Kapitola 12

Zbavit se konečně Danyho, ale ne mu ublížit. Jak vidno můj plán měl víc děr než ementál. Praštil jsem vzteky do stolu. Zuřil jsem, na sebe, na něj, na Bena, zuřil jsem na všechno co se poslední měsíc stalo.
"Té touhy se jde zbavit jen jedním způsobem a ty to víš".
"Mlč proboha, nic o tom nevíš".
"Ne? Viděl jsem jak se na něj díváš, jsi do něj zamilovaný co? S tím ti bohužel nepomůžu, můžeš šukat s kým chceš, ale to na tom faktu nic nezmění".
Jeho ostrá slova se mi vpálila do mysli. Mýlil jsem se. Ben to chápal moc dobře.
"Co mám dělat"?
"Máš dvě možnosti, buď se s ním vyspíš, což buď ten chtíč zabije nebo ho posílí, to je dost riskantní. Nebo..."
"Nebo"?
"Nebo odejdeš a přetrháš s ním kontakty, což jelikož je to tvůj bratr asi dost dobře nepůjde".
Tak to mi vážně pomohlo. Tohle jsem věděl už dávno. Proč jsem se jen snažil mezi těmi možnostmi vybruslit a najít zlatou střední cestu? Jsem hlupák, nic víc. Nemůžu mít všechno, proč to nedokážu pochopit. Buď budu mít Danyho nebo rodinu, obojí nezvládnu.
"Jsi fajn kluk Flo a tyhle trable ti fakt nezávidím. Až budeš někdy sám a budeš chtít společnost, mé číslo znáš".
Další komu jsem ublížil? Ben odešel a já zůstal sám. Sám se svým hříchem, se svým svědomím.

Seděl jsem v kuchyni ještě dlouho, než mi došlo že se Dany nevrací. Dostal jsem o něj strach a tak jsem vyrazil ho hledat. Ve městě se ještě moc nevyzná, tak nebylo těžké ho najít. Navíc mám asi v tomhle nějaký šestý smysl. Našel jsem ho na cvičáku, kam jsem ho tenkrát vzal. Rozpršelo se a on se krčil pod kusem stříšky, nevzal si ani bundu.
Došel jsem až k němu a viděl jak si rychle utřel oči od slz. Neptal jsem se na dovolení, prostě jsem si sednul hned vedle. Byl jsem mokrý snad až na kost a byla mi zima, ale to nebylo podstatné.
"Musíme si promluvit".
Mlčel, žádné rádoby sarkastické narážky? Žádný vztek, nic takového. Jen tiše seděl vedle a objímal si kolena. Měl jsem chuť mu říct, že všechno bude zase dobré i kdybych měl lhát. Ale věřil by mi?
Dlouho jsem zvažoval svá slova, aby mu ještě víc neublížila.
"Vyhrál jsi. Odejdu z domu, nemůžu s tebou bydlet, sám vidíš kam to vede".
Mluvil jsem chladně a nezúčastněně, ale přitom mi srdce pukalo žalem.
"Jsi můj bratr, to co děláme není správné. Ale nedokážu se ovládat. Proto bude lepší když se nebudeme dál vídat".
Přál jsem si, aby něco řekl, aby mě zastavil, nevím co jsem čekal. Dočkal jsem se však jenom ticha a zvuků dešťových kapek, dopadajících na stříšku. Znělo to jako pláč.
Ucítil jsem jak se třese. Přehodil jsem přes něj moji bundu, i když byla mokrá, aspoň něco. Zachumlal se do ni až po bradu a něco zamumlal. Nerozuměl jsem a tak jsem se na něj tázavě podíval. Bohužel svá slova neopakoval, kdyby ano...možná by to změnilo můj názor, možná bych...věci se však nikdy nedějí podle plánu.
Po chvíli jsem se zvedl a taky ho postavil. Nebránil se. Vydali jsme se domů. Zima byla lezavá a kapky deště mě ubíjely. I mé srdce plakalo. Odpusť mi tohle všechno, musím se tě vzdát pro tvé dobro, pro dobro rodiny. Tolik tě toužím svírat v náručí a ochraňovat, ale nemohu.
Mlčky šel dva kroky za mnou, jako spráskaný pes, který se ocitl v pánově nemilosti. Ještě víc tak prohluboval ve mě pocit viny.
Došli jsme až domů a já se hned vydal do pokoje. I nadále mě následoval.
"Sundej si ty mokré hadry než prochladneš".
Ani jsem si neuvědomil, že to nebylo zrovna vhodné. Prostě bratrský reflex převládl před strachem z jeho blízkosti. Poslechl mě, doslova. Svlékl si všechno oblečení a zůstal stát za mými zády, jako by čekal na ortel. I já si svlékl mokré tričko i kalhoty a chtěl jsem si vytáhnout nové, ale jakmile jsem se otočil, jako kdyby se mi to vypařilo z mysli.
Viděl jsem ho tam stát, v tom chladnu nahého. Nemohl jsem odolat. Prostě jsem ho prudce objal a přitiskl k sobě.
"Vyspi se se mnou".
"Už zase začínáš"?
Proč jsem to nedokázal pochopit dřív? Byl jsem takový hlupák? Až teď, když jsem ho k sobě tiskl a cítil jak se třese mi to došlo. Celou dobu se snažil o to co já. Zbavit se té touhy a v klidu žít. Proto stále chtěl, abych s ním spal. Nebyla to hra, jak jsem si celou dobu myslel. Byla to prosba o pomoc. A já ji neslyšel, naschvál přehlížel.
Už to všechno chápu Dany.
"Dobře".
Přeci jen to bylo tak snadné. Dotlačil jsem ho k posteli. Není cesty zpět. Naše poslední noc ...bude patřit jen tobě. A on to věděl. Po tvářích mu tekly slzy. Oba jsme věděli, že tohle je loučení.

