O sedm měsíců později
Královy kroky se rozléhaly ztemnělou chodbou. Potkal po své cestě pár sloužících, kteří ještě dokončovali svou denní práci a dokonce i jednoho písaře, kterému se úlekem vysypaly na podlahu svitky. Ale Tanis se nijak nezdržoval s pomocí tomuto mladému písaři. Spěchal do komnat svého horského mága.
O vztahu krále Stříbrného města s Faileonem už se v paláci špitalo skoro měsíc. Ale nikdo si nedovolil o tom veřejně mluvit. Byla to osobní záležitost krále, i když porušovala několik zákonů dvorní etikety. Mnoho pomlouvačů se dohadovalo, jak dlouho jejich vztah již trvá, nikdo však neměl ani tušení, že už je to více jak půl roku. Král svého milostného partnera neohlásil veřejně, což nevrhalo na jeho jednání příliš dobré světlo.
Královy kroky se rozléhaly ztemnělou chodbou. Potkal po své cestě pár sloužících, kteří ještě dokončovali svou denní práci a dokonce i jednoho písaře, kterému se úlekem vysypaly na podlahu svitky. Ale Tanis se nijak nezdržoval s pomocí tomuto mladému písaři. Spěchal do komnat svého horského mága.
O vztahu krále Stříbrného města s Faileonem už se v paláci špitalo skoro měsíc. Ale nikdo si nedovolil o tom veřejně mluvit. Byla to osobní záležitost krále, i když porušovala několik zákonů dvorní etikety. Mnoho pomlouvačů se dohadovalo, jak dlouho jejich vztah již trvá, nikdo však neměl ani tušení, že už je to více jak půl roku. Král svého milostného partnera neohlásil veřejně, což nevrhalo na jeho jednání příliš dobré světlo.
Těžké dveře Faileonovy komnaty zavrzaly a horský mág zvedl svůj pohled k přicházejícímu králi. Už se nesnažili ani tolik skrývat, jako tomu bylo na počátku, i přesto trval Faileon na soukromých schůzkách až pozdě večer. Mág seděl u svého stolu jen ve své spodní, noční košili, očekával tedy králův příchod a jeho rty zvlnil mírný úsměv, který rychle skryl za rouškou tmy. Pokoj osvětlovala jen jediná svíčka, která mihotavě přenášela své stíny po obou postavách.
"Vaše výsost jde opět příliš brzy."
"Tvá výsost už se nemohla dočkat. Tak mě netrap svým chladem, Faileone. Tak málo se poslední dny vídáme."
Horský mág se rozesmál a zvedl se od svého stolu, aby mohl přejít až těsně ke králi a přivítat ho vášnivým polibkem. Někdy s ním jen tak laškoval, někdy se nechal prosit, ale nemohl popřít, jak mu královy něžnosti a jeho přítomnost rozehřívají tělo i jeho srdce. Chvíli mu trvalo než zvítězil v boji sám proti sobě, ale když si konečně přiznal, že ke králi chová velmi silné city, bylo již pozdě.
Tanis se do polibku rázně přidal a vyžadoval další, mapujíc dlaněmi Faileonovo dokonalé tělo přes noční košili. I on tušil to, co si sám nechtěl připouštět. Brzy vyprší jeho slib, který dal Faileonovi. Již brzy uplyne lhůta oněch devíti měsíců. A i když Tanis jasně viděl pokrok ve Faileonových citech, byl si jist, že horský mág využije své volnosti a vrátí se zpět do hor. Jejich vztah, ta vášeň i láska, vše, co je spalovala, zmizí.
Do nových voleb zbývalo posledních čtyřicet dní. Pak si lid Stříbrného města a všech oblastí kolem, které měly hlasovací právo zvolí nového krále. Tanis měl sice poměrně velkou šanci na znovuzvolení, díky svým dobrým rozhodnutím a vítězství ve válce proti skřetům, ale na jeho slovu Faileonovi to nic neměnilo. I tak svoboda, kterou horskému mágu přislíbil bude vykonána. Tyto poslední dny to královu duši velmi trápilo. Často byl nepozorný, často zamyšlený a navíc, mnoho práce s novými volbami mu znemožňovalo s Faileonem trávit více času. Tanise to pomalu stravovalo. Užíral ho strach, že přijde o jedinou bytost, kterou kdy miloval. Avšak s horským mágem o tom spolu nikdy nemluvili. Královský slib nebylo možné vzít zpět. A Faileon toužil po své svobodě. Možná, kdyby Tanis horského mága požádal, aby zůstal...
