Kapitola 12

Naštěstí mě babi přivítala s otevřenou náručí. Bylo to moc hezké. Sice hned začala vyzvídat co doma a co naši, ale já se ji snažil jen všechno odkývat a znít dostatečně nezúčastněně. K mé smůle byla babička velmi bystrý to člověk, takže jsem ji viděl na očích že mi nevěří ani nos mezi očima. Nevyptávala se však na to, což jsem byl jenom rád. Ubytovala mě a hned vzápětí do mě nacpala plný talíř domácí rajské, kterou jsem sice nezbožňoval, ale sníst jsem ji musel s úsměvem, jinak bych si koledoval o přednášku.

Měl jsem babi rád, když jsem býval mladší trávil jsem tu skoro každý víkend. Kdo by odolal utéct z matičky Prahy a z betonového sídliště do krásné zelené přírody. Ale poslední roky už mých návštěv ubývalo, takže si je babička dala podmínkou. I takhle poslední srpnový víkend bylo hrozné horko, což mě ještě víc deprimovalo. Mohl jsem přemluvit Marka, aby jsme šli třeba na koupaliště. Ano Marek v plavkách...to by byl skvostný pohled. Nějak jsem se u oběda zasnil a babička mi uštědřila výchovný pohlavek.
No jo tady jsem se mohl koupat leda tak sám v Brčálu...to byl takový místní rybníček. Vzhledem ke svému jménu byl ale překvapivě celkem čistý a taktéž soukromý.
Ale bohužel na koupání jsem mohl zapomenout. Jak jsem tušil vyfasoval jsem sekyrku a klíče od kůlny s příkazem posekat ji celou na jednu hromádku...tedy její obsah. No jo babička stále topila v kotli na dřevo a musela si už dělat zásoby na zimu.
Asi čekala že se budu vymlouvat, ale já celkem rád souhlasil. Ani nevím proč. Možná abych si pročistil hlavu a všechno si promyslel? Manuální práce prý pomáhá.
Trochu jsem se bál v neděli se vrátit domů. Co když naši povolají svatou inkvizici, nebo kněze, aby ze mě vymýtil ďábla? Co když to nepřijmou? Je pravda že jsme otevřená rodina a nikdy jsme před sebou neměli tajnosti, ale jejich názor na homosexualitu neznám.

Už jsem za sebou měl pořádně velkou hromadu polen a bolely mě ruce. Navíc to horko bylo nesnesitelné. Babička mi každou chvíli nosila vychlazený džus a dokonce i klobouk, abych nedostal úpal. Musel jsem si taky sundat tričko a zůstal jsem v kraťasech. Tak to bylo mnohem lepší. Byly skoro tři hodiny, když jsem zahlédl na příjezdové cestě auto. Trochu mě to překvapilo, sem moc lidí nejezdilo, ale dál jsem tomu nevěnoval pozornost. Až po pár minutách jako kdyby mě někdo praštil do hlavy a já zase vzhlédl k tomu autu, protože mi něco nesedělo. Musel jsem si zastínit oči a přeci jsem tomu nevěřil. Asi jsem vážně dostal úpal. Čelo jsem však horké neměl.Tak možná fata morgána? Ale blbost, nejsem přeci na poušti. Civěl jsem dál na ten stříbrný koráb silnic když mi došlo odkud to auto znám. Málem jsem si sekerkou amputoval nohu když se u branky s babičkou objevila mě známá postava.
Marek? Ale co ten tady dělá, to přece nemůže být možné. Jenže bylo. Když jsem viděl jak mi s úsměvem od ucha k uchu mává na pozdrav tak jsem si představil jeho hlavu místo polínka na špalku... O něčem tam diskutoval s babičkou a ta ho potom pustila brankou do zahrady.
Jakmile přišel až ke mě v tom svém perfektním ležérním oblečení a sjel mě tím svým ostrozrakem, jako kdyby mě svlékal pohledem, jen jsem sevřel sekyrku a zamával jsem mu s ní před očima ve výhružném gestu.

