Kapitola 10

Arien, tak znělo jméno jeho osudu. Tommy si prohlížel kámen, který dál svítil a pak vyšel z hrobky ven pod stromy. Za pár hodin se mělo stmívat.
"Poslouchej dobře, Tommy, až ho vyvoláš... bude to už jen na tobě, nebudeme ti moct pomoct." Vera se i přes Serisovy protesty vybelhala ven, tohle si nechtěla nechat ujít. Její démon ji podpíral a svíral v objetí, kdyby bylo nutné ji ochránit. Jestli ho ten démon zabije... co udělají pak? Budou ho muset nějak... poslat zpět do kamene. Vera na to ani nechtěla myslet. Ale bylo ji divné, proč se démonka jantaru pousmívá.
Nineva věděla své. Znala Ariena celkem dobře, i když přátelé zrovna nikdy nebyli. Tommy byl... jako malé světlo v té husté temnotě. Ano, on to dokáže. I když toho chlapce trochu litovala.

Tommy se rozhlédl po hřbitovu, pak vzal kámen do ruky. Strašně pálil, ale chlapec ho nepustil, i když reflexy mu nabádaly zahodit to, co mu ubližovalo. Taková bolest, až Tommymu vyhrkly slzy z očí. Musel myslet na emoci... na nějakou silnou emoci. Ale jediná, kterou v sobě měl, byla nenávist. Nenáviděl ten kámen, kvůli kterému přišel o dědečka, kvůli kterému se dostal do jakési války o moc. Možná pociťoval i tu prázdnotu, která mu jen zbyla. Nemohl se vrátit domů, pořád na útěku, pořád v nebezpečí.
Černý obsidián zazářil silným světlem a pak se kolem Tommyho začala omotávat černá hustá mlha, která vycházela z kamene. Celé to vypadalo z dálky možná jako kouzelnické představení. Všichni přihlížející jen napjatě čekali s obavami v očích, ale brzy neviděli nic víc než tu plazivou temnotu.
"Zvolej jeho jméno, Tommy... povolej ho."
Nineva nevěděla, jestli ji chlapec ještě dokáže slyšet, všichni museli o krok ustoupit. Doktor Hansen to vše se strachem sledoval. Opravdu to byla jediná možnost? Ale věřil v Tommyho sílu, má v sobě něco moc výjimečného.
Tommy pomalu nemohl dýchat, ta černá mlha ho dusila a svírala, snažil se vykroutit, ale čím víc se o to pokoušel, tím ho ta věc svírala pevněji. Rozkašlal se, tohle nedokáže...
Nakonec z posledních sil a posledního kyslíku, který mu zbýval, vykřikl jeho jméno.

"ARIENEEEE!"

Mlha se omotala do velké koule a chlapec už ani nedokázal rozpoznat kde je dole a kde nahoře. Jeho smysly byly naprosto zmatené. Až upřel svůj zrak na stín... na obrys postavy, která se vynořovala z mlhy. Natáhl ruku, aby mlhu odhrnul, ale dřív než to stačil udělat, se pár centimetrů od jeho tváře zjevila tvář muže. Cítil jeho přítomnost až bolestně. Stál tak děsivě blízko, až se skoro dotýkali nosy.
Černé oči si ho se zájmem prohlížely a démonovy rty se zkřivily do něčeho jako úsměv. Černé dlouhé vlasy mu povlávaly v temnotě mlhy a stále si Tommyho prohlížel, jako kdyby do něj chtěl vykoukat díru.

Přihlížející démoni i jejich páni však viděli jen velký černý chuchvalec mlhy, nemohli tušit co se děje uvnitř.

Tommyho přepadla panika a cítil, jak mu něco drtí kosti v těle. Snažil se rozpomenout co má teď dělat... musí ho přinutit k poslušnosti, ale jak?
"Volal jsi mě, skrčku?"

Démonův smích byl strašidelný a hodně kousavý. Ironii v hlase ani nezastíral, ale nesundal z Tommyho ani na chvíli zrak.
Ale v chlapci se díky tomu vzedmula vlna odporu proti všemu a všem, ten hněv a vztek už nedokázal krotit. Vlastně ani nevěděl, co dělá, najednou pohlédl svýma modrýma očima na démona s pevnou jistotou.
"Budeš mě poslouchat... vyvolal jsem tě a jsem tvůj pán!"
"Ale nepovídej." Ozvala se další salva smíchu a Tommy zahlédl před tváří mihnout něco, co vypadalo jako ostré drápy.
Už měl dost té démonovy arogance, ať ho klidně zabije, nebo roztrhá, už neměl co ztratit... vše už mu vzali.
"Nenávidím tě... z celé duše. Ale ty mi pomůžeš, donutím tě k tomu."
Další smích však nepřišel, což Tommyho zmátlo, pak byl naražen na něco tvrdého, předpokládal, že to byl strom, ale jistý si nebyl. Arien se přiblížil k jeho tváři s vyzývavým pohledem. A pak chlapci olízl rty.
"Jak mě donutíš, skrčku? Dej mi všechno... všechnu tu nenávist co se schovává v tak malém a slabém tělíčku. Dej mi svou duši i své tělo... vezmu si všechno."
"Ne!"
Tommy však odporoval. Ta temnota, která ho dusila... musel se z ní dostat... přepadaly ho divné myšlenky.

