Fénix - Kapitola 1

"No tak Oli, pojď se aspoň podívat."
"Ale když já..."
"Copak mi nevěříš? Už jsem někdy kecala? Ona je vážně dobrá. Jmenuje se Rebeca a pochází z Austrálie. Je to umělkyně, koukej, tyhle maurské motivy, no není to krásný?"

Nikola si vyhrnula rukáv dlouhé halenky, její rameno až po loket zdobilo tetování, jakési klikyháky, kterým by nerozuměl asi nikdo, kromě těch domnělých Maurů. A možná ani ti ne.

"Já ti říkal, že... no ještě nejsem rozhodnutý. A vůbec, nechci žádnou abstrakci. Proč si na tělo nechat tetovat něco, čemu ani já nerozumím?"
"Jsi strašnej suchar, Olivere. Vážně si takhle žádného kluka nenajdeš!"
"Ty máš co mluvit!"

Už nejméně tři měsíce se mě má nejlepší kamarádka Nikola snažila přesvědčit, abych navštívil tetovací salón, či jak tomu říkali. A já tři měsíce odolával neustálými výmluvami. Přeci jen, tetování je zásah do lidského těla, něco, co vám zůstane už napořád (ano, úspěšně jsem ignoroval fakt, že v moderní době se dá i tetování odstranit). Nikola tvrdila, že i kdybych si nechal udělat něco malého, bude to jistá ukázka vzdoru, rebelie. Prostě aspoň jednou udělám něco šíleného. Ona byla rebelka už od přírody, pro ní to bylo snadné. Maurské klikyháky byly její třetí tetování.
Musel jsem ale uznat, že zbylá dvě na jejím těle vypadají opravdu perfektně. Líbily se mi. A to nejen na ženách, ale převážně na mužích. Můj rádoby bývalý přítel měl také jedno. Bylo to nesmírně sexy.
Ale jak jsem se do tetování vlastně nechal uvrtal já? To tenhle prokletý tatérský salon, který stál přímo naproti rychlému bistru, kam jsme s Niki chodili po práci na oběd. Vždy jsme museli jít kolem něj, vždy jsem obdivoval grafické zpracování těch děl. Já v tom totiž dokázal vidět jistou formu umění, tak jako v pouličních grafity. Bohužel, k mé velké smůle a hlouposti, jsem jednou pronesl tu osudovou větu, že bych chtěl mít také tetování... vyzkoušet to. A od té doby Niki nedala pokoj.

"A co když se to dozví Big Boss? Ten mě zabije. Nebo mě rovnou vydědí jako kriminálníka. Jo, podle něj mají tetování jen zločinci."
"Nejsi už ve dvaceti pěti trochu starý na to, aby ses bál tatínka? Nemusí to přece vědět, když mu to neřekneš. Třeba si to nech udělat na nějaké skryté místo, které normálně tak neodhaluješ."
"To by možná šlo."
"Mé přesvědčovací schopnosti se lepší. Tak jdeme. No tak, Oli, jen nakoukneme, možná se ti něco bude líbit a můžeš si to promyslet hm?"

Ano, její přesvědčovací schopnosti se vážně lepšily. Taky dělala v reklamce. Ta by prodala i ten takzvaný zimník mrtvému. Měl jsem z toho pořád dost strach. Bál jsem se bolesti, infekce, otravy krve, přenosných chorob, nepěkného provedení a dalších věcí, které se můžou při tetování pokazit. A navíc jsem nechtěl jen další teplouškej, páskovej vzor někde na paži, to měli všichni. Jako grafik jsem dokázal ocenit originalitu nápadu i zpracování. A i když jsem to Niki neřekl, už po prvním nakouknutí do výlohy tatérského salonu jsem doma googlil různé motivy a nákresy tetování a obdivoval jejich propracovanost.
Přestal jsem tedy vzdorovat. Má drahá kamarádka Nikolka měla v tomhle pravdu. Chtěl jsem aspoň jednou v životě udělat něco... šíleně hloupého. Dřív, než mi velký Big Boss najde snoubenku a donutí mě si ji vzít, postaví nám nějakou rodinnou vilku na kraji města s bílým laťkovým plotem, strčí nám nějakého psa a už bude jen čekat na vnoučata. Promiň tatínku, ale to jen přes mou mrtvolu. O mé orientaci věděla jen Nikola, jemu jsem to říct nemohl. Příšerně jsem se bál, že mě v afektovaném vzteku zabije a právníci ho z toho nakonec vysekají jako náhlé pomatení mysli. Viděl jsem, jak po sekretářce hodil popelník. Byl by toho schopný.

