VIII - Odhalení

Celou dobu trvání obřadu se Haruka až nepříjemně ošíval. Jeho plán byl v troskách a on podlehl na chvíli panice. Co nyní bude dělat? Jeho plán sestával z usmrcení starého muže… anulování sňatku, návratu domů. A nyní? Sadawa byl mladý, jistě schopný bojovník a těžko ho zvládne jen tak zabít, aniž by nevyvolal poplach nebo nepřišel sám o život. Ten muž byl vyšší a mnohem mohutnější než Haruka a těžko ho ošálí nějakými odklady. Horečnatě se snažil Haruka najít nějakou cestu z tohoto svazku. Protože jakmile přijde na svatební noc…bude jeho tajemství prozrazeno. Tenhle muž byl vulgární, prudký a neměl zjevně žádnou úctu. Nejspíš ho vychovali makakové v horách. Nebude možné svatební noc nějak odkládat a toho se Haruka děsil nejvíce. Jakmile praskne jeho tajemství, bude manželství neplatné. Poté bude i ona stará dohoda, o neútočení a spojení obou rodů mírovou cestou, pryč. Sadawa vypadal jako vojevůdce, schopný v boji. Jistě nebude váhat a jejich rod napadne. Jen při té představě přejel Harukovi mráz po zádech.
Než se ale nadál, obřad skončil a Sadawa se na něj obrátil s úlisným úsměvem, ze kterého se Harukovi zvedl žaludek. 

„Dnes večer, má ženo, dnes večer přijdu plnit své manželské povinnosti, připrav se tedy.“

S těmito slovy a potměšilým smíchem Haruku opustil a spolu se svými vojáky zamířil někam k hradní bráně. Haruka jen zůstal pomrkávat za odcházející siluetou muže, než konečně mohl prověřit, zda je jeho služebná v pořádku. Ještě stále si držela tvář a přes dlaň jí stékaly slzy. Nebyl ale čas plakat. Pláč nikdy nic neřešil, to říkala i Hiromi, když si odmítala pláčem vydupat fazolové koláčky na trhu, jak jí radil Haruka. Své služebné Haruka rychle uklidnil a oslavu obřadu opustil. V tu chvíli, když procházel malým nádvořím zpět do paláce ho napadl spásný nápad. Jakmile byl opět sám, se svými dvěma služebnými, předestřel jim svůj nový plán a očekával od nich nějaký názor, zda je to vůbec proveditelné. Obě služebné mu plán odsouhlasily, se strachem ho ale varovali, že to nemusí vyjít tak, jak by Haruka očekával.
Mladík si byl vědom rizik, proto se jen usadil na polštář a z hlavy si strhl všechny svatební ozdoby.
 
„Pohostím ho, jako hodná žena. Opiju ho tak, že nebude ani vědět, kdo je. A pak…ho udusím.“

Plán se tolik nezměnil, jen vyžadoval mnohem více promyšleného jednání a delší čas. Haruka oběma služebným nařídil, aby se okamžitě vydaly do města a koupily ten nejsilnější alkohol, nějakou místní pálenku. Musely spěchat.
Haruka místo panikaření začal plánovat. Dlouho se v pokoji nezdržel a jako první žena lorda Sadawi si začal v místní domácnosti dělat pořádek. Navštívil kuchyni a požadoval přípravu večerního jídla, pro svého nového muže. Služebné se jen při jeho rázném kralování krčily a jen ochotně vše odsouhlasily. Nová paní domu je děsila. Přesto vyplnily její přání.
Haruka spokojen se svou prací poté požádal služebné, aby vybraly nějaké velmi slavnostní kimono, na dnešní večer. Sice již nebylo zapotřebí, aby v přítomnosti manžela byla žena oděna do něčeho slavnostního, ale Haruka to chtěl z jiného důvodu než prokázat Sadawovi nějakou úctu. Slavnostní kimona byla tvořena mnoha vrstvami a těžce se svlékala, a to Harukovi vyhovovalo, kdyby se po něm ten muž začal opile sápat. Sice bylo zvykem, že žena hostila manžela poměrně spoře oděna, a připravena mu poskytnout rozkoš, ale to si Haruka nemohl dovolit.