"Správně... na co teď myslíš? Jen jedno slovo."
"Po... pomsta, já... myslím na pomstu."
"Chceš smrt. Cítím to... mně nemůžeš lhát."
Démon Tommyho stále víc dřel o strom a po chvíli si chlapec uvědomil, že to nejsou jen ruce... a hruď... ale že ho démon drtí i kolenem zrovna v místech, kde... kde to není zrovna slušné.
"Chci! Chci je vidět trpět... tak jako jsem trpěl já... chci je vidět prosit na kolenou o svůj život... chci je zabít všechny!"
Tommy už si ani neuvědomoval, co blábolí. Všechna ta temnota z jeho vlastního srdce se mísila s tou temnotou, kterou vytvářel Arien. Už nerozpoznal, která je čí... a cítil nepřekonatelnou bolest na prsou.
"Tak je to správně, dej mi svou duši... já ti dám tvou pomstu."
Tommy se mu zahleděl do těch chladných očí a mírně kývl. Ať si vezme všechno, už mu to bylo jedno. Jen když mu dá to, po čem touží. Možnost se pomstít Krvavému rubínu i jeho pánovi.
Démon se spokojeně usmál, ten chlapec... povolal ho tak snadno. Mohl ho zabít ale... proč? Vypadá tak líbezně s tou svou porcelánovou tvářičkou, tak nevinně... ještě panensky. To bude jeho nejcennější duše do sbírky, ta nejmocnější duše. Přejel chlapci rukou po tváři, ty modré oči ho vábily. Cítil ho celou tu dobu, co byl uvězněný v kameni... jen nevěděl, jak vypadá.
Tommy na něj jen překvapeně pohlédl, ale než stačil něco říct, démon se mu přitiskl na rty těmi svými a v dlouhém polibku. Chlapec naprosto strnul. Nedokázal mu v tom zabránit... ani nechtěl... ale proč? Polibek sice neopětoval, ale i tak prudce zamrkal, aby vyhnal slzy z očí. Když polibek, který trval snad samotnou věčnost skončil, démon mu setřel slzy z tváře jemným gestem. Pak pokynul rukou a černá mlha se začala pomalu ztrácet.

Konečně i přihlížející mohli vidět, že se to tomu chlapci povedlo. Tommy opravdu vyvolal démona obsidiánu a dokonce vyvolání přežil. A pak byli svědky něčeho nevídaného. I Nineva překvapeně pootevřela ústa.
Démon Arien si totiž před Tommyho poklekl a dával tím jasně najevo svou podřízenost. Což bylo děsivé samo o sobě. Ale Arien to dělal záměrně, měl rád divadlo pro obecenstvo a cítil oba démony kamenů.
Ale Tommy už nedokázal víc snést... cítil se tak lehký, tak... prázdný... bylo mu příjemně. Takže se pomalu svezl na zem. Jeho duše byla odebrána. Arien si ji přebral v polibku. Teď byli spojeni.
Černý obsidián si pobral chlapce do náruče. Nic nevážil a byl tak roztomilý, byl by hřích odmítnout takového pána. Pak vyrazil k ostatním. Tím polibkem si převzal nejen duši... ale i útržky vzpomínek. Viděl Tommyho dědečka umírat, viděl jeho boj o život. A viděl i Věčný jantar a Magický smaragd.
Oba démoni jak Seris, tak Nineva se postavili před své pány v obraném postavení. Nevěděli, co můžou od Ariena po těch staletích čekat. Byl schopný útočit na ostatní kameny, k tomu byl vlastně stvořen.
Nastalo hrobové ticho, kdy by všichni slyšeli upadnout špendlík. Jediný, kdo se odvážil promluvit byla Nineva.
"Ariene... vítám tě zase na tomto světě."
Démon se na ni podíval a dál Tommyho svíral v náručí a tiskl k sobě. Teď byla jeho povinnost ho chránit a poslouchat. Ale nemohl si odpustit... trochu své vlastní vůle, takže Nineva skončila hozená černou mlhou o strom, až ho přelomila.
"Dobré ráno, uspávačko!" Neodpustil ji, že ho před třiceti lety uspala a tohle byla jen satisfakce. Pak se ale Arien zahleděl na Magický smaragd a zpozorněl... hezký exemplář, uvažoval, jestli ho zná, ale došel k názoru, že se ještě nesetkali.
Vera tenhle přímo svlékací pohled zaznamenala a rychle se postavila mezi ně, což bylo hodně hloupé.
"Táhni do pekla!"
Smích se ozval kolem hrobky. Arien se jak se zdá bavil. Jeho černé lehké brnění se ve slunci lesklo, s vlasy si pohrával vánek, bylo hezké být zpět.
"Tam už jsem byl, ženo... a taky mě tam nechtěli."
Zdálo se, že Arien byl v dobrém rozmaru. I Nineva mu to přeražení o strom trochu odpustila. Přeci jen to svůdné charisma... tomu se nedalo odolat. Arogance z něj přímo čišela. Ale většina pohledů se stále upírala na chlapce v jeho náručí.

