Ranní špička, něco, co jsem vážně miloval tak, jako návštěvu u zubaře. Když jsem dorazil ke koleji informatiky, zahlédl jsem, že se v jednom okně stále svítí. Terri tady snad i bydlel, jak jsem ho někdy podezříval.
Dlouhou chodbou, kterou teprve vytírala místní uklizečka, mě vedl puch ančoviček přímo do jedné z učeben audiovizuální techniky, kterou si Terri jako suplující vyučující zabral pro sebe. Když jsem zaklepal na dveře, ozval se po chvíli známý hlas a vyzval mě dál. Byl přímo nadšen, že mě vidí a že mi může prezentovat, co zjistil. To měl moc rád, překvapovat lidi svým talentem. Přijal jsem nabízenou židli se smíchem a prohodili jsme pár konverzačních frází, než jsem to už nevydržel.
"Tak co máš?"
"Peníze."
"Vydřiduchu, ne tak rychle. Nejdřív chci vědět, zda to za ty peníze stojí."
"Copak jsem tě někdy tahal za nos? No dobře, dobře.... Tak přejdeme k věci. Volal jsem tobě, protože doufám, že ty informace správně doceníš. Ti poldové jsou tupci, i když jsem se jim to snažil vysvětlit, řekli mi, že je zajímají jen ty tři poslední vraždy."
"Takže to, co jsi říkal do telefonu... opravdu jich je víc?"
"Jo, ale popořadě. Nejdřív ti něco ukážu. První i druhou vraždu se povedlo zachytit na kameru. První je ta školačka z křesťanské školy. Kamerový systém tam instalovali teprve před rokem. Co je na tom blbé je, že je obrat kamery časovaný, takže nevidíme všechno."
Terri mi pustil první video. Mělo celkem slušnou kvalitu, poznal jsem na něm první oběť. Celá skupinka dívek se vracela z nacvičování koncertu pro orchestr z tělocvičny. Ann Wailsová však té noci něco v tělocvičně zapomněla, prý to měl být mobil, a proto se od skupinky odtrhla a vrátila se pro něj. Pak jsem viděl ten podivný jev, který jsem zpozoroval i dnes ráno na místě činu.
Všechny pouliční lampy, které lemovaly cestu od tělocvičny v jednom úseku jako by naráz na povel popraskaly a střepy se rozsypaly po chodníku.
"Vypětí?"
"Netuším, ale ve tmě toho moc nevidíme."
Dívka si na cestu svítila dál mobilem, ale v jednom okamžiku se zastavila, v její tváři jsem viděl úlek, strach. Otočila se, nejspíš něco slyšela, zrychlila krok.... ale při dalším otočení jako by vykřikla. Pak už to šlo rychle. Viděli jsme jen tmavou čmouhu, jak ji něco sebou smetlo do temného křoví. Mobil upadl na zem a ještě chvíli osvětloval třesoucí se zkrvavený keř, pak zhasl.
"Co to k čertu... je rychlej."
"To není všechno. Koukej, přetočím to o pár minut."
Zahlédl jsem znenadání mezi stromy u toho keře siluetu. Byl to jistě muž, ale byl oblečen v tmavých barvách. Dlouhý, nejspíš černý kabát a to, co mě zaujalo nejvíc, dlouhé černé vlasy, spletené do něčeho jako cop, mu ležely na rameni. Sklonil se, nejspíš k tělu dívky, chvíli se jen díval, pak prudce vstal a zmizel tak rychle, jak se objevil.
"Takže tohle je náš vrah?"
"No... tohle bude ještě komplikované. Uvidíš na druhém videu."
Terri mi pustil i videozáznam z druhé vraždy. Tady byla kamera umístěna přes ulici na benzínce. Snímala celé parkoviště. Terri musel záznam hodně přesouvat než jsme se dostali k naší oběti. Kate Mara byla známá svým působením v charitě, a také se často podílela na městském dění. Dokonce ji před dvěma roky navrhli na starostku, ale z kandidátky odstoupila. Nejspíš byla na benzínce natankovat, viděli jsme ji, jak jde k autu, pak výhled trochu zastínila větší dodávka, takže jsme viděli jen její nohy a ramena. I tentokrát to bylo naprosto stejné. Všechna světla co osvětlovala parkoviště najednou naráz popraskala. Bylo vidět, že to Kate překvapilo. Zkratovaly i neonové nápisy na benzínce a celé okolí se ponořilo do tmy. Naštěstí však kousek odtud stál noční motel, jehož blikavá světla sem tam parkoviště osvětlila. Kate se snažila odemknout své auto, ale po tmě ji to šlo špatně. Pak najednou zvedla hlavu. Jako by něco slyšela... rozhlédla se a její snaha byla o to horlivější. Klíče však upustila. Nejspíš zahlédla svého vraha, ucouvla od auta, ale bylo již pozdě, něco... něco ji smetlo k zemi. Bránila se, ryla nehty o beton, křičela, než její oči pohasly. Viděl jsem kaluži krve prosakovat pod dodávkou, i stříkance na okénkách jejího vozu. Děsivé. Až mi přejel mráz po zádech. Jen tak, na veřejném místě. Horší bylo, že jsem z toho měl divný pocit. I když mi to Terri zpomaloval, nebyli jsme schopni určit, co ji to napadlo. Na muže se mi to zdálo příliš malé a mělo to na sobě asi kapuci... hýbalo se to až nepřirozeně rychle.