Poslední dny mezi nimi viselo cosi temného. Otázka, jenž byla nevyřčena, otázka, která oba trápila stejně..."(O)pustíš mě?"
Oba dva byli tvrdohlaví a rozhodli se o tomto nemluvit, i když jim to oběma nesmírně ubližovalo. I horský mág měl poslední dny o čem přemýšlet. Zvažoval svou svobodu, svůj odchod zpět do hor, do své chýše, do klidného života, po kterém tak toužil. Ale na druhé misce vah stála láska k Tanisovi. Nebylo možné mít obojí, nebylo možné mít jen jedno. Ano, i Faileon si musel posledních pár dní připomenout jejich slib a zvažovat, zda ho naplnit nebo zapomenout. Mučila ho jeho nerozhodnost, jeho váhání. Nečekal, že se vše takto zamotá a najednou nebude vězněm tohoto města, paláce ani krále, ale jen svým vlastním.
"Miluj se se mnou, Faileone, dnes, přímo teď, tolik toužím po tvých dotecích. Na chvíli... zapomenout."
Horský mág vyslyšel tuto úpěnlivou prosbu. Tak jako mnoho nocí před tím. Ale ta dnešní byla zvláštní. Tak smutná. Proto se snažil králi dát veškerou svou lásku, všechnu svou touhu, kterou měl. Jejich těla se po chvíli zmítala na Faileonově loži, jako dva hadi, co se chtějí vzájemně pozřít, aby byli konečně sytí. Vzrušené sténání se ozývalo celou komnatou a nabalovalo se na stěny, jako nepropustné černé bahno, které každého stáhne do záhuby. Ta noc byla výjimečná. Trvala celé hodiny, znovu a znovu se jejich těla spojovala v horoucím pekle vášně. Jako kdyby měla býti poslední.
Pro Faileona to byl způsob, jak Tanise ubezpečit o svých
citech. Král však dnešní noci přišel i z jiného důvodu. Stále burcoval Failena
do nového a nového milování, i když bylo jeho tělo už unaveno. Celé ty měsíce
si v mysli tajně držel jedno přání, které se dnešní noci chystal vyplnit.
Potřeboval však Faileona dostatečně unavit a zbavit sil, aby po promilované
noci nad ránem usnul, jak se i stalo.
Od toho osudového rozhovoru s Levanderem, na hradbách před sedmi měsíci, se Tanisovi v mysli honilo stejné přání. Zaplést svému milému copánek, na důkaz jejich odevzdanosti a lásky. Ale i když na to zavedl s Faileonem řeč hned dvakrát, ten to rázně odmítl či jinak odbyl nesouhlasným vyjádřením. Král Stříbrného města se však nevzdával. Tolik práce mu dalo Faileona udolat. A když už se mají rozdělit, rozloučit, musí to alespoň vyzkoušet. Musí zkusit si Faileona k sobě přivázat tímto copánkem. Ano, byl to podvod. Faileon se nemohl bránit. Tak tiše spal a jeho hruď se pravidelně zvedala, jak unaveně oddechoval po promilované noci. Král na to ovšem nedbal. Další jeho zoufalý krok. Nebylo již příliš času a Tanis měl jistotu, že by s tímto horský mág nesouhlasil.
Bylo však potřeba po těch měsících plných lásky jejich vztah zveřejnit. Znal Faileonovy zvyky i chování. Věděl, že svému zušlechtění ráno příliš nedá, nepotřeboval to. Ani se hodiny nestrojil. Jistě vyklouzne ze své komnaty rychle a tiše, jak bylo jeho zvykem. A možná.... možná si toho ani nevšimne.
Královy prsty vyhledaly skrytou kapsu ve své róbě, která ležela na zemi. Vytáhl z ní dvě stužky. Jeho vlastní oficiální barvy. Stříbrnou a bledě modrou.
