On sám moc svítí svou bílou srstí.)
Ignis: (Nechá koně vyběhnout až nahoru, kousek za horizontem elegantně seskočí, plácne koně po zadku a rychle se schová za skálu, aby ho neviděli. Dusí se potlačovaným smíchem, doma jim totiž pak vyčiní, že pronásledoval špeha a oni s ním nezvládli držet krok.)
Seth: (Všimne si nějaké postavy, ale chvíli mu trvá než ho pozná. První reakce je skočit na něj a povalit ho, ale musí trochu ovládat svoje pudy. Někdy se vážně v téhle formě chová jako malé kotě. Sleduje jeho jednání a připadne mu to strašně legrační. Počká, až kolem projedou i ostatní jeho muži. Ví, že Ignis není sám, slyší další jezdce. Nemůže uvěřit, že ho tady právě dnes potkal.)
Ignis: (Když se ostatní jezdci proženou kolem a zmizí v bezpečné vzdálenosti, pobaveně vyjde z úkrytu a skvěle se baví. Ani se moc nerozhlíží, prostě zamíří z kopce dolů.)
Seth: (Teď teprve přišla jeho chvíle. Nadšením, že ho může vidět tak brzo, přestane být opatrný. Zpoza stromu se ozve prudké vrčení, chce upoutat jeho pozornost.)
Ignis: (Zarazí se a prudce otočí k místům, odkud ten zvuk slyšel. Přitom rychle tasí a zadívá se mezi keře. Na hranicích je až příliš opatrný. Mohl by to být kdokoliv.)
Seth: (Plíží se podrostem, proto se jeho vrčení po chvíli ozve i z druhé strany. Chce ho trochu vystrašit. Čeká jen až se otočí, je už dost blízko. Naštěstí keře kolem jsou vysoké, takže nejde ani vidět.)
Ignis: (Ta hra ho přestává bavit. Zamračí se, meč přehodí do levé ruky a pravou vztáhne k těm keřům.) Koukej vylézt, nebo to roští zapálím i s tebou!
Seth: (Ví, že by to bez váhání udělal, ale svůj drahocenný kožíšek riskovat nehodlá. Proto vyskočí z keře, jako kdyby ho píchla vosa a prožene se kolem něj.) Hned se tak nečerti.
Ignis: (Chvíli na něj překvapeně civí.) Sethe? Do háje, co tu... to je fuk, pojď ke mně! (Okamžitě vrátí meč zpět do pochvy u pasu a natáhne k levhartovi ruku. Je mu jasné, že to vrčení byla jeho práce.) Jsi tu sám, že?
Seth: (Chvíli se drží zpět, ale nakonec s máváním ocasem, které vypadá trochu rozverně, přejde k němu a k ruce čichne. Musí se hodně ovládat, ale nakonec to nevydrží. Skočí po něm a svalí ho do trávy.) Teď už ne.
Ignis: Sethe! (Okamžitě zaboří dlaně do husté srsti a přitáhne si ho k sobě.) Jak tě mohla taková šílenost vůbec napadnout? Co kdyby tě tu chytili? (Otře si tvář o jeho krk.) Jsi hrozně nezodpovědný! (Prsty si pohrávají s jeho srstí.) Rád tě vidím, Kocourku... Stýskalo se mi.
Seth: Vážně tě kousnu! (Reaguje tak na toho kocourka, ale nezní to vůbec věrohodně. Ani jeho tvrzení, že šel jen tak kolem a zapomněl na hranice, i na to, jak je daleko. To zní ještě jako větší pohádka. Otírá mu hlavu mazlivě o tváře, takhle by ho mohl klidně umazlit. Aspoň bude samý chlup, jeho srst začala línat.)
Ignis: (Docela ho zajímá, jak své dodatečné ochlupacení vysvětlí. Ale to ho teď vůbec netrápí.) Jsi blázen! (Ohodnotí ho celkem rychle. Natáhne ruce a pohladí ho po hlavě, jemně sevře mezi bříšky prstů ouška.)
Seth: (Hned se kolem rozezní ten charakteristický zvuk vrnění. Tentokrát se tomu ani nebrání.) A... co tady děláš ty a ta tvoje povedená družina? (Ví, že se zatím nemůže proměnit, i když by ho tak rád políbil. Nebe je poseto mnoha očima, které špehují. I les je jich plný.)
Ignis: Co by... Jsem na lovu! Kdybych tušil, že tu ulovím něco tak vzácného, vzal jsem si pořádná železa. (Zasměje se, ruce sklouznou po srsti níž, pevně ji sevře mezi prsty a donutí šelmu víc sklonit hlavu. Lehce se dotkne rty jeho čumáčku.) Jak tě napadlo přijít sem? Víš, že tě mohli chytit?
