Kapitola 11

Vůbec se mi nechtělo vracet domů. Ale to není čemu se divit. Poslední dny jsem se prostě nevracel rád. Filuta na mě skočil hned ve dveřích a žádal ochranu před běsnící saní, naši drahou matinkou, která létala po celém bytě a hledala nějaký dárek pro tchýni, protože ho zapomněla koupit. Z nějakého důvodu to Dany celé pozoroval celkem bez emocí a znuděně. Povedlo se mi tiše se vytratit do pokoje...tedy jsem aspoň myslel.
Shodil jsem ze sebe oblečení a zamířil do sprchy.

Bylo to příjemné osvěžení, ale měl bych se naučit jednu věc....zavírat dveře. No jo celých 19 let žiju sám a mamka vždycky jako slušně vychovaná žena klepe, když vstupuje do pánského brlohu. Ale byl tu někdo, kdo se s klepáním neobtěžoval. Neslyšel jsem zavrzat dveře, zrovna jsem měl hlavu pod proudem vody. Až záhy jsem si povšimnul přes sklo sprchového koutu, které bylo sice mléčné, ale i tak jsem viděl obrys malé postavy.
To si snad dělá srandu ten rektální alpinista, on prostě vleze všude.
"Vypadni"!
"A co když se mi nechce"?
Zabte ho někdo prosím, nebo to bude bratrovražda. Rozhodl jsem se ho tedy ignorovat a ještě jsem si vychutnával vzpomínky na Benův hbitý jazyk. Jaká slast.
A jak jsem byl tak v zasněném vzrušeném stavu namačkalo se něco obličejem na sklo sprchy. Teda tak jsem se leknul, že jsem málem vypísknul jako slečinka.
"Hele bráško, nechceš umýt záda"?
"Táhni k čertu jsem ti řekl".
"No tak ne".
Rozesmál se a já uslyšel nějaké šustění. Co to tam provádí? Ale odešel, dokonce za sebou zavřel i dveře. Neuvěřitelné. Tak málo stačilo, abych se ho zbavil? Možná že jsem se neměl tak přeceňovat....
Když jsem vylezl ze sprchy ručníky byly pryč. Všechny prosím a do jednoho. Zaklel jsem tak, že bych podle maminky za to šel rovnou do pekla. Tak on si chce hrát?
Vpochodoval jsem tedy nahý do pokoje. Ručníky ležely na posteli a Dany taky. Propaloval mě svůdným pohledem a kochal se mým tělem.
"Moc vtipné opravdu, to neumíš nic ubožejšího? Kup si vibrátor a strč si ho do zadku".
Asi jsem to přehnal. Ta potvůrka nejdřív zbledla a pak zrudla jako pole vlčího máku. Řekl bych, že si asi ukousnul jazyk a mrštil po mě ručníkem. Měl jsem z toho radost. Konečně byl souboj trochu vyrovnaný. Dva:dva skrčku. Konečné vítězství.
Musel jsem si zatleskat. Použil jsem jeho vlastní zbraň a to se mu nelíbilo. Viděl jsem jak se kroutí jako žížala na háčku. A z posledním záškubem těla zaútočil.
"A ty mi svůj nepučíš? Já ho vrátím...".
Rozesmál jsem se. Máš to marný hochu. "Žádný nevedu víš...já mám na to lidi".
Tak tři dva...vedu hurá. Jeho výraz bych si chtěl provždy zapamatovat. To překvapené udivení. Jak já bych mohl někoho mít...ta žárlivost jenž se mu odrážela v očích. Jsi vážně roztomilý.

Raději jsem odešel z pokoje, zase jsem měl potřebu ho mačkat a tulit jako plyšáka.
A tak jsem jednal instinktivně. Zavolal jsem Benovi. Byl překvapen z mého telefonátu, opravdu ho nečekal.
"Co takhle zítra v pět? Trefíš sem"?
"Půjdu po bílých laťkových plotech neměj strach".
"Zatím si vezmu pás cudnosti".
"Jistě má nevěsto".
Nevšiml jsem si že můj rozhovor z Benem vyslechl nezvaný šmírák v podobě mého brášky. Až když jsem uslyšel jak zapackl o zahradní hadici, nemehlo jedno...
"Budu se těšit broučku, už jsem na tebe nadrženej".
Ben se rozesmál.
"Ale tak ono to má uši všude"?
"Ano přesně tak".
Ještě chvilku vyzvídal než se rozloučil. Ani jsem se ho nezeptal co vlastně dělá když s nikým nesouloží. Pracuje snad? Nebo studuje? A je to tak důležité? Nebral jsem ho jako partnera, ne jen jako kamaráda na sex. Kruté, ale pravdivé. Moje srdce už patřilo někomu jinému.
"Nekopej do té hadice ty nemehlo, mamka tě zaškrtí".
"S kým si to mluvil"?