 -----------------------------------------------------------------------------------------

Mé tělo po něm tolik toužilo. Byl tak krásný a klepal se zimou. Až mi ho bylo líto. Chtěl jsem ho zahřát svým teplem, ale byť jsem se snažil sebevíc třást se nepřestal. Když jsem ho uložil na postel a začal líbat, vášnivě mi odpovídal. Bylo to tak bláznivé a divoké. Oba jsme se po těch týdnech prostě rozhodli přestat chodit kolem horké kaše. Jeho rty byly jakou zvoucí pozvánka do neznámého kraje. A já ho chtěl objevit, každý milimetr.
Jeho sténání bylo jako rajská hudba andělů...ano, prostě jsem byl mimo. Konečně jsem ho měl.
Postel zaskřípala když jsem si nad něj klekl a zkoumal jeho kůži polibky. Trochu se nedočkavě vrtěl, ale když jsem sjel polibky i do jeho klína, najednou bylo robové ticho. Cítil jsem jen záchvěvy jeho svalů a taky pulsování jeho údu. Kousal si rty, jen aby nesténal příliš hlasitě. To mě dohánělo k šílenství. Chci to slyšet, chci vědět, že se ti to líbí. Neochuzuj mě o ten krásný požitek. Není nikdo kdo by nás mohl slyšet. Chvíli jsem si pohrával s jeho údem, bral ho do úst a pak zase nechával na chladném vzduchu, tohoto deštivého odpoledne. Věděl jsem, že musím být opatrný, Dany toho dráždění nesnesl moc najednou a já nechtěl skončit dřív než jsem začal.
Když už jsem cítil, že se jeho svaly napínají a jeho ruka v mých vlasech zesílila stisk, přestal jsem.
Zpražil mě dosti krvelačným pohledem a já se jen rozesmál.
"Trpělivost, nikam nespěcháme".
Jen něco vztekle zamumlal a zajel mi rukou pod spodní prádlo. To bylo vcelku podlé, protože i já cítil, že už se dlouho neudržím. Tolik jsem po něm toužil až to bolelo. Zalapal jsem prudce po dechu, ty jeho malé hbité prstíky mě doháněly k šílenství, zvlášť když se rozhodl hrát na mě svoji nevinou hru. Děsivá kombinace. Rychle jsem se natáhnul přes jeho tělo ke stolku, naše údy se o sebe třely a Dany se snažil co nejvíc se ke mě tisknout. Vrahu malý šeredný. Přeci jen jsem ho musel na chvíli odstavit a dát si pauzu, už jsem viděl hvězdičky před očima. Jeho nevrlé zavrčení mě natolik pobavilo, že jsem zapomněl co jsem to v šuplíku chtěl a začal ho líbat. Až když jsem ze sebe sundal spodní prádlo a mé prsty si konečně našli cestičku k Danyho otvůrku došlo mi to.
Jeho nechápavý pohled mě přímo propaloval, jako by v něm svítila otázka proč jsem přestal. Už vím co jsem to hledal.
Vytáhl jsem z šuplíku dobře ukrytý lubrikant. Dany si to chvíli prohlížel než pochopil k čemu to je. Zrudnul jako rajčátko s úpalem a já měl pocit, že ho láskou umačkám. Musel jsem se hodně ovládat. Zničíš mě vážně, budeš má smrt. Ale jestli zemřít tak v tvém těle.
Jemně jsem vmasíroval lubrikant do Danyho zadečku, sotva popadal dech, když jsem do něj vnikl prstem. Mračil se a snažil se uvolnit, byl tolik rozkošný.
"Je to nepříjemné"?

