Čekal jsem co bude dál. Bude se na mě zlobit? Nebo si už konečně přestane hrát a začne to brát vážně?
Film skončil a diváci se začali pomalu zvedat. Tma se rozplývala a sál kina zaplavovalo příjemné světlo. Dany na nic nečekal, jakmile bylo rozsvíceno, zvedl se beze slova a zamířil k východu ze sálu. Nepřekvapilo mě to. Tvářil se tak nafoukle, až jsem měl strach že mi venku uletí do oblak jako balonek. Proto jsem se vydal tiše za ním. Přeci jen ho mám hlídat, takže by bylo divné, kdyby jsme se oba domů vrátili odděleně. Nebo by bylo ještě horší kdyby mi to malé zvířátko zmizelo do nějakého pochybného podniku a ztřískalo se.
Ale Dany mě vždy uměl tolik překvapit. Vždy když už jsem vydedukoval co asi udělá, jako kdyby to věděl a otočil vždy o sto osmdesát stupňů. To mě na něm vždycky strašně rozčilovalo.
Proto mě překvapilo že Dany nezamířil k východu z kina, ale opravdu si to namířil přímo na chlapecké záchodky. Až mi vytanul knedlík v krku, když jsem to viděl. Že by mě vzal vážně? Ale proč až teď? A proč potom ta facka? Zase jsem si připadal jak Alenka v říši divů. Ale mé nohy samy zamířily za ním. Možná toho budu litovat, ale jsem odvážný, jdu do jámy lvové.
Dany seděl na mramorové desce u umyvadel a klátil nohama ve vzduchu. Věděl moc dobře, že za ním přijdu. Byl totiž strašně vonící kotleta a já hladový pes. Když ke mě zvednul oči málem jsem se roztekl do malé loužičky, ale přeci jen jsem si říkal, že musím vydržet, že nepodlehnu. Obešel jsem ho a zkontroloval záchodky. Všude bylo prázdno, jako na potvoru. Co se mi to osud snaží naznačit? Přeci jen jsem si pustil vodu a trochu si opláchnul obličej. Dany mě po očku sledoval a asi také vyčkával co udělám.
Ale jeho trpělivost byla v celku mizerná, takže na mě hned vybafnul.
"Nejsem teplej."
Jen mi obočí vylétlo nahoru. Ani jsem tak nějak neměl sílu to komentovat, tak jsem mlčel, zvědav co z něj ještě vypadne za zajímavosti.
Ale dál následovalo jen mlčení. Asi čekal až se vyjádřím. Jak dětinský uměl být.
"Ne?"
"Samozřejmě že ne!"
"A proč mě teda každou chvíli svádíš a dráždíš? Proč mě líbáš? Proč jsi mě nechal abych tě ukojil? Myslím že tohle by si normální heterák nenechal líbit."
Nafoukl se ještě víc a tvářil se strašně rozzlobeně. Mračil se jako bouřkový mrak. Když jsem to spatřil, tak jsem se málem smíchy skácel na zem. Bože on je tak legrační když se mračí. Proč jsem si toho nevšiml dřív? Tiše jsem prskal smíchy, i když jsem věděl že tím situaci ještě zhoršuji. Celý tenhle rozhovor byl postavený na hlavu.
"No protože...protože...mě to baví si s tebou hrát a protože jsem tenkrát měl no...potřebu, nic víc. A navíc...navíc se mi líbí holky."
Byl asi velmi spokojen s tou legrační koktavou odpovědí. Měl jsem chuť ho pomačkat v náručí. Ty jsi ale hlupáček no vážně. Víš o životě a o sexu velké houby, ale přesto se mě snažíš přesvědčit o něčem čemu ani sám nevěříš.
Tolik mi Dany připomínal sebe sama v těch letech. Také jsem se tomu ze začátku bránil a nechtěl být homo. Ale tohle přeci není otázka toho co chci nebo ne. Tohle je prostě příroda. Může to přehlížet, dělat že tu touhu po stejném pohlaví nemá, může se klidně oženit a mít děti až vyroste. Ale nikdy nebude šťastný a jeho život bude prázdný, dokud sám sobě nepřizná tu pravdu.
