I

12. ledna, 19:00. Bar u Horského koně, předměstí Bostonu.

Je to už rok, ano, přesně na den. Sedím tady v tomhle irském baru a popíjím už třetí sklenku irské whisky, která mi prohřívá celé tělo v téhle bohapusté lednové zimě. Mrazy zesílily a ven by ani sněhuláka nevyhnal. Tahle zima se zdá být tolik dlouhá. Sníh stále zasypává tohle malé předměstí Bostonu bez přestávky novými vločkami. Nejspíš už ani silničáři neví, kam se sněhem. Ne, že bych se jim vysmíval, taky jsem měl co dělat, abych vyhrabal mustanga z garáže, o jízdě na té ledovce ani nemluvě.

Starý McNamara, pardál a nejstarší štamgasta Horského koně tvrdil, že takovou zimu si už dlouhé roky nepamatuje. Naposled prý před třiceti lety v Irsku. Možná na tom něco pravdy bude. I když mě roční období nijak nezajímala už nějaký čas. Ten rok utekl tak rychle, aniž bych pokročil ve svém pátrání. Tolik měsíců jsem tápal stále v kolotoči vět "nic nevím a nikoho neznám", že už jsem byl unavený. A když jsem konečně našel malé vodítko, vždy mě dovedlo do slepé uličky a musel jsem začínat od znovu. Postupně jsem si začal připadat jako ten malý David, který bojoval s tím obřím monstrem Goliášem. Ale i on tehdy, jak praví legenda, zvítězil, takže stále v srdci chovám naději toho, že se dopátrám pravdy a zjistím proč Kate, proč jsi zemřela. Tak jako je bůh nade mnou, nepřestanu, dokud nezjistím vše.
Přesně před rokem má malá sestřičko... Úsměv na tváři se mi zkřivil, když jsem do sebe kopnul i tu poslední skleničku, víc bych pít neměl, jinak se mi rozum zakalí a má ostražitost poleví. A tu jsem dnes právem potřeboval. Už rok uplynul od té události, kdy jsi zemřela při té domnělé nehodě. Ale já tomu nedokázal věřit. Tolik okolností bylo podivných, tolik lží kolem tvé smrti. Až jsem pojal podezření, že to nebyla nehoda. Kdo může za tvou smrt, kdo ji zavinil? Proč jsi musela sestřičko zemřít tak mladá? Bylo ti jen třicet dva. Byla jsi jen o tři roky starší a vždy ses o mě starala s mateřskou láskou. Říkala jsi, že na jaře se prý konečně rozhoupáte, že jste stanovili datum svatby na březen. A já měl ohromnou radost a blahopřál ti.
Proto chci vědět co se stalo, proč jsem tě už nemohl spatřit ve svatebních šatech. Na čem jsi to pracovala Kate? S kým jsi se to proboha zapletla? Proč jsi mě nepožádala o pomoc? Nebo jsi netušila, že je něco špatně? Tomu nevěřím. Vždy jsi měla tak bystrý rozum a dokázala prohlédnout každou faleš. Možná to tě stálo život. Já najdu toho, kdo je za to zodpovědný a pak... pak tě pomstím sestřičko.

Celý ten rok myslím jen na tohle. Ze začátku jsem odmítal veškeré pracovní nabídky, dost jsem i chlastal, takže všechno mám dost zamlžené, ale brzo jsem zjistil, že se nějak živit musím. Objevil jsem první nesrovnalosti ohledně tvé smrti... a rozhodl se jednat. Shánět na lidi špínu, zjišťovat informace, hledat pohřešované, dokazovat nevěru či jiné zločiny. Ano, to byla moje práce, kterou jsi tolik nesnášela. Vždy ses bála, že mě někde u popelnic nějaký maník s kvérem odstřelí. Ale já si vždy dával pozor a moje bereta mě chránila jako anděl strážný. Ano, soukromý detektiv, to byla má práce, můj život, který jsem si vybral. Dostával jsem zaplaceno za hodně hnusáren a špinavostí, ale sama víš, že jsem nebral všechny nabídky. Vždy jsi mi tloukla do hlavy, že musím mít nějakou čest. A já se tím řídil. Nikdy nepracuj pro mafii či pro podobné nebezpečné lidi. A já se opravdu snažil Kate, ne vždy úspěšně, ale snažil. Začalo to vlastně nevinně, když jsem se vrátil z armády, neměl jsem se kam vrtnout. Zkoušel jsem to u policie, tam rádi nabírali vojáky, ale tak nějak jsem neprošel psychologickými testy. Pamatuju si, co mi tenkrát řekl ten náčelník plešatá hlava: "Takovému šílenci bych nedal ani dopravní plácačku, natož odznak".
Pak přišlo období nic nedělání, nikdy jsem prachy moc neutrácel, ale věděl jsem, že nevystačí do smrti. Posedával jsem u paní Koginsové, která milovala ty staré detektivky, vzpomínáš? Občas jsem ji nějakou donesl. A právě jí napadlo, že můj větrem a pískem ošlehaný ksicht by se hodil do detektivky. Pak jsem se nějak přichomítl k Ťongovi a těm divným týpkům, co po něm chtěli výpalné... a tak nějak to začalo samo. Stal jsem se soukromým očkem.

