Kapitola 04

Semi

"Hej Tedíku chrápeš ještě? Nesu ti něco na tu tvojí chřipku, jako od maminky. Čucháš to, slepičí vývar od paní Moi Ling, to tě postaví na nohy".
Vešel jsem do našeho pokoje a dveře zavíral nohou. Když jsem pohlédl k posteli všimnul jsem si, že se to nelepší. Můj nejlepší přítel Ted už dva dny ležel s vysokými horečkami.
Prosil jsem ho, aby šel k doktorovi, ale nebyl pojištěný a vyšetření si nemohl dovolit platit. Tohle období bylo dost kruté, sotva jsme měli na nájem a to jsme museli domovnici vždy hodně přesvědčovat. Naštěstí měla slabost pro mladé kluky. Myslím že Ted toho někdy využil, když jsme zrovna neměli práci...neměli jak zaplatit nájem. Neptal jsem se ho, byla to nepsaná dohoda. Navíc byl starší. Vždycky se o mě staral už od nástupu na školu. On měl na rozdíl ode mě talent, mohl dělat co by chtěl, učil se skvěle. Ale oba jsme měli podobný osud. On odjel ze své země za vzděláním, tak aby mohl svou rodinu jednou uživit. Obdivoval jsem ho pro jeho sílu.

Naše přátelství trvalo už tři roky. Když jsem přišel na školu byl jsem jen otloukánek, bez rodiny, bez domova. Nikdy jsem neměl nikoho. Vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Matka mě porodila a zanechala v porodnici na záchodcích, pak zmizela. Ani nevím kdo byla, či proč to udělal, nikdy mě nevyhledala nebo se o mě nepřihlásila. Kdo je můj otec jsem se tak nikdy nedozvěděl. Krutý osud už od narození? Ale ne, nejsem ten typ co by se litoval. Všechno čeho jsem dosáhl jsem si musel vydřít vlastními silami. Byl jsem zvyklý umět se o sebe postarat už jako malej. Nejdřív kojenecký ústav, pak dětský domov. Pěstouni, kteří si mě vzali když mi bylo pět byli fajn. Moc hodná rodina. Ale nakonec si udělali vlastní mimčo a mě už nepotřebovali. A tak to bylo celý můj život. Domov a pěstouni se střídali. V osmnácti už jsem byl dost starý na to jít si vlastní cestou. A tak jsem šel. Rozhodl jsem se studovat, něco užitečného, něco co by mě mohlo uživit. A tak jsem volil jednoduše. Jediná škola ve městě, na kterou jsem se mohl dostat i s mými výsledky byla strojařina.
Ne že by mě ten obor nějak extra bavil. Navíc zaplatit si školné mi dalo práci. Ale poznal jsem Teda, který dělal architekturu na druhé koleji. Spřátelili jsme se a zjistili, že máme podobné problémy. Brzo jsem nebyl schopný zaplatit si na koleji ubytování a tak jsem musel jít. Ale právě Ted mi nedovolil skončit, řekl mi ať jdu za svým cílem, nechal mě bydlet u sebe tajně v pokoji. Po škole jsme se oba živili jak se dalo. Ve volném čase jsme dělali na stavbách, ale to moc nevynášelo, navíc jsme byli tak mrtví, že už jsme nebyli schopní se učit. Ted ale vymyslel něco lepšího. Povedlo se mu protlačit nás oba do jedné firmy, která najímala číšníky a jinou obsluhu pro večírky, či do barů. Byly to jen nárazovky, ale peníze za to byly skvělé. I když ty večírky byly některé poměrně...divné. Díky téhle černé brigádě jsme byly schopní za měsíc dohromady ušetřit na tenhle malej zaplivanej kamrlík v čínské čtvrti. Bylo to kousek od školy, takže jsme byli rádi. Ale byl náš, mohli jsme žít svobodně. Věděli jsme že jeden na druhého se můžeme spolehnout.
"Měl bys něco sníst. Koupil jsem i nějaké léky. Nevypadáš dobře".
Snažil jsem se mu už dva dny srazit horečku. Od té noci, co se vrátil z toho večírku a trochu se motal. Asi tam něco chytil. Vždy jsme chodily na akce společně, když to bylo možné, abychom na sebe navzájem dávali pozor. Ale tenhle typ mejdanů pro uzavřenou soukromou společnost bral jen Ted. Děsně mě to štvalo, říkal jsem mu to tisíckrát, že mě tam má taky nahlásit. Ale odmítal to. Nerozuměl jsem tomu.