Mohl bych mu pomoct, ale myslím že bude lepší když si to ujasní sám. Zatím jsem byl tedy odkázán na post pokusného králíka, na kterém si to všechno zkouší. I když mě tahle pozice nevýslovně štvala, nemohl jsem dělat nic víc než...
Chytil jsem ho kolem pasu a přitáhl víc ke kraji desky, abych mohl být blíž. Jen na mě vyjeveně hleděl.
Bylo to poprvé co jsem ho pohladil po tváři. Měl tak jemnou pokožku. Úplně zasněně jsem se ho dotýkal, než jsem si chytil jeho bradu a přitáhl si ho k dlouhému polibku. Nebyl tak dravý jako většina předchozích. Ne, byl přímo až láskyplný. Dal jsem do něj tolik citů, které jsem nebyl schopen vyjádřit slovy, chtěl jsem aby konečně pochopil, že i já mám city a nejsem jen hračka. Chvíli jen třeštil oči, než mi polibek opatrně opětoval. Bylo to nádherné. Cítil jsem se jako kdyby kolem nic neexistovalo. Jen my dva ve velkém vzduchoprázdnu.
Chvíli jsme se zůstali líbat a já se pokoušel polibek prohloubit a prodrat se jazykem do jeho úst. Nic nenamítal. Jen cosi zapípal a omotal mi nohy kolem pasu.
Nevím zda by jsme toho dne na těch záchodkách v kině pokročili někam dál. Ale nebylo to zrovna vhodné místo, to jsem si ještě dokázal uvědomovat. Proto jsem Danyho po tom opojném polibku stáhnul dolů z té desky umyvadel a chytil ho za ruku. Bylo to divné gesto. Ale bylo tak nějak automatické. Vyšli jsme spolu z kina a v tichosti jsme zamířili domů. Líbilo se mi svírat jeho malou packu. Tak hezky hřála. Viděl jsem že Dany tak rozkošně zrudnul a stále upíral zrak na naše ruce či do země. Neměl odvahu se mi podívat do očí.
Chápal jsem ho. Asi jsem mu právě ukázal, že i když si bude stále namlouvat že není na kluky, nestane se to realitou. Ne protože on sám tomu nevěří. Sám dobře ví, že tohle není jen hra. Prozradilo ho to už dávno, tenkrát v té koupelně, ten jeho prosící pohled. Prosil o záchranu a byl tak zranitelný. Tak jako mě dnes prosil, abych neříkal tu pravdu nahlas.
Jeho ruku jsem propustil až těsně u našeho domu. Konečně byl volný, ale stále se mnou držel krok. Nemluvil, což bylo zvláštní. Zvykl jsem si na ty jeho jedovatosti. Jeho mlčení mě tak nějak uklidňovalo. Nekaž tu chvíli, kterou jsme spolu prožili.
Mamka a Viktor se váleli na gauči u nějakého strašně vtipného pořadu. Jen jsem je pozdravili a dali tak najevo že jsme zpět, než jsme se vydali do našeho pokoje. Ne, už to nebyl jen můj pokoj. Byl už dávno nasycen Danyho vůní a jeho přítomností. Svého bratříčka jsem zanechal v pokoji a sám jsem se šel převléknout do koupelny. Neměl jsem chuť o ničem diskutovat. Jak se zdálo ten mimozemský tvor se přeci jen oklepal a opřel se o futra koupelny, aby mě mohl pozorovat. Vycítil jsem jeho pohled. Ale neřekl jsem ani slovo a dál jsem předstíral, že o něm nevím. Ale moje předstírání asi pro něj nebylo dostatečně věrohodné.
Najednou to přišlo, jako blesk z čistého nebe, těch pár slov pročíslo vzduch až se mi zastavilo srdce.
"Vyspi se se mnou".
Mohl jsem předstírat že špatně slyším. Mohl jsem se začít smát a koktat. To by byla přirozená reakce. Ale já nebyl schopný se otočit. Prostě jsem ztuhnul uprostřed pohybu, takže bylo jasné, že jsem tu větu slyšel.
