Kostel Archandělské spravedlnosti
"Snaž se nevrtět, pokusím se ty střepy vyndat."
"Bagra je stále o krok přede mnou, je příliš rychlá. Nechápu to, nedává to
smysl."
"Co jsi zase prometl, ty opelichanče?"
Ostré zavrčení se ozvalo po celém kostele.
"Výlohu..."
Sage se začal smát a sledoval, jak mu otec Pilas vytahuje z křídel velké kusy
střepů. Nebyl to hezký pohled a tušil, jak to anděla bolí. Měl z toho však
trochu ironickou radost.
"Bagra neloví tak často, neživí se lidskými srdci, ani plody dětí. Žere
vnitřnosti. Vždyť se spokojí i se zvířecími. Proč zabíjí ty lidi?"
"V tom má Cam pravdu, tohle fakt smrdí. Srdce, dětské plody... vypadá to
jako nějaký rituál."
Otec Pilas musel přikývnout, ale neměl čas říci i svůj názor, musel rychle
uhnout před ostrou šlehou černého křídla.
"Jen klid, Kamaeli, snažím se ti pomoci, je to hluboko."
"Někdo Bagru ovládá, jsou to jednoduší tvorové, starající se jen o jídlo.
Málokdy se ukazují lidem."
"Dobře, ale jak zjistíme, kdo to je?"
"Najdi... podobné rituály, které vyžadují srdce a lidské plody dětí, možná
nám to pomůže zjistit, proč to Bagra dělá nebo kdo ji ovládá."
"Víš, jak těžké je dostat se k takovým pravým knihám rituálů? Kolik lidí
budu muset podplatit a u kolika se zadlužit?!"
"Prostě to udělej!"
Hromový tón, který se kostelem rozlehl, rozhodně nešel přeslechnout. Dokonce i
otec Pilas na chvíli zastavil své počínaní a pinzeta v jeho rukách ustala v
práci. Andělova křídla se chvěla a opravdu nebyl dobře naladěn.
"Jen klid, Kamieli... už jen pár povrchových střepů. Ještě vydrž."
"Nemáme moc času, Sagi, za dva dny nastane nov, měsíc se ukryje a nastane
temná noc. Bagra bude mít možnost útočit bez omezení, zemře mnoho lidí, pokud
ji nezastavíme."
Bar Hell
Trvalo mi celé odpoledne namnožit ty obrázky a rozdat je pár informátorům.
Nečekal jsem, že to půjde nějak rychle. Můj šéf už ze mě mámil článek, ale
povedlo se mi ho přesvědčit, abych dostal ještě jeden týden, pak že mu dodám
takovou bombu, že ho to sundá z toho jeho koženého křesla. Nebyl jsem si ale
jistý, jestli takovou bombu mít budu. A pokud ne, riskuju svoji práci a obživu.
Proto jsem se rozhodl vydat do toho nejhoršího baru místního podsvětí. Tady už
jsem riskoval i svůj život. Doufal jsem, že aspoň trochu zapadnu a nebudu budit
dojem poldy. Měl jsem tu navíc sraz s jedním z informátorů, který mi do
telefonu nechtěl nic říct.
Popíjel jsem hnusné pivo a sledoval nějakou polonahou tanečnici u tyče, která
ve mě nic nevzbuzovala, kromě obav, že si v tak krkolomných pozicích zlomí vaz.
Cítil jsem, jak stoličku vedle mě obsadila osoba značně páchnoucí a hned jsem
poznal svého informátora.
"Takže? Co máš?"
"Ukazoval jsem tu fotku pár známým, kteří mají taky známé. Nikdo nic neví.
A ti, co už vypadali, že toho chlapa poznali okamžitě vycouvali, vypadali, že
se bojí."
"Takže nemáš nic?"
"Jen varování, že se mám držet dál."
"Takže jsme na dobré cestě, výborně, aspoň něco."
Hleděl jsem do tváře na fotce. Znovu a znovu mě ty oči vábily, nemohl jsem od
nich odtrhnout ty své. Jako kdyby mě ten muž na fotce očaroval. Zahlédl jsem
střídajícího barmana, který nakoukl na fotku toho muže a pousmál se.
