Část první

Královská hostina byla v plném proudu. U dlouhého stolu se pomalu začali scházet pozvaní představitelé všech elfských národů a také několik zástupců lidí i trpaslíků. Lady Manra zrovna líčila veliteli přímořských elfů a jeho synovi své hrdinské počínání ve válečné vřavě. Již byla posilněna silnou medovinou a sršela vtipem. I dva lidští zástupci se jen ušklíbli, jelikož v jejich domovině ženy nesměly bojovat po boku mužů. To byla výsada jen některých národů elfů. Otevřely se velké stříbrem pobité dveře a do místnosti vešel Levander, velitel stráží Stříbrného města a po jeho boku se zjevil i Eron, princ temného elfího království Reve-nskaru. Právě Eron na sebe přitáhl pozornost všech přítomných. V nové róbě mu to velice slušelo a Levander se jen hrdě naparoval a byl pyšný, že se mu povedlo mladého temného elfa přesvědčit si tuto róbu obléct. Levander usedl na své místo, po králově levici a Eron ho následoval. Byl trochu nervózní z tolika pohledů, ale snažil se budit dojem hrdého válečníka. Jeho rasa byla stále pro ostatní u stolu záhadou, něčím hodně netypickým, co se prostě jen tak vynořilo z prokletého lesa a teď to sedělo s nimi u stolu.

Dnešní hostina, která se konala na počest velké bitvy, měla především politickou náplň, jelikož se měli představit oficiálně konzulové různých národů, kteří přesídlili do Stříbrného města. Všichni u stolu však brzy začali být netrpěliví. Čekalo se již jen na krále Tanise, který se prozatím nedostavil. I Levandera to překvapilo, většinou na sebe nenechával takto čekat, měl rád dochvilnost a vyžadoval ji i od ostatních. Po půl hodině se už chtěl Levander tajně vytratit, aby zjistil, co krále tak zdrželo. Ale dřív než se stačil omluvit přítomným diplomatům otevřely se opět dveře do sálu a král Tanis konečně vstoupil.

Co krále ten večer tak zdrželo? To věděla jen jeho služebná, kterou dvakrát žádal o jinou róbu na slavnostní večeři a dokonce třikrát o jiné spletení vlasů. I když byla hostina očekávanou záležitostí a prakticky nebyla podstatně důležitá, na králi se podepsala nervozita. I když takových hostin už zažil mnoho, mnohem horších, ta dnešní byla něčím výjimečná. Jelikož celé dny a noci přemýšlel nad brilantním plánem. Jelikož dnes se měl hostiny zúčastnit i ten, jehož od války se skřety nespatřil. Horský mág Faileon. Král Tanis si dal velmi záležet na tom, aby dal jasně najevo Lady Manře, že očekává jeho přítomnost u dnešní večeře. Ta s bodrým smíchem přijala, nebylo to přeci jen tak nezvyklé přání. Faileon byl hrdinou, jedním z posledních elfských mágů. Navíc od války jako by se po něm slehla zem. To krále Stříbrného města hodně mrzelo. Stále si vybavoval jeho nehybné tělo ležící na lůžku v chatrči lesa Reve-nskaru. I jeho nenadálý odchod, který nikomu nevysvětlil a ani se nerozloučil. Od té chvíle král Tanis pociťoval neklid. Nedokázal přestat na horského mága myslet. Dokonce ani jeho noci nebyly klidné. Faileon ho častokrát navštěvoval ve snech.
Ale dnes... již dnes ho opět spatří a bude si s ním moci v klidu promluvit, těšit se z jeho přítomnosti. A proto král Tanis chtěl dnes vypadat co nejlépe.

Králův příchod uvítali všichni hosté pozvednutím číší. Jaké bylo však Tanisovo překvapení, když u stolu jeho zrak nezahlédl toho, kvůli kterému se tak pracně strojil. U stolu chyběl horský mág. Králova tvář se zachmuřila, čehož si mohl povšimnout však jen někdo, kdo ho už tak dokonale znal a byl jeho přítelem. Levander nechápal královo chování, proto se k němu naklonil, když si král přisedal ke stolu a otázal se, zda je vše v pořádku. Záporná odpověď ho ale dost překvapila. Král málokdy míval špatnou náladu, i ve vypjatých situacích si dokázal udržet čistou mysl a pozitivní nadhled. Nyní však z něj vyzařovala aura hněvu a zklamání. Své city však dokázal ukrýt za politický úsměv. Proběhla večeře a pak představení všech konzulů, kteří dostali královskou pečeť, která jim umožňovala vyjednávat s jinými konzuly a také žít ve Stříbrném městě, pod ochranou paláce. Byla to velká sláva, potlesk a přípitky hrdých panovníků na sebe nenechaly dlouho čekat. Přeci jen na tohle mnozí čekali roky.

