Jízda - Kapitola 4

Štěpán se snažil vytrvat, vydržet ty všechny zkoušky, jenž mu osud nachystal. Bydlení s Matějem bylo více než příjemné. V prvním momentu se bál, že se v bytě nebudou moc snášet, jelikož sám měl rád klid a jistý pořádek. Ale Matěj ho překvapil. Nejen že uměl něco malého uvařit a většinou to i bylo k jídlu, ale navíc byl tak tichý a nenápadný, že Štěpán mnohdy ani nevěděl, že v bytě je, dokud o něj nezakopl. Zjistili že kromě Japonského popu a rocku mají společnou vášeň pro rock normální a také pro turistiku. Štěpán chlapci dokonce slíbil, že až dodělá auto, vezme ho sebou na horolezeckou stěnu a Matěj z toho byl nadšený.
Jediné, co Matěje zrovna nelákalo byl fotbal, ale vždy se někam poctivě uklidil, takže mohl Štěpán v klidu sledovat. Takhle si to muž vždy představoval. Partnerku, která by ho věčně neomezovala svými zájmy, sdílela s ním ty jeho, nepletla se mu do práce, nechtěla jeho čas pro sebe. Až na ten malý háček, že Matěj byl kluk, což byl celkem podstatný detail. Jinak byl však perfektní.
Až na.... ten zvyk chodit bytem po sprše jen v ručníku. Štěpánovi poprvé málem vypadly oči, ale teď už si trochu zvykl. Sledovat to skoro dětské tělo, i když už se na něm objevovaly mužské rysy. Jeho mokré vlasy, kapky vody stékající po jeho hrudi...jen ta titěrná osuška kolem boků a pod ní.... Byť se snažil sebevíc na to nemyslet nešlo to.

"Běž se obléct".

Matěj si toho byl vědom, ale tak jako správný svůdník dávkoval své tělo a svou sexualitu postupně, aby Štěpána příliš nevyděsil. Ale po měsíci už takové věci dělal trochu záměrně, aby viděl šéfovu reakci.
Ale dnes se to Matějovi trochu vymstilo. Štěpán sledoval zápas ve fotbale a byl do toho plně ponořený. A aby mu chlapec udělal radost po sprše mu udělal misku popcornu. Ale sotva si přisedl, i když ho fotbal nebavil, a postavil misku na stůl, padnul rozhodující gól. A Štěpán se tak rozjařil štěstím, že v tom zápalu hry chytil chlapcovu tvář do dlaní a vrazil mu rychlý polibek.
Až když se odtáhl a viděl ty zářivě modrá kukadla a ty našpulené rtíky...fotbal ne-fotbal, euforie zmizela, prostě si ho přitáhl a musel to zkusit znovu. Chuť jeho rtů, jestli je to divné líbat mladého kluka. A Matěj mu po tom, jak se vzpamatoval z toho překvapení, začal vycházet vstříc a polibek mírně oplatil. Nevěděl kolik si toho může dovolit, tak se raději hlídal.
Když se od sebe jejich rty odlepily, jen na sebe zůstali hledět. Bylo to jako kdyby je oba probil blesk. Ve Štěpánovi to zvedlo všechny stavidla, uvědomil si, že mu to ani trochu nepřišlo odporné, spíš naopak, bylo to krásné a vzrušující. Problém nastal až když se chtěl Štěpán víc odsunout a převrhl misku s kukuřicí.
Bylo to jako v kopci zatáhnout ruční brzdu.
Reflexivně se oba prudce sklonili, aby popcorn posbírali a měli tak výmluvu se na toho druhého nedívat, ale udělali to ve stejný moment, takže se pokojem ozvala jen dutá rána jak si zkusili tu dětskou hru berany, berany duc.
Nejspíš by se jindy tomu oba rozesmáli, ale nyní nějak nebyla vhodná doba, takže se Štěpán s omluvným promiň, které více patřilo tomu polibku než událostem po něm, odebral pro smetáček.
A tak zavládlo v této prapodivné domácnosti mrazivé ticho. Štěpán nejspíš chtěl dělat, že se nic nestalo, Matěj byl tak rozjívený a zmatený, že nebyl schopný myslet na nic víc než na ten polibek. A u obou se to projevovalo v jejich práci. Štěpán se snažil chlapci co nejvíce vyhýbat, musel si ujasnit sám se sebou, jak se věci vlastně mají, a to nebylo zrovna nejednoduší. Ale Štěpán byl typ člověka, který vše probere racionálně a vždy dojde k nějakému závěru. Tentokrát přišel k nepopiratelnému závěru, že ho chlapec vzrušuje fyzicky, ale také že s ním moc rád tráví svůj čas. Že se spolu dokáží nasmát, že mají podobné zájmy, v klidu si u televize vypijí spolu pivo a je to tak příjemné. Matěj nebyl žádná krasotinka, i když hezký byl. Nechtěl po něm žádné peníze, večírky, či jinou otravnou kulturu, nebyl hlučný a snášel jeho nálady perfektně. Vždy věděl, kdy dělat neviditelného nebo kdy má svého šéfa rozptýlit. Dokonce si rozuměli i beze slov, což se Štěpánovi ještě s nikým nestalo. Mohli spolu sedět u filmu a dvě hodiny mlčet. Proto musel Štěpán po pár týdnech rezignovat. Zjistil, že se tomu nedá zabránit a raději by měl věcem nechat volný průběh. Neřešil otázku, že je Matěj kluk, ani že tím pádem bude nějaký teplý, to ho nijak netrápilo. Jeho svět neovlivňovali tak úplně pohlaví, asi se zakoukal do kluka, na tom přece nebylo nic divného.