Ale nechápal jsem jedno... proč mi nikdo nebyl schopný vysvětlit na čem jsi to pracovala? Tví kolegové jako kdyby se do země propadli a i ti, které jsem zázračně našel, nic nevěděli, či to alespoň tvrdili. Nemohl jsem ani pochovat tvé tělo, jelikož mi ho vláda odmítala tři měsíce vydat. Pak jsem dostal jen neosobní urnu, s přáním upřímné soustrasti. Ne, tohle jsem nemohl skousnout.
Nevím, v čem jsi jela Kate, ale pochopil jsem, že to smrdělo na kilometry daleko.
Díky svým kontaktům a informátorům, jak u policie, tak u vládních složek, jsem zjistil spoustu věcí, které mi nedávaly smysl. Proč bys pracovala pro vládu? Pro nějakou tajnou jednotku, když jsi je nesnášela? Co to bylo za výzkum, na kterém ti tolik záleželo?
Pamatuju si tvůj poslední telefonát, jako kdyby to bylo včera. Byla jsi tak dychtivá, tak šťastná ze své práce. Říkala jsi, že jednou to změní svět, že to změní lidské chápání o mnoha věcech. Byla jsi hrdá, že si toho součástí i se svým snoubencem Reyem. Ale o co jde jsi mi říct nemohla. Přísně tajné, no jistě. Pak ses několik měsíců neozvala a já začal mít strach. Co se tam stalo? Podle zprávy to byl výbuch laboratoře, kde jste oba zahynuli. Prý neopatrnost při manipulaci s chemickými látkami. Jenže já tě znal Kate, věděl jsem že ty jsi byla ten nejopatrnější člověk, kterého jsem znal. Povedlo se mi najít Reyovi rodiče v Alabamě, ale oni žádnou urnu nedostali, ani žádné oznámení o synově smrti, ani tělo, prostě nic. Sami věřili, že jejich syn pracuje v nemocnici jako chirurg. Byl to snad podfuk, celý ten váš výzkum čehosi? Vše kolem tvé smrti... kolem vaší smrti bylo zahaleno rouškou neproniknutelných tajemství. Od té chvíle jsem začal pátrat po té organizaci i tvém výzkumu.

Až dnes ráno, po roce marného hledání čehokoliv, jsem dostal novou naději. Ten zvláštní telefonát, který mě nenechával klidným. Co o tobě ten muž věděl? Proč se chce se mnou setkat? Znala jsi ho Kate? Nějaký doktor Selder. Mluvil rychle a ustrašeně, nejspíš se také bál o svůj život, ale on by mohl být klíčem. Mohl by být klíčem k rozluštění téhle záhady, pár věcí mi objasnit.
V osm večer v parku za stadionem u sochy anděla. Zvláštní odlehlé místo starého městského parku, který nebyl využíván. Město postavilo park nový, hezčí, tenhle tedy zarůstal ležet ladem pro pejskaře. Proč zrovna tam? A co když je to past? Možná už jsem jen paranoidní, nebo si chci představovat věci, které nejsou? Vždy jsi mi radila, ať věřím ve svou intuici, že ta mě vždy zavede na správnou cestu. A ta mi teď říkala, že ten doktůrek, ať je to kdokoliv, o tvé smrti něco ví.


