Kapitola 03

Severní Grronsko

Profesor Ingram hleděl z malého okénka, obrněného vrtulníku, do kterého ho usadili oba dva agenti, aniž by mohl protestovat. Na jeho otázky, proč letí zrovna na toto místo, mu ani jeden z nich neodpověděl. To profesora nesmírně iritovalo.
Cesta byla dlouhá, moře skoro nekonečné, ale konečně zahlédl profesor pevninu. Zamrzlá krajina i ledovce, které postupně ustupovaly chabé zeleni a skalnatému podloží. Všiml si při průletu i archeologických vykopávek, nad kterými vrtulník prolétal. Netušil, že by se tady daly najít nějaké vykopávky. Všechno bylo zahaleno tajemstvím. Příliš mnoho otázek, ale za mák odpovědí. Brzy však doletěly nejspíše na místo. Vrtulník začal klesat a přistál na heliportu, kousek od malé základny. Nebyla nově postavená, spíše to vypadalo jako meteorologická stanice, což mu agent Cornus poté potvrdil. Odevzdal sluchátka a po vzoru agentů odepnul svůj bezpečnostní pás, aby mohl vystoupit.
Venku dost ostře foukalo a nepříjemná zima okamžitě zalézala pod zimní bundu, kterou si profesor Ingram držel křečovitě u těla. Oba agenti se vydali k základně, a venku je už čekalo přivítání. Mladý muž, ve věku profesorových studentů nervózně postával u dveří. Hned jak profesora zahlédl, podal mu ruku a představil se. Ovšem přes vítr a odlétající helikoptéru profesor Ingram slyšel jen jméno Peter, více nic. Právě tento mladík je poté vpustil do budovy, kde bylo mnohem větší teplo.

 

"Jsem tak rád, že vás poznávám, profesore. Chodil jsem na váš seminář před dvěma lety, bylo to opravdu...zajímavé. Doporučil jsem vás na tento projekt a..."

Mladík však nestačil profesorovi ani dopochlebovat, když se ze dveří, kam nejspíše mířili dlouhou chodbou, objevila asi padesátiletá žena, s dost nepěkným pohledem. Oba agenti se zastavili a profesora jí představili s tím, že je to jejich tlumočník a překladatel.

"Nemá žádné pověření, hádám. Ví vůbec něco?"
"Nevím vůbec nic."

Profesor Ingram si dovolil přerušit poprvé konverzaci, která byla o něm, ale bez něj. Nesnášel, když o něm bylo hovořeno, jako o nějaké předmětu. To zaujalo ženu natolik, že se rozesmála.

"Doktorka Agosta, xenobiologie. Vítejte v základně Snowflake, bývalá norská meteoroligcká stanice, kterou si naše vláda vypůjčila, na tento projekt."
"Pro jaký přesně projekt?"

Doktorka jen opakovala svůj smích a pokynula doktorovi, ať jí doprovodí. Profesor Ingram jasně začínal chápat, že se tu děje něco zvláštního. Přítomnost xenobioložky, která vede jakýsi projekt, nutnost překladu z původně neexistujícího dávno zapomenutého jazyka...co by si taky profesor Ingram mohl myslet jiného, než návštěvu zelených mužíčků.
Jakmile se otevřely dveře, jen to profesora v tomhle uvažování utvrdilo. Mnoho laboratorních stolů, nejmodernější přístroje, vše dokonale pod dohledem, ale i zde stály agenti v tmavých oblecích a nijak se netajili tím, že jsou ozbrojení. Doktorka při procházení kolem těchto laboratorních stolů sáhla rukou za jeden závěs a vytáhla malou ampulku, kterou podala profesorovi Ingramovi.

"Cokoliv, co vám nyní řeknu a co tu uvidíte je přísně tajné, rozumíte? Nic z toho se veřejnosti či kdokoliv jiný nesmí dozvědět. Všechno tohle budete muset ještě podepsat na papír, ale zatím nebudeme ztrácet čas. Než dojdeme do zasedačky, vysvětlím vám začátek příběhu.
Před pár dny našli archeologové, odkrývající tu nějaké staré tábořiště zajímavý objev, který jim odkryl zával. Našli obrovskou jeskyni s tímto růžovým nerostem."

Přesně onen kousek růžového krystalu byl právě v ampulce, kterou si profesor zvědavě prohlížel. Netušil ale stále, co  to s ním jako s lingvistou má co společného.

"Tenhle nerost je naprosto neznámý, nikdy se na zemi neobjevil. Ale to je vedlejší. Důležité je, co našli, když sestoupili do oné jeskyně. Obrovský krystal tohoto nerostu a v něm..."

Profesor se zahleděl na doktorku. Odmlčela se tak náhle, protože právě došli přímo k zasedací místnosti, kam byl profesor pozván. Byl mu nabídnut horký čaj a také celá složka dokumentů, které musel podepsat. Do té doby doktorka ani pokračovat v osvětlení situace nemohla.
Mnoho dokumentů, o mlčenlivosti, o přísně tajném projektu, o spolupráci s vládou. Profesor je pročítal jen zběžně. Příliš se mu nelíbilo, něco takového podepisovat, ale byl k tomu nucen oběma agenty. Byla to právní nutnost.
Proto postupně papíry podepsal a celou složku poslal po stole oběma agentům. Ti proto kývly i na doktorku, že může ve svém výkladu pokračovat.