A pak, necelé dvě minuty poté, se objevil z druhé strany dodávky ten muž. Konečně na něj šlo lépe vidět. Byl poměrně vysoký, opět černý dlouhý kabát a černé vlasy spletené do copu, přehozené přes jedno z ramen. Sklonil se k tělu mrtvé ženy, tak jako na prvním videu. Ale tady šlo konečně vidět, co dělá. Zavíral ji oči.... ale proč? Že by to byl komplic toho útočníka? Ne, to mi tak nějak v kontextu nesedělo a Terri mi to viděl na očích.
"Víš, když ty vraždy začaly, docela mě ten Pitvař zaujal. Masoví vrazi jsou děsně zajímavý, věděl jsi to?"
Můj pohled jasně prozrazoval, že na nich nic zajímavého nevidím a ani nechápu, kam tím Terri míří.
"No každý vrah nějak začíná. A podle studie se postupně zdokonaluje, než najde ten svůj charakteristický způsob zabití, ten svůj rituál. Není to tak, že by si nějakej tatík od rodiny řekl tak, teď půjdu, najdu nějakou ženskou a vykuchám ji. Každý vrah se musí učit a zkoušet, co se té jeho zvrácené mysli líbí. A to mě přivedlo na nápad, že i Pitvař musel nějak začínat, ne?"
To znělo celkem logicky. Terri měl občas opravdu dobrý nadhled a viděl věci z té jiné stránky.
"Jo, to by dávalo smysl, i když odborník jsi tu ty."
"Nedělej si z toho srandu. Projel jsem teda všechna napadení žen za poslední dva měsíce a hledal shodné body. A věř mi, našel jsem spoustu zajímavého. Proto jsem ti říkal do telefonu, že Pitvař má více obětí, ale policie mi to hodila na hlavu jako nesmysl, prý jen hádám a domýšlím si. Ale to je blbost. Našel jsem tři případy. První žena byla taky rozpitvána, ale nechybělo ji srdce, ale vnitřnosti. Ta druhá byla jen podřezána a třetí... ta tě bude fakt zajímat. Byla to Patricia Pettison, přesně před třemi měsíci v podzemních garážích. Její tělo vypadalo jako kdyby skočila z desátého patra. Měla polámané snad všechny kosti. Policie to uzavřela jako autonehodu, prý do ni narazilo auto a ujelo. To zní sice věrohodně, ale já našel spojitost. Všechna světla v garážích byla prasklá. Byla to noc, kdy byl měsíc schovaný za mraky, a taky... a to je na tom nejlepší, povedlo se mi získat kamerový záznam. Nebudeš tomu věřit, ale ten náš copatej chlap v tom kabátu je na něm taky a zcela jistě to není vrah."
"Cože? No počkej, teď to nechápu, máš to video tady?"
"Co ze mě děláš? Jasně že mám, právě za něj jsem chtěl tu tisícovku." Video měl Terri již nachystané, pustil mi kousek úvodu. Mladá brunetka míří s nákupní taškou přes parkoviště nejspíš k autu, ale v půlce se zastaví, když ji skropí sprška střepů z osvětlení. Naštěstí mají podzemní garáže ještě nouzové červené osvětlení, které se automaticky zapnulo. I tady jsem jen mžikem postřehl černou čmouhu, kapuce.... ne, byla to jakási kutna, jako nosí mniši, ovázaná provazem. Zaútočilo to na tu nebohou ženu, ale červená světla mu nejspíš vadila. Nebo mu vadilo něco jiného? Zdálo se, že chce ženu podříznout, ale někdo ho vyrušil. Mrštil se ženou tedy přes půl parkoviště jako s hadrovou panenkou o zeď. Zůstal jsem na to zaraženě zírat. To není možné, vždyť ta žena musela vážit nejméně šedesát kilo. To, co ji porazilo nebylo auto... ale ta podivná osoba v kutně. Pak se v záběru objevil znovu ten muž v dlouhém černém kabátě a s copem, který okamžitě zamířil za tou osobou, ale i on skončil tvrdě na zdi. Na rozdíl od ženy se však dokázal posbírat a zdálo se, že chce na tu osobu zaútočit. Černá čmouha se však mihla kolem aut a zmizela.
