Dva dny...to bylo směšné ultimátum. Přesto ho profesor Ingram přijal. Ne že by tolik toužil pomoci vládě, nebyl k tomu ani doslova nucen, nebyla to jeho povinnost. Byla to však malá šance, že jazyk, který slyšel na nahrávce, je opravdu ztracený a neexistující Ardis. Kdyby se to potvrdilo, byl by to obrovský průlom v jazykovědě. Znamenalo by to, že by měl konečně fyzický důkaz o tom, že jeho tvrzení byla správná. Že se jeho práce nezakládaly jen na pochybných historkách a nemožnosti doložit fakta.
Ale dva dny... bylo to příliš málo.
Nikdy by nečekal, že se mu podaří slyšet někoho hovořit tímto jazykem. Spoléhal na nálezy rytin, na dochované písmo, ale mluvená verze jazyka...jak mohla existovat? Něco zhola nemožného.
Přesto si těch pár slov na nahrávce profesor pouštěl stále dokola. Jako kdyby byl tímto jazykem posedlý. Ten první den nedělal nic jiného, než jen porovnával výslovnost Ardisu a staré Aramejštiny. Byla to jediná šance, jak by mohl rozumět intonaci i výslovnosti jednotlivých slov. Našel pár podobných míst, snažil se odvodit, co slova můžou znamenat, jestli se vyvíjela, nebo jejich význam zůstal stejný. Slovo po slovu je pomalu identifikoval, ale stále měl jen chabou představu o tom, co znamenají. Spojit je s psanou formou zatím nebylo možné, neměl se tedy v překladu o co opřít.
Velká pracovna jazyků se postupem dne vyprazdňovala. Kolegové odcházeli, loučili se, aniž by si toho všiml. Hodiny utíkaly jako splašené, za okny se brzy setmělo a proto musel profesor Ingram rozsvítit malou lampičku na svém stole. Zaházen různými knihami a překlady byl však ztracen.
Když se proto poprvé při své práci podíval na hodinky a zjistil, že jsou skoro dvě hodiny v noci, nemohl uvěřit tomu, že za tu dobu nikam nepokročil. Aramejština mu dávala berličky, ale také ho odváděla od pravého významu slov v Ardis. Proto na chvíli odsunul všechny učebnice a vyndal sluchátka z diktafonu a zesílil hlasitost naplno. Nyní to bylo možné, pracovna jazyků byla prázdná. Škola už byla nejspíš zavřená, chodbami jen obcházel hlídač.
Profesor si protřel kořen nosu a na chvíli zůstal jen tiše přemítat o celé této práci. Až poté, ve chvíli naprostého ticha si ukázku pustil znovu. A nejspíš narazil na zásadní chybu ve své snaze.
Do té doby se snažil tyto slova přeložit. Ale neměl k nim žádný kontext. Netušil, v jaké situaci byly proneseny, kým byly proneseny, ani proč. A co více, ukázka tohoto jazyka byla jen smyčka, ustřižená z nějakého delšího rozhovoru. Jasně rozeznal, že po této jedné části následovaly další. Tahle jedna hloupá část o pár slovech...to byla jen zkouška. Vláda testovala, zda mu může věřit, zda jim bude užitečný. Proto mu více nedali.
Profesor Ingram musel tedy začít myslet jinak.
Hlas na nahrávce byl hodně mladý. Typoval opravdu mladého chlapce. Tón jeho hlasu byl naléhavý, ale nijak agresivní. Konec nahrávky vyzníval jako otázka. Profesor dokázal ve slovech chlapce rozeznat nejistotu, možná strach. S těmito poznatky se pustil zpátky do práce, ale již jinak. Nedržel se zásadně jiných jazyků, ale jako by musel celou Ardis stvořit znovu, jen z pár slov sestavit znovu alespoň část tohoto jazyka. Aby dokázal pochopit, co mladík na nahrávce říká.