12. ledna, velmi brzo ráno (9:00)

Vyspával jsem dole v kanclu na pohovce. Ta celonoční sledovačka mi dala zabrat. Jeden bohatý diplomat si mě zaplatil, abych sledoval jeho synáčka. Naprosto lehká práce. Měl pocit, že synáček si to užívá se šlapkami a bere drogy. Po mně chtěl důkaz, fotky, video... cokoliv, aby ho mohl konfrontovat a nějak ho spacifikovat. Asi nebyl moc šťastný, když jsem mu ráno v sedm hodin, po návratu do mé detektivní kanceláře Orton (jak jsme to honosně nazývali) poslal ty materiály a fotky. Kéž by děvky a drogy, synáček nejdřív obrazil několik klubů a skončil v Pink Elefantovi, nechvalně známém baru přiteplenců. Jo, synáček byl asi homouš, když odcházel, bral si s sebou ještě nějakého kluka do hotelu kousek od baru. Tatíček asi teď skáče štěstím, jelikož patří k té staré sortě aristokratických zadků. Kdybych ty fotky prodal bulváru, dostal bych možná dvojnásobek. K práci detektiva ale patřilo pravidlo, co si klient objedná, to dostane. Žádné unikání informací, na tom jsem zakládal svou důvěryhodnost.
Ráno ze mě byla mrtvola, ani jsem se nestačil osprchovat, takže jsem asi páchnul přes celou kancelář. Ani příchod toho mamlase Hanese mě nevzbudil.
Hanes byl taková má rádoby sekretářka a taky za mě dělal špinavou práci, respektive všechny ty inteligentní věci s tou chytrou mašinou zvanou počítač. Byl to mladý kluk, myslím že mu bylo už přes dvacet, ale nikdy mě to nezajímalo. Před dvěma roky se naše cesty střetly. Ten blbec ještě na škole hacknul jednu nadnárodní společnost, za kterou stáli podivní šikmoocí pánové, ze kterých šel strach. Dostal jsem opravdu slušně zaplaceno, abych ho našel a přivedl. A vážně jsem nepochyboval co s ním šéf ochranky, který vypadal jako veterán z války někde v těch jejich asijských džunglích, udělá. Povedlo se mi Hanese najít, i když to dalo zabrat víc, než bych čekal. Ale tak nějak se mi ho zželelo a té společnosti jsem ho nevydal. Uzavřeli jsme takovou prospěšnou dohodu pro obě strany. Já mu nabídl práci, aby dělal pro mě - za mizerně nízký plat. Uměl to s videi i fotkami a různými odposlouchávacími zařízeními. Dokázal také sehnat spoustu informací - díky internetu a lidem, které tam znal. A pro soukromého detektiva jsou informace nejdůležitější. Slíbil jsem mu za to, že ho neudám poldům. Za občasné hrátky a pirátství by nafasoval přinejmenším pět let.