"Co...cože"?
"Slyšel jsi. Vyspi se se mnou"!
Jeho tón byl dost ostrý, nebyla to prosba jako taková, ani rozkaz. Bylo to jen...nevím jak to vyjádřit.
Nezbylo mi nic jiného než se k němu otočit, abych pochopil. Zapálený smaragdový pohled, ten jeho buldočí výraz, který neakceptuje že nemá pravdu.
"Co to meleš? Přeskočilo ti snad"?
"Je to jednoduché. Jenom tak zjistím jestli jsem na kluky. Spi se mnou. Dneska, teď"!
Absurdita v jeho podání neznala mezí. Jen jsem byl schopný mrkat a zaplašit tak všechny ty svůdné obrazy, které se mi vypálily do mozku. Asi si dám sprchu. Ledovou...
"Zbláznil si se? Proč bych to vůbec...jsi můj nevlastní bratr...a vůbec...sereš mě"!
I když jsem měl být já ten starší, ten kdo má navrch, tohle mě naprosto odzbrojilo. Nevěděl jsem co na to říct.
Dany mě permanentně uváděl do stavu šokového vzrušení. Lezlo mi to na nervy. Co si sakra myslí? Že když řekne spi se mnou skočím na něj bez okolků? Ten malej má vážně divnou představu o tom jak to na světě chodí.
Snažil jsem se ho tedy ignorovat.
"Zjišťuj si to s někým jiným". Nevím proč jsem to řekl. Nesnesl bych pomyšlení že...že si Danyho bere někdo jiný než já. Kdyby chodil s holkou nevadilo by mi to tolik, ale tohle...
"Nedělej že nechceš, postaví se ti vždycky když na tebe mrknu. Chci vědět jaké to je".
Rozčiloval mě, cítil jsem že začínám pěnit. Ten jeho nezůčastněný tón. Ale musel jsem zachovat klid. Pochopil jsem o co mu jde. Chce mě naštvat. Ví že když mě rozčílí přestávám se ovládat.
Ale se mnou hošánku manipulovat nebudeš.
"Jdi spát malej, to přejde".
Zalezl jsem do postele a otočil se k němu zády. Poslouchal jsem každý jeho krok. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec Dany přešel ke své posteli. Slyšel jsem šustění látky. Oddychnul jsem si, jelikož jsem usoudil, že už s těma blbostma přestane.
Jak jsem se mýlil. Stále jsem dělal tu samou chybu. Podceňoval jsem ho. A taky jsem na tu chybu měl brzo doplatit.
Možná že kdybych ho třeba k té jeho posteli přivázal pomohlo by to, nebo kdybych si sbalil polštář a peřinu a šel spát třeba do obýváku...
Ale já nic z toho neudělal, protože jsem si připadal v bezpečí. Nepochopil jsem, že sdílím pokoj s jedním harašícím puberťákem, co si usmyslel, že se se mnou vyspí i přes můj nesouhlas.
Pochopil jsem že je něco špatně až už bylo pozdě. Cítil jsem jak se moje peřina hýbe. To by asi neměla. A pak mnou projelo děsivé mražení po celé páteři. Ucítil jsem jeho ruku, jak mi přejela po zádech. Zalapal jsem po dechu. Ne nesmíš se otočit. Dělej že spíš, on přestane, jo přestane určitě.
Ale jak se zdálo ta zrůdička neměla chuť přestat. Po chvíli jsem ucítil i druhou ruku a věděl přesně co chce dělat. Jeho pohyby směřovaly z mého boku a stehna přímo do mého rozkroku. Kousnul jsem se do rtů. To přeci nejde. Celá má bytost křičela ať něco dělám, ať ho proplesknu či jinak zastavím. Sebral jsem odvahu a prudce mu ruce chytil a otočil se k němu. Klečel u mé postele. Ještě nebyla taková tma abych nepoznal...abych jasně neviděl to co jsem si vidět přál. Ten osahávač na sobě nic neměl. Byl nahý. Koukali jsme si do očí. Cítil jsem jeho převahu. Jako by jeho pohled říkal, že mu to dovolím, že mu nemůžu odporovat když to sám chci. Můj pohled vyjadřoval jen zděšení. Ničeho víc jsem nebyl schopen.
