Epilog

Mino a Verin spolu byly mnoho týdnů tolik šťastní. Měli svůj domov, měli jeden druhého. Nepotřebovali více k životu. Mino se zapřísáhnul, že se nestane rybářem jako jeho otec. A tak se rozhodl pro jiný a zvláštní druh obživy, s kterou mu Verin ochotně pomáhal. Často se vydali na celý den na moře a potápěli se spolu. Lovili krásné mušle, které mořské dno mohlo postrádat. Mino z nich občas dělal šperky, nebo je prodal na trhu. Neneslo to mnoho, ale hlavní byla ta zábava. Občas se k nim připojilo stádečko delfínů, kteří si Verina stále pamatovali, i když už nebyl součástí moře...i když se musel při plavání naučit používat své nohy. Brzy však dokázal, že mořským princem nebyl nadarmo. Pomáhal Minovi, aby si nebrali z moře příliš mnoho, aby mu neubližovali a žili s ním v symbióze.

Až jednou když se Mino potápěl pro mušle a Verin hledal na korálech perlorodky se z moře přihnalo něco nečekaného. Kolem Mina se obtočila nádherná dívka, tolik podobná Verinovi. Byl okouzlen...málem by dokonce zapomněl vyplavat nad hladinu se nadechnout. Myslel jsi že to byl jen přelud, ale když se vrátil uviděl ji objímat se s Verinem. Byl to zvláštní pohled.
Až když Verin donutil svou sestru také se vynořit konečně je mohl představit. Lorin se připlavala podívat na štěstí svého bratra. Mino z ní nemohl spustit oči, konečně viděl pravou mořskou panu, jak neuvěřitelné. Myslel si, že bude plachá a bude se ho bát. Ale chyba lávky. Od té doby co se Lorin provdala nastal jejímu manželovi přímo vojenský režim. Verin si to dokázal živě představit, tak se jen pousmíval, když Mino dostal ocasem po hlavě a Lorin zmizela zase v hlubinách, aniž by na něj promluvila.
"Co to...co to mělo znamenat"?
"To bylo její vyjádření že se jí líbíš".
"Tak to nechci vědět, co by mi udělala kdybych se ji nelíbil".
Mino i Verin se rozesmáli a Verin se přitáhl k dlouhému polibku. Věděl že se se sestrou pravděpodobně bude vídat teď častěji, když ví kde ho hledat. Skoro litoval svého přítele Celesta, který ji pravděpodobně tohle musí trpět.
Vydali se s Minem zpět k jejich domovu. Ano domov...domov je tam kde je Mino.
Chlapec po něm zvědavě pokukoval. Už je zase zamyšlený, hned to napravíme.
Přitáhl ho k sobě a začal líbat. Jeho tělo jako by hořelo tou neznámou touhou. Verin to jasně vycítil a omotal se chlapci kolem těla jako mořský had a jen se tomu pousmíval.
"Jsi tak průhledný".
Mino se trochu zašklebil, než si ukradl další polibek.
"A ty příliš krásný, nedá se ti odolat".
Verin se rozesmál a schválně se kus odsunul. "Když mě chytíš budu tvůj".
Prudce zmizel pod hladinou. "Hej to není fér".
Mino ho musel okamžitě následovat. Často spolu hráli tyhle hry. Ale Verina bylo velmi těžké chytit, moře k němu bylo shovívavé i když už nevlastnil ploutev. Dokázal plavat tak rychle, že pro Mina bylo skoro nemožné s ním držet krok. Proč ho tedy vždy u pláže dohnal? Tušil že Verin ho schválně škádlí a u pláže zpomalí či zastaví, aby se nechal chytit.
To ti nedaruju....
Smích se ozval z malého kousku pláže, vlny je divoce omývaly, ale oni toho nedbaly. Byly spolu, tiskli svá těla těsně na sebe a divoce se líbali.
"Chytil jsem tě moje zlatá rybko..."
"Smíš si tedy přát tři přání".
"Přeju si jen jediné....tebe"....

Konec