Část třetí

Ignis: (Zasměje se.) Víš, že mi to můžeš opakovat pořád dokola, ale mě se to líbí. Budu ti tak říkat pořád. (Znovu zajede dlaní do vlasů.) Krásný sněžný kocourek. Skoro to se mnou ani nejde dohromady. (Na chvilku si uvědomí, že je čiré bláznovství udržovat takový vztah, ale... když... Nedokáže se Setha vzdát. Nikdy by to nedokázal. Zaprodal by duši ďáblu, jen aby mohl být s ním.)
Seth: Neprovokuj mě. (Zabrblá to trochu nespokojeně. Ale v tomhle nemá Ignis pravdu. On je ztělesnění ohně a oheň od pradávna potřebuje vzduch, vítr. Rukou sjede po jeho hrudi a zamyšleně sleduje cestičku kapek vody, které po ní stékají. Ano, sám horko moc nesnáší, jeho druhá část zvířete. Navíc se i narodil na severu, kde teploty nevystoupaly nad deset stupňů ani v létě. Být tedy v blízkosti ohnivého čaroděje je hodně nebezpečné. Nikdy nebyl ten typ, kterého by nebezpečí vzrušovalo. Ale tohle je jiné.) Brzy bude svítat.
Ignis: (Zavrčí. Nesnáší svítání. Ne po úplňku.) Neříkej to, nechci to slyšet. (Namotá si na prst pramen jeho vlasů. Zadívá se mu do očí.) Nechci slyšet, že naše noc už zase končí. Sakra Sethe, je to tak dlouhá doba. Šílím bez tebe!

Seth: (Zvedne k němu pohled, když ucítí, že si hraje s jeho vlasy. Po jeho slovech mu přitiskne prsty na rty. Ano, neměl to říkat, ale brzy bude čas zase se rozloučit. Kéž by Ignis věděl, jak je to čím dál těžší. Vracet se zpět ke svému lidu, když jeho srdce touží být jinde. A nejen srdce.) Já vím. Příliš dlouhá doba. (Jenže nemůže nic dělat. Je povinován u svého klanu. Už tak bylo otci divné, kam poslední měsíce mizel. Vždy však dokázal špehy setřást. Les zná jako své boty.) Polib mě.
Ignis: (Políbí bříška prstů, která mu brání mluvit. Nakloní se k němu. Tenhle polibek je jemný, něžný. Nejraději by Setha někam unesl. Někam, kde by je nepronásledovalo nic z jejich povinností.) Přijdeš zase? (Zeptá se s obavami, když polibek po chvíli ukončí.) Slib mi, že se zase uvidíme!
Seth: (Potěšeně se usměje, takže stojí o další setkání. Má rád jeho něžnosti, i když je to tak vášnivý muž, umí líbat i takhle. Na chvíli ho to vyvede z míry a jen si povzdechne.) Ano, přijdu, přijdu vždy. Nic mě nezastaví.
Ignis: (Znovu se mu přisaje na rty. Prudce a vášnivě. Je nadšený z takových slov. Cítí, jak v Sethově těle začíná opět narůstat. Raději z něj rychle vyklouzne. Je si vědom toho, že pro dnešek už ho zničil dost.) Budu tu čekat, jako vždycky.
Seth: (Všimne si prudkého zmizení toho, co ho tak naplňovalo a trochu pozvedne obočí. Vážně si myslel, že se Ignis chvástá, když říkal, že může pořád. Trochu nevěřícně koukne skrz vodu na jeho intimní partie - ne, je jisté, že se nechvástal.) Až zase měsíc vejde do úplňku Ignisi... (Mokrou rukou mu trochu zamokří tvář, když ho po ní pohladí.)
Ignis: (Zachytí jeho ruku, proplete prsty a zadívá se něj.) Měli bychom se vrátit... (Je tak těžké znovu se loučit.)
Seth: (Kývne, i když se k ničemu nemá. Sleduje jeho ruku. Je to tak důvěrné gesto, vážně zvláštní. Musí vymyslet způsob, jak se s ním vidět dříve než o úplňku. Prostě musí.)
Ignis: (Nakonec se trochu sebere, obejme Setha kolem pasu a zamíří s ním ven z vody. Musí se vrátit zpátky do té chatky, obléct se a zamířit domů. Dřív než si všimnou, že zase zmizeli.)
Seth: (Následuje ho a jde po jeho boku. Oblékat se... ne, nechce se mu. Nejspíš se vrátí domů v podobě irbise. U chatky nechá Ignise vejít a pak se opře o rámy a sleduje jeho tělo. Ani neví, kde bere tu drzost ho šmírovat, sám takový stydlín.)
Ignis: (Cítí jeho pohled na svém těle. Jen se pousměje a pomalu se oblékne. Pak se otočí k Sethovi čelem. Zmenší vzdálenosti mezi nimi. Zadívá se do duhovek barvy bouřícího nebe.) Líbím se ti, Sethe?