Schoval jsem mobil do kapsy a jen se usmál. Ono to vážně funguje, on žárlí.
"Co tě to tak zajímá"?
Ode dneška má novou přezdívku. Soptík. Ano dokonale mu padne. Soptil tak že by se i velké světové sopky mohly stydět. A krásně se zamotal do hadice, takže stačil mžik a už jsem ho měl v náručí....smích mě okamžitě přešel.
Díval se na mě tím svým nevinným pohledem a mě se podlamovala kolena. Hele kam zmizela má nadvláda? Má sebejistota a výsměch?
Jako kdyby všechny živé keře a stromy na zahradě skandovaly jedno slovo: "POLÍBIT,POLÍBIT".
A nedalo se odolat. Prostě jsem se mu přisál na rty. Rodiče nerodiče, zahrada nezahrada....zatemnil se mi mozek. Dravě jsem ho líbal a cpal se mu jazykem do úst. Jen něco zakňučel a poddal se mi. Tak krásný, tak vláčný...zešílím z tebe. Sjel jsem mu rukama po zadečku a pevně zmáčkl. Trochu nadskočil, ale nic nenamítal. Jak já ho chtěl.
Bylo to ale jen o fous....
Někde vzadu za pozadím tohoto divokého chtíče, jsem slyšel bouchnout dveře, ještě mi chvíli trvalo než jsem se odtrhnul od těch sladkých rtíků.
A právě včas. Mamka na nás vyběhla z domu. Když nás viděla trochu se zastavila. Já se snažil nedýchat jak po maratónu a stále jsem držel Danyho u sebe. Až pozdě jsem si uvědomil jak to asi vypadá.
"To...tohle tele neumí chodit, málem vyrval hadici".
Rychle jsem ustoupil a Dany si konečně vymotal nohy a rozběhl se dál do zahrady. Maminko proboha netvař se tak...řekni že si nic neviděla. Prosil jsem ji očima. Její výraz mě děsil. Když jsem přišel blíž nakonec se trochu pousmála.
"Já vím, nechala jsem ji včera vytaženou, Dany by měl dávat pozor".
To teda měl. Zaplul jsem do domu a zahvízdal na Filuta. "Starý brachu jdeme venčit"

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"A buďte tady hodní. Jídlo máte v troubě. Vrátíme se zítra kolem poledne. Takže doufám, že dům bude stát".
Mamka se rozesmála a chtěla nás líbnout na tváře, oba dva jsme se úspěšně vyhnuli, což způsobilo veselí. Viktor už troubil a čekal u auta. No jo, moje mamina se vypravuje hodinu, měl jsem mu to asi říct zavčasu.
"Neboj mami, jsme už velcí".
Odešla a dům osaměl. Připadal mi bez ní takový prázdný. Zamával jsem jim ze zahrady a popřál šťastnou cestu. Dany se dál loučení neúčastnil a kamsi se vytratil.
Maminkou doufám, že ho za tvé přítomnosti nezaškrtím či něco horšího.
V klidu jsem se naobědval a o mého malého brášku nejevil zájem. Párkrát se mihnul v kuchyni, pak jsem ho slyšel hrát si s Filutem. Tak že by přece dal pokoj? Nebo je to jen klid před bouří? Sledoval jsem ho jak se s mým pejskem v obýváku přetahuje o švihadlo. Byli vážně oba roztomilí. Bohužel je Filuta věčný tahoun, takže Dany neměl šanci vyhrát.
Opřel jsem se o dveře a tiše sledoval tu radostnou chvilku jako vystřiženou z nějakého katalogu. Na rtech mi pohrával úsměv, do doby než si mě Dany všiml. Pak bylo zle.
Nevím jak tohle Filutu naučil. Ale povedlo se jim tajně omotat švihadlo kolem mých nohoudřív, než jsem stačil reagovat, takže jsem do pár vteřin skončil na zemi s velkým rachotem. Nejdřív na mě skočil můj pejsek, že mě poskáče, tak jsem se začal smát, ale když ho Dany odehnal a skočil na mě sám, vyschlo mi v krku. Obkročmo si mi sednul na stehna a svůdně po mě pomrkával. Moje dušička se scvrkla do malého klubíčka, smích mě přešel.
"Tak přeci jsem tě dostal na lopatky".
"Jo ale použil jsi k tomu nepovolené prostředky. Přispění psa se nepočítá".
Chtěl jsem se zvednout, že ho ze sebe sklepu, ale chyba lávky. Těch pár kilo co tahle příšerka vážila se rozhodlo protestovat.
"Co je brácho? Už se nebavíš"?
Jeho smích se mi zaryl pod kůži jako tisíc jehliček. A co teprve když se sklonil a začal mě hned vášnivě líbat. Vyjeveně jsem vykulil oči a snažil se vyprostit. On si snad ze mě dělá srandu. Ale má snaha o vyproštění netrvala dlouho, stačilo abych ucítil jeho jazyk a pevněji ho sevřel kolem boků. Slyšel jsem jak tiše vydechl. Bylo to tak rychlé, že jsem si ani neuvědomil, že ho také líbám. Od pomalého dráždivého svádění, co na mě praktikoval minulé dny, přešel Dany na nový způsob mučení, ulíbat mě k smrti. A já se nebránil.
Ucítil jsem jak mi zajel rukou pod tričko na břiše. Nechápal jsem kde k tomuhle bere odvahu. I když se mi tahle pozice na tvrdém koberci moc nezamlouvala a i když Filuta seděl hned vedle nás a divně se tvářil...
"Pře...přestaň"!

