Kapitola 10

Ráno po "té" události jsem se rozhodl jednat. Takhle to dál nejde. Věděl jsem to už od začátku. Stále se sebou budu muset bojovat. Má vůle není zrovna nejsilnější a Dany je...bratříček, už si to natluč do hlavy Flo. Ale všechny mé snahy byly marné. Stačil jeden jeho nádherný pohled zelených kukadel a byl se mnou konec.
Dany odjel na nákup s mamkou, byl jsem rád. V kuchyni jsem ještě zastihl Viktora. Odvahu Flo, je na čase se začít chovat jako dospělý a převzít zodpovědnost za své činy.
"Viktore, já...můžu s tebou mluvit"?
Stále mě udivovalo jak si otec se synem nejsou vůbec podobní.
"O co jde"?

Odložil noviny a věnoval mi veškerou svou pozornost. Měl jsem rád tohle přímé jednání, proto jsme si vždy dobře rozuměli.
"Chtěl jsem tě požádat o...no rád bych tě požádal o klíče od toho bytu. Abych si pomalu mohl byt zařídit ještě o prázdninách, jak začne škola už k tomu tolik času nebude. Tedy pokud nemáš nic proti a ta nabídka stále platí".
Vychrlil jsem to všechno. Odpusť mi Viktore, já s tvým synem nemůžu bydlet v jednom domě, nenuť mě k tomu. Nedokážu se ovládat. Chci ho stále víc, už nedokážu myslet na nic jiného.
Viktor mě chvilku pozoroval.
"Myslel jsem si, že jsi pochopil dohodu? Slíbil jsi mě a tvé matce dva měsíce. Utekl zatím jen necelý měsíc Floriane".
"Já vím, ale.."
"Myslel jsem že ty a Dany spolu vycházíte".
Nedokázal jsem odpovědět. Děsila mě ta představa, že jsem průhledný, že to mám natištěno na čele. Ne, vůbec spolu nevycházíme tak jak by jsme měli. A není to jen má vina. Kdyby mě tak přestal provokovat...stále samé kdyby. Ale jak se znám je už pozdě.
Viktor si jen povzdychl. "Promluvím si o tom s tvoji matkou, ano? Mrzí mě že nám nedáš šanci být rodinou, čekal jsem od tebe víc".
Vstal od stolu, vzal si pracovní kufřík a odešel. Bylo mi z toho do breku. Rodina? To slovo pálilo na jazyku jen díky němu. Jak jsem Danyho za to nenáviděl. Že mi boří tu jedinou šanci na rodinu. Ale útěk je jediná možnost.
Filuta se došoural do kuchyně a dělal po mě psí oči. Ještě ty začínej. Nasypal jsem mu plnou misku a rozhodl se že se půjdu projít. Sám.