Doktor Hansen se odvážil přijít blíž.
"Vypadá bledě... polož ho, prohlédnu ho."
"Žádost se zamítá." Arien svého nového pána odmítl vydat, nevěřil ostatním kamenům, považoval je jen za hlupáky. Patolízaly, kteří by se pro svého pána rozkrájeli. A k čemu, když z toho stejně nic nemají?
Tommy se začal pomalu probouzet. Bylo to dřív, než Arien čekal, což ho udivilo. Ale nedal na sobě překvapení zdát. Chlapec jen zamrkal a přitulil se víc k tomu teplu, které vycházelo z démonova těla. Už to chápal, jen s ním bude v bezpečí.
Ostatní to sledovali se strachem, nevěděli, co vejde z tohoto spojení.
"Tommy, Tommy slyšíš nás? Tommy, jsi v pořádku?"
Ty otravné hlasy ho budily... nechtěl otvírat oči, chtěl dělat že svět neexistuje. Ale nakonec musel. Zakalené modré oči se po všech rozhlédly, ani si neuvědomil, že ho stále Arien drží, jen se mírně na všechny pousmál... vypadalo to komicky a přiopile.
Vera si oddychla, zdál se být sice trochu mimo, ale v pořádku. I doktor Hansen byl spokojen s vývojem situace. Arien se zdál být pod kontrolou.
A pak se to stalo...
Tommy zatahal démona za pramen dlouhých černých vlasů a všichni zkoprněli.
"Pusť mě dolů."
"Ne."
A tak nastala menší chyba systému. První odmítnutí rozkazu nevěstilo nic dobrého. Nineva se snažila nesmát. Černý obsidián měl svou hlavu a rozkazy mu příliš neříkaly, takže si Tommy bude muset zjednat nějaký respekt dřív, než přestane démona bavit.
Nechápavé chlapcovo zamrkání. Ale Tommy nebyl z těch, kteří by se vzdávali. Už toho prožil za pár dní příliš mnoho. Zatahal tedy znovu a ozvalo se Arienovo nevrlé zavrčení.
"Tak znovu... pusť... mě dolů!"

Tommy mu to pracně vyhláskoval. Nevěděl proč, ale nebál se ho. I když věděl, že ho může kdykoliv zabít. Bylo mezi nimi prapodivné pouto, které by nedokázal popsat ani vysvětlit.
"N...e!"
Ale jak se zdálo, komunikace jim uvázla na mrtvém bodu.
Tommy si povzdychl... prý "bude tě poslouchat"... to to pěkně začíná. Arien si jen protáhl tělo a obhlédl si hřbitov, jak se zdálo, všude byl klid, tohle místo mu něco připomínalo. Ostatním démonům nevěnoval pozornost a i s Tommym se vydal mezi náhrobky.
Vera pozvedla obočí v nechápavém gestu.
"To... to je necháme..."
"Tohle si musí vyřídit jen oni dva." Nineva se zahleděla za tou postavou v černé zbroji, je opravdu krásný... až je děsivý.
"Co když mu ublíží?"
Doktor Hansen se jen pousmál.
"Nineva má pravdu. Démon přijal svého pána... dáme jim chvíli soukromí, bude trvat než si Tommy zvykne. Nemyslím si, že mu ublíží, kdyby to chtěl udělat zabil by ho už při vyvolání, aby byl volný."

