Toho dne král strávil většinu času v horkých lázní, obklopen
jen pár sloužícími. Nepřijímal žádné gratulace, ani překvapené pohledy - v jeho
vlasech se žádný copánek nenacházel. Snažil se bláhově vyhnout tomu shonu, všem
těm pomluvám. Nebylo to k horskému mágovi fér, sám si to uvědomoval, ale
potřeboval chvíli jen pro sebe. Nechával si své dlouhé, světlé vlasy prokluzovat
mezi prsty a uvažoval, zda jednou... i on bude svázán s tím, koho miluje. Sám
si copánek do svých vlasů netroufl zaplést. Dbal starých zvyků a přál si, aby
tento skutek učinil Faileon z vlastní vůle a lásky.
Král Stříbrného města si musel povzdechnout. Stane se to někdy skutečností? Uvažoval jak nyní Faileon zareaguje. Opovrhne jeho city, uřízne si copánek a bude čelit hanbě? Nebo přijme tento svazek? Horský mág byl tolik nevyzpytatelný. I po těch mnoha měsících o něm Tanis ještě nevěděl vše, stále ho mág překvapoval.
Král Stříbrného města si musel povzdechnout. Stane se to někdy skutečností? Uvažoval jak nyní Faileon zareaguje. Opovrhne jeho city, uřízne si copánek a bude čelit hanbě? Nebo přijme tento svazek? Horský mág byl tolik nevyzpytatelný. I po těch mnoha měsících o něm Tanis ještě nevěděl vše, stále ho mág překvapoval.
Král se unaveně zahleděl na štos dokumentů, které ležely v
bezpečí a suchu u jeho lázně. I když ho jeho písař jasně upozornil, že
dokumenty a svitky nesmí být namočeny či jinak poškozeny, král toho nedbal a
nechal je sem přinést ze své komnaty. Nechtělo se mu opouštět svou lázeň,
jediné místo, kde měl soukromí, klid a ticho. Zbývalo tak málo času a on své
povinnosti posledních dní zanedbával. Posledních čtyřicet dní jeho funkčního
období. Poslední týdny, kdy mohl zastávat královský post. Měl však právě těchto
posledních pár dnů nejvíce práce. Musel především určit svého nástupce.
I když svého krále volil elfský lid, odstupující panovník měl možnost určit osobu šlechtického původu, kterou by rád viděl na svém místě, na královském trůnu. Tato osoba mohla přijmout nabízený post a účastnit se voleb nebo také s díky odmítnout. Další z tradic, která se táhla již stovky let. A Tanis tápal. Nenapadalo ho, koho by mohl určit a to ho velmi trápilo. Dalšího kandidáta na post krále pak volila rada šlechticů, takže prostý lid pak volil svého krále ze dvou či tří účastníků voleb.
Tanis moc dobře věděl, že jeho volba kandidáta je důležitá. Zaslechl, že rada šlechticů vybrala zatím neoficiálně Lorda Merida, který byl často s Tanisem v opozici a neuznával jeho kroky. Tanis ho opravdu neměl rád, tento starší elf mu byl krajně nesympatický, lpěl na starých obyčejích a vojenském režimu. To by nebyl správný král pro Stříbrné město. Tanis nemohl spoléhat na to, že ho jeho lid zvolí znovu, i když byl oblíbeným králem a díky svým dobrým rozhodnutím spojil mnoho znepřátelených rodů elfů i lidí. Musel vybrat dobrého nástupce. Někoho, komu plně věřil, kdo je schopen národ elfů vést správně, bez zbytečných válek, vyvarovat se politických hádek o území a držet radu šlechticů pevně pod kontrolou. Někdo, kdo má charisma... někdo... kdo je oblíbený, silný, koho národ elfů zná...
Tanisova mysl se najednou prosvítila novým poznáním. Shrnoval si vše, co by očekával od nového krále a najednou tam byl. Obraz jeho dobrého přítele Levandera. Proč ho to nenapadlo dříve? Skoro tím poznáním utopil jeden z důležitých dokumentů, který právě držel v ruce. No jistě, to by mohla být šance, dokonalá šance na štěstí. Kdyby jako král nebyl znovu zvolen a podporoval zvolení Levandera, mohl by... ano, mohl by!