"Hledáte Cama?"
Překvapeně jsem zamrkal na barmana než mi došlo, že nejspíš mluví o tom našem
přízraku na fotce. Musel jsem ale jednat opatrně a nevypadat moc horlivě, což
šlo nesmírně těžce.
"Znáte ho? Cam... Cam a jak dál? Cameron?"
Nenapadalo mě žádné jiné jméno, jež by začínalo písmeny CAM. Možná to ani
nebylo jméno, jen přezdívka? Barman na mě hleděl zelenýma kočičíma očima.
"Jste polda?"
"Ne, já... jsem novinář. Musím toho Cama najít, hrozí mu nebezpečí."
"To je špatný nápad, nehledejte ho nebo se dostanete do potíží."
"Jde po něm každý polda v New Yorku a pokud ho najdou zastřelí ho na
místě, myslí si, že on je ten masový vrah Pitvař."
"A vy si to nemyslíte?"
"Ne, nevím, co je zač... ale rozhodně není vrah."
Barman mi nalil do skleničky něco podezřele zeleného, co podivně smrdělo, pak
se ke mě těsně nahnul, byl to ještě mladík a jeho oči mě fascinovaly. Na chvíli
se mi skoro zastavilo srdce a cítil jsem ho až v kalhotách.
"Nechte mu vzkaz ve spravedlnosti u otce, možná si vás najde sám."
"Cože? Jaká spravedlnost? Jaký otec?"
Víc jsem se však nedozvěděl. Barman najednou zmizel za závěsem a víc ho nebylo.
Jako by tam ani nebyl. Zamračil jsem se a ohlédl se po svém informátorovi,
který na mě nechápavě koukal.
"Proč jste si objednával Žabinec? To svinstvo je už několik let zakázané.
Jsou z toho prej silné halucinace."
"Já si to neobjednával, to ten barman."
"Jakej barman?"
Ale za barem bylo prázdno a ta potetovaná dívka plná piercingů stále na opačné
straně a zdálo se, že flirtuje s nějakým dlouhovlasým mužem. Nechápavě jsem
zamrkal a bylo mi, jako kdybych byl vtažen do nějaké fata morgany. Přece teď tady
na mě mluvil ten barman, ty zelené oči, stále jsem je viděl. Nevymyslel jsem si
ho. Navíc mi dal indicie, kterým jsem nerozuměl. Otec? Spravedlnost? Znělo to
jako šifra nebo hádanka, vůbec jsem tomu nerozuměl.
Ale i když se mi povedlo přilákat pozornost slečny za barem, suše mi oznámila,
že za barem dělá jen ona a žádné barmany nemají. Když jsem ji domnělého
spolupracovníka popisoval na chvíli se zarazila, ale pak zakroutila hlavou a
vysmála se mi, že nemám chlastat Žabinec, který přede mnou viděla.
Naštvaně jsem se zvedl a zamířil k odchodu, nic moc jsem se nedozvěděl a ještě
mě obviňují z toho, že jsem blázen.
Události v baru mě dost rozhodily. Byl jsem si naprosto
jist, že jsem toho mladíka za barem viděl, že mi dolíval tu zelenou věci, i že
se mnou mluvil. Dokonce jsem si pamatoval i jeho vůni, pěkně nebezpečnou a
erotickou. Večer už dost pokročil a já se moc daleko nedostal. Stále mi však
vrtala v hlavě ta slova, která jsem získal jako nápovědu. Přitáhl jsem si tedy
doma na svém gauči notebook na klín a začal jsem googlit všechny slovní spojení
Spravedlnosti a Otce. Jaké bylo mé překvapení když mě strejda google nezklamal.
Měl jsem chuť mu dát i pusu. Jeden z prvních místních odkazů byl totiž titulek
místních internetových novin.
"Otec Pilas získal díky sbírce peníze na nový zvon pro kostel Archandělské
spravedlnosti."