"Ahoj Adame, snad to nechceš na mě použít? Víš že ozbrojený mě strašně rajcuješ"?
No dobře přiznávám, chtěl jsem mu vynadat, ale po tomhle uvítání mi spadla čelist na zem a já jsem byl schopný se jen začervenat. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatoval.
"Co...co...co tu sakra děláš"?
"Co...co...coby. Přijel jsem tě navštívit přece a zpříjemnit ti svou přítomností poslední víkend na svobodě".

Ten jeho egoismus by měl mít vážně meze. A to nemluvím o jeho nekalých úmyslech. Hned jak viděl že má ruka se sekyrkou poklesla údivem nad jeho přítomností zde, odvážil se přiblížit a prstem mi přejel po zpocené hrudi. Cítil jsem jak se chvěju, ale jeho ruku jsem ze sebe úspěšně sundal.
"Nech toho přece, babička se může dívat. A pak jak jsi mě našel"?
"No zase tak lehké to nebylo, to máš pravdu, asi mám na tvé hledání talent"?
"Nepovídej to jsi šel po čuchu jako policejní pes nebo si rozkázal rozkroku hledej"?
"Moc vtipné Adámku...však tebe smích přejde jen se neboj".
"Aha takže si mi přijel vyhrožovat? Já myslel že tě hnalo tvoje libido".
Myslím že jsem to opravdu přehnal. Byl jsem hodně drzí a neuvědomil si s kým mluvím. Obrátil se na mě jako bůh pomsty a přímo mě probodl pohledem, než mě chytil za paži a násilím dosmýkal za králíkárnu sekyrka ne sekyrka. I když jsem cosi bručel jako nesouhlas, okamžitě se přisál na mé rty a začal mě divoce líbat. Ani mě nechtěl nechat nadechnout.
Takže nevím jestli to bylo úmyslné, nebo jsem byl prostě tak mimo. Prostě se to stalo...Jak se mě Marek snažil tak úspěšně udusit svým jazykem, tak jsem nějak zapomněl držet tu sekyrku a vyklouzla mi z ruky. Přistála přímo na Markově noze. Chudáček malý začal tam za králíkárnou poskakovat po jedné a já se svezl až na zem, smíchy jsem až slzel. To se jinak nedalo, bylo to prostě tak....no jako ze staré černobílé grotesky.

 ----------------------------------------------------------------------------------------