"Odpusť mi, Faileone..."
Pak jeho roztřesené a ztuhlé prsty začaly probírat tu záplavu černých, jemných vlasů horského mága, než našly ty správné prameny vlasů. Král jednal opatrně, netoužil Faileona vzbudit svým jednáním. Ale znal jeho tvrdý spánek. Pomalu začal pevně zaplétat prameny s oběma stuhami. Dával si na tom jednom tenkém copánku tolik záležet. Musel být dokonalý, netáhnout, neškrtit, ale přesto pevně objímat Faileonovy vlasy. Byl si jist, že ho za tohle Faileon nebude mít rád. Bude se nejspíš zlobit. Nebylo však možné takto utvořený copánek rozplést. Jemné vlasy elfů to neumožňovaly. Byla jen jediná možnost, celý copánek uříznout. Bohužel, to bylo v elfském jazyce symbolů bráno jako pohrdání city, či důsledek nevěry. Uříznutý pramen vlasů byl jasně viditelný v jakémkoliv účesu a nesl jeho majiteli hanbu. Tanis tedy spoléhal na to, že se jí horský mág nebude chtít vystavit.
Upletení copánku trvalo několik minut. Když se to Tanisovi povedlo zdárně dokončit, bez probuzení svého milovaného, sám si musel v duchu pogratulovat. Celé ty měsíce, když vídal Erona s Levanderem, záviděl jim jejich vztah. To, jak se i veřejně byli schopní držet za ruce. Že se při výcviku stráží přede všemi políbili. Ano, závist nebyla zrovna jedna z dobrých vlastností, ale Tanis si nemohl od ní odpomoct. Bolelo ho srdce, když viděl, jak je jeho milovaný horský mág k němu na veřejnosti chladný, profesionální. Sotva ho byl schopen uctivě pozdravit. Proto trvalo tolik měsíců než si sluhové a členové královského paláce o jejich vztahu začali byť šeptat. Do té doby věřili, že konzul Horských elfů Faileon a král Stříbrného města k sobě chovají antipatie a nesnáší se. Vše bylo ale naprosto jinak...
Od toho osudového rozhovoru s Levanderem, na hradbách před sedmi měsíci, se Tanisovi v mysli honilo stejné přání. Zaplést svému milému copánek, na důkaz jejich odevzdanosti a lásky. Ale i když na to zavedl s Faileonem řeč hned dvakrát, ten to rázně odmítl či jinak odbyl nesouhlasným vyjádřením. Král Stříbrného města se však nevzdával. Tolik práce mu dalo Faileona udolat. A když už se mají rozdělit, rozloučit, musí to alespoň vyzkoušet. Musí zkusit si Faileona k sobě přivázat tímto copánkem. Ano, byl to podvod. Faileon se nemohl bránit. Tak tiše spal a jeho hruď se pravidelně zvedala, jak unaveně oddechoval po promilované noci. Král na to ovšem nedbal. Další jeho zoufalý krok. Nebylo již příliš času a Tanis měl jistotu, že by s tímto horský mág nesouhlasil.
Bylo však potřeba po těch měsících plných lásky jejich vztah zveřejnit. Znal Faileonovy zvyky i chování. Věděl, že svému zušlechtění ráno příliš nedá, nepotřeboval to. Ani se hodiny nestrojil. Jistě vyklouzne ze své komnaty rychle a tiše, jak bylo jeho zvykem. A možná.... možná si toho ani nevšimne.
Královy prsty vyhledaly skrytou kapsu ve své róbě, která ležela na zemi. Vytáhl z ní dvě stužky. Jeho vlastní oficiální barvy. Stříbrnou a bledě modrou.
"Odpusť mi, Faileone..."