Od té doby pracoval pro mě jako děvečka pro všechno, ale kafe vařil vážně hnusný. To jsem si ho dal raději naproti u Ťonga. Tak jsme říkali tomu Asiatovi, bůh ví, z jaké prdele, který si tam otevřel malé bistro. Sláva za něj, kdyby Ťonga nebylo, umřel bych na nedostatek kofeinu.
To, co mě vzbudilo, byl až telefon. To zvonění mi trhalo uši a v duchu jsem ten přístroj vraždil.
"Hanes, do prdele, zvedni ten pitomý telefon!"
Překulil jsem se na druhý bok. Teprve dvě hodiny spánku, to vstávat jako nehodlám, nejsem doma, zanechte vzkaz. Až se prospinkám, možná budu mít náladu něco řešit.
Naštěstí měl ten skřet štěstí, že to zvedl, slyšel jsem ho něco mumlat tím svým děsným anglickým přízvukem, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Až když mi položil ruku na rameno a snažil se ze mě vyklepat duši, aby mě vzbudil. Vztekle jsem na něj zavrčel s tím, že jestli mi nehoří koudel u zadku, nebo nám barák nepadá na hlavu, nehodlám vnímat.
"Nějakej doktor Selder, chce s tebou mluvit."
"Nezájem."
"Říká, že ví o tvé sestře".
To mě vždy dokázalo probudit v okamžiku. Už jsem pomalu ztrácel naději, že se mi kdy povede zjistit, co se Kate stalo. Proč teď po roce nějaký doktor? Nerozuměl jsem tomu. Hanes si se mnou zažil své. Nutil jsem ho dnem i nocí shánět informace, byl jsem jako šílený. Vyhrožoval jsem mu dokonce i zbraní, to si ještě pamatuju. Ale nic, nic jsme nenašli a to bylo ještě divnější. Žádná organizace se jménem Eraisova farmaceutická společnost, pro kterou sestra pracovala, neexistovala. Byla to jen zástěrka. A ti kravaťáci co mi donesli urnu? Původně jsem myslel, že jsou od FBI, ale vůbec se neprokázali žádným průkazem, i když jsem je několikrát vyzval. Pak jsem měl pár dní pocit, že mě někdo sleduje. Co to bylo za lidi?
Patřili vůbec k vládě? Všechno to byly jen zástěrky a lži. Proto jsem se nemohl ničeho dopátrat.
Přebral jsem rychle telefon a prohrábl si už přerostlé černé vlasy.
"Vy jste pan Orton?"
"Ano, Ewan Orton. Kdo jste... a co víte o mé sestře?"
"Ten mladík, co telefon vzal, mi dal vaší emailovou adresu. Něco jsem vám poslal, to vám odpoví na vaše otázky. Chtěl bych se s vámi sejít. Ještě dnes, v osm večer v parku, tam vzadu za stadionem je socha anděla, budu vás čekat. Přijďte sám, řeknu vám vše o vaší sestře, na čem pracovala, i kdo stojí za její smrtí."

V ruce mi zůstal hluchý telefon, ten doktor to položil. Už jsem byl naprosto vzhůru. Doktor Selder, to jméno mi bylo z nějakého důvodu povědomé, ale nedokázal jsem ho zařadit. Odkud ho znám? Proč se neozval dřív, když něco věděl?
Hanes nastartoval tu svou PC kraksnu, za kterou utrácel měsíčně skoro celou výplatu a zkontroloval emailovou schránku. Jak ten člověk tvrdil, poslal nám střípek jakýchsi dokumentů.
Vyčetli jsme z toho jen něco s názvem Projekt Solos a spostu odborných žvástů a čísel. Co to je, jsme netušili, ale byl to výkaz o financování. Obrovské částky v hodnotě miliard dolarů plynulo na tento projekt přímo z vládní sekce pro výzkum vesmírných technologií. Co měla moje sestra společného s vesmírným projektem, když byla genetička? Ale také schránka obsahovala odkaz na krátké video.
Bylo to jen smyčka, přehrávající se stále dokola. Krátká jen pár sekund, ale to důležité nám řekla. Na videu byl snoubenec Kate, Rey Dansten. Ve svém bílém plášti v nějakém... nevím nejspíš skladu, vypadalo, to že video točil tajně a adresoval doktoru Selderovi.
"Doktore, prosím, musíte mi pomoci, měl jste pravdu...ve všem. Kate, moje Kate... zabili ji. Projekt Solos nesmí nikdy dostat armáda. Prosím, pokud toto video dostanete, rychle kontaktujte bratra mé snoubenky Ewana Ortona, já už... nemůžu nic dělat, nemůžu to zastavit. Prosím."
Na  videu bylo však i datum a čas - nemožné. Vždyť to video pocházelo z doby tři měsíce po smrti Kate. Takže Rey žije, či přinejmenším nezahynul při tom výbuchu, neměl ani škrábnutí. Ale jak je to možné? A proč chtěl, aby ten doktor kontaktoval mě? Jsou nějak s tím doktorem spojeni? Teď už jsem věřil, že ten doktor Selder o smrti mé sestry nejspíš něco ví.
"Jak mrtvej chap může točit videovzkaz?"
"Dobrá otázka. Dokážeš zjistit, jestli to je pravé?"
"Jasnačka, proženu to diagnosťákem a za hodinu ti řeknu víc."
"Výborně... a projeď mi i toho doktora Seldera, ať vím, co to je zač."

Rey už je rok mrtvý... nebo další lež? Tři měsíce po smrti své snoubenky a mé sestry toto video nahrál a poslal doktorovi Selderovi, v tom videu vypadal zoufale, žádal o pomoc. Co byl projekt Solos? Jen samé otázky, které se kupily jako sníh na ulicích.