"Přestaň, hned"!
Měl to být jasný ultimativní rozkaz. Ale znělo to spíš jako škemrání o život. Nejradši bych si za to naliskal. Flo no ták vzchop se přeci. Nenecháš se tu zneužít tímhle škvrnětem.
Jenže tohle přesvědčování o vzchopení se vzali jisté mé partie smrtelně vážně. Sakra ty ne, ty lehni...
Bylo pozdě. Dany to věděl. Já to věděl. Z nějakého důvodu tedy mé sevření povolilo a Danyho ruce byly zase volné a vrátily se k předchozí činnosti. Co mě konsternovalo bylo to, že ta malá stvůra neuhnula pohledem. Když mi stáhl trenky ucítil jsem jak se jeho malé dlaně třesou. Vzrušilo mě to snad ještě víc. Netušil jsem jestli ví co dělá. Sám jsem byl možná ve skrytu duše zvědavý.
Když jeho malá horká dlaň poprvé přejela můj úd, myslel jsem že to bude moje smrt. Jen jsem zvrátil hlavu a těžce vydechl. Zábrany padly, moje tělo se mu odevzdalo. Dál jsem se nebránil. Nešlo to. Měl pravdu. Sám jsem po tom tolik toužil. Aby se mě dotýkal. Dělal to s velkým citem a velmi pomalu. Člověku by se to zdálo jako mučení. Já se momentálně spíš snažil vytěsnit všechno okolo.
Kousal jsem si rty jen mu nedat najevo, že jsem v sedmém nebi. Jen se neprozradit. Udržet si tu chlapáckou masku. Nedělal nic víc. Jen klečel u mé postele a soustředil se na to mě vydráždit co nejvíce.
Ale nedošlo mu že když to moc přežene...byl příliš nezkušený a proto své pohyby čím dál víc zrychloval, až jsem si připadal že mám penis ve svěráku.
"Do..dost, já..."
Ale dřív než jsem to se syčením stačil vykoktat bylo po všem. Prudce jsem vyvrcholil a Dany se rychle stáhnul. Užíval jsem si ty poslední okamžiky. A když se mé tělo trochu uklidnilo hodil jsem pohled po Danym. Seděl na patách a byl rudý jako mák. Asi nechápal co udělal špatně. Chtěl mě jen vydráždit, abych se s ním vyspal. Ale příliš to přehnal. Odkopal jsem provlhlou peřinu na zem k jeho nohám a natáhl si zpátky trenky. Sotva jsem dýchal. V hlavě mi podivně bušilo.
Zpražil jsem ho pohledem. Rychle se tedy zvedl a zalez k sobě do postele. Přikryl se až po hlavu, takže z jeho peřiny vyčnívalo jen pár pramenů vlasů.
Chudáčku zkazil jsem ti plány? Ne vlastně, zkazil jsi si je sám. Kdybys tak nespěchal... Takže si zase nic nezjistil, jak já tě lituju.
Celou noc jsem nemohl usnout. Cítil jsem stále ty jeho kouzelné ruce. Kdyby jsi jen věděl.
Ale často jsem kontroloval ten kopec pod peřinou na druhé posteli. Ujišťoval jsem se, že je na svém místě, že se zase neplíží nahý po pokoji, či se mě nechystá oblažit další svou přítomností. Ví bůh že by jen u oblažování nezůstalo.
Byla to jedna z nejhorších nocí. Doléhaly na mě pochyby, myslel jsem na mamku a Viktora a v zápětí přišel obraz roztouženého Danyho jak se mi podvoluje a pouští mě do svých útrob. To se nedá vydržet, asi se z toho brzo zblázním. Maminkou pomoc. Já chci pryč. Chci pryč od něj. Za co mě bůh trestá? Já chci sestřičku!
Žádné komentáře:
Okomentovat