Kapitola 07

Tomy dál seděl na posteli v tom poloprázdném bytě. Díval se na ten černý kámen jako na své prokletí.
"Nikdy jsem... ho nechtěl, kvůli němu děda..." Větu nedokázal dokončit. Zlomil se mu hlas. Svět se stal příliš krutým.
Nenáviděl ho, vzedmula se v něm vlna toho nejhoršího pocitu. Nejradši by ho zničil. Bolest, jež mu svírala celé tělo. Zvedl kámen a mrštil s ním o stěnu. Ale bylo to marné, kámen zůstal stát ve vzduchu kousek od zdi, třásl se a svítil.
Démon Seris to s obavami sledoval, než Tommyho musel vyfackovat. Mladík na něj nechápavě pohlédl.
"Musíš přestat, slyšíš? Musíš se uklidnit dřív, než..."
Dřív, než se tomu maličkému povede vyvolat temnotu.
Ani Vera nechápala co je špatně.
"Serisi?"
"Mám trochu obavy, co by se stalo, kdyby se to tomu chlapci povedlo."
To, co Vera slyšela o démonovi černého kamene, nebylo nic hezkého. Proto jen souhlasně kývla, a povedlo se ji Tommyho po chvíli přimět ke spánku.

"Co se stane, když ten kámen Grenou najde? Vyvolá démona?"
"Nejspíš ano, pak už ho žádný z kamenů nezastaví, bude moct zničit svět a nastolit řád chaosu."
"Dá se ta věc nějak zničit?"
"Ne, to není možné, každý kámen se brání zničení."
Vera si dobře pamatovala, jak se snažila své smaragdové náušnice prodat, ale pokaždé se záhadně objevily zpátky.
"Co s ním uděláme?"

Podívala se na svého démona a žádala ho o pomoc. Ale Seris mlčel. Ani on netušil co dál. Sám byl přesvědčen, že démon temnoty byl zničen už před stovkami let. Ale teď je tady a ten malý chlapec...

Tommy upadl do slastného spánku. Alespoň na chvíli ho jeho podvědomí nechalo odpočinout. Ale po hodině klidného spánku se mu v mysli začaly objevovat podivné obrazy. Nejdřív toho, jak děda zemřel, po tváři mu stékaly slzy. Ale pak viděl jiné záblesky, viděl ten černý kámen... a... ten stín, natahoval k němu ruku, ale Tommy nedosáhl a stále se propadal hlouběji do černého bahna, až s se výkřikem probudil a posadil.
Díval se na ten zpropadený kámen, který mu vzal dědečka, který mu vzal normální život. Viděl, že Vera si čistí své zbraně a nevěnuje mu pozornost, její démon v místnosti nebyl. Proto Tommy vzal kámen a snažil se ho rozbít znovu. A nenapadlo ho nic lepšího než na něj vší silou dupnout.
"To být tebou nedělám."
Ale Tommy neposlechl. A také toho hned litoval. I když na kámen dupnul, zpětná tlaková vlna ho odmrštila na protější zeď, po které sjel na zem.
Vera se rozesmála. Kolikrát se ona snažila své smaragdové náušnice rozbít, ale ani přejetí vlakem nezabralo.
Tommy se s úpěním postavil. A pak díky té ráně do hlavy, kterou při pádu utrpěl, si vybavil ten dopis.
"Musím domů, musím se vrátit."
"Zbláznil si se? Víš, jak je to teď nebezpečné? Karai tam určitě bude hlídkovat!"
Vrna si ťukala na hlavu, dalo ji tolik práce toho kluka zachránit a on leze smrti vstříc. Nedovolí, aby se obsidiánu zmocnil Grenou, takže toho kluka bude muset chránit i přes jeho svolení.
"To je jedno, ten dopis... děda říkal, říkal mi, že když se mu něco stane, mám najít toho doktora a dát mu dopis."
Vera absolutně nic nechápala.
"Doktora? Jakej dopis?"
Ale Tommy už se k odpovědi neměl a vyrazil ke dveřím. Než Vera stačila vyskočit otevřel dveře, ale nedával pozor, a tak narazil nosem do něčeho zeleného. Když zvedl hlavu, uviděl Serise, opět s tím milým úsměvem, který mu stál v cestě.
"Uhni."
Ale Seris se ani nepohnul.
"Mele něco o dopisu a doktorovi."
Vera pokrčila rameny. Ale pak si všimla toho pohledu chlapce. Viděla, jak je pro něj ten dopis důležitý. I když to bylo šílené, mírně kývla hlavou na souhlas.
"Dokážeš nás ochránit, Serisi?"
Démon však mlčel. Nevěděl, zda si může dovolit jít proti tak mocné démonce jako je Karai. V přímém boji by asi neměl moc šancí. Sám dobře věděl, že je z démonů v kamenech nejmladší a jeho síla nedosahuje moci ostatních. Ale přesto musel kývnout.
"Pokud je to tvůj rozkaz."
Vera nesnášela tohle rozkazování, ale jinak to bohužel nešlo.