Vše šlo dokonale podle plánu. Pohoštění bylo nachystáno. Haruka nechal v pokoji rozsvítit jen pár svíček, takže tam bylo silné přítmí. Věděl, že se dnešní noci nijak nevyhne, mohl však udělat vše pro to, aby to dokázal zvládnout. Služebné se o něj velmi obávaly, ale nachystaly několik lahví pálenky, které zamíchaly mezi saké.  K večeru ale Haruka služebné poslal pryč se slovy, aby raději ukončili své životy, pokud se jeho plán nezdaří. Ne že by jim přál smrt, ale stále to bylo lepší, než mnoho dní snášet mučení a znásilňování. Věřil, že by přesně k tomuhle došlo. Pak mu nezbývalo než čekat. Do vlasů si zasunul ostré jehlice a malou dýku uschoval hluboko do rukávu kimona. Přesně věděl, kam bodnout, kdyby to bylo nezbytně nutné. Teprve poté se jeho ruce začaly chvět. Cítil nervozitu, při pomyšlení na to, jaké nebezpečí ho čeká, jakému nebezpečí vystavil svou rodinu. Kdyby měl více času, kdyby více pátral, možná by zjistil informaci o smrti starého Sadawi a nejspíš by poté vyhodnotil své činy jinak.
Ale nyní už bylo pozdě, musel si poradit i tak. Jeho poslední myšlenka ho vedla k úsměvu jeho sestry. Kdyby opravdu zde byla ona, co by dělala? Nemohla by cítit nic k tak odpornému muži. Jen nenávist. Plakala by, nad svým osudem, odmítala ho… jen ta představa Haruku bolela u srdce. Doufal, že je Hiromi v pořádku. Jistě putuje někde se svým milým, možná se někde usadili v malé vesnici a možná brzy i založí rodinu.

Haruka však nemohl déle přemýšlet o štěstí své sestry. Brzy zaslechl těžké a rázné kroky a věděl, komu patří. Nikdo jiný by sem v tuto hodinu nešel. Služebné našlapovaly ženskou chůzí po špičkách a zdejší odporný sluha při chůzi šoupal nohama. Tenhle zvuk byl rozdílný.
Brzy se posuvná stěna Harukova pokoje odsunula a on zvedl pohled k tomu hrubiánovi, kterému nyní dělal manželku. Ovládl svůj výraz, aby se nezašklebil a sladce pozval mladého Sadawu dovnitř. Nabídl velké pohoštění a hned mu nalil šálek saké, na posilněnou.
Sadawa se usadil s rachotem na polštář kousek od Haruky a hned do sebe vyklopil první kalíšek. Vypadal nesmírně potěšen takovým pohostinstvím. Několikrát se Haruky dokonce zeptal, za co vděčí tak milému chování. Ale Haruka se jen tajně usmíval a svedl své chování na prudkou ženskou povahu, která je často nerozhodná. Sladce si ovíjel muže kolem prstu.
To si tedy alespoň myslel. Po třetím kalíšku se však muž po něm začal sápat.

„Ještě je brzy, můj pane. Povečeříme nejdříve spolu.“

Možná by mladý Sadawa uvěřil, že jeho nová žena je v rozpacích, stydlivá a nevinná, ale Harukovu strategii prohlédl při čtvrtém kalíšku alkoholu, který ani nedopil. Jevil se však už opile, a požadoval po Harukovi, aby mu zatančil a podobné nesmysly, které Haruku spíše urážely. Žádal věci, které se spíše požadovaly po gejšách, případně o to hůře po prostitutkách. Proto v něm bublal vztek, jak je tenhle muž vulgární. Nabádal ho k dalšímu pití, ale Sadawa jako by se zatvrdil a odmítal dále pokračovat v této hře.

„Už mě vaše přítomnost nudí, je čas na plození dětí.“

Než se Haruka stačil nadát, muž odkopl malý jídelní stolek, až převrhl i džbán saké na podlahu. Haruka neměl kam utéct. Pokusil se vyskočit na nohy, ale marně. Sadawa sevřel jeho zápěstí a strhnul ho zpět do sedu. Poté ho povalil na podlahu a začal se dobývat vehementně do jeho kimona.

„Ne! Nesmíte! Nechci!“

Obrana byla marná. Když se ozvalo trhání látky, pokusil se Haruka muže kopnout do citlivých částí. Dosáhl ale toho, že mu Sadawa jen roztáhl nohy od sebe a rozškubnul ozdobný pásek, který držel jeho obi.
Naprosto zběsilé napadení, kterému se Haruka všemocně snažil bránit. Ale proti síle toho muže neměl nejmenší šanci.