Pak jeho roztřesené a ztuhlé prsty začaly probírat tu záplavu černých, jemných vlasů horského mága, než našly ty správné prameny vlasů. Král jednal opatrně, netoužil Faileona vzbudit svým jednáním. Ale znal jeho tvrdý spánek. Pomalu začal pevně zaplétat prameny s oběma stuhami. Dával si na tom jednom tenkém copánku tolik záležet. Musel být dokonalý, netáhnout, neškrtit, ale přesto pevně objímat Faileonovy vlasy. Byl si jist, že ho za tohle Faileon nebude mít rád. Bude se nejspíš zlobit. Nebylo však možné takto utvořený copánek rozplést. Jemné vlasy elfů to neumožňovaly. Byla jen jediná možnost, celý copánek uříznout. Bohužel, to bylo v elfském jazyce symbolů bráno jako pohrdání city, či důsledek nevěry. Uříznutý pramen vlasů byl jasně viditelný v jakémkoliv účesu a nesl jeho majiteli hanbu. Tanis tedy spoléhal na to, že se jí horský mág nebude chtít vystavit.
Upletení copánku trvalo několik minut. Když se to Tanisovi povedlo zdárně dokončit, bez probuzení svého milovaného, sám si musel v duchu pogratulovat. Celé ty měsíce, když vídal Erona s Levanderem, záviděl jim jejich vztah. To, jak se i veřejně byli schopní držet za ruce. Že se při výcviku stráží přede všemi políbili. Ano, závist nebyla zrovna jedna z dobrých vlastností, ale Tanis si nemohl od ní odpomoct. Bolelo ho srdce, když viděl, jak je jeho milovaný horský mág k němu na veřejnosti chladný, profesionální. Sotva ho byl schopen uctivě pozdravit. Proto trvalo tolik měsíců než si sluhové a členové královského paláce o jejich vztahu začali byť šeptat. Do té doby věřili, že konzul Horských elfů Faileon a král Stříbrného města k sobě chovají antipatie a nesnáší se. Vše bylo ale naprosto jinak...
Nad ránem se král tiše oblékl a i když za celou noc
nezamhouřil oka, nepřipadal si ani tolik unaven. Ovšem jisté partie jeho těla
nehezky pobolívaly, takže se rozhodl využít horkých pramenů a tiše Faileonovy
komnaty opustil. Nechal mu však na památku ten dlouhý copánek.
Ráno bylo i pro horského mága krušné. Nejen, že ho král při svém odchodu nevzbudil, jak bylo běžné, navíc ho hned ráno očekávala schůzka s ostatními konzuly. Stále se nemohli dohodnout, kdo tedy bude spravovat a ochraňovat dvě stezky z hor. Právo si na ně dělali jak horští elfové, tak království lidí a dokonce i Stříbrné město. Dnes se musela situace už konečně vyřešit. Proto Faileon vstával ve spěchu, ještě rozespalý a unavený z předešlé noci. Rychle na sebe oblékl čistou róbu a opláchl svůj obličej. Aniž by se zahleděl do zrcadla, aniž by si povšiml, že mu vlasy netíží jeho obvyklá spona, ale něco podstatně jiného. Vyšel ze svých komnat velmi spěšně, jist si jen tím, že jde pozdě, což se mu ani v nejmenším nepodobalo a podrývalo to jeho autoritu konzula. Nepovšiml si udivených pohledů několika elfů, ani přímé zírání sloužících.
První týdny Faileona takto okukovali běžně. On byl jediný elf, kterého znali, který ovládal magii. Ale postupem času si na jeho přítomnost zvykli, tak jako na přítomnost druhého zvláštního konzula, temného elfa Erona.
Dnešního rána jejich pohled však neupoutal horský mág sám o sobě, ale spíše barevná kombinace stužek v jeho vlasech. Každý šlechtický rod měl dvě barvy. A všichni dobře věděli, komu patří kombinace bledě modré a stříbrné. Barvy království, barvy samotného krále. Až když horský mág dorazil do poradní síně, vzbudil patřičný ohlas. I když se zdvořile omluvil za svůj pozdní příchod, nikoho to nezajímalo. Několik konzulů se jen podivilo, jiní k němu hned zamířili a bratrsky mu pogratulovali k novému svazku. Pro mnohé to byl ale šok. I Eron přišel svému dobrému příteli pogratulovat a ještě do něj s podlostí sobě vlastní trochu ryl prupovídkami, jak nečekané je vidět ho svázaného. Jak se zdálo, Faileon ani v nejmenším nechápal, co má tohle chování znamenat. Těkal pohledem z jednoho konzula na druhého, aby mu napověděli, co to říkají. Až Eron, který mu stál po boku, vytušil jeho zmatek a povšiml si, že neobratným oblékáním zůstal copánek uschován pod ostatními vlasy, i když měl být nošen viditelně přes rameno. Jediné, co prosvítalo byly právě ty dvě barevné stužky. Proto svému příteli pomohl copánek vytáhnout z pod vlasů.