"Nenapadlo tě, co pod tím pláštěm schovává "Pan neznámý"? Vypadá jak Highlander z toho filmu, pamatuješ? Ten pod ním nosil ten obrovitánskej meč."
Terriho jsem poslouchal jen okrajově, všiml jsem si, že i když záznam dost skáče, muž se sklání k tělu ženy a dotýká se ji.
"Co to k čertu.... dovedeš to zaostřit a přiblížit?"
"Čekal jsem, že si toho všimneš. Já to viděl už tolikrát, ale stejně mě to udivuje."
Teprve když Terri zaostřil a přiblížil ruku toho neznámého muže, všiml jsem si, že se dotýká ženina krku.
"On... jí kontroluje puls."
"Jo, proč by někdo kontroloval puls někomu, koho jeho parťák zabil? Nedává to smysl, co? Myslím, že ten chlápek není vrah, jen se té ženě snažil pomoct."
"Jo, ale proč je u všech vražd?"
"Dobrá otázka. Ale to nejlepší teprve přijde. Prohnal jsem to snad všemi programy na čistění obrazu a vymáčkl jsem tohle. V jedné chvíli se ten chlap totiž zvedl a zahleděl přímo směrem, kde byla kamera, takže máme jeho podobiznu."
Nechápavě jsem mrkal na tvář toho muže. Vypadal tak exoticky. Kolik mužů v dlouhém kabátě a s copem černých vlasů jen tak běhá po nocích? Terri položil správnou otázku. Navíc ty oči... viděl jsem v nich něco, co jsem nedokázal plně popsat....
Požádal jsem Terriho ať mi tu fotku vytiskne. Bylo mi jasné, že se za pár hodin objeví ve zprávách jako tvář vraha. Policie musela přeci někoho obvinit, někoho stíhat, na někoho hodit vinu. A tento muž, ať už je kdokoliv, byl u všech vražd. Bylo to až příliš snadné dát mu nálepku Pitvaře.
Odcházel jsem od Terriho chudší o tisíc dolarů, ale bohatší o plnou hlavu podivných myšlenek a obraz tváře, která mě nutila zamýšlet se nad divností všech případů Pitvaře.
"Kdo jsi... znáš Pitvaře? Snažíš se ho zastavit, nebo s ním spolupracuješ? Jak si vybírá těhotné ženy? Jak pozná, že jsou těhotné? Proč jim tohle dělá? Co jste zač? Snažil jsi se tu ženu v garážích zachránit? Jak je možné, že s ní Pitvař jen tak hodil, jako s panenkou? To přece není možné, ani profesionální vzpěrači či zápasníci by nedokázali hodit dospělou, těhotnou ženu tolik metrů a ještě s ní udělat díru do zdi."
Ale obraz na fotografii neodpovídal, byl němý a mě tak mohly dál hlodat mé myšlenky. Je to už víc jak půl roku. Pitvař se nejdřív učil, zprvu mu nešlo o srdce a nenarozené plody dětí. Ale pak začal jednat systematicky. Proč? Osoba v kutně... nějaký mnich? To mě zavádělo na scestí satanistické církve či podobných náboženských sekt a rituálů. Obraz Pitvaře nemám, ale pokud najdu tebe, Highlandere, tak možná něco zjistím i o Pitvaři. Ale musím tě najít dřív než policie. Brzy budeš lovnou zvěří celého města.
Zahleděl jsem se do těch očí, najednou mě z ničeho nic napadlo, že budou asi modré, nebo nějak hodně světlé. Kamera byla černobílá. Měl velmi hezké rysy obličeje. Trochu ženské, ale přesto z té tváře sálala síla a mužnost. Nemohl jsem odolat, i po cestě mi oči neustále ujížděly na tu tvář.
Zamířil jsem pomalu do svého bytu, potřeboval jsem se trochu vyspat a promyslet si další strategii. Policie je sice v pátrání poměrně schopná, zvlášť když má na své straně veřejnost, ale i já měl nějaká esa v rukávu. Znal jsem pár ochmelků a zlodějíčků, kteří byli mými informátory a možná by toho záhadného cizince mohli znát. Přeci jen, jeho zjev byl poměrně zapamatovatelný a pokud se poflakuje kolem Pitvaře, možná ho někdo z té špíny podsvětí znát bude. I když jsem v to příliš nedoufal.
Žádné komentáře:
Okomentovat