Listopad se odebral ke svému konci a Vánoce se přihlásily o slovo. Kolem vládla atmosféra svátků klidu a pohody. Matěj trávil stále tolik času prací na autě, že ho Štěpán málokdy zastihl doma. I on se mu nejspíš vyhýbal. Ale jejich Samuraj už vypadal jako auto, i když Matěj stále tvrdil, že to chce spoustu doladění.

"Mates? Kde trávíš Vánoce"?

Byla to překvapivá otázka, chlapec vykoukl z motoru auta a zahleděl se na svého šéfa. Vánoce? Nějak na ně zapomněl. Vlastně sám netušil, kde je bude trávit. Otec ho domů nejspíš nepustí, po té hádce a po tom, co Matěj odešel od jeho krachující firmy, byl brán doma jako zrádce rodiny. Sestra je kdesi v Anglii, kde už pár měsíců žije s nějakým chlapem a bratr slaví Vánoce u své přítelkyně a její rodiny.

"Nevím, asi tady".
To se Štěpánovi ale nezamlouvalo.
"Na to zapomeň...uděláme to jinak, jestli nemáš lepší způsob, jak trávit Vánoce než se hrabat v autě, tak je trávíš se mnou".

Nebyla to ani žádost, spíš to znělo jako nekompromisní rozkaz, takže se chlapec rozesmál. Nenechal se dlouho přemlouvat, nabídka to byla lákavá, i když netušil proč to Štěpán chce.
Mladík nemohl tušit, že jeho šéf má své plány.
Štěpán nikdy netrávil Vánoce v rodinném kruhu. Otec byl v práci či někde s milenkami, matka ráda zimu trávila v teplých krajích, jako stěhovavý ptáci. Mohla si to dovolit. Takže většinou zůstával sám doma i jako malý. Rodiče mu sice koupili drahé dárky, které nijak nepotřeboval, ale větší radost měl s upletených ponožek od své chůvy.
Doufal že Matějovo mládí, ta jeho pozitivní nálada, která z něj stále sršela, to co na něm tak obdivoval, jeho úsměv...dokáže přenést i tu správnou Vánoční atmosféru do jeho osamělého a chudého života.