Zavrtěl hlavou, ale já věděl že lže. Přidal jsem druhý prst a jal jsem se ho stimulovat a roztahovat, cítil jsem jak proti mě zatnul snad všechny svaly, čekal jsem až se uvolní a vychutná si to. Po chvilce už se mi sám na prsty narážel a musel jsem ho mírnit, aby si neublížil. Učilo se to zatraceně rychle. Až mě tím trochu děsil. Ale teď nebyl čas na přemýšlení. Můj úd už se bolestně hlásil o pozornost a já už nemohl dál.
Jako kdyby to Dany vytušil. Zahleděl se mi zpříma do očí a kývnul. Dával mi snad souhlas pokračovat? Když jsem na tento souhlas nereagoval vypnul se prudce proti mě a spolknul mé prsty hluboko v sobě.
"Chci...chci tě...".
Rozklepaný, trochu ochraptělý hlásek. Šeptal, nevím proč. Ale já rozuměl. Rychle jsem si potřel úd gelem a dlouze ho políbil, abych zaplašil tu počáteční bolest. Byl tolik úzký, jen těžko jsem do něj proklouzl. Jeho čelo se zbortilo potem a uklouzlo mu pár slz, které jsem obezřetně slíbal a čekal, až si zvykne na mou přítomnost, ve svém těle. To čekání mě snad stálo nadlidské síly a taky mé poslední zbytky zdravého rozumu. Přitáhl mě blíž a pomalu se pode mnou zavrtěl. Nechal jsem ho, aby sám určil kdy mohu pokračovat. Ale jeho vrcení bylo po chvíli nesnesitelné, tak jsem se začal zkusmo pohybovat v jeho horkém těle.
Zvuky, jenž se mu draly přes hrdlo, se nedaly popsat, bylo to něco jako kňučení, sténání a mňoukání dohromady. Tolik jsem to obdivoval. Ale nemohl jsem už dál. Začal jsem být příliš prudký a hrubý, dal mi to jasně najevo, když mi zaryl nehty do zad. Ale já nepřestal, nemohl jsem. Vycházel mi divoce vstříc a snažil se mě snad pohltit celého do sebe. Ta nepopsatelná slast, která se mi rozlévala po těle. Ještě chvílí, ještě ne...Bylo však marné cokoliv oddalovat. Čekal jsem příliš dlouho na tuhle chvíli. Mé tělo se mi prostě postavilo na odpor. Prudce jsem přirazil do jeho zadečku a s výkřikem jsem vyvrcholil. Bylo to tolik opojné. Zamotal se mi hlava, musel jsem uznat, že jsem snad lepší milovaní nezažil. Až na to...po chvíli jsem si uvědomil že se pode mnou stále vrtí a snaží se také pocítit sílu vyvrcholení. Zůstal jsem v něm a pomohl mu, pevně jsem sevřel jeho úd a pár zkušenými tahy jsem ho spolu s přírazy do jeho zadečku poslal do nebe. Hlasitě vykřikl a skoro se zalknul tím pocitem. Cítil jsem prudkou spršku jeho semene na podbřišku. Líbal jsem ho snad až do bezvědomí.

Ještě dlouho potom jsme se k sobě tulili a mazlili se. Nemluvili jsme. Jen jsme si užívali blízkosti toho druhého, jako by to bylo naposled. Ale ono to také bylo poprvé a naposled.
Po asi dvou hodinách jsem se ho snažil přimět, aby jsme se přemístili do sprchy, ale odmítl vstát a chodit. Až po chvíli mi došlo proč a rozesmál jsem se.
Ten jeho nenávistný pohled byl tolik kouzelný. Vzal jsem ho do náručí a přenesl do koupelny, jako slečinku. Opatrně jsem ho opřel o chladivé kachličky a pustil na nás vodu. Přitulil jsem si ho k sobě, abych ho mohl podpírat, jeho nožky se stále třásly, ale už dostával trochu původní barvu a také svou původní drzost. To mě překvapilo. Oklepal se hodně rychle. Když jsem ucítil jak mě vší silou plácnul po zadku, myslel jsem že vyletím s kůže. Ty malá zrůdičko, já ti ukážu takhle si se mnou zahrávat.