Mohl by odejít spolu s Faileonem do jeho hor. Oba by již neměli žádné závazky ke Stříbrnému městu. Mohli by žít spolu. Faileon by měl svou volnost a Tanis svou lásku.
Teď jen záleželo na tom, zda Velitel stráží přijme královu nabídku a připojí se jako kandidát do voleb. Tanis si vše pečlivě promýšlel, až sám sebe děsil svou manipulativní kreativitou. Levander byl oblíbeným elfem nejen ve Stříbrném městě. Měl velké zásluhy na spřátelení s temnými elfy, sám radou šlechticů sice opovrhoval a politiku nesnášel, ale jako král by byl naprosto úchvatný. Silný, zkušený a dokázal by prosadit svá slova. Dokonalý kandidát.
Čím více o tom král uvažoval, tím více sám sebe přesvědčoval, že je to skvělá volba. Několik minut si vše promýšlel, než svou lázeň opustil a zahalil se do vyhřátého hrubého plátna, ve kterém tak rád odpočíval po koupeli. Rychle rozkázal sluhům, aby mu pomohli s oblékáním a jednoho ze sloužících poslal do Levanderových komnat, vyřídit Veliteli stráží od Tanise vzkaz. Pozvání do královských komnat a to ihned.
Levander byl královým pozváním překvapen. Jen málokdy se stýkali v jeho soukromých komnatách, a jen málokdy ho král takto oficiálně povolal. Proto celou cestu chodbami paláce uvažoval, co krále k takovému kroku vedlo. Když dorazil do Tanisových komnat, zahlédl několik písařů a sluhů, jak při velkém shonu pobíhají sem a tam. To nevěstilo nic dobrého. Velitel stráží byl také jeden z mála elfů, ke kterému se ještě nedonesly nové zprávy o svazku krále a horského mága Faileona. Celý den totiž trávil u posádky vojáků na jižním rozcestí a vrátil se teprve před hodinou. Když stanul tváří v tvář králi, jeho nemilé tušení se začalo prohlubovat. Tanisova tvář se tak podivně rozjasnila a okamžitě svého starého přítele objal kolem ramen a usadil ke svému stolu. Král s Levanderem vždy jednal přátelsky, jelikož se znali již z dětství a prakticky spolu vyrůstali.
"Jsem moc rád, že jsi přijal mé pozvání. Musím s tebou probrat opravdu důležitou věc, tak prosím, vyslechni má slova, příteli."
Králova slova v Levanderovi vyvolala spíše obavy, ale kývl a více se opřel do vysoké židle. Byl sám zvědav, co s ním chce král probírat, že to nemohlo počkat.
Král chvíli rozvažoval svá slova, neschopen najít počátek nitě, počátek celého rozhovoru, což se mu nepodobalo. Vždy byl velmi výřečný a dokázal si poradit i ve vypjatých situacích. Byl skvělým diplomatem, který uměl najít kdejakou slovní kličku. Nyní však tápal. Proto se rozhodl začít jednoduše.
"Jistě víš, příteli, že se blíží nové volby. Již za čtyřicet dní."
"Jistě, slyšel jsem, že rada už vybrala svého kandidáta do voleb. Nejsem tímto výběrem příliš nadšen."
Tanis moc dobře věděl, jak ani Levander ke kandidátovi rady nemá příliš důvěru. Často se spolu přeli o obraně města, o posílení vojsk na cestách, o zvětšení posádky, rozšíření nových stanovišť a vyslání vojáků i do světa lidí. To Levander zásadně odmítal. Věděl jak jsou lidé popudliví a nemuseli by si takové jednání vyložit dobře.
"Ano, i mě jejich výběr netěší. Dodnes jsem s určením svého kandidáta váhal, ale již není možné to odkládat. Myslím, že má volba bude pro mnohé překvapením, ale jsem si jist, že je naprosto správná."
"Nemyslím si, že byste se měl bát nezvolení, můj králi. Vaše zásluhy v posledních letech mluví za vás. Koho jste tedy vybral za svého nástupce?"
Levander stále nechápal, proč s ním král řeší takové politické věci. Sám politice příliš nerozuměl a nevěděl, co od něj Tanis očekává.