Po chvíli už Tommy držel v ruce helmu a díval se na skútr. Seris zase zmizel, takže zůstali sami.
"Proč... proč to děláš? Proč mi pomáháš?"

"Neber to osobně, ale pomáhám spíš sobě, prostě nechci, aby se ten černý kámen dostal tam, kam nemá a ty jsi klíč."
Tommy tomu vůbec nerozuměl, ale nasedl na skútr a nadiktoval Veře adresu jejich domu.

Netrvalo dlouho a uviděl před sebou jejich velký dům. Nevěděl, co se teď stane. Viděl, jak je Vera nervózní, ale musel najít ten dopis. Vběhl rychle do domu a vydal se do dědovy pracovny. Všude na něj doléhaly vzpomínky, takže jen zůstal v pokoji bezradně stát.
"Tak pohni, nemáme na to celý den."
Tommy se snažil zatlačit slzy... zaplašit všechny krásné vzpomínky, které na dědu měl. Vzpomínal si, že ten dopis je v trezoru, ale kód si nemohl vybavit. Zkusil datum svých narozenin, pak datum narozenin otce, datum svatby, ale nic nepomáhalo.
"Uhni... teď to zkusím já."
Vera odstřelila zámek bez potíží, až se z trezoru začalo kouřit. A Tommy konečně viděl ten dopis. Ale co ho překvapilo, bylo, že byly dva. První byl adresovaný tomu doktorovi Hansenovi a druhý přímo Tommymu.
"Je tady."
Démon Seris se jim zjevil za zády a Tommy se až lekl.
"Musíte pryč rychle, pokusím se ji zabavit."
"Ne, to přece..."
Ale dřív, než Vera stačila protestovat ji Seris přitiskl prst ke rtům.
"Můj úkol je tě chránit a poslouchat tvé rozkazy."
Ale bylo již pozdě. Tommy zaslechl ty rány a pak se dveře do pracovny s rámusem rozletěly na třísky a v nich stála ta rudá démonka.
"Našel sis kamarádíčky? Marné a ubohé."
Seris se rychle připravil na boj. Ale jak se zdálo, démonka Karai byla velmi rychlá a silná.
"Tommy... utíkej..."
To poslední co chlapec viděl, byl souboj dvou démonů, ničili vše. Nábytek, dokonce i zdi, jako kdyby byl dům jen z měkkého papíru. Vera ho popadla za paži a vlekla rychle ke skútru.
"Ale co on?"
Vera však neodpověděla, byla si vědoma té Serisovy oběti, jen doufala, že bude v pořádku. Rychle Tommyho posadila na skútr a šlápla na plyn...

"Hlupáku, jsi příliš slabý!"
Stačila chvilka nepozornosti, špatný úhybný manévr a Seris cítil, jak mu tělem projela ostrá bolest. Když se zahleděl na svou hruď, uviděl v ní ruku démonky, která ho proťala skrz.
"Jen spojení duše nestačí... nespojil jsi s ní své tělo, nikdy mi nebudeš soupeřem... jsi nejslabší článek a ty se musí zničit!"

Smála se chraplavým smíchem a Seris věděl, že má pravdu. Příliš mu na jeho paní záleželo. Nechtěl Veru vystavovat nebezpečí, proto jejich spojení nedotáhl nikdy do úplného konce.
Jeho tělo se zhroutilo na zem, ještě se snažil chytit dech. Ale Karai už o něj nejevila zájem. Snažila se vycítit Černý obsidián, věc, po které její pán Grenou toužil nejvíce. Zapřísáhla se kámen mu přinést.
Jenže obsidián už zmizel z jejího radaru. Dokázala kámen vycítit jen na krátkou vzdálenost. Proto se sprostým klením v démoním jazyku zmizela v rudé mlze.