A taky se tak stalo. Matěj se přiřítil s vánočním stromkem, se spoustou ozdob, které splašil bůh ví kde a všechny měly barvu jeho očí, jako dvě blankytně modré studánky. Také dokonce dotáhl jmelí a cukroví z Kauflandu. A pak se pustil do úpravy Štěpánova staromládeneckého bytu, což muž nesl velmi těžce, ale s úsměvem na rtech.
Když večer oba už po stopadesáté první hleděli na ruskou pohádku Mrazík, oba se u toho bavili jako snad nikdy. Štěpán připravil celkem silný vánoční punč a Matějovi stačilo trochu a byl plný elánu a sršel vtipem. Ale oba věděli, že si budou muset něco vyjasnit, že mezi nimi je stále jakási černá zeď.

"Proč si mě políbil"?

Na muže se upřel vážný pohled, Matějovi oči už nebyly dávno dětské, přesto však vypadal jako raněné zvířátko, jako malý jelínek.
A Štěpán netušil, jak odpovědět. Musel se chvíli zamýšlet, než se rozhodl ukončit tuhle hru na schovávanou.

"Protože jsem...po tom už delší dobu toužil. Protože se mi líbíš a… je mi s tebou dobře. Protože tě mám rád".

Odvážil se chlapci pohlédnout do očí, které skoro svítily neskrývaným dojetím. Ten pohled se nedal moc dlouho vydržet.

"Chtěl bych to udělat znovu".

Jen zahlédl, jak Matěj nabral ruměnec do tváří a kývl, takže už mu nic nebránilo posunout se na pohovce víc k němu a začít ho líbat. Bylo to jemné a pomalé, spíše zkoumavé, ale čím víc Matěj polibky oplácel, tím víc to v Štěpánovi rozněcovalo oheň vášně, který s žádnou ženou dříve nepocítil.

"Jmelí …no víš".
"Jo...jmelí".

Ale oba věděli, že magická rostlina polibku visí až u dveří…výmluva to však byla dobrá.

Ty svátky se pravda konečně ukázala. Štěpán našel odvahu přiznat chlapci své city, i když se v nich pořádně nevyznal, věděl že proti nim nemá cenu bojovat. Bylo to pro něj tak nové, i v jeho 28 letech. A i Matěj šel konečně s pravdou ven. To, co Štěpánovi říct nemohl. Sice muž už věděl, že je chlapec gay, ale netušil, jak to souvisí s ním.

"Tenkrát když jsem se s Milanem tak opil tak...jsem mu řekl, že jsem na kluky a taky...že se mi moc líbíš. On toho pak využil a vydíral mě, řekl že když nebudu plnit opravy a něco ti řeknu, tak ti to vyžvaní".
"To je ale parchant. Takže už to trvá déle"?
"Od...od začátku".

Matěj raději schoval tvář do polštáře, aby se nemusel na Štěpána koukat, přiznat že po něm letěl už od začátku bylo těžké, ale byl rád že to má z krku a je to venku. Už se nemusel přetvařovat a krotit se. Muž mu rozcuchal jeho vlasy (které si mimochodem půl hodiny geloval) takže to vyvolalo okamžitou odezvu a praštění polštářem.
Štěpán nechápal proč se právě s Matějem cítí zase o tolik mladší, jako kdyby jeho nitro prohřálo nějaké zvláštní světlo. Začal se i víc usmívat. Ale brzy oba pochopili že je před nimi ještě kus cesty.

Starý rok skončil a oba dva vykročili do toho nového spolu. Nepotřebovali si dokazovat svou lásku, prostě byli spolu. Jak snadné to bylo. Měsíc leden uběhl jak voda a nesl s sebou pokrok. Jejich malé terénní vozítko již bylo hotovo. Stačilo jen už doladit detaily a vyzkoušet ho před začátkem sezóny.
Ale Matěj také pochopil, že se Štěpánem to nebude ve vztahu tak jednoduché. Jeho polibky i doteky byly úžasné, dokonce praktikoval skoro mučící postup, jak z Matěje sundat oblečení. Rád se ho dotýkal. Ale jakmile přišlo na jeho obnažování, nastal vcelku problém. Štěpán totiž byl vcelku stydlín, i když se neměl absolutně za co stydět.
Dalo to práci ho přemluvit. Ale Matěj byl vytrvalý, věděl že na muže nesmí tlačit.
Když ale koncem měsíce už mělo konečně dojít k milování, nastal zádrhel číslo dvě. Matěj sám znal sex leda z pornofilmů. Ve svých dvaceti se sice už s chlapcem líbal...ale k ničemu víc nedošlo. Až se Štěpánem, který ho rád laskal rukou.
Aby toho nebylo málo, Štěpán sice věděl, co to je sex, ale tenhle úkon ho nikdy moc nebavil, když ho prováděl se ženami. Jak se provádí s mužem si dokázal představit, ale nevěděl zda...na to bude mít odvahu. Tu noc, kdy se mu Matějovo tělo třáslo roztoužené pod tím jeho, kdy vše bylo dokonalé, připravené...chlapci v očích svítila vášeň a důvěra...přesto na poslední chvíli couvl. A i když se chlapec na něj trochu zlobil, přeci jen to chápal.