"Vybral jsem Velitele stráží Stříbrného města, vybral jsem tebe, Levandere, aby jsi následoval mého příkladu a stal se skvělým králem. Navrhnu tě při další poradě jako svého kandidáta."
Levander zůstal sedět jako přimrazený. Dokonce s otevřenými ústy zíral na krále, zda je tohle nějaký jeho podařený vtip. Čekal, kdy se Tanis začne smát, kdy ho poplácá po rameni a poškádlí ho. Ale ani po několika minutách hrobového ticha se král nerozesmál. Jen hleděl na Levandera takovým prazvláštním způsobem. V tu chvíli Velitel stráží jasně poznal, že tohle není vtip! Král opravdu chce udělat něco takového? Ale proč? Překvapen takovým oznámením se Levander i zakoktal.
"Ale, to přece... nejde, to nemůžu... to nemůžeš. Já přece nejsem politik, neumím vládnout zemi. Proč jsi vybral mě?"
Zdvořilost z jeho hlasu vyprchala. Teď se jen Levander snažil zorientovat v Tanisových slovech a pochopit důvod jeho jednání.
"Vedla mě k tomu důvěra ve tvé kroky, ve tvou sílu i jednání. Já chápu, že jsi překvapen tak nenadálým oznámením, ale popravdě jsem o tom přemítal velmi dlouho. Nedokážu si představit nikoho jiného, nikoho tak schopného, kdo se nenechá zmanipulovat a bude vládnout pevnou rukou, koho bych navrhl na svého kandidáta. Jsi má jediná volba a byl bych rád, kdyby jsi post kandidáta přijal a vstoupil si do voleb. Budeš mít mou plnou podporu."
"Já... nemůžu ti říct nyní svou odpověď. Je to příliš... rychlé."
I když svého krále volil elfský lid, odstupující panovník měl možnost určit osobu šlechtického původu, kterou by rád viděl na svém místě, na královském trůnu. Tato osoba mohla přijmout nabízený post a účastnit se voleb nebo také s díky odmítnout. Další z tradic, která se táhla již stovky let. A Tanis tápal. Nenapadalo ho, koho by mohl určit a to ho velmi trápilo. Dalšího kandidáta na post krále pak volila rada šlechticů, takže prostý lid pak volil svého krále ze dvou či tří účastníků voleb.
Tanis moc dobře věděl, že jeho volba kandidáta je důležitá. Zaslechl, že rada šlechticů vybrala zatím neoficiálně Lorda Merida, který byl často s Tanisem v opozici a neuznával jeho kroky. Tanis ho opravdu neměl rád, tento starší elf mu byl krajně nesympatický, lpěl na starých obyčejích a vojenském režimu. To by nebyl správný král pro Stříbrné město. Tanis nemohl spoléhat na to, že ho jeho lid zvolí znovu, i když byl oblíbeným králem a díky svým dobrým rozhodnutím spojil mnoho znepřátelených rodů elfů i lidí. Musel vybrat dobrého nástupce. Někoho, komu plně věřil, kdo je schopen národ elfů vést správně, bez zbytečných válek, vyvarovat se politických hádek o území a držet radu šlechticů pevně pod kontrolou. Někdo, kdo má charisma... někdo... kdo je oblíbený, silný, koho národ elfů zná...
Tanisova mysl se najednou prosvítila novým poznáním. Shrnoval si vše, co by očekával od nového krále a najednou tam byl. Obraz jeho dobrého přítele Levandera. Proč ho to nenapadlo dříve? Skoro tím poznáním utopil jeden z důležitých dokumentů, který právě držel v ruce. No jistě, to by mohla být šance, dokonalá šance na štěstí. Kdyby jako král nebyl znovu zvolen a podporoval zvolení Levandera, mohl by... ano, mohl by!
Mohl by odejít spolu s Faileonem do jeho hor. Oba by již neměli žádné závazky ke Stříbrnému městu. Mohli by žít spolu. Faileon by měl svou volnost a Tanis svou lásku.