"Kam jdeme?" Zeptal se Tommy po chvíli ticha démona.
Ale Arien mlčel. Jako by něco na tom rozbořeném hřbitově hledal. A po chvíli také našel. Zastavil se u jednoho náhrobku, který byl obrostlý mechem a až tady chlapce pustil z náručí. Když se Tommy zahleděl na náhrobek a odtrhal mech pochopil, proč jsou tady. Na náhrobku bylo vyryto jméno James Cros, poslední, který dokázal vyvolat démona obsidiánu před Tommym.
"Jaký byl? Můj prapředek?"
"Mladý, plný energie a odhodlání, chtěl změnit svět k lepšímu , ale stálo ho to život."
Tommy chvíli mlčel a sledoval povlávající listy na stromech. Pak se zahleděl Arienovi do očí, museli si udělat jasno.
"Chci... chci pomstu... dědečka zabili kvůli tobě."
Démon však mlčel a zkoumal chlapce prapodivným pohledem. Pak jen tiše kývl, tohle vypadalo na celkem zábavné vyvolání a ten klučík je rozkošný.
"Dám ti tvou pomstu, ale ne teď."
"Co?"
Tommy prudce vyskočil s rozčileným pohledem.
"Byl jsem v kameni příliš dlouho... chci se trochu pobavit."
Arien se se smíchem protáhl a odehnal si prameny vlasů z obličeje, pak postoupil těsně k chlapci a přejel mu prstem po tváři.
Tommy jen zaraženě stál, i když mu vše říkalo, ať ustoupí... přece jen to nedokázal. Ten démon byl... jako peklo samo. Nerozuměl tomu.
"Kdy?"
"Brzy, velmi brzy."

Než se Tommy nadál byl zase vyzvednut do náruče a i když se bránil, bylo to marné, démona to spíše rozesmálo a odnesl ho zpět k ostatním dvěma pánům a jejich démonům. Tommy chápal, proč ho Arien zavedl k tomu hrobu. Ukázal mu, jak skončí i on... bez duše nebude moct být pohřben vedle rodičů ale zde, na tomhle mrtvém zničeném místě.
Všichni čekali bez dechu na Tommyho. Když se konečně ocitl na zemi, ošklivě se na démona zašklebil. Pak si prohlédl všechny, kteří mu v posledních dnech tolik pomohli... všichni se kvůli němu dostali do problémů a museli nasazovat svůj život. Chtěl se jim aspoň trochu odvděčit, ale nevěděl jak.
Měl naprostou jistotu, že ho Arien ochrání, i když nevěděl, kde tuto jistotu bere.
"Moc... moc vám všem děkuju, že... že jste mi pomohli, ale já... se vracím domů."
Vera i doktor Hansen se zamračili, ale jejich démoni mlčeli.
"Grenou chce jen mě... nechci vás do toho víc zamotávat."
"Teď, když jsi vyvolal temnotu už proti tobě nepůjde, není takový hlupák."
V tomhle měla Vera pravdu, i když nevěděl na kolik se na to může spolehnout. Ne... tahle hra se změnila, karta se obrátila, teď já půjdu po něm. Tommyho bolestný pomstychtivý úsměv všechny zamrazil. Ten malý vyděšený chlapec byl pryč, dostal do ruky obrovskou moc, je jen na něm, jak ji využije a jestli ho ta moc zničí.
Tommy tedy rychle Veru objal, až zasykla bolestí, doktorovi potřásl rukou a moc mu poděkoval za pomoc. Jejich společná cesta byla u konce.
"Víte , kde... kde mě najdete, přeju vám hodně štěstí, dál ta cesta vede jen pro mě."
Všichni to věděli, ale v jejich očích se značila obava.
"A ty zase víš, kde najít nás, Tommy, kdyby jsi cokoliv potřeboval..."
Chlapec se na ně mírně usmál a zacouval až k Arienovi.
Ještě se toho bude muset hodně učit a zvládnout Černý obsidián nebude zrovna nejlehčí pro
tak mladého chlapce. Nikdo z přítomných nevěděl, co bude dál, mohli se jen domýšlet. Jestli se dalších událostí obávat či ne ukáže až čas.

"Zachránili jste mi několikrát život, za to se vám někdy odvděčím. Slibuju."
Pak se Tommy zahleděl na svého démona a nasadil ten nejautoritativnější pohled, který dokázal.
"Chci se vrátit domů, to je rozkaz!"
Ale Arien se tomu jen rozesmál, ten klučík byl velmi vtipný a zábavný. Ale kývl tedy.
"Jak si přejete ... pane."
Prudkým pohybem slunce zastínila dvě černá blanitá křídla, která démon otevřel. Rychlý způsob dopravy.
Tommy na to jen trochu překvapeně koukal a na sucho polkl. Sebral všechnu odvahu... dokáže to.
Než se ostatní stačili nadát Arien Tommyho popadl jako velký dychtivý sup a vznesl se s ním do vzduchu, pak zamířil vysoko na nebe jako padlý děsivý anděl.
....
Černý obsidián byl znovu vyvolán, po tolika staletích spánku a zavřený v kameni dostal znovu svobodu. Dostal novou mladou duši svého pána. Ale bylo rozumné povolat tuto sílu? Je jen na Tommym, jak se této moci zhostí.

Černý obsidián a jeho démon Arien