Kapitola 13

Už si moc nepamatuju jak jsme se ocitli v posteli. Tak nějak jsem měl příjemné vakuum místo rozumného uvažování. Přitulil jsem ho k sobě a bylo to tak nádherné, cítit horkost jeho těla i to jak dýchá, jak mu tluče srdce, vše na něm mě tolik fascinovalo. Nemluvili jsme spolu. Nevím zda to bylo nějaké nevyřčené pravidlo, ale bylo nám krásně. Tulil se ke mě jako mazlivá kočka a já sotva mohl dýchat jak mě mačkal. Ale bylo mi to jedno. Byl jsem tolik šťastný.
Asi jsem musel na chvíli usnout, protože mě probudilo až lehké hlazení a dráždění. Myslím, že Danyho způsob buzení pasuji na můj oblíbený. Vážně byl k neutahání. Když obemkl svou ručku kolem mého údu, jen jsem zasténal. Užíval jsem si jeho laskání. Učil se velmi rychle a brzo pochopil, kde má více přitlačit a kdy zase zmírnit. Nevycházel jsem z úžasu co tohle malé zvíře dokáže. Když jsem se propnul pod jeho rukama v slastném uvolnění, uviděl jsem padat snad tisíc hvězdiček a přál jsem si jen jediné, aby tohle trvalo navěky. Jeho rty mě však vyvedly z rozjímání, dožadoval se také pozornosti a tak jsem mu udělil další profesorskou lekci.

Ráno mě vzbudil až hlasitý rachot v kuchyni a matčino volání.
Chvíli jsem to neregistroval, či nechtěl vnímat, než jsem se leknutím prudce posadil.
"Floriane, no tak už jsme doma ospalče".
Zazmatkoval jsem a rozhlédl se po pokoji, zvedl jsem peřinu ale Dany nikde. Že by se mi to jen celé zdálo?
Pootevřel jsem dveře.
"Hned jsem dole"
A pak mi došlo nakouknout do koupelny. Viděl jsem tam obrys postavy. Co mě však udivilo, že seděl na zemi na studených kachličkách.
"Dany? Jsi v pořádku"?
"Jo...".
Trochu mrzutý tón. Měl jsem chuť vstoupit k němu pod sprchu a zvednout ho. Ale nenašel jsem k tomu nakonec odvahu.
"Naši jsou doma".
Jen chladné konstatování faktu. Odpověď však nepřišla, tak jak jsem doufal. Opustil jsem tedy pokoj a šel na snídani.
Mamka vypadala celkem šťastně. Hned se rozpovídala jaké to bylo u tchýně a jak ji nemá ráda a jak je to namyšlená panička. Popravdě, příliš jsem ji nevnímal a koukal do talíře na topinky, jako kdyby na mě měly vyskočit a ukousnout mi nos.
"Posloucháš mě vůbec? Floriane"?!
"Jo...já, jo poslouchám tě". Nebetyčná lež. Já se snažím poslouchat tě, ale momentálně řeším horší trable než tchýni. Můj výraz byl asi pěkně strhaný, protože si ke mě mamka přisedla a rozcuchala mi vlasy.
"Nevypadáš dobře Flo, nechceš aspirin a teplý čaj s citronem"?
"Ne já...jsem v pohodě".
"Něco tě trápí? Dělá se ti na čele vráska". Rozesmála se tomu a já si začal gumovat čelo. Nedělá, na to jsem ještě mladej ne?
"Viktor je v pracovně"?
"Ano je, pročpak"?
"Mluvil s tebou? Já, prosil jsem ho, aby mi svěřil klíče od bytu, chtěl bych se tam nastěhovat dřív".
Její úsměv pohasl a jala se také zkoumat mé topinky, ne opravdu si nemyslím že koušou, jen nemám hlad.

