Kapitola 02

Jak se zdá ani Dany neměl tušení o záměrech našich rodičů. Chápal jsem jak se asi cítí, tedy jsem si to myslel. Změní se mnoho věcí a tak rychle. Sotva nás poznal a už má fungovat jako člen naší rodiny. Nijak jsem mu nezazlíval že utekl. I když mi lezl celkem na nervy a nedokázal jsem si představit důsledky téhle svatby, přeci jen jsem chtěl, aby byly naši šťastní.
Viktor se z večeře omluvil. "Promluvím s ním, je to pro něj těžké. Ale zvládne to. Jen to chce čas".
Danyho rodiče se rozvedly když mu bylo deset, od té doby takzvaně pendloval od jednoho k druhému. Takové vztahy jsou v dnešní době běžné. Začlenění do jiné cizí rodiny tak může být hodně těžké.
"Dany je moc fajn co myslíš Flo"?
Jen jsem cosi brblal a přemýšlel, jak to teď vše vlastně bude. Přitom mi ale nedošla ta podstatná skutečnost.
"Vždycky jsi si přál bratříčka".
"Bratříčka"?

V ten moment mi to konečně došlo, že když se naši vezmou tak vlastně se Dany stane můj bratr. To je nepředstavitelné. Ta představa mě natolik uzemnila, že jsem málem upustil talíř, který jsem musel utírat, zatímco mamka umývala nádobí.
"Určitě si budete rozumět".
No tak o tom silně pochybuji. Ale když ho nebudu vídat moc často tak snad to přežiju ho chvíli trpět.

Jak se zdálo všechno šlo dobře. Viktor a máma byly v jednom kuse spolu a zamilovaní. Po týdnu se dohodly na datumu svatby. Bylo to celkem překvapení, protože ho stanovili na říjen. Oba měli rádi podzim. Sice mě překvapilo že tak brzo, ale to mě největší překvapení teprve čekalo.
Jednoho večera jsem se vytratil do baru k Modré opici. Dal jsem si za cíl se pořádně bavit. Navíc mi jedna známá chtěla dohodit svého kamaráda, který měl být údajně gay. Bohužel jsem zase ostrouhal. Můj společník se do hodinky tak zpil, že jsme ho museli táhnout do auta dva. Připadal jsem si jako největší smolař pod sluncem. Jak dlouho už jsem nikoho neměl?

Po tom fiasku z domnělou přítelkyní jsem přeci jen poznal loni v baru jednoho kluka. Zaujal mě na první pohled. Chodil jsem kolem něho několik dnů, než jsem se dozvěděl že tu byl na prázdninách u prarodičů. To bylo přesně před rokem. Spřátelili jsme se a nakonec jsme se rozhodli spolu stanovat. Nikdy jsem se ho neptal jestli je na kluky. Ale zdálo se že mu moje dotyky a něžnosti nevadily a tak jsem to risknul. Nebyla to láska. Jen prostě sex. Oba jsme byly nezkušení, ale bylo to...nedá se to popsat slovy. Nic úžasnějšího jsem dosud nezažil. Zalíbilo se mi to. Experimentovali jsme spolu celé prázdniny a objevovali co se nám líbí. Dokázali jsme si v posteli, tedy ve spacáku, skvěle rozumět. Byl jsem šťastný. I když jsem věděl, že tahle aférka plná žhavého utajeného sexu jednou skončí. Nastal konec prázdnin. Oba jsme se rozloučili v poklidu. Žádný pláč, žádné přemlouvání, nic takového. Neslibovali jsme si že si zavoláme nebo napíšeme. Proč taky, byla by to lež.
Užili jsme si spolu a to bylo všechno. On měl svůj život a doma přítelkyni. Já měl zase ten svůj.
Občas jsem na něj vzpomínal když mi bylo smutno, či jsem si připadal osamělý.
Ano byl to už rok a ani dnes jsem neměl štěstí. Nějak mě to ale ani nemrzelo. Prostě osud. Bude ze mě starej nerudnej mnich. Z večera tedy nebylo nic. Moji frustraci jsem si vybil rychlou chůzí domů.