Byla u toho přiřazena fotka asi čtyřicetiletého dobře vypadajícího kněze, jak
naviguje jeřáb, na kterém je zavěšen zvon. Archandělská spravedlnost? Co je to
proboha za církev? V článku jsem se dočetl o nějaké Archandělské církvi, která
je rozšířena po celém světě. Nutno podotknout, že jsem o něčem takovém slyšel
prvně. Možná i proto, že já sám byl realista a zarytý ateista, který nevěřil
ani na osud, na náhody, na štěstí ani podobné bláboly.
Další dvě hodiny jsem googlil něco málo o Archandělské církvi a víře, abych
aspoň věděl, o co se jedná. Hodlal jsem toho kněze totiž zítra navštívit.
Otec... spravedlnost. No jistě, sem ta šifra vedla.
Ale co ten otec Pilas má společného s tím mužem na fotce? Možná, že ho zná...
možná dokonce ukrývá? Vše byly jen teorie přitažené za vlasy.
Archandělská církev, víra v anděly, to znělo opravdu zvláštně. Ale nedělal jsem
žádné předsudky proti jakékoliv víře, pokud mě nikdo slepě nenutil v ní věřit.
Hlavou mi tu noc pluly podivné myšlenky. Kdo je Cam? Co s tím má kostel
Archandělské spravedlnosti co dělat? Jak je do toho zapojen ten kněz? A co
teprve ten barman, který mě tak rozhodil? Jako kdybych stále cítil jeho oči na
sobě. Běhala mi z toho husí kůže na místech, kde jsem ji momentálně opravdu
cítit nepotřeboval.
Dobře, přiznávám, bylo to už dlouho, co jsem zavadil o nějakou známost. Sex na
jednu noc mi nikdy nic neříkal, kromě přenosných pohlavních nemocí a bolesti
mého konečníku. Ale zavadit při mé práci o známost bylo nadmíru složité. Ten
poslední románek jsem prožil s tím fotografem, který ani nebyl gay, ale spíš
bisexuální. Byla to jen vzájemná výpomoc a výměna tělních tekutin, když jsme
oba potřebovali, spali jsme spolu, nijak víc jsme to nehrotili. Ale po čase
stejně dal přednost svým modelkám a experimentovat ho přestalo bavit. Od té
doby jsem pokukoval po pár stážistech v Yorku, ale to byly ještě mladá ucha na
škole.
Vlastně jsem nikdy neměl štěstí na vztahy. Můj snad jediný proběhl ještě na
koleji s jedním starším klukem, se kterým jsem byl půl roku. A pak už to byly
známosti, které ani nestály za zmínku.
Dlouhé večery o samotě dělaly své. Dokonce jsem si chtěl jako nějaká stará
panna pořídit kočku, ale stejně bych se o ni nejspíš nestaral. I ta palma, co
jsem dostal od mámy, když jsem se stěhoval do tohohle bytu, mi po pár týdnech
chcípla. Musel jsem se tomu rozesmát, no jo, měl bych svůj osobní život oživit,
někam si zajít, třeba do klubu někoho sbalit, ještě nejsem tak starej a nejhůř
taky nevypadám. Možná až vyřeším tu aféru Pitvaře...
Natáhl jsem se k večerním zprávám a přepínal postupně kanály. Na všech však
běžela hlavní zpráva o dnešní ranní vraždě. Kanál 3 vyrukoval s přímým záznamem
mrtvé ženy vyklopené z nosítek. Bylo to nechutné, jak líčili její poranění i
smrt. Vzpomněl jsem si na pitevní zprávu, jak v ní bylo tolik míst, které
nedávaly ani patologovi smysl. I ten záznam z kamer v podzemních garáží. Stále
mi to nešlo na rozum. Čím vyňal Pitvař ty orgány? Jak dokázal šedesátikilovou
ženu hodit několik metrů jen tak vzduchem? A kdo je ten muž, ten Cam, který se
jen tak objeví na všech místech činu?
Zvedl jsem znovu k sobě jeho fotku, vytaženou z kamerového záznamu.
"Najdu tě!"
Žádné komentáře:
Okomentovat