„Ne!“
„Jsi má žena, poskytneš mi rozkoš, ať chceš nebo ne!“

Z posledního zoufalého výkřiku se stalo spíš zavrčení. Takhle to rozhodně být nemělo, tohle se stát nesmělo. Jakmile muž rozhalil násilím a trháním kimona Harukovu hruď až na spodničku, bylo vše v moment jasné. Pod spodničkou se nerýsovalo žádné poprsí. Ani jiné ženské tvary. Dívka v Harukově věku samozřejmě musela již mít jasné ženské rysy. Plochá hruď ale prozradila Harukův plán.
Haruka jen vytřeštil oči a ze zoufalosti sáhl po dýce v rukávu. Využil šoku toho násilníka, který nenašel to, co hledal a prostě bodl!

V ten moment musel na chvíli zavřít oči. Další život, který vezme, další krev na jeho rukou. A opravdu cítil po své dlani, ve které držel dýku, stékat horké pramínky krve. Když však oči znovu otevřel, setkal se s jasně temným pohledem mladého Sadawi, který zachytil dýku na poslední chvíli dlaní za čepel. Haruka tak nebodl do jeho ramene, neprobodl mu srdce u krku, ale jen muži rozřízl dlaň.
Sadawa mu čepel okamžitě vyrval z ruky a zahodil jí na druhou stranu místnosti. Jako kdyby ani nepociťoval bolest. Děsivý pohled těch dvou očí se Harukovi zarývaly do mysli. Kapky krve dopadaly na jeho bílou spodničku a barvily jí do ruda. Ta situace, byť trvala jen chvíli způsobila Harukovi tak prudké mrazení, že nebyl chvíli ani schopen se nadechnout.

Poté Sadawova ruka zamířila přímo mezi Harukova roztažená stehna. Dřív, než se chlapec ale stihl vzpamatovat a dál se bránit, Sadawa nahmatal přesně to, co tam rozhodně být nemělo a tím si ještě znovu potvrdil svou teorii.

„Věděl jsem to...věděl…“

Ochraptělý hlas, který byl Sadawovi tak nepodobný. Harukovi se konečně podařilo muže odkopnout a po tatami na podlaze se odplazil až k malé skřínce, za kterou jako by toužil se skrýt, byť to nebylo možné. Nechápal, jak by to ten muž mohl vědět, ani o čem to mluví.
Sadawa se však okamžitě rozesmál tak veselým smíchem, až se sám svalil na znak na podlahu. Nesnažil se už dál Haruku napadnout, ani mu ublížit.

„Celou dobu to byl podfuk…no jistě. Jsi chlapec…“

Haruka však mlčel. Ohlédl se po oné dýce, ale momentálně nebylo možné, aby se k ní dostal.

„Žádná žena mi nikdy nerozbušila srdce. Žádná žena mě nedokázala nikdy přivést do toužebného stavu. Ať už sebelepší prostitutka. Ale jakmile jsem poprvé viděl tebe…“

Sadawa se se smíchem poplácal po kalhotách, v oblasti rozkroku.

„… postavil se.“

Jeho vulgární vyjadřování bylo Harukovi odporné. Příliš nechápal, o čem to ten muž mluví. Nemohl přece nijak poznat, že je Haruka muž. A tohle znělo…nějakým odporným způsobem jako lichotka.

Jakmile smích Sadawi ustal, místností se rozhostilo ticho. Jako kdyby ten hrubián něco promýšlel. Nakonec sevřel kus látky, který odtrhl z Harukova kimona a jen provizorně si ovázal pořezanou dlaň. Poté se posadil přímo čelem k vystrašenému Harukovi, který si svíral kimono tak těsně u těla, jako kdyby s ním chtěl splynout.

„Celá svatba byla podvod. Místo princezny mi poslali kluka. Takže je manželství neplatné. Rod Kuriyuki mě opravdu…překvapil svou drzostí. Nyní za ní blázni zaplatí. Co si vůbec mysleli? Že lord Sadawa nerozezná v posteli pohlaví? Hideharu Kuriyuki je hlupák! Takový šarlatánský trik. Spálím ten jejich rod na popel!“

„Ne! Můj otec s tím nemá nic společného, tohle celé…byl můj nápad. To já tohle…připravil a zosnoval. Nebylo jiné možnosti! Abych ochránil mír, abych ochránil náš rod…“

„Otec?“