Po hodině jsme seděli u babičky v kuchyni, on svou královskou nožku pod studeným obkladem a zářící úsměvy rozdával na všechny strany, já se jen tiše chechtajíc a proklínajíc že nedostal sekyrkou i do druhé. Vůbec jsem nedokázal pochopit jak se dokázal vloudit do babiččiny přízně. Tvrdil že jsme přátelé a že jen chtěl vidět jak to vypadá na pravém venkově a prý jsem ho osobně pozval. Sice to byla bohapustá lež, ale babi mu to baštila i s navijákem, tedy na to vypadala. Jen jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Dokonce byl tak smělý že se tu zabydlel a dal si babiččinu vyhlášenou omáčku. Myslím že jeho zmlsaný jazýček na to nebyl připraven, ale uznávám tvářil se statečně až do konce, což mě ještě víc pobavilo. Babička se ho vyptávala na Prahu a podobné věci, dokud se ho prostě zčista jasna nezeptala na celkem samozřejmou otázku.
"A co vlastně píšete pane Kajere"?
Zajímalo by mě jak z tohohle vybruslí, protože mě vyhledal očima ve kterých svítil nápis "POMOC".
"Já no píšu romány".
Babička to akceptovala a dál už se nevyptávala, takže si mohl Marek oddychnout. Po asi dvou hodinách jsem se rozhodl tomuhle udělat přítrž. "Babi myslím že tady pan spisovatel už se zdržel dost dlouho a měl by zase jet, určitě má hodně práce...".
Marek na mě nekoukal zrovna láskyplně, protože jsem se ho zrovna snažil vystrnadit, i když bych mu nejradši nabídl exkurzi mého pokoje a mé postele. Ale to by bylo moc neslušné.
"Adame, jak můžeš našeho hosta vyhazovat. Navíc když je zraněný. No řekni jak by s tímhle mohl řídit".
Nemohl jsem uvěřit svým uším. To jako myslí babi vážně? Vždyť mu nic není bídákovi. Jen simuluje, aby tu mohl zůstat a navíc ještě příšerně okatě, že by to poznal i slepý. Začal jsem si přát aby ta sekyrka nespadla na jeho nohu ale na hlavu, aby se mu konečně rozsvítilo.
"Ano opravdu mě to ještě bolí, ta sekyrka byla značně nenávistná, málem mi to zlomilo prsty". Ty ti zlomím leda tak já, jestli na mě byť jen u babičky šáhneš ty jeden....ty jeden....nafoukl jsem se s tím že jsem nemohl přijít na vhodné sprosté slovo, které by Marka vystihovalo.
"Adame, nevím proč by u nás tvůj kamarád nemohl zůstat přes noc. Ty zítra stejně také odjíždíš tak tě může svézt, aby si nemusel tu dálku na vlak". Marek začal okamžitě pokyvovat hlavou a babičce děkoval a dokonce ji políbil ručku.
"Vy svůdníků. Já být o třicet let mladší...".
Proboha dost. Bože za co mě to zase trestáš? Vždyť jsem slušný hoch, nemůžeš mi nastěhovat k babičce toho chlípníka. Ale bohužel když se babi k něčemu rozhodne nehne s ní ani stádo volů. Markovi ukázala pokoj pro hosty, čirou náhodou hned vedle toho mého, takže jsem protáčel oči v sloup. Pak odběhla rychle do kuchyně, protože zaslechla telefon. Nechala nás tudíž samotné.
"Bude telefonovat dlouho"?
"Pokud je to paní Desová tak pár hodin nejmíň".
"Výborně kde jsme to skončili"?
Přitáhl si mě k sobě na postel a snažil se mě líbat.
"Asi tam jak jsem tě zmrzačil a zlomil ti prsty? Chceš si to zopakovat? Kde jen jsem nechal tu sekeru"?
"Nebuď sadista Adame. Víš jak to bolelo"?
"Zasloužil jsi si to".
"Ale to přeci není pravda. Vsadím se že si to udělal schválně co"?
"Nežertuj, samozřejmě že ne, prostě mi vyklouzla, omluvám se. Bolí to moc"? "Strašně, pofoukáš mi ji ?"
Sice jsem mu to nevěřil, věděl jsem že chce abych ho litoval a šel se s ním mazlit. Jenže to se opravdu v babiččině domě nehodilo. Tak zvrhlý zase nejsem.
"Proč si vůbec tady"?
"Chtěl jsem tě vidět. Navíc po tom co si mi včera volal, jsem musel přijet". Otočil jsem se na něj se zamilovaným pohledem. Můj zachránce. Rychle jsem si přelezl k němu na postel a povalil ho do peřin než jsem se odvážil ho začít líbat.
"Děkuju...".
"Takže smím zůstat"?
"A budeš se chovat slušně"?
"Ne".
Hned mi ukázal jak to myslí a já cítil jak mi zajíždí rukou do kraťasů na zadek. Musel jsem uznat že mě to vzrušilo, celá jeho přítomnost... Jenže bouchly dveře a mě bylo hned jasné že telefonování babičky skončilo. Proto jsem od Marka hned odskočil. Naštěstí včas než do pokoje vrazila babička a švitořila nové drby z vesnice a taky přinesla Markovi povlečení.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Ten večer jsem nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval a zíral na dveře pokoje. Věděl jsem, že hned vedle spí Marek. Tedy jsem si myslel že spí. Lákalo mě vplížit se do jeho pokoje. Byť jsem se v duchu za to sprostě napomínal. Mysli sakra, babička sice spala nahoře ale má špatné spaní. Navíc co by se stalo kdyby mě slyšela...ty dveře strašně vržou.
Tak jsem se začal zaobírat těmito představami jak se vloudit k Markovi do pokoje pro hosty až mi přistála ruku na puse a já sebou prudce trhnul a už už jsem chtěl vykřiknout. Vytřeštil jsem oči, protože i když byla tma jasně jsem poznal svou návštěvu v pokoji. Držel si prst u rtů a naznačoval mi ať jsem zticha. Začal jsem nesouhlasně kroutit hlavou a snažil jsem se mu naznačit že to nejde, ale nebral to na vědomí a přisedl si ke mě na postel, než jeho dlaň vystřídaly rty, když mě začal s velkou chutí líbat.
Nijak jsem se nebránil a polibek mu okamžitě opětoval a přitáhl si ho blíž. Jen se pousmál a zalezl si ke mě pod peřinu a otíral se o mě stehnem. Tenkrát jsem děkoval bohu že nespí nahý...jinak bych ho asi...
Když jsme se konečně od sebe odtrhly rozcuchal mi vlasy a spiklenecky na mě mrknul.
"Co tu...nemáš tu co dělat...ty máš pokoj vedle".
"Ne tak nahlas, chceš vzbudit babičku"?
"Já? A to tvoje plížení jí jako nemělo vzbudit"?
"Byl jsem opatrný a tichý jako myška".
Jen jsem zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu a začal ho od sebe tlačit dál. Věděl jsem že když zůstane o chvilku déle, nebudu mít sílu ho odmítnout. Ale problém byl v tom, že Marek to věděl taky. Takže mi pod peřinou přejel rukou přes stehno a směřoval ji výš. Tiše jsem zasténal a hodil po něm vražedný pohled.
"Nekoukej tak na mě. Nemůžu za to, nemůžu prostě spát".
"Tohle...tohle ne, ne tady...".
"Co tohle"?
Marka ta hra ovšem bavila a rukou mi vjel až do klína, kde mě začal laskat přes tenkou látku pyžama. "Ale já chci".
"Ne...nechceš, to...to se ti jen zdálo".