Vrátil jsem se domů kde se konala rodinná porada, ale beze mě. Viktor a máma seděli v obýváku a o něčem diskutovali. Když jsem prošel oba dva zmlkli. "Flo můžeš na chvilku? Potřebujeme s tebou mluvit". Když máma zněla takhle, bylo mi jasné že bych měl poslechnout. I když jsem měl celkem mizernou náladu.
Jen jsem si tedy přisednul a čekal co z nich zase vypadne.
"Víš Flo zlatíčko, naše svatba se blíží a tak jsme se rozhodli no zkusit si to na nečisto".
Nechápal jsem jak to mamka myslí a tak jsem jen pozvednul obočí a na čele měl napsáno "vysvětlivky prosím".
"No zkusit si být rodina, spolu my všichni".
Jak se zdálo v těhle věcech raději za mámu přebíral slovo Viktor, protože byl přímý a nechodil nikdy kolem kaše. "Rozhodli jsme se zkusit spolu bydlet, aby jsme zjistili, jestli se v jednom malém domku sneseme".
Vykulil jsem oči a nějak nechápal. Zkusit si spolu žít? "To jako až do svatby a pak co"?
"I po svatbě".
Jak se zdálo máma toužila konečně po celkové rodině pod jednou střechou. Tak nějak jsem ji v tomhle rozuměl. Chvíli jsem si to promýšlel.
Viktor už tu párkrát nocoval a nikdy mi to nevadilo. Sice když jsem ho tu načapal poprvé trochu mě to šokovalo. Ale časem jsem si zvykl že zůstával přes noc. Jediný problém byl, že jsme se občas hádali o televizní ovladač, jelikož byl Viktor na komerční televize a já spíš na naučné pořady. Ale ty snídaně....úplně jsem se zasnil. Pokaždé když u nás nocoval vstával dřív než všichni ostatní a udělal snídani. Jeho toasty byly fenomenální a co teprve palačinky s jahodami a zmrzlinou...
Sakra mami, jestli mu dáš košem vezmu si ho sám. Za tu snídani mi to stojí ho tu trpět. Máma na vaření nikdy moc nebyla, ale nevadilo mi to. Nějak jsme to postupem let dopilovali. Ale ne nadarmo je většina šéfkuchařů v nóbl podnicích mužského rodu.

Jen jsem tedy pokrčil rameny. "No když myslíte že je to nutný pro vaše štěstí".
Máma mě objala a začala mě mačkat, marně jsem se ji snažil vysvětlit že se to nehodí.
"Všichni se sice budeme muset trochu uskromnit, ale myslím že to zvládneme. Ložnice je dost velká. Vyklidíme šicí koutek a můžeme z toho udělat pracovnu. A Danyho ubytujeme k Florianovi".
Jen jsem pokyvoval hlavou když mi ztuhnul úsměv. "Prosím"?
Dvěma hrdličkám asi hned došlo kde je problém a obdařili mě překvapeným pohledem.
Všichni jsme po sobě koukali. Asi jsme se nějak nepochopili. Já souhlasil s Viktorem, protože se konečně skvěle najím, ale ne s tím malým spratkem.
"Danyho mám na starosti celé prázdniny. To snad zvládneš, ne Floriane"?
Dobře, otec rodiny promluvil. Ten tón se mi ani trochu nelíbil. Vyměňovali jsme si dost ostré pohledy. Připadal jsem si jako v nějaké smečce, kde si jedinci ujasňují hierarchii jejich soužití. Ale tady pohoříš Viktore, já jsem tu byl dřív, já jsem hlava rodiny, nelez mi do zelí nebo tě pokoušu.
Jak se zdálo byl jsem zrazen. Mamka se přiklonila na jeho stranu. "Bude to fajn Flo, navíc si na sebe musíte zvykat. Brzy budeme jedna rodina a Dany tvůj bratr".
No dobře to jsem asi tak nějak věděl, možná jsem to jen...no zazdil?
Mohlo mě to napadnout, tak proč se tak rozčiluju?
Celý život jsem žil sám ve svém vyhraněném prostoru a teď mi ho chce nějaký malý skrček narušit? A co moje soukromí na to nikdo nemyslí? Nebo už se se mnou nepočítá v téhle nové šťastné rodince, protože odcházím na kolej?
"Chápu Floriane že je to pro tebe asi hodně těžké, zvykat si na Danyho a na mě. Ale co takhle udělat dohodu"?
Obchodníka Viktor nezapře to nepopírám. Proto jsem nahodil ležérní výraz. "No dobře, co nabízíš"?
"Za dva měsíce stejně odcházíš na kolej ne? A to je dost drahá záležitost. Tísnit se na pokoji navíc s třemi cizími lidmi nezní moc lákavě". Měl pravdu, zvlášť pro mě ne. Co když bude nějaký z mých spolubydlících kus? To budou bezesné noci. Už jen ta představa bydlet se třemi kluky mě v noci strašila. Zrovna nejsem ten typ co by si na krk pověsil cedulku jsem buzna chci vás ve spánku znásilnit.
"Poslouchám".
"Jistě víš že mám ve městě byt. Je to 2+1. Pokud tedy hlava rodiny nám tady dovolí bydlet, ten byt bude prázdný. Sice jsem měl v úmyslu ho prodat, ale možná by se ti mohl hodit při tvém studiu".
Málem to se mnou seklo. Svůj vlastní byt? To je...asi mu skočím radostí kolem krku. Klidně ti i budu říkat tati je mi to fuk. Snažil jsem se zakrýt své nadšení, ale cítil jsem že si Viktor už mne ruce jak mě uplatil.
"Má to háček, takový byt si nemůžu dovolit".
"Tvá matka navrhla že by jsme se o nájem mohli dělit, dokud si nenajdeš nějakou brigádu či práci. Druhý pokoj by jsi mohl pronajímat třeba jiným studentům, hm"?
Zvažoval jsem všechna pro a proti. Tohle by byla obrovská výhoda. Moci být svým vlastním pánem. Mě opravdu stačí jen jeden pokoj a nepochybuji že najdu někoho do podnájmu. Tahle nabídka se nedala odmítnout. A to jen abych dva měsíce trpěl jeho syna. Nepřemýšlel jsem o tom ani dlouho. Hned jsem nadšeně souhlasil a přiznal tak porážku i to že jsem úplatný. V hierarchii smečky jsem klesl hodně hluboko, ale bylo mi to jedno.
"Kdy že se to stěhujete"?