"Zítra ho můžeš vzít vyvenčit, chci vědět, jak sedí ty stabilizátory, nastrkal jsem ti tam posilovač řízení, aby ses volantem neukroutil…".

Matěje však v jeho proslovu překvapili Štěpánovi ruce, které se mu omotaly kolem pasu, to bylo trochu nezvyklé, takže chlapec ztuhnul.
Štěpán nic neřekl, chlapec ani nečekal žádný proslov. Ale tímhle gestem dokazoval, že mu na chlapci záleží. Byla to něco jako omluva za promarněnou noc. A Matěj to jasně chápal, takže jen mírně kývl a otočil se Štěpánovi v náručí, aby ho mohl políbit.
Takové intimnosti se mezi nimi v garáži nestávaly často.

"Dobře".

I když Štěpán řídil rád, a i terénní auto už se mu jednou povedlo na závodech řídit, to když se Milan zase jednou zpil, dvě sekce odjezdil sám, přeci jen byl v tomhle celkem nováček. Navíc jejich Samuraj se řídil poměrně jinak, než byl Štěpán zvyklý z Milanova Nissanu.
Měl však sebou Matěje, který mu hodně pomohl. Ukázal mu auto z jiného pohledu.

"Jemně...musíš jemně, jako když hladíš gumama terén. Tady trochu přidej ono se vyhoupne, couvni si trochu a vyhni se té brázdě, tam to klouže".

Díky Matějovi se Štěpán postupně učil několika fíglům. Pro svůj trénink zvolili starou opuštěnou cihelnu.

"Tak co jaký jsem byl"?
"Jo bylo to super, ještě sice tolik neriskuješ...ale to přijde".
"A auto? Zvládne první závod v březnu"?
"Jo, jen jsme moc lehký vzadu, ale to nějak upravím. Chce to nové lepší gumy...a taky ještě sehnat spolujezdce a myslím že nebude problém. Ve třídě O1 nic lepšího nenajdeš"
"Fajn...gumy dostaneš, mitfáru už mám".

Matěj na něj upřel zvídavý pohled, Štěpán mu neřekl, že někoho sehnal.
"No tebe přece ne"?
"Cože"?!

Matějovi nepomohly už žádné výmluvy. Štěpán se rozhodl. Argumentoval tím, že je na něj zvyklý, že by se s jiným mitfarou nesnesl, protože by mu do toho moc kecal, že potřebuje taky povzbuzovat. Nehodlal o tom, jakkoliv diskutovat, pro něj to byla uzavřená věc. Nechápal, proč je Matěj tak proti.

"Hele já vím, že tě nemůžu nutit ale...ty tohle auto znáš jako svoje boty. Vytáhl si ho skoro z vrakoviště a podstatně předělal. Jsi jediný, kdo mi může poradit, co ještě Samuraj zvládne a jak s ním zacházet, než si na něj zvyknu".

Mladík si jen povzdechl. Musel uznat, že Štěpán má buďto pravdu, nebo dokáže člověka skvěle oblbnout...nejspíš obojí dohromady. Přeci jenom po chvilce přemlouvání a vášnivém polibku, kdy měl pocit, že se s ním zatočil svět souhlasil.

Kapitola 5