"Ne, to není nic pro tebe".
Ano vždy to říkal a já dostával pocit, že si chce jen nahrabat větší peníze a bojí se konkurence, což mi k jeho povaze neladilo. Nechápal jsem že mě Ted chtěl chránit.
"Jsem v pořádku, už je to lepší. Je mi líp. Dneska večer musím do Kenonu, už se mnou počítají".
"Zbláznil si se? Vždyť se ani nepostavíš a chceš někde lítat a obsluhovat ty zbohatlíky"?
"Ty to nechápeš Semi, když nepřijdu vyškrtnou mě a už...tak dobře placenou práci nechytím".
"Nejsi schopný. Ta horečka se nelepší. I oči máš divně zakalené. Odvedu tě k doktoru dělej vstávej".
Ale bylo to jako mluvit do zdi. Paličák jeden. Věděl jsem, že by byl schopný se tam i v tomhle stavu vypravit, ale to nešlo. Nemohl jsem to dovolit.
"Staral si se o mě dlouho...teď si to vyměníme co říkáš? Půjdu místo tebe. Nikdo to nepozná. Hlavní je že tě odškrtnu, že jsi tam byl, peníze vydělám a pak ti zaplatím doktora. A nehodlám o tom diskutovat".
Až jsem se překvapoval jak jsem dokázal být ve vypjatých situacích pádný. Ale on se přesto bránil, nechtěl abych tam šel. Ale proč? On to dělá pořád, jsem rychlý a mám pamatováka. A tyhle večírky bývají s omezeným vstupem...o co tedy šlo?
"Je...je to nebezpečné, ti lidé jsou...".
"Houby nebezpečné, umím se o sebe postarat, už jsem dost velkej mami. Sám jsi to řekl, když nepřijdeš bude jim chybět jedna síla a vyškrtnou tě ze seznamu potencionálních servíráků, takže jdu já. Už jsem se rozhodl".
Myslím že už neměl sílu mi odporovat a tak jen kývl. Řekl mi vše potřebné. Oblečení dostanu prý na místě. Je to jen pár hodin, od půlnoci do svítání, ale peněz za to bylo víc než za celodenní lítání někde na svatební hostině.
Než jsem odešel chytil mě za ruku a stáhl ke své posteli.
"Buď opatrný Semi. Nepřijímej žádné nabídky...nenech se vtáhnout do toho chumlu...nesmíš".
Chumlu, vtáhnout? Byl jsem zmatený. Že by to byl ten typ zakázaných večírků? Lidi jsou divný. Už jsem na jednom byl a běhal mi z toho mráz po zádech. Hosti se po půlnoci začali po sobě plazit a skončilo to jako skupinové orgie. Fakt nechutný.
"A Semi...vezmi si tohle. A nesundávej to, ani kdyby...to chtěli rozumíš? Nesmíš to sundat".
Z krku si Ted sundal stříbrný řetízek s křížkem. Byla to památka po jeho mamince. Vždycky ho nosil, říkal že ho chrání.
"Ale to...ne to nemůžu přece".
"Musíš, no tak ber".
Nacpal mi ho do dlaně a pak jsem jen viděl jak se jeho oči zavírají únavou.
"Nemusíš se bát, to zvládnu, měl jsem dobrého učitele".