Kavárna Colle`s, Cambridge
Místní koblihy a káva byly snad ty nejlepší v celém státě. To vždy rád říkal. I výborná domácí marmeláda neměla chybu. Jelikož od včerejšího dopoledne nic profesor Ingram nejedl, nyní se úspěšně doslova cpal, z čehož měla místní servírka radost. Takhle brzy ráno, sotva co otevřeli, moc hostů neměli. Studenti z blízké univerzity chodili až před obědem nebo po něm. Proto byl podnik naprosto prázdný, kromě profesora Ingrama. Byla to necelá půl hodinka, co se ozval agentovi Cornusovi, který mu na sebe dal kontakt. Zpráva byla krátká a jasná.
"Překlad dokončen. Sejdeme se v Kavárně Colle`s."
Netrvalo to ani dvacet minut a oba agenti, tak jako včera, už vcházeli do kavárny. Ten mladší si opět vše pečlivě obhlížel, jako by soudil, zda je místo bezpečné pro jejich rozhovor. Agent Cornus si ale přisedl k profesorovi, bez jakéhokoliv zdržování a chvíli sledoval, jak do něj mizí další kobliha. Když mu bylo nabídnuto, samozřejmě odmítl. Zdál se být dost netrpělivý a tak po pár minutách tichého sledování profesorova apetitu muže vyzval k řeči.
"Kdybych měl více materiálu, určitě by to šlo lépe. Nedokázal jsem vyčíst kontexty vět ano..."
"Podařilo se vám to přeložit nebo ne?"
Profesor Ingram poprvé zvedl k muži v tmavém obleku svůj pohled. Ale do očí mu vidět nemohl, bránily tomu jeho sluneční brýle. V tu chvíli si vybavil tu zábavnou asociaci, že každý vládní agent by asi měl vypadat takto. Nepříjemný, uhlazený, dokonalý oblek i boty, a sluneční brýle. I tak ho agentova slova trochu popudila.
"Ano. První dvě věty jsou otázky, třetí je...prosba."
Agent Cornus jen pozvedl obočí a vyměnil si nic neříkající pohled se svým mladým kolegou. Jak se zdálo, byli dál, než dosud a to něco znamenalo.
"Dalo mi práci pochopit význam některých slov. Můj překlad není doslovný, musel jsem se držet několika podobných jazyků a..."
"To mě nijak nezajímá, chci vědět, co říká na té nahrávce."
"V první větě je zmatený, ptá se, kde to je. V druhé svou otázku rozvádí a ptá se, jak se tam dostal a...asi něco jako proč tam je? U téhle části si nejsem moc jistý. A třetí část je prosba. Prosí, aby byl propuštěn, aby mohl odejít. Takže ať je ten chlapec na nahrávce kdokoliv, zjevně ho držíte proti jeho vůli, tak mi to aspoň vyznělo, bez kontextu. A nejspíš je zmatený, proč ho držíte na pro něj neznámém místě."
Možná, že se profesor Ingram nechoval k agentům zrovna uctivě, když jim to takhle vpálil do obličeje. Byly to jen jeho domněnky. Proč by vláda držela nějakého chlapce, který mluví dávno zapomenutým mrtvým jazykem? Příliš mu to nedávalo smysl. Chtěl však také znát odpovědi. Oba agenti se na sebe znovu podívali a chvíli mlčeli. Agent Cornus si dokonce sundal brýle na stůl a zahleděl se přímo na profesora dost zvláštním pohledem. Až z něj Ingramovi zamrazilo.
"Jste opravdu schopný. Jak se zdá, rozlouskl jste to. Byla to jen zkouška. Nyní po vás chci, aby jste nám dělal překladatele. Vaše jazykové znalosti jsou nám nyní potřebné. Stanete se konzultantem CIA na nějakou dobu..."
"Tak to prr, o tomhle nikdy řeč nebyla. Mám svůj učební plán. Univerzita mě potřebuje. Nemůžu v půlce semestru jen tak odejít a..."
Opět ho však agent nenechal domluvit. Nyní však bylo vidět, že ztrácí trpělivost nebo čas? Protože to, co se stalo poté změnilo celou situaci.