Teď jen záleželo na tom, zda Velitel stráží přijme královu nabídku a připojí se jako kandidát do voleb. Tanis si vše pečlivě promýšlel, až sám sebe děsil svou manipulativní kreativitou. Levander byl oblíbeným elfem nejen ve Stříbrném městě. Měl velké zásluhy na spřátelení s temnými elfy, sám radou šlechticů sice opovrhoval a politiku nesnášel, ale jako král by byl naprosto úchvatný. Silný, zkušený a dokázal by prosadit svá slova. Dokonalý kandidát.
Čím více o tom král uvažoval, tím více sám sebe přesvědčoval, že je to skvělá volba. Několik minut si vše promýšlel, než svou lázeň opustil a zahalil se do vyhřátého hrubého plátna, ve kterém tak rád odpočíval po koupeli. Rychle rozkázal sluhům, aby mu pomohli s oblékáním a jednoho ze sloužících poslal do Levanderových komnat, vyřídit Veliteli stráží od Tanise vzkaz. Pozvání do královských komnat a to ihned.
Levander byl královým pozváním překvapen. Jen málokdy se stýkali v jeho soukromých komnatách, a jen málokdy ho král takto oficiálně povolal. Proto celou cestu chodbami paláce uvažoval, co krále k takovému kroku vedlo. Když dorazil do Tanisových komnat, zahlédl několik písařů a sluhů, jak při velkém shonu pobíhají sem a tam. To nevěstilo nic dobrého. Velitel stráží byl také jeden z mála elfů, ke kterému se ještě nedonesly nové zprávy o svazku krále a horského mága Faileona. Celý den totiž trávil u posádky vojáků na jižním rozcestí a vrátil se teprve před hodinou. Když stanul tváří v tvář králi, jeho nemilé tušení se začalo prohlubovat. Tanisova tvář se tak podivně rozjasnila a okamžitě svého starého přítele objal kolem ramen a usadil ke svému stolu. Král s Levanderem vždy jednal přátelsky, jelikož se znali již z dětství a prakticky spolu vyrůstali.
"Jsem moc rád, že jsi přijal mé pozvání. Musím s tebou probrat opravdu důležitou věc, tak prosím, vyslechni má slova, příteli."
Králova slova v Levanderovi vyvolala spíše obavy, ale kývl a více se opřel do vysoké židle. Byl sám zvědav, co s ním chce král probírat, že to nemohlo počkat.
Král chvíli rozvažoval svá slova, neschopen najít počátek nitě, počátek celého rozhovoru, což se mu nepodobalo. Vždy byl velmi výřečný a dokázal si poradit i ve vypjatých situacích. Byl skvělým diplomatem, který uměl najít kdejakou slovní kličku. Nyní však tápal. Proto se rozhodl začít jednoduše.
"Jistě víš, příteli, že se blíží nové volby. Již za čtyřicet dní."
"Jistě, slyšel jsem, že rada už vybrala svého kandidáta do voleb. Nejsem tímto výběrem příliš nadšen."
Tanis moc dobře věděl, jak ani Levander ke kandidátovi rady nemá příliš důvěru. Často se spolu přeli o obraně města, o posílení vojsk na cestách, o zvětšení posádky, rozšíření nových stanovišť a vyslání vojáků i do světa lidí. To Levander zásadně odmítal. Věděl jak jsou lidé popudliví a nemuseli by si takové jednání vyložit dobře.
"Ano, i mě jejich výběr netěší. Dodnes jsem s určením svého kandidáta váhal, ale již není možné to odkládat. Myslím, že má volba bude pro mnohé překvapením, ale jsem si jist, že je naprosto správná."
"Nemyslím si, že byste se měl bát nezvolení, můj králi. Vaše zásluhy v posledních letech mluví za vás. Koho jste tedy vybral za svého nástupce?"
Levander stále nechápal, proč s ním král řeší takové politické věci. Sám politice příliš nerozuměl a nevěděl, co od něj Tanis očekává.
"Vybral jsem Velitele stráží Stříbrného města, vybral jsem tebe, Levandere, aby jsi následoval mého příkladu a stal se skvělým králem. Navrhnu tě při další poradě jako svého kandidáta."
Levander zůstal sedět jako přimrazený. Dokonce s otevřenými ústy zíral na krále, zda je tohle nějaký jeho podařený vtip. Čekal, kdy se Tanis začne smát, kdy ho poplácá po rameni a poškádlí ho. Ale ani po několika minutách hrobového ticha se král nerozesmál. Jen hleděl na Levandera takovým prazvláštním způsobem. V tu chvíli Velitel stráží jasně poznal, že tohle není vtip! Král opravdu chce udělat něco takového? Ale proč? Překvapen takovým oznámením se Levander i zakoktal.