Ta včerejší noc...přeci jen se mi to tolik líbilo. Chtěl jsem víc. Je marné mu vysvětlovat, že tohle dělat nemůžeme. Prokoukl mě skrz naskrz, jako kdyby měl místo očí rentgen. Copak je to spravedlivé? Jsem rukojmí vlastního chtíče. Strčil jsem ruku do kapsy a nahmatal nějaký papír. Když jsem si ho prohlédnul hned mě trklo co to je. Číslo toho kluka z baru. Chvíli jsem na něj koukal, nevím co mě na pár číslech tak fascinovalo. Spíše se mi v hlavě začal rodit nápad jak se možná zbavím Danyho.
Poslední šance na záchranu. Vytočil jsem to číslo. Na druhém konci se ozval známý hlas. Ještě si vzpomínám jak krásně zněl, když jsme se milovali. Nemusel jsem říkat kdo jsem, myslím že mě také poznal po hlase.
"Chci tě vidět".
"Nepovídej, to ti to ale trvalo, kroutil jsem se nudou".
"Kde"?
"Cukrárna na náměstí, ta nová, budu tam čekat".
Nebylo potřeba více slov. Zavěsil jsem a vyrazil k cukrárně.
Dorazil jsem tam pěšky za hodinu. Nespěchal jsem, jen ať si počká.
Viděl jsem ho sedět až v zadu, cpal se nějakou roládou. Zamával na mě lžičkou a já k němu vyrazil.
"Rád tě zase vidím".
Usmíval se, tak přítulně. Nelíbilo se mi to.
"Posledně jsem se zapomněl představit mám ten pocit. Jsem Ben".
Podal mi ruku přes stůl a dál na mě házel zvědavé pohledy. Ruku jsem pevně stiskl.
"Florian, prostě Flo".
Cumlal lžičku tak až mi z toho vyschlo v krku. Objednal jsem si čaj. Chvíli jsme na sebe jen koukali.
"Takže si to chceš zopakovat? U mě nebo u tebe"?
Jde na to rychle. Bez zábran. Vždyť je to tak jednoduché. Proč ne. Pokrčil jsem rameny. "Třeba u tebe".
Asi tuhle odpověď čekal. Kývl a dojedl roládu.
"Ale potřeboval bych ještě něco jiného". Pozoroval jsem jak zareaguje. Podepřel si bradu a čekal co na něj vybalím. Nevysvětloval jsem mu nijak moc situaci. Prostě jsem mu navykládal, že se potřebuju zbavit bývalého přítele, takže potřebuju...
"Aby žárlil"?
"Ne, aby pochopil že nejsem k mání".
"Takže ho chceš nasrat? To by mohla být sranda. Jdu do toho, já jsem pro každou špatnost".
Udivilo mě, jak rychle souhlasil. Ale zvolil jsem tuhle cestu. Možná když Dany pochopí že kvůli němu se svět nezastaví, donutím ho s těmi útoky přestat.
Jestli to bude fungovat to netuším. Ale Ben je dobrý společník, tak proč ne?
Já využiji jeho a on mě, jak snadné.

Chvíli jsme ještě seděli v té cukrárně, než jsme se vydali k němu. Bydlel jen kousek. Cestou se mě ptal jak si tu hru představuji. Sám jsem nevěděl, byl to momentální nápad, takže jsem to neměl nijak promyšlené. Chvíli nad tím přemýšlel, než vykouzlil dost strašidelný úsměv.

Sdělil mi svůj plán a já jsem nestačil valit oči. Proboha, tohle znělo nebezpečně. Ale hodlal jsem riskovat všechno, jen abych se Danyho nějakým způsobem zbavil. Souhlasil jsem tedy.
V pátek odjížděla mamka s Viktorem představit se Viktorově rodině. Já pozván nebyl, a Dany se vykroutil když dělal na smrt nemocného, k babičce se mu vůbec nechtělo. Být s ním sám celý den a noc v prázdném domě...tak nějak jsem tušil, že se těch svých pokusů nevzdá. A tohle byla velká chvíle.
Je na čase mu to zatrhnout. Pozval jsem Bena ten den k nám. Souhlasil. Bylo to riskantní, ani toho kluka neznám, ale to mi nebránilo si to s ním rozdat v klubu na záchodcích. Morálka šla stranou.
Už jsem asi hodně zoufalý.