Ani nevím jak, najednou jsem se ocitl před výkladem onoho tatérského studia. A Niki už mířila dovnitř s pobaveným smíchem. Zahleděl jsem se do příšeří v salonu a hledal paní tatérku z Austrálie. Stále jsem váhal. Pak zpoza závěsu vyšel však muž. Jako kdyby věděl, že zrovna lepím nos na sklo. Jeho oči se upřely přímo do výkladu na mě. Úplně jsem celý ztuhl a jen otevřel pusu. Právě jsem se asi zamiloval! Do těch nádherných očí, barvy světlých pomněnek. Nikdy dřív jsem tak jemnou barvu u muže neviděl. Taková modř... to nemohla být přírodní barva, určitě má kontaktní čočky. Sjel jsem pohledem celou tu osvalenou postavu, oděnou jen v černém nátělníku a džínových kalhotách, které měly víc průřezů, než bylo moderní. Odhalovala se jeho snědá pokožka, a také tetování draka, které mu vedlo přes celou pravou půlku trupu, od ramene až někam pod kalhoty. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl. Zůstal jsem jen stát a civět, než mě Niki chytila za paži a násilně mě, i přes můj klopýtavý odpor, vtáhla dovnitř.

Myslím, že jsem byl rudý až za ušima. Nevěděl jsem, co říct, jak se chovat. Nedokázal jsem na něj přestat civět, nějaké snahy o klopení zraku a studování bot byly marné. Usmíval se. Ten úsměv ve mě dokázal vyvolat jisté chvění po celém těle. Bylo to nadmíru trapné. I normálně jsem sice dost stydlivej, ale tohle se mi ještě nestalo. Myslím, že Niki jasně vycítila, že k mladému muži, jenž se zjevil odnikud, pociťuji jisté okouzlení, a tak začala sama. Jakmile však otevřela pusu, byla naprosto k nezastavení. Sotva jsem stačil pobírat anglická slovíčka, kterým muže zasypala. Nejspíš si vydedukovala, podle jeho exotického vzhledu, že bude nějak spřízněn s paní majitelkou, která česky uměla prý jen sprostá slova. Muž se chvíli usmíval, párkrát pokývl hlavou, než se konečně také dostal ke slovu.

"Klidně můžete mluvit česky. Pocházím z Českých Budějovic, takže vám snad budu rozumět. Jen má slovní zásoba už není, co bývala."

Všechna Nikolčina snaha vyšla vniveč. Myslím, že ten muž zaujal i jí. Vždy dokázala převzít jasnou iniciativu a kluky zvala na rande sama. To jsem na ni obdivoval.

"Hledáme paní majitelku... tady kamarád zvažuje tetování, tak by se rád podíval."
"Rebeca? Ne, ta tu není, lituji. Odjela zpět do Newcastle, z rodinných důvodů. Jsem Mathias Vara a řídím to tu místo ní."

Podal ruku nejdřív Niki a pak i mě. Měl tak pevný stisk, hleděl mi do očí. A já myslel, že se rozpustím jako pubertální školačka. Za celý život jsem neviděl chlapa, který by vyzařoval takovou dávku erotiky, který by byl tak sexy. Nebyl to žádný nagelovaný krasavec s postavou z posilovny, značkových hadrech a jednou mozkovou buňkou v penise. Ne, z Mathiase na mě vyzařovala naprosto jiná aura, kterou jsem nedokázal plně pochopit. Záhadná, smyslná...

"Rád vám ukážu své návrhy a katalog, prosím, pojďte."