"Ano říkal mi to. Proč Flo? Já myslela...".
Chápal jsem ji. Bolelo mě to. Raději jsem ji pevně objal.
"Jsem už velký mami, zvládnu to. A každý víkend budu tady to slibuju. Užiješ si mě ještě dost". Hlavně neplakej, připadal bych si pak hrozně. Maminko odpusť já se vzdávám, vyklízím pole. Tuhle bitvu nedokážu vyhrát. Musel bych vám všem ublížit a to nechci. Přál jsem si, aby to pochopila, aby mě propustila z ochranářské mateřské náruče a nechala mě jít.
"Viktor s tím nesouhlasil, chtěl aby jsi zůstal až do konce prázdnin tak jak jsme se dohodli. Taky si přeji, aby jsi zůstal a konečně jsme byli rodina. Ty já a Viktor s Danym".
Jen z toho vynechej jeho prosím a klidně budem nejšťastnější rodina. Ale já nechci být bratr, na to nemám, fakt ne. Chci být jeho milenec, jeho přítel. Nedokážu ho brát jako bratra a to jsem se tolik snažil. Po včerejšku už ale nejde dělat, že se nic nestalo. Milovali jsme se a bylo to nádherné.
"Věř mi bude to dobré mami. Pomoz mi Viktora přemluvit. Vážně se o sebe postarám, budu chodit na večeři každý den slibuju. Budu pomáhat se zahradou a tak, jen už se chci tam přestěhovat".
Kéž bych ti to mohl vysvětlit.
Nakonec se mnou přeci jen zašla za Viktorem. Její slovo bylo jako přímluva. Po chvíli vysvětlování mých chabých důvodů ke stěhování přeci jen šla nachystat i snídani Danymu. Jak rád bych ho viděl, mluvil s ním. Ale odvaha se jaksi vytratila.
Viktor se opravdu nadšeně netvářil a já se bál že nepovolí. Ale přeci jen souhlasil a já si mohl oddychnout.
"Flo? Řekni mi pravdu ano? Je tohle stěhování kvůli Danymu? Jestli ti vadí, že jsme ti ho nastěhovali do pokoje, tak mu uvolním pracovnu, co myslíš"?
Sklopil jsem pohled. Tohle je marné, co mám jenom dělat.
"Ne o to nejde, prostě už chci mít taky svůj život a svoje soukromí". Jo, tohle na mamku fungovalo. Myslela si, že mám známost a je mi trapné bydlet u rodičů, kam si ho nemůžu přivést. Nevyvracel jsem ji tuhle teorii, jelikož se mi zrovna hodila.
Chvíli mlčel a zvažoval to. Nakonec ale přede mě položil klíče od svého starého bytu.
Díky bože, jsem volný.
"Pomůžu ti se stěhováním hm? Odpoledne dovezu auto z práce co říkáš"?
Já tě asi zbožňuju taťko. Klidně bych se mu klaněl a líbal mu ponožky, jakou jsem měl radost.
"Jo to bude moc fajn, stejně toho nebude tolik".
"Dobře tedy. Ale tak jak říkala mamka, každý den rodinná večeře, omluvy se přijímají jen od doktora".
"Fajn, jak nastoupím na školu budu si psát omluvenky sám".
Rozesmáli jsme se tomu a Viktor mě vyhnal z pracovny, byl příliš vytížen, než aby mi věnoval svojí pozornost.
"Viktore? Díky já...no, jsi bezva táta".
Viděl jsem jak se mu zaleskly oči. Zatlačil slzu a odehnal mě. Myslím že mamka má fakt dobrý vkus. Vybrala správného chlapa.