Agent Cornus na stůl vytáhl zbraň a odjistil jí. Hlaveň směřovala přímo na profesora. Ten se leknutím odsunul od stolu. I servírka si toho všimla a upustila džbán s horkým čajem. Situace se najednou rázně přiostřila.
"Zeptám se vás přímo, profesore. Nemarněte můj čas. Jste schopný tento jazyk překládat? Rozumíte mu? Jste pro nás potřebný. Tohle je otázka národní bezpečnosti. Takže buď vás tady rovnou zastřelím, protože nám nebudete k ničemu a víte toho příliš nebo pojedeme na malý výlet."
Profesor Ingram jen překvapivě zíral na onu zbraň. Národní bezpečnost? O ničem takovém dosud nepadlo ani slovo.
"Já ale...nevím zda..."
"Dokázal jste tohle přeložit za jednu noc, profesore. Naši vědci na tom pracovali skoro měsíc, bez jakéhokoli výsledku. Musíme mít způsob, jak se s tím chlapcem dorozumět a vy nám můžete pomoci. Pochopte, že tady není možné si vybírat, zda chcete nebo nechcete. Vaší povinností je věnovat své vědomosti vládě a zachránit životy. Musíte jet s námi, profesore. Věřím, že teprve poté pochopíte mnoho věcí. Berte to jako příležitost, která se naskýtá jednou za život. Univerzita se bez vás jistě pár dnů obejde. Nerad bych vás musel zatknout a dovést násilím, ale když budu muset, udělám to. Buďte tedy rozumný."
Profesor Ingram jen sevřel pěsti. Nikdy se s vládou nechtěl zaplétat. Už poprvé díky jeho znalosti starých, arabských dialektů odhalil teroristu, který byl zastřelen přímo před jeho očima. Dodnes ho ta vzpomínka děsila. Dodnes si musel klást otázku, zda přeložil slova toho muže správně, zda nějak nechyboval a nestálo to toho muže život. Vidět znovu zbraň, být znovu zatažen do vládních věcí...to opravdu nechtěl. Ovšem nyní mu agent Cornus poskytl pár zajímavých informací. Snažili se o komunikaci s tím chlapcem, tedy asi neuspěli s jakýmkoliv jiným jazykem. To nedávalo smysl ani trochu. Drželi ho z nějakého důvodu proti jeho vůli. Profesor Ingram se bál do toho zaplétat, ale jeho přirozená zvědavost, jeho touha zjistit, kde se ten chlapec naučil Ardis...mohlo existovat více lidí, pro které byl rodným jazykem, i když si to představit nedokázal. Díky tomuto objevu by dokázal tento jazyk prozkoumat hlouběji. Měl by dostatek materiálu. Konečně by mohl dokázat, že jeho práce nebyly smyšlené.
"Pomůžu vám. Mám ale...pár malých požadavků. Snad nebude problém, jim vyhovět. Nechci být na výplatní pásce vaší organizace. Jako externí pracovník vám poskytnu své poradenství a služby překladatele. Chci mít ale právo tento jazyk zaznamenat, studovat ho a případně o něm publikovat ve veřejných kruzích."
Všechny tyto podmínky byly poměrně jednoduché. Agent Cornus s nimi zjevně neměl problém. I když ona publikace bude...no trochu obtížná. Na celý případ bylo zatím uvaleno embargo. Nesmělo se o tom mluvit, bylo to státní tajemství. Ale možná, pokud jim profesorova pomoc bude k něčemu dobrá se o tom dalo diskutovat.
Proto spokojeně kývl a svou zbraň zase schoval do pouzdra.
"Agent Belliard vás doprovodí domů. Chci, abyste si sbalil věci tak na týden, na dva. Vše potřebné máme již na místě. A profesore...vezměte si něco teplého na sebe. V Severním Grónsku v noci dost nepříjemně mrzne."
"V Grónsku? Co budeme dělat proboha v Grónsku?"
Žádné komentáře:
Okomentovat