"Dědo... dědečku."
"Poslouchej, Tommy... mrzí mě... mrzí, že tě vystavuji takovému nebezpečí. Poslouchej teď dobře, je to důležité. Vzpomínáš si na tu legendu, co jsem ti vyprávěl před spaním?"
Tommy zakýval hlavou, nechápal, proč o tom dědeček teď mluví.
"Nebyla to legenda, Tommy... nebyla vymyšlená. Ten kámen... ochrání tě, on tě ochrání. Nesmí padnout do špatných rukou, rozumíš? Nesmí!"
Tommy se podíval na kámen, nemohl tomu uvěřit. A dědeček už jen kašlal. Tommy mu svíral pevně ruku a kámen zastrčil instinktivně do kapsy, aniž by si to uvědomil.
Slzy mu tekly po tvářích a snažil se dědečka probudit, třásl s jeho tělem, ale již se nehýbalo. Volal ho do ochraptění.
Tommy si ani neuvědomoval, že se kolem nich množí světla, policisté dorazili, vyptávali se... ale Tommy mlčel, nemohl mluvit, jen objímal dědečkovo tělo. Vlastně ani nevěděl, jak se jim podařilo ho odrhnout. Viděl, jak se nad dědečkem sklání doktoři, snaží se ho oživit. Cítil, jak mu nějaká žena přehodila přes záda deku a pak už si toho moc nepamatoval. Věděl, že dědečka už nikdy neuvidí...
Vzpomínal si na sirény, neslyšel jejich zvuk, jen to blikající světlo. Pamatoval si policejní auto, jak ho někam vezli. A pak zahlédl tu ženu... v rudé kůži. Seděla na střeše protější budovy a vše sledovala. Tommy si zakryl oči, nic takového neexistuje. Snažil se si to v duchu namluvit.
Dědečku... nerozumím tomu, ničemu nerozumím.
Pak přišlo mnoho otázek. Detektiv se pořád na něco vyptával. Ale Tommy mlčel. Neřekl mu nic, stejně by mu nikdo nevěřil. To, co viděl... bylo to jako z nějaké počítačové hry, z nějakého hloupého akčního filmu. Jen vrtěl hlavou, že nic neví. Přišel druhý detektiv a pak další otázky. Stále se na něco vyptávali. Tommy už ani nedokázal plakat, jen tupě seděl v křesle a bylo mu jedno, co bude dál. Byl v šoku.
Ve svém nitru měl jen prázdnotu a žal. Pak ho odvedli do nějaké místnosti a položili na pohovku.
"Najděte nějaké příbuzné a zavolejte někoho z péče o děti, tady zůstat nemůže."
"Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, je to pár let."
"A jeho děda?"
Muž zavrtěl hlavou.
"Nezvládl to, jeho zranění byla vážná, jako kdyby mu někdo usmažil orgány zevnitř. Záchranka říkala, že něco takového ještě neviděli."
Až po tomhle rozhovoru se detektivové uráčili zavřít dveře.
Tommy si pomalu dával dohromady všechny informace. Pak jeho ruka zašátrala po kameni, ale když ho chtěl vyndat, zasyknul, jelikož mu kámen popálil dlaň. Nakonec ho za řetízek vytáhl a chvíli ho nechal klimbat před svýma očima. Tak po tomhle šli ti muži ve škole. Stříbrný kříž, tak se jmenují, říkal to ten muž. Nějaká křesťanská organizace? Proč chtějí tenhle kámen? A ten muž v bílém obleku? Ta zvláštní žena? Co byli zač? Také chtějí tenhle kámen, kvůli němu děda zemřel.
Pomalu si vybavoval tu pohádku, co mu děda vyprávěl, když byl malý. Nemohl tomu věřit, že je něco takového pravdivé. Co je tenhle kámen zač?
Pomalu se posadil a sledoval dveře. Chtěl domů. Vzpomněl si, co mu děda říkal o tom, když se mu něco stane. Ten doktor. Má najít toho doktora a dát mu dopis. Ale proč?
Podíval se z okna a viděl před stanici přijíždět tmavé auto, sledoval ho, nějak ho to upoutalo. Navíc ten kámen... znovu začal svítit. A pak viděl z auta vystupovat toho muže v bílém obleku. Prudce couvnul od okna, bál se. A pak ta žena... ta, co zabila dědečka... musí pryč.
Vyklouzl z té místnosti, věděl, že jdou pro něj, že chtějí ten kámen. Bál se.
Detektivové nedávali pozor, povedlo se mu dostat až ke schodům právě včas.
Ptali se po něm, zaslechl to.
Rychle seběhl požární schody a vyběhl a ulici. Musí zpátky domů a pak najít toho doktora. Možná bude vědět něco... něco víc.
Ale dřív, než stačil doutíkat k prvnímu autobusu, zatarasila mu cestu ta žena.
Tommy začal pomalu couvat, ty její oči, nikdy nic takového neviděl. Vypadaly jako kočičí, jen byly červené.
"A mám tě, maličký! Dej mi to... dej..."
"Ne!"
"Tak si to vezmu sama!"
Viděl, jak na dlani tvoří rudou kouli, útěk byl asi zbytečný, zemře tak jako jeho dědeček. Aniž by se dozvěděl proč? Ale dřív, než žena stačila zaútočit se po cestě přihnal rychlý skútr a přesnou ranou ji srazil až se její tělo odkutálelo pryč. Ale nezůstale ležet dlouho.
Její vzteklé vrčení se neslo daleko.
"Hej, ty prcku..."
Tommy se otočil za hlasem, viděl, jak si jezdec na skútru sundal helmu, byla to dívka, asi dvacetiletá a dívala se přímo na něj.