 --------------------------------------------------------------------------------------------

Stěhování začalo hned o víkendu. Nebylo to zas tak razantní, Viktor si přivezl jen pár věcí. V domě probíhaly úpravy a mě stále honily s nějakými krabicemi sem a tam. Měl jsem toho dost. Když už jsem myslel že si zalezu k sobě do pokoje a získám tak pár minut soukromí a trochu oddechu, zjistil jsem že můj pokoj se rapidně zmenšil.
Že by kouzlo? Ale houby, to ta druhá postel, která stála přímo naproti té mé. Jednoduchá válenda vypadala celkem pohodlně. K ní ještě Viktor dotáhl noční stolek a lampu. Jen jsem na to vyjeveně koukal. Já vím, souhlasil jsem s tímhle vším, ale až teď mi začalo docházet jak málo tu bude mého milovaného soukromí. Navíc jsme měli společnou koupelnu a to bylo...bože můj, za co?
Mamka vyrukovala s tím že si mám uklidit, ať na Danyho nedělám dojem bordeláře. Nevím co se ji na mém pořádku nelíbilo. Ale uvědomil jsem si, že některé věci bych raději měl odklidit, než nastanou problémy. Všechny ty erotické časopisy pod postelí musely pryč. Nevím jak bych tomu malému skřetovi vysvětloval proč je na přebalu místo prsaté blondýny polosvlečený chlap.
Navíc jak se zdálo budeme sdílet i stejný PC, což byla další pohroma na mou hlavu. Takové promazávání a kódování snad ještě svět nezažil. Byl jsem až pedantský v tomhle. Všechno co by prozrazovalo že má sexuální orientace není tak úplně "košér" muselo pryč. Opatrnosti nikdy není dosti. Nevím sice kdo to řekl, ale měl přeci jen pravdu.
Před obědem se Viktor obrnil otcovskou trpělivostí a vydal se pro svého synáčka. Mamka nasadila ten nejmilejší úsměv typu "sním tě samou láskou" a mě se chtělo zvracet. Já nasadil výraz "jsi mi u zadnice" a byl jsem spokojen.
K obědu bylo ragú. Mám ho rád. Hned jak se mamka vzdálila musel jsem začít ochutnávat. Ale moje ochutnávání vždy znamenalo sežrat půl hrnce, takže jsem byl vyhozen. Dneska mi štěstí nepřálo. Jediný člen domácnosti co směl koštovat byla Bastet, která se rozvalovala na svém polštáři vedle kuchyňské linky. Zrádné zvíře.

