Kapitola 09

Peter se rozhodl vyrazit s Michailem večer ven. Už se začalo stmívat a všude po ulicích se rozsvěcely pouliční světla. Výlohy zářili a blikaly do temné noci. Hvězdy dnes stály vysoko na obloze. Byla krásná chladná noc. Přímo jako stvořená na romantickou procházku. Peter už to doma nemohl vydržet. Pořád se mu hlavou honilo tolik myšlenek až to hezké nebylo. Proto usoudil, že malá procházka neuškodí. I Michail souhlasil a teď skotačil kousek před Peterem a nakukoval do každé výlohy. Byl opravdu jako malé dítě, dokonce mu i tak svítily oči. Bylo krásné ho znovu vidět takhle bezstarostného. Petera to krásně hřálo u srdce. Sledoval jak nakukuje do každého krámku a stánku, když tu něco asi vyštrachal, protože na něj hleděl přímo neodolatelným pohledem a lákal ho k sobě. Peter najednou cítil, že ho jeho tmavý rolák nějak podezřele škrtí. Co zase chystá?
Došel tedy k malému stánku, u kterého stála stařena a nabízela větvičky, šišky a podobné hlouposti k vánocům. Nechápal co na tom Michail vidí tak zajímavého.
"Máš rád vánoční zvyky"? Otázal se Michail s nevinným úsměvem na tváři a přitom něco schovával za zády.
Peter tomu nevěnoval pozornost.
"Nijak zvlášť. Proč"?
"Tak tenhle se ti bude líbit". S tím Michail vytáhl větvičku, kterou schovával za zády. Byla to nádherná zelená větvička jmelí. Chlapec se přitiskl k Peterovi, stoupl si na špičky a držel jim větvičku nad hlavou.
Až teď Peter pochopil co se od něj očekává. Ale chtěl ještě mladíka potrápit a proto dělal že nerozumí.
"Já chci polibek"!
"Nepovídej. A zasloužíš si ho"?

Michail ale bohužel nevydržel na špičkách moc dlouho a začal se nebezpečně naklánět na Petera. Ten vše zachránil a chlapce si k sobě přivinul. Pak vyhledal jeho rty a na dlouhý okamžik je zamknul v hlubokém polibku. Stáli tam uprostřed ulice a nevadilo jim, že se po nich ostatní chodci otáčejí.
Když se jim povedlo odtrhnout od sebe Michail jen slabě zasténal na protest. Otočil se ke stánku a nabral si do náručí plnou náruč větviček jmelí.
Pak se otočil na muže za sebou a oči mu úplně zářili.
Peter se rozesmál. "No počkej, to tě mám políbit pod každou? To tu budeme až do nového roku".
Nakonec se Peterovi povedlo Míšu po chvíli odtáhnout od toho nebezpečného jmelí.
Ale vypadalo to že mladík má energie až dost.
"Začíná mi být zima, půjdeme už domů"?
"Už"?
"No pokud nehodláš najít další větve pod kterýma bych tě musel líbat".
Michail na něj vyplázl jazyk a rozběhl se daleko dopředu. Muž si jen vzdychnul.
Netrvalo mu ale dlouho a Míšu dohnal. Tentokrát obléhal stánek s horkými kaštany a slintal si po bundě. Peter se k němu natiskl ze zadu a objal ho kolem pasu. Muž, který prodával tuto vánoční dobrotu se jen zašklebil.
"Chceš ochutnat"?
Mladík jen kývl a nechal se políbit na krk.
Tak mu musel Peter koupit celý kornout. Jakmile ho Michailovi podal ten se na něj vrhnul, jako kdyby týden nejedl.
"Nehltej to tak proboha, bude tě bolet břicho".
"Chceš taky"?

A tak ani Peter neodolal a pár si jich ukradl. Byly opravdu vynikající.
Michail postupně cestou domů ujídal z kornoutu kaštany a o něčem velmi přemýšlel. Petera to jeho zadumání udivilo. Co zase asi chystá za čertovinu?
Když stály před Peterovým bytem mladík se prudce zastavil.
Celou cestu městem musel uvažovat o téhle situaci. Připadal si jako vydržovaná milenka...no spíš milenec. Ale jak můžu být milenec když s ním nespím? Co teda vlastně jsem? Platí za mě jídlo, dokonce mi koupil i teplejší bundu. Proč to všechno dělá? Asi neví co s penězi, nebo ho to prostě baví?