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

Došli jsme až k staře vypadajícímu domu ve čtvrti kde chcípnul pes. Vypadalo to tu trochu no...neesteticky. Rozhlížel jsem se kolem a Ben si mě prohlížel. Cestou jsme moc nemluvili.
"Líbí se ti kanálová čtvrť"?
Rozesmál se tomu a já hned pochopil, že se tu moc nevyjímám a můj pohled je značně skeptický. Byl jsem zvyklý na zahradu, na zelenou trávu, na stromy...tady byl jen asfalt, beton a pouliční sprejerské výtvory na každém centimetru zdí. Kanálová čtvrť plná nelegálních přistěhovalců, nekalých živlů, jak by řekla mamka, a chudší části obyvatelstva.
"No moc hezká". Ucedil jsem mezi zuby. Asi se mu to zdálo zábavné, rozesmál se na celé kolo. Jeho smích byl velice rajcovní. Ne jako ten Danyho, nevinný a šibalský. Ben si nemusel hrát na neviňátko, co chtěl to si vzal a tečka. Možná to mi na něm imponovalo.
"Zevnitř to vypadá vážně o trochu líp".
Jestli jsem mu věřil? Ani ne. Ale nezáleželo na tom. Dotáhl mě až k výtahu, do kterého mě nastrkal přes mou značnou obranu. Moje argumenty o tom, že ta věc je nebezpečná a ještě z minulého století, byly ale umlčeny jeho jazykem, který mi nacpal snad až do krku. Trochu jsem se překvapením zakuckal, ale dál jsem neodporoval a polibky mu stejně chtivě oplácel. Když jsem ucítil jak mi koleno tlačí do rozkroku, tiše jsem syknul. Jeho vášeň byla tak nakažlivá.
Šel na to rychle. Žádné zdržování, žádná předehra, někdo kdysi řekl, že v jednoduchosti je síla. Musím uznat měl pravdu.
Vyjeli jsme asi jen do druhého patra, nějak jsem je zapomněl při té jazykové akrobacii počítat. Sotva jsem popadl dech už jsem byl táhnut k nějakým dveřím.
Někdo by mu měl vysvětlit co to znamená pauza na dýchání. Ještě teď mě brněly rty.
Vpustil mě do malého jednopokojového bytu. Moc toho tam nebylo. Jedna široká matrace na zemi, nějaký vařič, který zažil Františka Josefa, rádio, pár domácích spotřebičů ze třetí ruky. Hodně chudobný příbytek. Ben mi do něj příliš nepasoval. Oblékal se velmi moderně a sexy. Celkem mě to překvapilo.
Chvíli sledoval můj pohled a pak jen pokrčil rameny.
"No možná jsem lhal. Ale většinou své noci tady netrávím".
Upoutalo mě to. Věděl jsem co rád dělal, střídal muže jednoho po druhém. Slyšel jsem, že si ho i někdo prý vydržuje. O milence asi nemá nouzi z tou hezkou tvářičkou. Stále jsem uvažoval zda ho můžu nazvat prostitutem. To slovo samo o sobě mi bylo odporné. Ale Ben nevypadal jako...
Neměl jsem čas to řešit. Přitiskl se ke mě a začal mi rukou jezdit po kalhotách. Vzrušilo mě to, nepopírám.
"Udělej si pohodlí, nebo ti ho mám udělat já"?
Další jeho zvonivý smích, zježily se mi chlupy na zátylku. Rozepínal mi kalhoty, pomalu a dráždivě. Užíval jsem si každý dotyk. Ale stejně jsem to musel zkazit.
"Proč já"?
"Líbíš se mi, je na tom něco špatného"?
"Chceš abych ti za to zaplatil"?
Uraženě se odtáhl. Zlobil se snad? Bylo to nemístné, měl jsem mlčet, ale někdy prostě slova samy lezou z pusy, aniž bych je ovládal.
Obrátil se ke mě zády. "Nejsem to co si myslíš".
"Omlouvám se nic mi do toho není".
Jen zakroutil hlavou. "Říkají mi tak všichni. Ale mýlí se. Beru sice za své tělo peníze, ale jen od těch od kterých chci, kteří si to můžou dovolit a kteří za to platit chtějí".
Nebudu tvrdit že jsem tomu rozuměl. Ale věřil jsem mu. Proto jsem mu to jen odkýval a přitáhl ho k sobě.
"S tebou jsem protože chci".
Shodil mě na tu velkou matraci. Byla opravdu příjemně měkká a já jsem se tam rozvalil. Chtěl abych se díval jak se svléká. Nic jsem nenamítal. Užíval jsem si ten pohled. Nesnažil jsem se ho dotýkat, tak nějak jsem tušil, že to ještě nechce. Když si stáhnul i boxerky, klekl si nade mě a začal mě líbat. Přetáhl mi tričko přes hlavu a polibky poséval i moji hruď. Líbilo se mi být zase pro změnu opečovávaný. Nemuset se tomu bránit. I když se mi občas místo světle hnědých vlasů promítla blonďatá kštice. Vždy mě to trochu vyděsilo a vyvedlo z míry. Myslím že to poznal. Sem tam své laskání zastavil, aby na mě pohlédl proč jsem najednou napnul všechny svaly, co dělá špatně. Nemohl to pochopit. A mě se nechtělo to vysvětlovat.
Když mi vjel rukou do kalhot a začal mě dráždit rukou přes trenky, skoro jsem si spolknul jazyk, jak jsem se snažil nesténat. Chvilku si se mnou pohrával a pak mi prudce stáhnul zbytek oblečení a sklonil se ke hře jazykem na mém údu. Jen jsem pevně zatnul nehty do matrace a snažil se mu vycházet vstříc.
"Jsi ty ale nedočkavý".
"Mlč a udělej mě konečně".
Jeho smích mi vibroval až v žaludku, když mě pohltil ústy a začal sát. To bylo na mé roztoužené tělo příliš. I když jsem se tomu snažil bránit a oddálit to, vyvrcholil jsem mu přímo do úst.
Zavřel jsem oči, nechtěl jsem nic vidět ani slyšet, jen si užít ten slastný okamžik.
"Dany"...