"Ale, to přece... nejde, to nemůžu... to nemůžeš. Já přece nejsem politik, neumím vládnout zemi. Proč jsi vybral mě?"
Zdvořilost z jeho hlasu vyprchala. Teď se jen Levander snažil zorientovat v Tanisových slovech a pochopit důvod jeho jednání.
"Vedla mě k tomu důvěra ve tvé kroky, ve tvou sílu i jednání. Já chápu, že jsi překvapen tak nenadálým oznámením, ale popravdě jsem o tom přemítal velmi dlouho. Nedokážu si představit nikoho jiného, nikoho tak schopného, kdo se nenechá zmanipulovat a bude vládnout pevnou rukou, koho bych navrhl na svého kandidáta. Jsi má jediná volba a byl bych rád, kdyby jsi post kandidáta přijal a vstoupil si do voleb. Budeš mít mou plnou podporu."
"Já... nemůžu ti říct nyní svou odpověď. Je to příliš... rychlé."
------------------------------------------------------------------------------------
Levander spěšně opustil královy komnaty. Naštěstí mu dal Tanis čas na rozmyšlenou. Do příštího jednání rady to byly tři dny. Jen tři dny. Levanderovi se to zdálo opravdu málo. Musel zvážit královu nabídku velmi dobře. Promluvit o tom i se svým partnerem Eronem. Už teď se mu z toho kroutily konečky vlasů. Když však mířil do svých komnat, kde doufal najít Erona, potkal horského mága a v tu ránu najednou vše dávalo smysl.
Faileon si to hrdě vykračoval do královským komnat a tak se s Levanderem minul a uctivě ho úklonou pozdravil. Právě při tomto zdvořilém gestu si Levander mohl povšimnout jeho copánku, což v prvním momentu působilo zvláštně, když do nich měl zapletené stuhy královských barev. Ale u Tanise žádný copánek neviděl. Jako by však toto poznání vyvolalo v jeho mysli odezvu. Byl si vědom králova slibu a ultimáta devíti měsíců, které určil Faileonovi. Také dobře věděl o jejich vztahu a to už od jeho samotného počátku, kdy se mu král svěřil. Až nyní pochopil, proč ho král navrhl jako svého nástupce. Tanis musel vědět, jak je Levander oblíben, dobře si uměl představit, že to bude těžký soupeř. Ale král nechtěl vyhrát, nechtěl být znovu zvolen, proto vybral Levandera, který ho jako jediný mohl porazit. Nyní Velitel stráží chápal proč. Tanis chtěl odejít. Odejít s horským mágem. Proč jinak by svou kampaň k volbám tak oddaloval?
To Levandera zanechalo značně rozzlobeného.
Krále vyrušilo z rozjímání až klepání na dveře. Doufal, že se Levander vrátil, ještě se otázat na několik věcí a tak překvapivě odehnal sluhu ode dveří a otevřel sám. Jeho pohled se však setkal s něčím hrůzostrašným. Horský mág Faileon se okamžitě zapřel o dveře a div s nimi krále nepřetáhl. Pak se bez pozvání či jakéhokoliv svolení pozval sám dovnitř. Sloužící byli překvapeni a všichni rázem ztuhli. Jakmile na ně horský mág pohlédl, několik sloužících se dokonce přikrčilo.
"Ven! Pokud nechcete, abych proklel vaše zbytečné, mrzké životy."
Překvapeně odporoval jen jeden z písařů, který si vyžádal povolení k odchodu ještě od krále, ten však kývl. Tanis věděl, že se bude nyní muset potýkat s hněvem horského mága a u toho nebylo třeba svědků. Jakmile všichni nepotřební sloužící opustili královy komnaty, elfové osaměli.
"Faileone, rád tě vidím..."
Než však král stačil dokončit svou větu, horský mág se k němu hněvivě postavil a přitiskl mu prst na rty. Pak králi před očima zamával svým copánkem a dožadoval se vysvětlení. I když ve skutečnosti se Faileon tolik nezlobil. Přesto nechtěl, aby to králi opět prošlo a snažil se tvářit přímo vražedně, aby naháněl strach.