Avšak jediný národ stále ve Stříbrném městě svého zástupce neměl a rozhodně ho potřeboval nejvíce. Byl to národ horských elfů, kteří obchodovali s cennými kovy, zbraněmi a dalšími předměty. Král Tanis se tedy po utichnutí všeobecného veselí obrátil na Lady Manru, které skoro zaskočil kousek křepelky. Králův pohled ji přímo propaloval a byl velmi zlostný. A ona znala důvod.
Samozřejmě post konzula Lady Manře král taktéž nabídl a ona mu v dobré víře představila jejich nejlepšího mluvčího, postaršího elfa Narila. Král však tohoto muže jasně odmítl, což způsobilo utichnutí všech hovorů u stolu.
"Lady Manro, mám takový pocit, že u stolu chybí ještě jeden zástupce vašeho kraje, zástupce, kterého jsem sám osobně pozval a doufal, že se dnešní hostiny zúčastní. Kdepak je horský mág Faileon? Proč tu nesedí po vašem boku?"
Král se snažil udržet přívětivý tón, ale nebyl v tom příliš úspěšný, což překvapilo ostatní diplomaty u stolu.
"Jistě králi, Faileon byl pozván k dnešní hostině. A opravdu přicestoval po mém boku, tak jak jste žádal. Ovšem... jak to jen říci... Faileon je příliš tvrdohlavým elfem, moc mu nerozumí nikdo z našeho kraje. Raději dává přednost společnosti zvířat a koní v naší stáji, či samotě v odlehlé chajdě, než hostině diplomatů."
Pokud šlo královu zlost ještě prohloubit, Lady Manře se to opravdu podařilo. Krále tato slova poměrně urazila, jelikož měl s Faileonem své plány. Nechal se inspirovat moudrým králem Agorathem v temném lese, který tak podle vmanipuloval svého divokého syna na post konzula. Hodlal tedy udělat něco podobného. Přeci jen post konzula nebylo vhodné odmítnout.
"Byl bych velmi rád, kdybyste pro něj nechala poslat, a to hned! Přeji si jeho přítomnost!"
Lady Manra se ještě snažila situaci zachránit, ale král byl neoblomný, proto musela poslat jednoho ze svých sluhů najít horského mága. Samozřejmě první místo, kde měl hledat byly královské stáje.

Po chvíli trapného ticha se dveře do hodovní síně opět otevřely, sluha se vrátil a přivedl sebou mága Faileona. Ovšem ve značně neupraveném stavu, kdy mu ještě sláma čouhala z černých vlasů. Byl ušpiněn a zapáchal jako propocené koňské sedlo po několikadenní jízdě. Oprášil ze sebe prach a přešel ke stolu. Několik elfů se zlostně zvedlo od stolu. Jeho stav brali jako urážku dnešní hostině. I král byl tak trochu uražen. Ale převládlo u něj štěstí, že Faileona může opět vidět. Pokynul mu tedy rukou, aby se připojil ke stolu a uklidnil uražené elfy. Převážně velmi estetičtí elfové z přímoří to nebrali příliš dobře.
"Těší mě, že vás zde můžeme přivítat, Faileone, i v takto... neupraveném stavu."
"Králi, je mi ctí."
Slova horského mága byla spíše vyštěknuta, pohled s králem Faileon nezkřížil a ani mu nepokynul, což bylo krajně nezdvořilé. Pro Erona byl tenhle mág hrdinou, který boří ten snobský večírek, jelikož on nemohl, Levander hlídal každý jeho pohyb, samozřejmě s dobrým úmyslem.
Ale jak se zdálo, horskému mágovi byla ukradená etiketa a vše okolo. Bylo mu jedno, že sedí u stolu s uznávanými vůdci mnoha národů i se samotným králem největšího elfského města.
"Lady Manra nám zrovna před chvílí navrhovala vašeho zástupce, kterého jsem však s vděčností musel odmítnout. Jelikož mě napadlo něco mnohem lepšího a přínosnějšího pro váš národ, Faileone. Pokud se rozhlédnete kolem sebe, žádný z nových konzulů není politik. Jsou to obchodníci a válečníci. Přesto si myslím, že je to výkvět všech národů, které se tu dnes u stolu sešly. Každý z nich má jiný pohled na svou rodnou domovinu, každý jí však může pomoci tím svým ojedinělým nadáním. Proto i od horských elfů očekávám na místo konzula někoho schopného naučit ostatní národy něčemu novému. Proto jsem se rozhodl vybrat vás, Faileone. Jste jeden z posledních mágů své doby. Můžete nám nabídnout své znalosti a pomoci svému národu v lepších obchodech."
Po celé délce stolu to zašumělo. Králova slova mnoho přítomných překvapila. Nabízet takový významný post takovému nespolehlivému muži? To bylo šílenství. Ale král jednal velice rozumě. Nejen, že měl na paměti, že Faileonovy znalosti kolem magie a bylinkářství jsou rozsáhlé a potřebné i ostatním národům, ale také toužil vídat ho častěji. Konzulové museli žít ve Stříbrném městě. Takže právě horským elfům nabídl post, který nesměli odmítnou pro své vlastní dobro. A stejně tak jako král Agorat nastrčil do Stříbrného města svého syna Erona, aby mohl pokračovat v rozvíjení svého vztahu s Levanderem, a tak i pomoci temnému lesu a naučit se něco nového o ostatních národech, král Tanis využil stejnou lest a snažil se do stejné pasti vmanipulovat i Faileona. V bláznivé snaze udržet ho ve městě, udržet ho co nejblíže u sebe. Spojit příjemné s velmi užitečným, to byl jeho dokonalý plán. Nečekal však, že narazí na tvrdou hradbu paličaté mysli.
"Odmítám."
Další zašumění, tentokrát hlasitější, se ozvalo po místnosti. Faileon byl velmi moudrý. Prokoukl královu past. Nechtěl zůstat ve Stříbrném městě. Měl rád svou samotu, svůj klid a své hory. Tady by žít nedokázal.
Naštěstí do toho vstoupila Lady Manra, která krále ujistila, že nabídku dobře zváží. I ona věděla, že nemohou odmítnout. Byli by zanecháni napospas krutým zimám, bez ochrany, bez možnosti vyměňovat zboží za jídlo. Bez možnosti cestovat po Stříbrném údolí. To si nemohli dovolit.
Před Lady Manrou nyní stál nadlidský úkol. Přimět jednoho z těch dvou paličáků, aby ustoupili od svých požadavků. Buďto vymluvit králi Tanisovi Faileona jako konzula, nebo Faileona přesvědčit, aby nabídku přijal pro dobro jeho lidu. Ani jedno se ji nezdálo jako reálná možnost.