Trochu jsem zavzdychal a ani si neuvědomil, že svého brášku volám. Pravidlo číslo jedna, nikdy si nepleťte jména svých milenců v posteli. A já tohle pravidlo nevědomky porušil. Dostal jsem pořádný pohlavek, až se mi zatemnilo. Přede mnou klečel bůh pomsty a ještě si olizoval rty od mého semene. Celý jsem zrudnul, když jsem si uvědomil proč mě proplesknul.
"Promiň".
Chvíli se na mě mračil než mi zapíchl prst do hrudi.
"To je ten tvůj přítelíček? Musí být asi hodně dobrej když ho voláš zrovna v té nejlepší chvíli".
"Uklouzlo mi to".
Pokrčil rameny, nijak se na mě nezlobil. Byl jsem rád. Jen trochu posmutněl. Mrzelo mě to. Ale nevěděl jsem jak to napravit.
"Lhal jsem. Není můj bývalý, je to...můj nevlastní bratr".
Ben se na mě prudce otočil a sondoval mě pohledem. Připadal jsem si jako pod mikroskopem. Hned vzápětí se ale rozesmál a složil se nahý hned vedle mě. Stále se smál.
"Není to vtipné".
"To si děláš prdel? Přefiknout bráchu, ty se nezdáš no vážně. Takovej slušňáček..."
"Nikoho jsem nepřefikával, tak se zklidni. A navíc to není moje vina, to on si začal".
To jsem asi neměl říkat. Vyvolalo to u Bena až skoro křeče.
"Tak proto....proto si chtěl po mě...proboha, no tohle je teda bomba".
"Jsem rád že se bavíš". Nakvašeně jsem si začal natahovat spodky. Ale Benův smích přešel rychle a tak mě zastavil.
"No ale moment, kam si myslíš že jdeš? A já jsem vosk nebo co"?
Ukázal na své stále vzrušené mužství, které se tyčilo pyšně z jeho rozkroku a přejel si po něm dlaní.
"To se mám udělat sám"?
Tomu už jsme se rozesmáli oba.

Samozřejmě že jsem Benovi od tohoto "problému" pomohl rukou. Neměl jsem chuť se s ním milovat. Ani on to nechtěl. Jen tahle rychlovka. Přemlouval mě ať zůstanu u něj ještě chvíli. A já o tom vážně přemýšlel. Ale nakonec jsem tomu pokušení odolal. Slíbil jsem mu že zavolám. Jeho pohled jako by říkal vše. Nevěřil mi. Ale já říkal tentokrát pravdu.
Oblékl jsem se a Ben mě odprovodil až ke dveřím. Rozloučil se se mnou vášnivým polibkem, po kterém jsem málem schody bral po hlavě, výtah už jsem raději znovu neriskoval, kdo ví...
Pak jsem zamířil domů.