Až poté svůj prst s králových rtů stáhl a očekával jasné vysvětlení jeho kroku.
"Miluji tě, Faileone. Jednal jsem zle, proti tvému souhlasu, ano, vím. Máš právo se zlobit. Uvedl jsem tě do téhle nepříjemné situace. Ale už jsem se rozhodl. To, o čem jsme celé týdny mlčeli. Brzy devět měsíců tvé zkušební doby uplyne a budeš volný. Pak se budeš moci vrátit do hor, tak zněla naše dohoda. Ale já si nedokáži představit svůj život bez tebe. Proto jsem... udělal tohle.
Rozhodl jsem se vzdát voleb a znovu na krále nekandidovat. Vybral jsem si skvělého kandidáta, Levandera. Ten jistě povede království dobře. Nepochybuji o jeho zvolení. A pak, až nadejde ten den, budu i já volný a... připojím se k tobě na cestě do hor."
Král to ze sebe vychrlil opravdu rychle. Nechtěl, aby ho Faileon přerušil. Toužil mu všechno tohle říct. Vyznat mu své city. Všechno tohle dělal pro něj, aby mohli býti spolu. Horský mág však pečlivě naslouchal a mlčel. Nechal krále domluvit a ještě chvíli poté zvažoval svou odpověď. Faileonova tvář však v mžiku přešla od zamračení do smíchu. Opravdu hlasitě se začal smát a kroutit hlavou.
"Tak dětinský, tak hloupý je tento král. Jen manipuluje svými přáteli, aby se ubezpečil, že dostane to, co chce."
"Vysmíváš se mi, horský mágu? Jednal bys snad jinak?"
"Samozřejmě, vaše výsosti. Příliš vám vlezla ta vaše pravomoc do hlavy. Neptáte se na názory druhých, nejste schopen jim dát prostor pro námitky. Vmanipulujete je tam, kam potřebujete, aby to pro vás bylo prospěšné."
Tanis čekal zlost, vztek, všechny negativní pocity, které Faileon k němu mohl cítit. Ale výsměch ne, výsměch byl něco, co jeho povaha nedokázala snést. Celý se navztekaně otočil k horskému mágovi zády.
"Odejdi z mých komnat!"
"Ne! Nyní si vyslechneš co mám na srdci já! Věřím, že jsi skvělým králem. Lepšího si toto město nemohlo přát. Ani tato země. Jsem si jist, že mnohé dobré učiníš, ještě mnoho velkých skutků tě čeká jako krále této země. Jsi příliš sobecký, když necháš svůj lid, který tě miluje, napospas a odejdeš za svou láskou. To ti nemohu dovolit. Dosud jsem netušil, co se ti honí v hlavě za hloupé myšlenky, ale toto je vrchol. Postavit svého přítele před rozhodnutí, které mu změní život, které ani nechce... tohle není správné. Vím, že nemám právo ti kázat, ale někdo už to udělat musel."
Faileonova slova byla moudrá, i když krále bodala do srdce. Vše tohle si uvědomoval, ale byl zaslepen svým citem a přestal jednat rozumě. Co vše musel udělat, aby se k Faileonovi přiblížil. Celé ty měsíce to byl boj. Ale král chápal jeho obavy a klopil hlavu o to více, jako kárané dítě, které ukradlo jablka v sousedově zahradě. Ale Faileon se jen na chvíli odmlčel. I pro něj to bylo těžké, konečně Tanisovi nahlas přiznat své city, i svá přání.
"Věř, že své svobody si vážím, ale... láska by měla být důležitější. Nemohu tě ukrást tvému lidu. Upletl jsi mi tohle a tím mě prohlásil za svého partnera. Měl bych stát při tobě. Rozhodl jsem se tedy zůstat zde, v tomto městě, na hradě. S jedním pošetilým, zamilovaným králem, který potřebuje rádce, přítele i partnera. Nevrátím se do hor, Tanisi. Nevzdávej se svého trůnu."