Tommymu a Veře se podařilo dostat se zpět do bytu, ale Vera byla velmi rozzlobená.
"Takže co jsou ty dopisy zač?"
"Děda mi říkal, že… když se mu něco stane, mám najít doktora Hansena, který pracuje v nějaké nemocnici ve městě a dát mu tenhle dopis, že už bude vědět co dělat."
Že by také něco věděl o kamenech? Možná bude vědět jak obsidián jednou pro vždy zničit, aby se už nemohl dostat do zlých rukou, proto Vera přešla k telefonu a zavolala na informace, aby se přesvědčila, ve které nemocnici ten doktor působí.
"Nemocnice sv. Marka. Dnes má noční."
Doufala, že je Seris v pořádku, proto si instinktivně sevřela rukou náušnici.
"Dobře, takže... najdeme toho doktora a zjistíme, co je zač."
Tommy si prohlížel druhý dopis se svým jménem, pak ho rozlepil. Musel vědět co je uvnitř.

Pokud tento dopis čteš, Tommy, já už tu s Tebou nejsem. Chtěl jsem Ti toho ještě tolik říct, vše Ti vysvětlit... ale bál jsem se. Musím Ti sdělit jedno mocné a temné tajemství. Celá staletí náš rod chránil toto tajemství, které nesmělo být vyzrazeno. Chránili jsme magický černý kámen, který již neměl dávno existovat.
Vzpomínáš na tu legendu, kterou jsem Ti vždy říkal před spaním? Nebyla to legenda, ale historie.
Před mnoha staletími, tvůj prapředek dostal těžký úkol. Byl to mladý silný mág a měl odnést černý kámen k propasti a svrhnout ho až na její dno tak, aby se ho nikdo již nezmocnil a Zem si ho vzala zpět. Ale tvůj prapředek tak neučinil. Věřil, že sedmý kámen, stvořený tajně, Černý obsidián, by měl být zachráněn. Proto ho uschoval proti vůli ostatních čarodějů. Tak jako se dědilo všech šest kamenů z legendy, tak se i obsidián v našem rodu dědil z otce na syna či dceru. Vždy musel zůstat utajen. Jen velmi málo členů našeho rodu za ta staletí tuto výsadu odmítli, nebo ji byli zproštěni. A jen pár jich bylo vyvoleno z kamene vyvolat démona. Naposledy se to povedlo Jamesi Crosovi v roce 1815, od té doby kámen mlčel. Crosové ho chránili a schovávali již po staletí tak, aby se nikdy nedostal do špatných rukou. Tak, aby ho nikdo nemohl zneužít pro zlo.
Pokud tento dopis čteš... nebyl jsem schopen kámen dále chránit a tato povinnost teď přechází na tebe. Nakládám Ti na bedra takovou velkou tíhu, ale doufám, že ji uneseš, Tommy. Protože ty máš tu moc v sobě, máš dobré srdce. Kámen tě ochrání, když ty ochráníš jeho.
Před třiceti lety byl kámen v ohrožení. Jeho skrýš byla prozrazena. V honbě za obsidiánem zemřelo tehdy mnoho nevinných lidí a nesmí se to nikdy znovu opakovat. Proto jsem udělal před třiceti lety osudovou chybu. Spojil jsem se s tajnou křesťanskou organizací zvanou Stříbrný kříž a doufal, že mi pomohou kámen ochránit. Ale mýlil jsem se. Oni ho chtěli zničit, protože se báli jeho síly. Proto jsem si ho vzal zpět a ukryl ho v muzeu, ve velké černé váze.
Tam byl všem na očích, ale nikoho by ani nenapadlo, že je zde ukrytý. Před pár dny se váza začala zase pohybovat. Démon se znovu budí k životu. Oni brzo přijdou a budou ho chtít získat.
Nesmíš se pokoušet vyvolat démona, on je příliš mocný, než aby ho někdo dokázal ovládat. Dobře kámen uschovej tak, aby ho již nikdo nikdy nenašel.
Věřím, že pokud to někdo dokáže, jsi to ty, Tommy.
Najdi doktora Hansena, je to můj přítel, jediný, kterému jsem věřil... on Ti pomůže.
Věř v sebe, Tommy...

Chlapec dočetl dopis a nechal ho spadnout na postel. Takže tohle celé není jen hloupý vtip či noční můra, vše je skutečné. Dědeček kvůli tomu kameni přišel o život, chránil ho až do samého konce. Tommy se zahleděl na obsidián.
"Nenávidím tě... nenávidím... ale udělám to, co dědeček chtěl."