"V onom krystalu našli ... jak tomu budeme říkat? Člověka? Bytost? Mysleli si, že je ten člověk mrtvý, zachovaný tak, jak zemřel. Ale překvapivě na ně otevřel oči. Proto byl převezen sem, a krystal byl odstraněn."

Profesor Ingram jen vykulil oči. Něco takového mu přišlo jako zápletka z hloupého sci-fi snímku. Bylo to naprosto nemožné. Sice měl představu, že třeba velký chlad a led dokáže udržet překvapivě člověka naživu...kryogenika byla ale mimo jeho obor i zájem. Tenhle krystal, který si stále prohlížel v ampulce měl tak krásnou růžovou barvu...přišlo mu to přitažené za vlasy. Proto jen zavrtěl hlavou.

"Jakmile byl ten chlapec vyřezán z krystalu ven...přišlo další nečekané zjištění... na které lidstvo není připraveno. A proto jste tady, profesore. Ten chlapec...potřebujeme s ním nějak komunikovat."

"Ta nahrávka...to byl ten chlapec? Takže je tady? Kdo je to? Proč mluví Ardis? Vůbec tomu nerozumím. Co s tím má společného nějaký krystal?"

"Doktorko, pusťte mu video."

Agent Cornus se zahleděl na xenobioložku, která ale chvíli váhala. Až po jeho kývnutí to přeci jen udělala.Pustila kamerový záznam  z nějaké uzavřené místnosti, ve které byl jen kovový stůl a židle. A na ní....

Mladý chlapec, odhadem kolem dvaceti let. Příliš z něj vidět nešlo, až po bradu byl zabalen do deky a třásl se. Jestli zimou nebo strachem nedokázal profesor Ingram rozpoznat.
Dlouhé zlatavé vlasy mladíkovi spadaly přes ohyb deky u krku a sahaly až skoro k podlaze, když mladík seděl rovně. Profesor upřel svůj pohled na tu jemně vyrýsovanou světlou pokožku. Byl...překrásný. Profesor Ingram dokonce na chvíli i zapomněl dýchat, jak byl uchvácen tím pohledem. Nemohl z toho mladíka spustit oči. O to více, když se jeho dokonale tvarované rty pohnuly. Promluvil. Záznam byl jasný a bylo dobře rozumět, že slova, která vyslovoval patřily jazyku nazvanému Ardis. Slova, která profesor slyšel snad stokrát. Protože právě těchto pár vět obsahovala smyčka, kterou dostal od agentů. Nyní už chápal kontext. Věděl, od koho tato slova pocházejí a rozuměl jejich významu. Proto, jen tak pro sebe polohlasně začal simultánně tyto věty překládat, tak jak je přeložil už ve své pracovně.

"Kde to jsem? Proč jsem zde? Mohu odejít? Chtěl bych...vidět svět..."

Všichni v místnosti se po profesorovi otočili. I když to bylo polohlasně, místnost byla malá takže jeho slova všichni slyšeli. Zarazilo je, jak dobře dokáže tomuto jazyku rozumět, byť byl naprosto uhranutý. Další věty už jen zkoušel pochytit pár slov.
"Lidé....bolest.... moudrost.... tohle bude chtít mnohem více času. Ten překlad bude náročný..."

"Doktorko, přetočte to na sedmou minutu."
"Ale já...nemyslím si že by měl vědět..."
"Udělejte to."

Doktorka si vzala do ruky ovladač na přetáčení videozáznamu a opravdu záznam k nelibosti profesora Ingrama, který se snažil zachytit výslovnost slov přetočila.
Když nastala sedmá minuta ve videu, nechala záznam zase plynout původní rychlostí. Mladík si svíral deku. Bylo vidět, že je s ním v místnosti agent Cornus. Mladík na něj mluvil, dotazoval se, ale agent jen mlčel a sledoval jeho chování. To mladíka asi nějak rozzlobilo? Nebo podráždilo, zamítavý tón agenta, byť asi nerozuměl mladík jeho slovům. Tón hlasu byl příkrý. Mladík vyskočil ze židle, až upadla na podlahu a shodil ze sebe deku.
Než si profesor Ingram stačil uvědomit, že má něco složené na zádech, na videu se otevřela dvě běloskvoucí křídla po celé šířce malé místnosti. Tak dva metry rozpětí to bylo určitě.
Profesor Ingram se nezmohl na slovo. jen prudce vstal od stolu, ale bylo vidět, jak křečovitě svírá desku stolu. Nemohl uvěřit, že vidí, co vidí. Mohl si myslet něco o videomontáži. O podvodu, o nějakém vtipu, se skrytou kamerou, ale...věřil, že to, co vidí, je pravdivé. V té místnosti...v té místnosti stál anděl...opravdový anděl, z masa a kostí. S krásnými křídly a dožadoval se propuštění. To bylo to, co našli v onom krystalu?

"Profesore...profesore jen klid, posaďte se..."

Ale Joseph klidný zůstat nemohl. To co viděl právě vyvrátilo asi miliardu tezí všech církví a najisto potvrdilo tu jeho. Že tyto bytosti opravdu existovali. Archandělská církev byla založena na pravdivém základě. Prorok Solomon...nyní už jeho příběh dával smysl. Nyní viděl na vlastní oči to, co tento prorok před staletími.
Anděla, opravdového anděla.