Seth: Železa? (Ta představa se mu vůbec nelíbí, takže sklopí uši a trochu se oklepe.) Vím. Ale jsem rychlý... a taky opatrný. Nečekal jsem, že pojedete na výlet, tedy na ten lov. Měli bychom někam... zmizet. Vidíš toho orla nad námi? Sleduje mě už od skal.
Ignis: Někdo od vás? (Zvedne hlavu a zadívá se na nebe.) Pár set metrů odsud jsou jeskyně. (Pohledem sjede na Setha.) Mohli bychom se tam na chvíli schovat.
Seth: Nevím, myslím, že je to spíše nějaký špicl ze zemního klanu. Jsou tady nějací nervózní poslední dobou. (Ještě jednou se o něj otře.) Znám ty jeskyně. Počkám tam na tebe. Nechám... vztyčenou vlajku. (Je tam mnoho jeskyní, tak aby věděl do které. Pak od něj odskočí a rychlostí kulového blesku zmizí mezi stromy.)
Ignis: (Chvíli vyčkává, než sám vyklouzne z podrostu a zamíří oklikou do jeskyní. Snaží se příliš nespěchat, ale jeho kroky se zrychlují s přibližujícími se jeskyněmi. Až magicky ho přitahují. Vlastně to není jimi, ale tím, kdo na něj čeká.)
Seth: (Čeká na něj ve větší jeskyni, aby se tam nemuseli tak mačkat. Ven má vystrčený jen svůj dlouhý ocas tak, aby Ignis věděl kudy jít. Mává s ním opravdu jako s bílou vlajkou.)
Ignis: (Zkoumavě nahlédne do několika jeskyní. Nechápe, co Seth myslel tou vlajkou. Až na pátý pokus zahlédne jeho chundelatý ocas čouhat z vchodu. Rychle tam zamíří, vejde dovnitř a rovnou se na svého chlupatého milence vrhne. Je mu jedno, že je stále ve své zvířecí podobě. Obejme ho kolem krku a vmáčkne obličej do jeho srsti. Rád by mu řekl, jak moc ho tímhle potěšil a jak moc nebezpečné to bylo! Zatím to nechá na později.)
Seth: (Z jeho hrdla se ozve vrnění, má rád, když mu někdo valchuje kožich. Ne, má rád když to dělá právě Ignis. Chvíli jen tak stojí a drží.) Počkej... no tak. Nech mě, ať... (Většinou se před ostatními diváky nepřeměňuje, ale Ignis už to několikrát viděl, takže z toho strach nemá. Chce ho přeci jen aspoň políbit.)
Ignis: (Zasměje se, ale nepouští ho.) Ani mě nehne! Ještě bys mi zase zmizel. Nic takového, už tě nepustím z náručí.
Seth: Nebuď tak paličatý. (Drcne do něj velkou hlavou a začne se o něj otírat. Snaží se ho strhnout na zem.) Nikam ti nezmizím, copak mi nevěříš?
Ignis: Věřím ti, ale... stejně tě nehodlám pustit. (Dlaněmi projede srst na krku až k hlavě, přejede po ouškách.)
Seth: (Oklepe se, takhle kdyby se nechal zase mazlit - přestal by myslet. Tlapami se mu opře o stehna a pak ho zalehne vlastní vahou. A že zrovna nejlehčí v této formě není.) Nečekal jsem, že tě tak brzo uvidím.
Ignis: (Zavrčí. Seth je vážně těžkej. Cítí, jak se mu napnuly svaly v nohou.) Sethe... víš, že nejsi žádný peříčko!
Seth: To přežiješ. (Ještě mu otře ouška o obličej, než se opravdu začne měnit do své lidské podoby, aby ho tak nezatěžoval.)
Ignis: (Fascinovaně sleduje, jak se mu srst pod dlaněmi mění v hebkou lidskou kůži. Pohlédne mu do očí a čeká, až proměna proběhne plně.) Rád bych to přežil...
Seth: (Chvilku to trvá, ale nakonec na něm zůstane ležet v lidské podobě, jen trochu rozcuchaný. Zahledí se do Ignisových očí a pak přeci jen odvážně přejede svými rty po jeho.)
Ignis: (Obejme ho a v odpověď se mu prudce přisaje ke rtům. Polibek je lačný a plný chtíče. Pevně sevře jeho tělo, pod prsty ucítí hebkou látku. Pousměje se.) Víš, že mě tenhle tvůj obleček dost rajcuje? (Prsty sjíždí po látce a hledá, kde se to rozepíná.) Jen takovou otázku... Jak to z tebe co nejrychleji svleču?