Další hodinu jsme strávili prohlížením graficky nádherně propracovaných motivů a obrazců. Žádné neurčité klikyháky, každý obraz měl svůj smysl, něco vyjadřoval, a to se mi nesmírně líbilo. Navíc všechny byly tak nějak zvláštně propojené, že bych je poznal, kdybych je na někom viděl. Dokázal bych určit rukopis tatéra. Jeho rukopis byl jasně znát. Niki mi předhazovala jeden návrh za druhým a já je stejně tak jeden za druhým odmítal. Ne, pořád jsem nenašel to cosi nepopsatelného. Prostě mě ten návrh musel jasně zaujmout. Mathias se usmíval našemu hovoru, sem tam nám popisoval, co obrazec znamená, jak má působit, a to se mi nesmírně líbilo. Měl tak zvláštní hlas. Takový tichý a sametový, jako pohlazení. Vzrušovalo mě každé jeho slovo. Když jsem však zamítl všechny jeho návrhy, zdál se trochu uražen.

"Já... no, ještě jsem se úplně nerozhodl, jestli to chci nebo ne."

"Chápu, to se stává často. Ale něco vám poradím, pokud si nedokážete vybrat, můžete si předkreslit vlastní originální vzor, který byste chtěl mít jako ozdobu svého těla."
To mě opravdu zaujalo. Jako grafik jsem musel dnes a denně vymýšlet nové motivy log do reklam, nových plakátů, a tak mě tahle kreativní možnost nadchla. Byl by schopen udělat něco podle mého návrhu? Myslím, že podle jeho ukázkových prací byl velice šikovný. Tak nějak jsem se nad tím zamyslel, že jsem nezaregistroval smích Niki i pana tatéra. Až když si začal přes hlavu stahovat nátělník, čelist mi spadla na podlahu. Co? Proč se svlíká?

"Koukej, Oli, není to nádherný. Ten drak... je to neuvěřitelný, jako kdyby držel v prackách vaše tělo."
"To je můj vlastní návrh, dělala to Rebeca, to ona mě vše naučila, chvíli jsme spolu pracovali v Newcastlu."

Otevřel jsem pusu a zase ji zavřel. Překrásný obraz děsivého draka. Opravdu svíral prackami půlku jeho těla, jako kdyby nám dával najevo, že je to jeho pán. Jen obživnout a kousnout nás do prstu. Pak jsem si všiml, že obrazec je tak velký, že drakovi něco chybí. A pak to přišlo...

"Kam až sahá ocas?"

Cítil jsem, jak na mě Niki hodila pobavený pohled. I Mathias se tajemně usmál. Nečekal jsem, že... že si opravdu trochu porozepne kalhoty, aby ukázal, že konec ocasu končí až na jeho podbřišku. Viděl jsem jeho bílé boxerky a část jejich obsahu. Bylo mi horko! Horko!
Ani nevím, jak se mi podařilo o překot se rozloučit nebo ve kterém jazyce. Čapnul jsem Niki za ruku a vyběhl s ní ven. Přestal jsem utíkat, až jsme byli blízko ostrůvku trolejbusu a daleko od tatérského studia a obsahu bílých boxerek.

"Děláš, jak kdybys v životě neviděl pánské spodky. Ale má fakt krásné tělo a určitě velkého... no, víš co. Stál by za hřích. Ale spíš pro tebe, je to buzna."
"Co... cože? Počkej, pomalu, jak to myslíš? Jako že je taky na kluky? A proč si to myslíš?"
"Oli, vzpamatuj se už. Copak jsi to neviděl? Jak na tebe koukal?"
"To přece ještě nic neznamená."

On na mě opravdu koukal? Blažený pocit se mi rozlil po těle. Obraz toho draka mi nešel stále z mysli.

"Navíc jsem měla rozepnuté oba knoflíčky u výstřihu. Nepodíval se mi na kozy ani jednou."

Nějak jsem nechápal, co tohle jako má dokazovat, ale útrpně jsem dal najevo, že potřebuji trochu více vysvětlit, proč by ji měl koukat na poprsí.

"No, každý normální chlap by se koukl na mladou krásnou holku, no ne?"
"Já ti nevím, na koho že to měl koukat?"