Kenon byl jeden z těch podivných klubů pro smetánku. Vstup byl povolený jen těm s pozvánkou. A večírky či mejdany v něm pořádané, byly vážně skvěle placené. I když se povídaly divné zvěsti. Moc námezdních číšníků tam dělat nechtělo, ani ty peníze je nedokázaly nalákat. Proč? Pokud to byly nějaké ty swingers párty no...tak to člověk prostě nesměl očumovat a dělat že nic. Byl jsem už za ty roky zvyklý na ledacos. Dokonce jsem bral práci i tam, kde by se toho slušní hoši báli.
Námezdní číšníci byly takové ty holky pro všechno. Kolikrát jsem dostal nabídku k sexu za peníze? Jo bylo to hodně krát. Jedny byly humorné, kdy už hosté byli opilí. Ale některé byly hodně vzrušující. Popravdě, nebyl jsem typ, který by měl nějaké zábrany, ale pořád jsem měl svoji hrdost. Za peníze bych nikdy nešel. Potkal jsem pár žen, které měli tendenci se mnou dělat nemravné věci, ale popravdě...mě to moc nezajímalo. Pokud však tuto nabídku položil muž, charismatický, sexy a nebyl opilý, to už jsem se musel i někdy červenat. A stejně jsem nešel. Ale řešil jsem to jinak, většinou když jsem měl zájem a zájem byl oboustranný dal jsem mu mé číslo na mobil, nikdy to nebylo za peníze či při nebo po práci. Ale byl to sex jen pro sex. No co, byl jsem mladý a nezadaný a taky na kluky, neměl jsem závazky a vždy byl opatrný. Ted to věděl, i když to přehlížel a dělal že to neexistuje, byl totiž silně věřící a tyhle vztahy
mezi stejným pohlavím moc nechápal. A já to věděl. Nikdy jsem před ním neprezentoval mé soukromí, řekl jsem prostě že jdu na rande a tím to haslo. Nikdy se neptal ani když jsem se vrátil třeba nad ránem. Bral takového jaký jsem byl a za to jsem si ho vážil.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když jsem dorazil do klubu ostatní slušné podniky už zavíraly. Kenon právě otvíral, bylo jedenáct večer. Sešel jsem se tam s dalším najatým personálem pro obsluhu. Některé jsem tak trochu znal od vidění, přeci jen tohle dělali pořád jedni a ti samí a setkávali jsme se porůznu na akcích. Bylo nás pět, ale znal jsem jen dva. Ti zbylí tři vypadali skoro jako děti, až jsem se děsil kolik jim je let, sotva vypadali na šestnáct. No pokud jsem měl pravdu zaměstnávat se mohlo právě od šestnácti. Nafasovali jsme podivné oblečky a mě bylo hned jasné, co to bude za akci. Byl to motýlek kolem krku (košile nikde) a něco co vypadalo jako kalhoty ze sado maso salonu. Nechutné. Muž který nás poučoval o pravidlech nám zakázal spodní prádlo, to už se někteří bouřili, já jen krčil nos. Jo měl jsem pravdu, určitě nějaké orgie.
"Hele...to bud v klidu. Kolik ti vlastně je"?
Ten chlapec vedle mě se na to netvářil nadšeně.
"Čtrnáct".
Bože...ještě děti, já to tušil, ve svých devatenácti jsem byl z nich nejstarší. Další pokyny byly nemluvit s hosty, jen donést co si přejí. Nezdržovat se u stolů, blbě nečumět ať uvidíme cokoliv. Poslední pokyn byl určen na mě, měl jsem si sundat Tedův řetízek s křížkem. Ale odmítl jsem, tak jak mi Ted říkal. Vyvolalo to hádku, ale nakonec jsem toho chlapa překecal a řetízek schoval pod motýlka.
Pak nastalo to horší poučení. Nesmíme odmlouvat hostům. Hosté mají právo se nás dotýkat v přiměřené míře. Nesmíme rozlít poháry, ani kapka nesmí přijít na zmar. To co se mělo nalévat vypadalo jako červené víno, viděl jsem to v křišťálových džbánech. Ale divně to páchlo.
Odbyla půlnoc a večírek mohl začít.