"Proč? Líbí se ti to ne"?
Jak se zdálo neměl v úmyslu mě pustit a pošoupl se po mých stehnech více nahoru, zrovna do míst, které byly tvrdší než podlaha pod námi. Tiše jsem zaklel, ale pokračoval v líbání a osahávání jeho pozadí, které mě tolik vábilo. Nevím jak dlouho jsme tam spolu leželi. Přišel jsem o tričko a Dany o pár knoflíků na košili. Moc jsem je nešetřil. Nesnáším knoflíky, tak strašně zdržujou.
Něco jsem ucítil v kapse vibrovat. Teď ne kruci...můj mobil?
Zahrabal jsem v kapse a Dany se tomu rozesmál, musel jsem ho odstavit a shodit na zem, než jsem hovor zvedl.
Sotva jsem popadal dech.
"Kam chvátáš"?
Ten známý sexy smích a mě to došlo. Zase jsem měl zatemnění mozku.
"Já ni...nikam. Kde jsi"?
Trochu prudce jsem vyjel. Na druhém konci bylo chvíli ticho.
"Sleduju laťkové ploty a jinak, snad někde poblíž".
Další smích. Proboha Bene, zachraň mě, nebo bude pozdě. I když jsem chtěl po něm záchranu, bojoval jsem s pocitem ten telefon položit a vrhnout se na tu malou svůdnou bestii.
Rychle jsem Benovi nadiktoval číslo domu a položil to. Vzal jsem si svoje tričko, co se válelo na zemi když mě Dany chytil za ruku.
"Kdo to byl"?
Vypadal tak krásně, ten jeho navztekaný výraz, ke kterému vůbec nepasovaly ty napuchlé k zulíbání krásné rtíky. Odehnal jsem ho a cítil jsem se tak podle, až mi bylo zle. Nechtěl jsem přestat. Kdyby Ben nezavolal asi by se to stalo. Asi bych se s ním vážně miloval.
Nechal jsem ho v obýváku na zemi, ještě jsem zaslechl jak po mě něco švihnul, bylo to to švihadlo.
Vyběhl jsem před dům a na konci ulice uviděl známou postavu. Tak jsem se k němu rozběhl. Se smíchem mě sledoval.
"No teda, takhle kvůli mě už dlouho nikdo nechvátal".
"Jdeš pozdě sakra".
"Nemusíš se hned tak vztekat, měl jsem ještě práci".
No dobře, to uvítání nebylo zrovna nejlepší. Ben mě chvilku sondoval pohledem, než se přitáhl a prudce mi strčil ruku do rozkroku. Tak mě to překvapilo, že jsem ucuknul.
A on se jen rozesmál.
"Co děláš"?
"Coby? Vidím že potřebuješ uvolnění".
"Nemel blbosti".

Měl jsem pocit, že to ví. To co jsme vyváděli s Danym.
Přivedl jsem ho domů a usadil ho v kuchyni, chtěl si dát čaj. Dany se objevil asi hned jak uslyšel hlasy. Vyjeveně zůstal stát ve dveřích a mě zatrnulo.
"Tak tohle je ten tvůj rozkošný bráška"?
Viděl jsem jak ho Ben sjíždí pohledem. Nemáš právo se na něj tak dívat. Sevřel jsem prudce hrnek.
"A ty seš jako kdo"?
"Tak ono to má i ostrý jazyk, to je teda objev Flo".
Mlčel jsem. Takhle jsem si to nepředstavoval. Ben vstal od stolu a přešel ke mě, než mě demonstrativně políbil, div mě nepřetáhl přes kuchyňskou linku.
"Jsem milenec tvého bratra, to dá rozum ne? Běž tahat kačera a neruš nás".
Ten Danyho pohled jen tak nezapomenu. Nejdřív se přes jeho tvář přehnalo nefalšované překvapení, pak zlost smíšená možná se žárlivostí a dál...dál už jsem jeho pocity nedokázal identifikovat, protože mi výhled zastínil Ben, když mě začal znovu líbat a tlačit mě na linku. Nebylo to jako s Danym, tohle byly spíš vynucené polibky, spíše znásilňování mých rtů. Chtěl jsem ho odstrčit, ale nedokázal jsem to. Když jsem se po chvíli znovu podíval ke dveřím Dany tam nebyl. Prásknul dveřmi a utekl ven. Konečně jsem Bena odstrčil a chtěl běžet za bráškou....
Jenže mě Ben chytil za ruku. A že měl tedy sílu, která jeho tělu neodpovídala.
"Ne...to není dobrý nápad".
"Pusť mě sakra"!
"Floriane proč jsi mě pozval? Chtěl jsi ode mě abych ti pomohl ne? Abych tě ho zbavil. A to dělám".
Takhle jsem si to ale nepředstavoval. Tohle jsem nechtěl.