Faileon se překvapeně zahleděl na svůj copánek, který mu Eron tak mile umístil na správné místo, tedy přes levé rameno a tak ho nechal spadat přes Faileonovu hruď tam, kde leželo srdce. Horský mág tomu stále nemohl uvěřit. Až poté si vybavil svou noc s králem. Tanis byl včerejší večer tak... horlivý do dalších milování. Pamatoval si jen jak ho přemohl spánek a usnul s králem Stříbrného města v náručí. Snad on by... neudělal... něco takového.
Až nyní mu docházela podlost celého králova jednání. To, že měl vše pečlivě naplánováno dopředu. Vážně tomu nemohl uvěřit. Najednou z něj byl zasnoubený elf... aniž by to sám věděl. Vztekle si promnul konec copánku mezi prsty. Znervózňovala ho jeho nová okrasa. Přemýšlel, co s tím teď provede. Věděl, že by ho mohl... prostě uříznout, ale jak by to vypadalo? Už jej viděl celý palác, všichni konzulové. Uříznutím copánku od samotného krále mohlo být chápáno i jako zrada.
Faileonův děsivý výraz znepokojil všechny u jednacího stolu. Nikdo nevěděl o podlosti jeho zásnub, nikdo nemohl tušit, jaký boj teď horský mág svádí. Nakonec jen sevřel pevně konec copu, nejraději by si vlasy rovnou vyrval. Ale musel uznat jediné. Král vyhrál! Král vyhrál! Dokázal si ho podmanit, dokázal ho přimět ke vztahu a nyní i k zasnoubení. Děsivé královo umění manipulace a jeho bystrá mysl Faileona přiměla z plna hrdla se rozesmát. Nad svou hloupostí, nad celou tou situací, nad svou zlobou, nad svou prohrou, nad svým zneužitím... nad vším tímhle, co znázorňoval tento copánek.
Smál se jako šílený a dlouhé vteřiny nemohl přestat. Ale byl to tak naprosto osvobozující smích. Jako by z něj spadla všechna ta tíha posledních dní, ta tíha rozloučení. Najednou pochopil, jak moc o něj král stojí, jak moc zoufalý je, když tohle udělal. Akt čisté lásky, souznění, spříznění duší mu zapletl když spal a o ničem nevěděl. Tolik se bál odmítnutí?
Celé to horskému mágovi přišlo strašně legrační. Pobavila ho vlastní hloupost a snaha nevázat se na muže, kterého již dlouho miloval. Proto se toho dne, v poradní síni, všem na očích, s novým znamením zasnoubení, rozhodl. Rozhodl se, že své nadcházející svobody nevyužije a zůstane ve Stříbrném městě.
Ráno bylo i pro horského mága krušné. Nejen, že ho král při svém odchodu nevzbudil, jak bylo běžné, navíc ho hned ráno očekávala schůzka s ostatními konzuly. Stále se nemohli dohodnout, kdo tedy bude spravovat a ochraňovat dvě stezky z hor. Právo si na ně dělali jak horští elfové, tak království lidí a dokonce i Stříbrné město. Dnes se musela situace už konečně vyřešit. Proto Faileon vstával ve spěchu, ještě rozespalý a unavený z předešlé noci. Rychle na sebe oblékl čistou róbu a opláchl svůj obličej. Aniž by se zahleděl do zrcadla, aniž by si povšiml, že mu vlasy netíží jeho obvyklá spona, ale něco podstatně jiného. Vyšel ze svých komnat velmi spěšně, jist si jen tím, že jde pozdě, což se mu ani v nejmenším nepodobalo a podrývalo to jeho autoritu konzula. Nepovšiml si udivených pohledů několika elfů, ani přímé zírání sloužících.