V kuchyni jsem ji hned objal a ukázal ji klíče. Rozplakala se a musel jsem ji tišit. A do toho všeho přišla ta rána z nebes. Přišel Dany a koukal na nás. Asi nechápal proč mamka brečí a já se směju. Navíc vypadal i po hodinové sprše jako kdyby ho přejel kamion. Ale vždyť jsme to nedělali tolikrát....
S obtížemi se došoural ke stolu a sednul si tak, aby nezatěžoval pochroumané části těla. Tebe chci taky obejmout a olíbat tě a pomazlit se s tebou plyšáčku...
V duchu jsem si pořádně nafackoval, klid Flo, ovládej se.
"Nechte si ten raní doják, mám hlad".
Protivný jako vždy. Tiše jsem sledoval jak jí a bylo mi tak strašně úzko.
Mamka začala hned létat po kuchyni a ptát se co všechno budu potřebovat, co v bytě je, co tam není co se musí dokoupit. Dany to chvíli nijak nesledoval, než se zarazil a jeho vražedný pohled spočinul přímo na mě. Tohle mi nedělej, to bolí.
"Něco mi snad uniklo"?
Dost vzteklý tón, který mamka zpražila políbením jeho tváře, což způsobilo opravdu Gremlin grimasu až jsem se i já musel rozesmát.
"Florian se nám stěhuje Dany, bude bydlet v bytě po tvém otci ve městě, bude to mít blíž do školy, takže budeš mít pokoj jen pro sebe".

 --------------------------------------------------------------------------------------------

Nastalo hrobové ticho. Ticho které se nedalo nakrájet, které přímo dusilo. Dany mě propálil takovým pohledem, až se mi zvedl žaludek. I mamka viděla ten jeho pohled a obdařila mě zase značně nechápavým.
Myslím, že jsme se na sebe dívali dobrou půl hodinu, než Dany uhnul pohledem a vstal od stolu, snídaně zůstala netknuta.
"Dany počkej". Chytil jsem ho za paži a zatáhl do našeho pokoje, vzpouzel se a narazil chudák na dveře.
"A to si mi chtěl sdělit kdy? Až si se mnou užiješ"?
Jeho slova bodala jako ostrá dýka v srdci. Copak to nechápal?
"Tak to není, měl jsem to v plánu už dlouho, vlastně to byla podmínka toho tě tu trpět, přišel s tím tvůj otec. Jen jsem to chtěl trochu uspíšit".
"Aby si mohl být s ním"!?
"Ne, abych byl od tebe. Včerejší noc byla něco úžasného a já nechci ti nijak ublížit, nemůžeme spolu nic mít nechápeš? Našim by to zlomilo srdce".
"A moje srdce v potaz nebereš? No jasně užil sis, přefiknul si brášku teď seš velkej King ne"?!
Slyšel jsem jak se mu hlas třese. Pokročil jsem k němu, že ho obejmu, ale odehnal mě a chtěl odejít. Prudce jsem mu zabouchl dveře před nosem. Ne plyšáčku, takhle neodejdu, musíme si to vyjasnit.
"Odcházím proto...proto že...že k tobě něco cítím a už to nedokážu skrývat a hrát si na hodnýho bratra. Nemůžu tu bydlet s tebou, pochop to kruci. Mamka je konečně šťastná, bude se vdávat, tvůj táta je bezva...nechci ničit tuhle rodinu. Dřív či později by to prasklo a ublížilo jim to. Myslíš, že by snad jásali když jim jejich synové spolu spí"?!
Zvyšoval jsem stále více hlas, už jsem se nedokázal ovládat, bylo mi jedno jestli to někdo slyší. A Dany plakal. Ano po tvářích mu tekly slzy a já se za to proklínal.
Asi tě miluju ty hlupáku, ale nejde to...my dva to prostě je nemožné. Kéž by jsi to dokázal pochopit v té své blonďaté makovičce.
"Bude to tak lepší pro všechny. Odpusť".
Tiše jsem sklopil hlavu a příval polštářů, které Dany po mě ze vzteku házel nebral konce. Zasloužím si to. Odešel jsem z pokoje a nechal ho tam samotného, musel jsem ven. Otřel jsem si oči od slz a zamířil na zahradu. Procházel jsem se tam snad hodinu, než se Viktor vrátil s autem.
Avšak jednu skutečnost jsem značně podcenil. Danyho ublížené city a hněv.
Snažil jsem se to neprotahovat. Když jsem nosil věci do auta viděl jsem ho stát u okna. Koukal na mě jako kdyby mě vraždil pohledem. Viktor mi rád pomáhal nosit a bral to celé se svým přirozeným klidem. To já vypadal jako na pohřbu. Mamka mě sledovala starostlivým pohledem.
"Jsi si jistý Flo že to takhle chceš? Je to přeci jen město a..." . Vsadil bych se, že by následovalo hodinové kázání o nástrahách města. Ale vážně jsem na to neměl chuť tak jsem ji jen políbil na tvář a z ponožky si vycucal falešný úsměv. "Takhle to bude lepší mami".
Dany však vyšel z pokoje a stoupnul si do dveří. Uplakaný výraz ani neskrýval, což mamku vyděsilo. Zůstal jsem přimraženě stát, když jsem viděl jak se klepe.