Seth: Cože? Já... no... (Nějak je překvapen otázkou, takže netuší, co odpovědět. Přeci jen je muž... oba jsou. Takže... Zamračí se tomu. Zase se mu povedlo ho dostat do rozpaků.) Nijak zvlášť. (Odsekne lživě.)
Ignis: (Rošťácky natočí hlavu na stranu a zkoumavě se na něj podívá.) Opravdu? Proto jsi ze mě nespustil zrak? (Kousne se do rtu.) Nebo to mělo jiný důvod, kocourku?
Seth: (Prudce se nadechne při tom oslovení, že už mu to vážně vytmaví, ale stačí mu jeden pohled do jeho tváře a nějak změkne.) No... já... dobře, tak dejme tomu, že i líbíš. Co je na tom? (Raději ho obejde stále nahý a oblečení schová do skříně.)
Ignis: Vůbec nic na tom není. (Otočí se za ním a zůstane stát u dveří.) Jen mě to neskonale těší. Sethe... pojď ke mě! (Ukládá věci do skříně, to je nemylné znamení, že půjde domů ve své zvířecí podobě.) Poslední polibek na rozloučenou...
Seth: (Obrátí k němu pohled. Copak by mu mohl odmítnout? No, vlastně mohl. Ale sám touží po polibku, takže se k němu na moment vrátí.) Už se mě neptej na tak divné věci.
Ignis: Chtěl jsem to prostě vědět. (Pokrčí rameny. Natáhne ruku a přitáhne si jeho nahé tělo do náručí. Přejde volnou rukou po jeho kůži.) Můj kocourek. Krásný, ale tak moc chladný. (Usměje se a dnes naposledy uchvátí jeho rty.)
Seth: (Ukáže mu s chutí, že ne vždy je chladný a umí se i rozpálit. Do polibku se plně vloží, ať má Ignis na co vzpomínat. Příště ho za toho kocourka vážně rafne do nohy.)
Ignis: (Polibek schválně co nejvíc prodlužuje. Dlaněmi putuje po jeho těle. Tak rád by tu s ním zůstal. Dnes, zítra... navěky. Opatrně sevře mezi zuby jeho dolní ret a jazykem se probojuje dovnitř.)
Seth: (Chvíli ještě oplácí, než sebere poslední kousky zdravého rozumu a polibek přeruší. Skoro od něj odskočí. Ví, že potom už by nedokázal přestat. A musí mu zabránit v dalším polibku na cestu, na šťastný příchod a bůh ví, co by si Ignis ještě vymyslel. Nedělá to často, vlastně mu to ukázal jen jednou. Vlastní přeměnu do sněžného levharta. Poprvé to bylo neúmyslné, tentokrát se už nebojí a přemění se.)
Ignis: (Smutně si povzdechne.) A co polibek, abych vydržel takovou dobu bez tebe, kocourku? (Na druhou stranu je rád, že aspoň on má tolik vůle, aby jejich noc ukončil. On sám by to nedokázal. V tomhle je hrozný slaboch, i když v ničem nikdy neváhá. Přidřepne si a natáhne k levhartovi ruku. Chce se ještě na chvilku k Sethovi přitisknout. Byť v jeho zvířecí podobě.)
Seth: (Máchne ocasem a dojde k němu. Podle ale využije toho, že je Ignis v podřepu a celou vahou se o něj zapře, aby ho složil na zem. Pak na něj vyhupne a naznačí kousnutí do krku, i když zuby i tlamou zůstane pár centimetrů od jeho krku.) Dávej si pozor... to máš za toho kocourka!
Ignis: (Zaboří prsty do jeho srsti a zadívá se té šelmě do očí. I když má ostré zuby jen kousek od obličeje, ty oči jsou pořád Setha. Milé a dobrosrdečné.) Vždycky pro mě budeš Kocourek. S tím už nic nesvedeš. Ale pokud trváš na tom, že mě zakousneš, udělej to rychle! (Cítí se v bezpečí, i když na něm spočívá poměrně velká váha.) Strašně mě vzrušuješ i v téhle podobě. Běž už, nebo ti nedovolím odejít. (Natáhne se a políbí ho do srsti na krku.)
Seth: (Trochu vyděšeně na něj pohlédne. Jak... jak ho může takhle vzrušovat? Asi mu ta touha vážně zaslepila mozek. Než se zvedne, ještě se k němu přitulí jako malé kotě a olízne mu tvář.) Naviděnou Ignisi... čekej tu na mě.
Ignis: (Napřímí se a otočí se za ním. Jak ho takhle může vzrušovat? Protože i pod tou zvířecí srstí je to pořád Seth. Vstane, přelétne místnost pohledem a vyjde do svěžího rána.)