Král konečně svůj pohled pozvedl a překvapeně se zahleděl do očí horského mága. Stáli tam spolu takto snad desítky minut. Jen se vpíjeli pohledem jeden do druhého a vyjadřovali si své city bez hloupých slov, bez vyznání, které ani jeden příliš neuměli používat. Stačilo to však, aby se konečně pochopili. Pochopili své city, své touhy i své odhodlání. Až po dlouhé chvíli k sobě oba jako by na povel udělali krok a spojili své rty v dlouhém polibku.
O několik hodin později
Leželi spolu oba v objetí v králově posteli. Tanis měl hlavu položenou hlavu na polštáři vedle Faileona a jeho hruď se rychle zvedala a zase klesala potlačovaným smíchem. Nedalo se to vydržet. Faileon mu zakázal se smát jeho umění pletení copánku. Tahalo to, lechtalo a Faileon už na tom pracoval skoro půl hodiny. Stále však nebyl hotov. A jak moc se u toho rozčiloval. Několikrát musel začínat znovu. Stužky podkluzovaly, proto nedokázal pochopit, jak se Tanisovi povedlo mu takový copánek udělat, aniž by to cítil. Začal dokonce krále obviňovat z černé magie, což už Tanis nevydržel a začal se smát.
"Nehýbej se, nebo se to..."
Ale bylo to marné. Počáteční zapletení se díky králově smíchu uvolnilo a stužky se snesly na Tanisovu nahou hruď. Faileon se musel na chvíli posadit, prsty ho už brněly z té marné snahy. Ale nehodlal to jen tak vzdát, to se mu nepodobalo. Vyndal tedy výhružně svou dýku a zabodl ji do dřevěného čela postele, aby na ni Tanis dobře viděl.
"Má trpělivost došla svých mezí. Nyní se o to pokusím naposledy. Pokud se jen hneš nebo se na mě škaredě podíváš, zbavím tě tohohle jemného světlého utrpení a uřežu tvé krásné vlasy."
Krále opravdu polil strach. Faileon vypadal, že to myslí naprosto vážně. Proto se tedy nadechl a zůstal nehybně ležet.
Při dalším pletení se rozhodl Faileonovi poskytnou potřebné rady, aby se mu to znovu nerozpletlo. Ta chvíle byla přeci jen magická.
Když bylo hotovo, král si prohlédl Faileonovo dílo a úžasem jen zůstal beze slov. Tak dlouhý... byl tak dlouhý a naprosto nepřehlédnutelný v jeho světlých vlasech. Jemný tenký copánek, který král zvědavě převracel v prstech, nenašel však v něm jedinou chybu, jediné povolení. Takový copánek mu na vlasech vydrží i několik let, než bude nutné ho opravit. Byl potěšen snahou horského mága a dal mu to jasně najevo polibkem.
"Děkuji ti, Faileone, teď je náš svazek úplný. Já jen doufám, že nebudeš litovat svého rozhodnutí zůstat s takovým pošetilcem, jako jsem já."
"Myslím, že již teď lituji."
To však horský mág neměl říkat. Tanis se prudce vyšvihl a povalil ho pod sebe, přitom jeho stehna zasedl, aby se Faileon nemohl bránit.
"Teprve litovat budeš, můj drahý... to mi věř."
Faileona na tváři zalechtal výtvor, který pletl skoro hodinu, proto si ho namotal na prst a zahleděl se králi do očí. Ano, vybral si lásku k tomuto muži spíše než návrat domů. Ale co by ho čekalo v horách? Vymrzlá chýše, osamělé večery u plápolajícího krbu, denní sběr bylin a následné tvoření mastí a lektvarů, které by mohl na trhu ve vesnici prodat. Jeho život by se nijak nezměnil a byl by stále osamělý. A i když si chtěl namluvit, že tak to přece je dobře, že tak to má být, jeho srdce nebylo z kamene a toužilo po hřejivém objetí. Po lásce, po polibcích, po těchto nádherných jiskřičkách v Tanisových očích. Teprve krátce před tím, než vše mohl ztratit si uvědomil, co vlastně má, jako v tom starém přísloví. Jeho srdce bylo nyní šťastně spojeno s tím královým tímto zásnubním gestem copánků. Už nebylo nic, co by je mohlo rozdělit.
THE END
Žádné komentáře:
Okomentovat