Nechci být vydržovaný, hnusí se mi to.
Právě před Peterovým bytem ho napadl úplně šílený nápad.
Ale on s tím souhlasit nebude, vysměje se mi.
I ve výtahu byl Michail velice zamlklý a to už Peterovi vrtalo hodně hlavou.
Doma se muž svalil do svého milovaného koženého křesla a zaklonil hlavu do opěradla. Byl unavený s toho celovečerního chození. Jen hodil očkem po chlapci, který se opíral o kuchyňskou linku a měl sklopenou hlavu.
"Míšo co se děje"?
"Já...já...měl bych pro tebe návrh".
Peter zaraženě zamrkal a sedl si rovně aby se mu znovu odkrvil mozek. Michail se přemístil naproti na pohovku a studoval ho pohledem. Peter se ani neodvažoval zeptat. "O co jde"?
Michail si kroutil nitky na své košili a přemýšlel, jak s tím na Petera vyrukovat aby ho z toho neranil infarkt.
"Nechci abys mě pořád vydržoval jako svoje zvířátko nebo hračku".
Peterovi se protočili oči a měl co dělat aby se nerozesmál. Ale když viděl na chlapcově tváři smrtelně vážný výraz, raději od smíchu upustil.
"Jak to myslíš? Já tě přece nevydržuji, je to jen přátelská pomoc v nouzi".
Michail ho probodl pohledem a jako kdyby mu viděl až do žaludku.
"Já to takhle nechci"!
Peter si jen povzdechnul. Zase moc přemýšlí. Byl by hezčí kdyby s tím neustálím řešením něčeho nedůležité. Neodvážil se to však říct nahlas, ještě by ho naštval.
"Ale neboj, už jsem vymyslel způsob".
"Počkej teď ti trochu nerozumím".
"Protože nemám práci, nemůžu si sám kupovat jídlo. Nemůžu ti ani dávat na nájem a nechci se sem prostě jen tak vetřít do tvého života a dělat, že je vše OK".
"Ale...".
"Nepřerušuj mě ano". Peter na mladíka koukal s otevřenými ústy. Co tohle zase znamená? Jestli začne mluvit o odchodu tak ho vážně asi přetrhnu.
"Proto jsem vymyslel jak to uděláme".

Dál už Peter nevycházel z úžasu co na něj mladík chrlil. Nestačil u toho ani dýchat.
"Když nemůžu platit penězi budu ti za nájem a jídlo platit jinak".
"A jak proboha"?
" Tenhle byt je velký a celkem zanedbaný. Potřebuješ hospodyni. A proto jsem se rozhodl, že za to že mě tu necháš budu dělat domácí práce a vařit. Stejně ty jsi velmi vytížený a tvoje stravovací návyky jsou hrozné".
Peterovi spadla dolní čelist s bouchnutím o zem. To...to nemyslí vážně. On mi tady vykládá něco o stravovacích návycích? On? Já snad slyším svoji matku. Začíná mě bolet hlava...
Když Michail viděl jeho zděšený pohled, pochopil že to musí vzít rychleji a přikročit k jádru věci.
"Vím že to asi stačit nebude, ale na jídlo bych si mohl vydělat no ne"?
Peter nebyl schopen slova. Takže on mi chce dělat služtičku? No to je i na mě moc. Tak perverzní zase nejsem. Peter se už nadechoval k pořádně rázné odpovědi, kterou by tenhle nápad zadupal do země, ale vypadalo to, že Michail ještě neřekl vše. Proto se rozhodl hrát tuhle divnou hru na vydělávání peněz. "No...no to je hezká představa. A jak chceš platit nájem"?
Nastalo ticho, které přehlušovalo jen tikání hodin.
Michail měl sklopenou hlavu a jen něco špitl. Ale Peter tomu nerozuměl."Prosím"?
"Svým tělem"!