Hostina byla ukončena a všichni diplomaté se rozešli do svých komnat. Král se vydal do své zahrady, která byla nejopěvovanějším místem v celém městě. Díval se na překrásnou fontánu s průzračně stříbrnou vodou a na šum listů stromů. Do zahrady měli přístup všichni v paláci, byla veřejným rájem klidu a odpočinku. Krále však překvapilo, že tuto možnost využil i ten, jehož tak dlouho očekával. Všiml si rozložité postavy a černých vlasů horského mága, který zrovna na dlani držel jednoho skřivana a krmil ho kousky pečiva. Král Tanis dlouho sledoval tuto nádhernou podívanou zpovzdálí, ale nakonec se rozhodl připojit k horskému elfovi.
"Proč se mi vzpíráš? Proč jsi tenkrát tak náhle zmizel? Proč tě stále potkávám ve snech?"
Horský mág propustil skřivana, který vzlétl nad jejich hlavy a vydal se do svého hnízda, pak teprve se otočil ke známému hlas krále Tanise.
"Příliš mnoho otázek, králi, zkuste je zredukovat na jedinou."
"Pohráváš si se mnou, Faileone? Má nabídka přeci byla velkorysá pro tvůj lid."
"Ano, pro můj lid jistě. Pro mě je to jen stříbrná klec, do které mě chcete zavřít. Ale z jakého důvodu? Čím jsem se provinil?"
"Ale... to přeci není klec... Ničím jsi se neprovinil. Jen... jsem chtěl..."
Až teď si král Tanis uvědomil jak byl sobecký, když se snažil horského mága přimět k životu ve Stříbrném městě. Ale copak mu mohl říci pravý důvod svého jednání? Faileon by se mu jistě vysmál.
"Přál bych jsi, abys tu nabídku přijal. Nechci tě věznit, jen... pomoci."
"Proč já? Nevím o obchodech ani politice nic. Neumím jednat s lidmi. Mému lidu nebudu nijak prospěšný."
"Mýlíš se, budeš prospěšný všem národům na tomto světě. Můžeš je učit své moudrosti, magii, bylinkářství, všemu, co znáš, aby se i ostatní poučili. To přece chtěla i tvá sestra. Proto cestovala, učila jiné elfy znalosti bylinek."
"Byla příliš bláhová a dostalo ji to do záhuby. Magie zemře se mnou."
"To nedovolím. Přijmi mou nabídku, nebo nech svůj lid trpět, jiná možnost není."

Král opustil klidnou zahradu. Nedokázal dál setrvávat v přítomnosti horského elfa. Oba měli totiž odlišné názory a v králi se zvedala zlost a zklamání. Přesto však to na jeho touze poznat Faileona blíže nic nezměnilo.