První týdny Faileona takto okukovali běžně. On byl jediný elf, kterého znali, který ovládal magii. Ale postupem času si na jeho přítomnost zvykli, tak jako na přítomnost druhého zvláštního konzula, temného elfa Erona.
Dnešního rána jejich pohled však neupoutal horský mág sám o sobě, ale spíše barevná kombinace stužek v jeho vlasech. Každý šlechtický rod měl dvě barvy. A všichni dobře věděli, komu patří kombinace bledě modré a stříbrné. Barvy království, barvy samotného krále. Až když horský mág dorazil do poradní síně, vzbudil patřičný ohlas. I když se zdvořile omluvil za svůj pozdní příchod, nikoho to nezajímalo. Několik konzulů se jen podivilo, jiní k němu hned zamířili a bratrsky mu pogratulovali k novému svazku. Pro mnohé to byl ale šok. I Eron přišel svému dobrému příteli pogratulovat a ještě do něj s podlostí sobě vlastní trochu ryl prupovídkami, jak nečekané je vidět ho svázaného. Jak se zdálo, Faileon ani v nejmenším nechápal, co má tohle chování znamenat. Těkal pohledem z jednoho konzula na druhého, aby mu napověděli, co to říkají. Až Eron, který mu stál po boku, vytušil jeho zmatek a povšiml si, že neobratným oblékáním zůstal copánek uschován pod ostatními vlasy, i když měl být nošen viditelně přes rameno. Jediné, co prosvítalo byly právě ty dvě barevné stužky. Proto svému příteli pomohl copánek vytáhnout z pod vlasů.
Faileon se překvapeně zahleděl na svůj copánek, který mu Eron tak mile umístil na správné místo, tedy přes levé rameno a tak ho nechal spadat přes Faileonovu hruď tam, kde leželo srdce. Horský mág tomu stále nemohl uvěřit. Až poté si vybavil svou noc s králem. Tanis byl včerejší večer tak... horlivý do dalších milování. Pamatoval si jen jak ho přemohl spánek a usnul s králem Stříbrného města v náručí. Snad on by... neudělal... něco takového.
Až nyní mu docházela podlost celého králova jednání. To, že měl vše pečlivě naplánováno dopředu. Vážně tomu nemohl uvěřit. Najednou z něj byl zasnoubený elf... aniž by to sám věděl. Vztekle si promnul konec copánku mezi prsty. Znervózňovala ho jeho nová okrasa. Přemýšlel, co s tím teď provede. Věděl, že by ho mohl... prostě uříznout, ale jak by to vypadalo? Už jej viděl celý palác, všichni konzulové. Uříznutím copánku od samotného krále mohlo být chápáno i jako zrada.
Faileonův děsivý výraz znepokojil všechny u jednacího stolu. Nikdo nevěděl o podlosti jeho zásnub, nikdo nemohl tušit, jaký boj teď horský mág svádí. Nakonec jen sevřel pevně konec copu, nejraději by si vlasy rovnou vyrval. Ale musel uznat jediné. Král vyhrál! Král vyhrál! Dokázal si ho podmanit, dokázal ho přimět ke vztahu a nyní i k zasnoubení. Děsivé královo umění manipulace a jeho bystrá mysl Faileona přiměla z plna hrdla se rozesmát. Nad svou hloupostí, nad celou tou situací, nad svou zlobou, nad svou prohrou, nad svým zneužitím... nad vším tímhle, co znázorňoval tento copánek.
Smál se jako šílený a dlouhé vteřiny nemohl přestat. Ale byl to tak naprosto osvobozující smích. Jako by z něj spadla všechna ta tíha posledních dní, ta tíha rozloučení. Najednou pochopil, jak moc o něj král stojí, jak moc zoufalý je, když tohle udělal. Akt čisté lásky, souznění, spříznění duší mu zapletl když spal a o ničem nevěděl. Tolik se bál odmítnutí?
Celé to horskému mágovi přišlo strašně legrační. Pobavila ho vlastní hloupost a snaha nevázat se na muže, kterého již dlouho miloval. Proto se toho dne, v poradní síni, všem na očích, s novým znamením zasnoubení, rozhodl. Rozhodl se, že své nadcházející svobody nevyužije a zůstane ve Stříbrném městě.
Žádné komentáře:
Okomentovat