Přeci jen jsme se dočkali prvního rodinného obědu, jak to mamka nazvala. Tiše jsme všichni koukali do svých talířů, zaujati svým vlastním vesmírem. Mamka a Viktor sem tam prohodili pár slov. Ale vše bylo podivně rozpačité zvláště kvůli Danymu, který se jídla ani nedotkl a jen se v něm přehraboval. Barbare, hladomor na tebe.
Tvářil se jako kdyby jsme ho rafli do zadku a jasně dával najevo, že jeho přítomnost je vynucená. Bylo mi jasné že musel asi Viktorovi dělat pořádné scény. Ale to nejlepší přišlo po tom co jsme dojedli.
"Flo zlatíčko ukaž Danymu váš pokoj ano? My si musíme ještě promluvit".
Nic jsem nenamítal. I když jsem absolutně nevěděl jak se k tomu mláděti chovat. Civěl jsem na něj většinu oběda. Ale nemohl jsem si pomoct.
Přeci jen jsem vstal od stolu a čekal až mě bude následovat. Ale nestalo se tak. Snad si nemyslí že ho snad ponesu. Viktor ho nakonec zpražil otcovským pohledem, takže mu nic jiného nezbylo než mě následovat. Nepromluvil na mě. Tvářil se nesmírně nakvašeně.
Když jsem ho vpustil do pokoje, rozhlédl se po něm a udělal ten výraz...no myslím že ho znáte, takový ten výraz maximálního zhnusení. Nakonec se svalil na postel. Nijak jsem se nesnažil o komunikaci. Nechtěl jsem situaci ještě vyhrotit. Mám v popisu práce ho trpět, ne jásat nad jeho přítomností. Když bude něco chtít má pusu.

Sveřepě mlčel další hodinu a já přímo cítil jak v něm bublá vztek za to příkoří co mu jeho otec způsobil, když ho sem nastěhoval proti jeho vůli.
Ale spása byla na cestě. Můj milovaný Filuta, můj geniální pejsek si s rachotem jemu vlastním otevřel dveře do mého pokoje. Nebyl pro něj problém postavit se na zadní a předníma stlačit kliku. Už ani nevím jak se to naučil. Když vpochodoval dovnitř viděl jsem že Dany zpozorněl a začal si ho prohlížet.
Můj pejsánek měl totiž v lásce všechno co leželo a měl v nehezkém zvyku všechno ležící olízat, takže jakmile se nechal pohladit zamířil k Danymu a oblízl mu celou tvář v domnění že spí a že ho musí vzbudit. Mě to dělal taky a to klidně v sobotu ráno v sedm hodin. Ale kdo by se na něj zlobil.
Čím víc se ho ten skrček snažil odstrčit tím víc to Filuta bral jako hru a nakonec si vyhupl k němu na postel a začal ho valchovat. A že takových čtyřicet kilo můj pejsáček vážil...
"Hej, nech...nech toho. Zavolej si to zvíře".
Smál jsem se tomu. "Filuto fuj, to není k jídlu. Slez, no ták...k noze".
Díky všem těm dnům na cvičáku uměl Filuta poslochat i když někdy dělal že neumí. Přeci jen mě poslechl a přestal Danyho valchovat. Za tohle dostaneš kostičku, šikovnej.
"Nevím čemu se tlemíš".
Nijak jsem nebral na vědomí že na mě mluví. "Filuto trhej"!
Dany vyskočil rozhořčeně z postele a já poznal že jsem přestřelil.
"Tohle dělá všem tak se nečil".
Přeci jen se ta bublina se světlými vlásky vyfoukla a začala si Filuta hladit. Jak se zdálo rychle se skamarádili a já konečně viděl jeho krásný úsměv. Asi si nevšiml že je sleduju. Tak dětský a upřímný. Ano ten si pamatuju z našeho posledního setkání. Nedokázal jsem odvrátit pohled. Nějak se mi zatemnil mozek nebo co.

Přeci jen si Dany mého pohledu všimnul a já nestačil uhnout očima. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali. Ale pak se zjevila zase ta malá sprostá zrůdička a Filutu odehnala. "Co tak čumíš"?
Tak tohle bude vážně těžké. Jak mám s tou věcí vydržet dva měsíce? To je zlej sen. Vydrž Floriane, vydrž, děláš to pro dobro své...děláš to pro Viktorův byt. Mysli na to jak si tam budeš užívat...Jen tahle představa mě trochu povznášela na duchu.
Vytrpím to všechno pro lepší zítřek.