"Poběž, jestli chceš žít!"
Nevěděl kdo to je, viděl ji prvně. Mohl té dívce tedy věřit? Ale nechtěl zemřít, a tak k ní rychle přiběhl a nasednul za ní na skútr.
"Drž se, trochu tu rudou mrchu pocucháme."
Tommy se tedy pevně chytil dívky kolem pasu a povšiml si těch smaragdových náušnic, které se v zapadajícím slunci leskly.
A pak to přišlo. Ta dívka něco zamumlala... v té rychlosti jízdy tomu nerozuměl.
"Serisi!!!"
Viděl zeleného hada, jak se snesl z oblohy a pak ta žena v rudé kůži dostala přímý zásah nějakou neznámou silou. Viděl, jak se té ženě v rudém postavil na odpor nějaký muž, který se zjevil neznámo jak. V ruce svíral něco podobného kose a snažil se tu rudou ženu zaměstnat, aby mohli skútrem projet kolem. Pak už viděl souboj, který se mu jen míhal, jak rychle uháněli pryč.
Vítr vháněl Tommymu slzy do očí. Nevěděl, co se tu děje, ale teď mu bylo jasné, že v muzeu to nebyl jen přelud. Že to nebyla zlá noční můra. Že je dědeček mrtvý a už se nevrátí. Nechal slzy stékat. Kdo byla ta dívka, co ho zachránila? Netušil. Ani jak ho našla, ani to proč tu byla a co po něm chtěla. Ale zdálo se, že mu nechce ublížit. Nevěděl, kam jedou, tuhle část města neznal. Zastavili až u starého polorozbořeného domu a dívka slezla ze skútru.
"Dělej, pohni sebou." Zamířila průchodem do domu, po rozvrzaných ztrouchnivělých schodech stoupala nahoru a Tommy ji následoval. Možná že mu ona dá vysvětlení.
Došli až do nějakého bytu, kde si dívka odložila helmu a posadila se na postel. Pak se dlouhou chvíli dívala na Tommyho.
"Jsi ještě dítě."
"Je mi sedmnáct."
"Jo, však říkám, ještě dítě. Takže ho máš?"
Tommy pomalu couvnul ke dveřím, takže i ona chtěla ten kámen?
"Neboj se, nechci ti ublížit ani ti ho vzít. Jen... můžeš mi ho ukázat?"
Tommy uvažoval, jestli může, nebo by raději neměl? Ale pak kámen vytáhl z kapsy a ukázal ho. Viděl ten ohromený výraz, ten úžas v očích dívky.
"Neuvěřitelné... takže on skutečně existuje... Černý obsidián."
"Můj... můj děda je mrtvý, ta žena ho zabila. Chtěli ten kámen. A ti muži v kněžských sutanách ho také chtějí. Ničemu nerozumím."
Snažil se tvářit statečně, ale znovu ho pálily slzy v očích.
"To je mi líto. Jak se jmenuješ?"
"Jsem Tommy. Tommy Cros."
"Fajn, já jsem Vera Mailes. Měl jsi obrovské štěstí, že jsem tu mrchu sledovala, jinak bys byl pod drnem taky."
Tommyho výraz však vyjadřoval jasné nepochopení. Třásla se mu kolena a dělalo se mu mdlo. Byl vhozen do víru tohoto kolotoče, aniž by mu někdo něco řekl.
"Dobře, Tommy... vypadáš celkem mimo. Sedni si. Znáš legendu o šesti kamenech?"
"Děda mi ji vyprávěl, když jsem byl malý."
"Tak to, co máš v ruce je právě jeden z těch kamenů. Sedmý šutr, který měl být zničený už před staletími. Ale jak se zdá, zničený nebyl."
Pak si dívka ukázala na své náušnice, zasazené ve zlatě a zářící sytě zelenou.
"Tohle je Magický safír. Další z těch kamenů. A tohle je můj démon Seris."
Vera ukázala ke dveřím a Tommy až leknutím naskočil, neviděl ho přicházet. Ten muž v zelené róbě s kosou. Vypadal mile, mírně se usmíval.
"De... démon?"
"Jo, démon, já vím, že se ti to zdá postavené na hlavu, ale ta legenda o šesti kamenech je pravdivá. Ty kameny existují a každý má svého majitele. Dědí se z generace na generaci u potomků původních šesti čarodějů. Ta mrcha co tě napadla, se jmenuje Karai, neboli Krvavý rubín. Její pán je Edmond Grenou. Už pár desítek let se rod Grenou snaží najít tvůj kámen, Černý obsidián, protože je nejsilnější ze všech. Chce se ho zmocnit, aby byl neporazitelný. Ale doteď jsem to brala jako honění se za přízrakem. Ale ty ho máš... temnotu samu. On skutečně existuje."
Tommy hleděl na ten černý kámen, stále tomu nemohl uvěřit. Pak zvedl pohled na toho muže, Serise, jak mu Vera říkala.
"Takže Grenou chce tenhle kámen? Proto zabil dědečka?"
"Jo, správně."
"A když mu ho dám, nechá mě být?"
"Zbláznil si se? Zabije tě. Tenhle kámen je jiný než všechny ostatní, smí ho nosit jen člověk s dobrým srdcem. Ve špatných rukou může znamenat zkázu."
"Když mu kámen předáš, mladíku, bude mnoho století, mnoho zbytečně ukončených životů promarněno. Vše za co tvůj dědeček a jeho předkové bojovali, bude ztraceno."
Mrazivý hlas démona Serise Tommyho přikoval k posteli. S jedinou otázkou v očích... Co mám dělat?
Žádné komentáře:
Okomentovat