Svezl se po zdi na zem a mamka hned k němu běžela, i ve mě byla malá dušička.
"Dany zlatíčko není ti dobře? No tak řekni něco". S hysterickým záchvatem ho mamka začala křísit. Když přišel k sobě stačil mi jeden pohled, abych pochopil, že to hraje. Couvnul jsem, tušil jsem nebezpečí. A Dany byl opravdu krutý ve svém opuštění a hněvu. Netušil jsem, že by byl něčeho takového schopen. Jednou větou rozbít tak pracně stavěnou rodinu. Pevně mamku objal a přes slzy ji zašeptal:
"On mě...on mě...znásilnil".

Mamka se prudce odtáhla a zbledla jako stěna.
"Co to říkáš Dany to přece..."
Vážně by se měl dát k divadlu, jeho výkon byl dokonalý. I kdejaká telenovela by zbledla závistí. A mamka mu to samozřejmě zbaštila. Rychle ho zvedla ze země o odvedla do své ložnice.
Už bylo pozdě. Nevím co všechno ji Dany ještě napovídal, ale když se vrátila, až jsem se ji lekl.
"Vysvětlím ti to, tak to nebylo, mami prosím já přísahám že bych..."
Než jsem to však stačil dokončit přiletěla mi taková facka až jsem zavrávoral.
"Jak si jen mohl..."
Hlas se ji zlomil a rozplakala se. Viktor to nechápavě sledoval od auta než pochopil, že je něco špatně a přišel k nám. Mamka však před ním mlčela.
"Jak si jen..."
Co jsem ji měl říct? Že ji Dany lže a že se mnou spal dobrovolně? To by bylo snad ještě horší. A tak jsem mlčel a jen tam stál neschopen zvednout pohled či se pohnout.
"Můj vlastní syn.."
Plakala a já poprvé v životě nevěděl co dělat, jak ji utišit, co říct abych se obhájil. Proč Dany? Proč si zničil to co já se snažil zachránit svým odchodem? Proč si udělal něco takového?
"Ne já...já už nemám syna, jak si jen mohl Floriane, vždyť je to ještě dítě a..."
Podlomily se ji nohy a Viktor ji musel zachytit do náruče.
"Takže budeš raději věřit té jeho vylhané historce než mě"?
To bolelo mami, tolik...copak mě neznáš? Copak si mě nevychovala slušně? Copak nevíš, že bych nikdy nic takového nedokázal udělat? Přes slzy jsem ani neviděl, hlas mi drhnul v krku. Co jsem mohl dělat? Dany mi vzal i tu poslední šanci, vzal mi rodinu, vzal mi důstojnost, vzal mi vše co jsem měl. Jen z raněné hrdosti, z raněných citů. Chtěl mi ublížit tak jako já jemu?
Rychle jsem se otočil a rozběhl se pryč ulicí. Slyšel jsem jak na mě Viktor volá, ale nedbal jsem toho. Pryč, musím co nejdál, už se nemůžu mamce ukázat, už... jsem...násilník.