Dostal jsem pohlavek, když jsme nastupovali do trolejbusu. Trochu jsem si musel rýpnout. Někdy byla Niki s tou svou sebejistotou o tom, že je neodolatelná a musí za ní pálit každej chlap, otravná. Ti, co za ní nepálili pak byly asexuálové, divní, ošklivý, nebo teplý.

"No a ten Mathias, hezký jméno, viď, tak ten se mi do výstřihu nepodíval ani jednou. No fakt. Spíš pořád koukal na tebe."

Dorazil jsem domů až když se stmívalo. Nikolčina slova jsem měl stále v hlavě. Koukal na mě? Ne, to já civěl na něj jako blbec. Ale ono se tomu nedalo odolat. Večeři jsem k matčině překvapení vynechal, vysloužil jsem si nálepku nemocný z přepracování a šel se hodit do sprchy. Moje myšlenky byly tak neutříděné, plné obrazců a motivů tetování. Šla mi z toho hlava kolem. Nepomáhal ani fakt, když jsem si představil obsah tatérových boxerek. Bylo to ještě horší. Musel jsem kohoutkem otočit na studenou, abych trochu zchladl. Měl jsem ale pocit, že voda se spíš po dopadu na mé tělo okamžitě vypařuje. Večer, zalezlý v posteli, na uších sluchátka s oblíbenou hudbou a v ruce tužku, jsem si čmáral do notesu různé obrazce a motivy, různé věci, které mě jen tak spontánně napadly. Snažil jsem se sám vymyslet něco, co by mělo zdobit mé tělo. Když si to načrtnu sám, je tu menší pravděpodobnost, že se mi to přestane líbit. Můj mozek však již nedokázal vyplodit nic kreativního.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Místo vymýšlení nového loga pro jednu firmu se sportovní obuví jsem celou svou pracovní dobu čmáral motivy, které by se hodily na tetování. Už jsem pokreslil celý blok, ale zatím nenašel nic, co by mě zaujalo a chtěl to mít vytetované na těle. Zatím jsem si jen vybral místo. Určitě lopatka. Tak můžu i v létě nosit tričko bez rukávů, aniž by to šlo vidět. Bylo to vhodné místo. Niki mi to odsouhlasila a jen mě upozornila, že na první tetování si mám vybrat něco jednoduchého a malého. Celou dobu před polední pauzou jsem si lámal hlavu s tím hloupým motivem. Nakonec jsem se ale sbalil a vyrazil dát si aspoň nějaký koláč. Můj mozek nepracoval, potřeboval jsem denní dávku cukrů. Možná mě do kantýny v přízemí naší firmy zavedla náhoda, normálně jsem chodil na oběd do bistra, ale dnes jsem neměl hlad. Možná to byl osud, nebo ruka boží. Objednal jsem si své oblíbené linecké koláčky a kávový řez s výbornou čokoládou. A když jsem tak seděl u stolku a lžičkou se nimral ve svém řezu, zahlédl jsem to na ubrouscích. Jednoduchý, nedotažený motiv jakéhosi ptáka s dlouhým ocasem. Co to sakra je? Chvíli jsem studoval nevýrazné čáry a pak podle toho motivu začal ptáka kreslit, ale po svém. Otočil jsem ho úplně jinak, do takového tvaru osmičky, aby více vynikla jeho křídla. Ocas jsem mu ještě zahustil dalšími pery a zasadil do něj něco jako drahokam. A měl jsem nádhernou základní siluetu, kterou jsem horlivě ještě několikrát překreslil, než jsem dostal konečný obraz, se kterým jsem byl spokojen. Moc malé to nebylo, ale s tím jsem byl ochotný se smířit.
Rozhodl jsem se, že Niki to zatím neřeknu, chtěl jsem mít čas na rozhodnutí a také jsem... no dobře, chtěl jsem znovu vidět ty krásné modré oči. Ukázat mu ten vzor, jestli by byl schopný podle toho mi udělat tetování. A jelikož by mě Nikolčina přítomnost rušila a zase bych začal určitě koktat, po práci jsem se sbalil, otci namluvil, že mám schůzku s kamarády a rychle zamířil do tetovacího salonu.