Snažil jsem se ho odradit ale marně. Takže jsem byl odkázán na to jen si kousat spodní ret a snažit se nezačít sténat, protože to by ho v jeho rozhodnutí utvrdilo. Bylo to ale nad mé síly. Věděl až moc dobře jak na mě, takže mu stačila jen malá chvíle a pyžamové kalhoty mi byly více než těsné, což se tomu mizerovi ale líbilo ještě víc.
"Zdálo? V tom případě to byl krásný sen. Pojď ho snít se mnou".
Jen jsem kroutil hlavou. Byl jsem slaboch. Věděl jsem že ho nedokážu zastavit, ne když si na mě skoro nalehnul a znovu mě líbal, pak mi dokonce vjel rukou do kalhot pyžama a začal mě laskat přímo. Prudce jsem se vypjal když jsem ucítil teplo a sevření jeho dlaně a klidně bych si i vykřikl, kdyby mě zrovna nelíbal.
To poslední na co jsem se zmohl byl poslední vražedný pohled, po kterým by zvadnuly všechny babiččiny růže. S tím chlapem to ale ani nehnulo a moje pyžamko s kachničkami mi zabavil. Zkoušel jsem na něj vrčet, když se jeho ruka náhle zastavila. Vzhlédl jsem a viděl že si prohlíží moje pyžamo. Neuvědomil jsem si co ho na tom tak zaujalo do té doby než jsem si vzpomněl, že tohle pyžamo jsem od babičky dostal tak před třemi roky a byly na něm žluté kachničky s modrými jezírky. Rychle jsem tedy vystřelil, abych mu mé ošacení sebral, protože něco tak trapného a dětinského prostě vidět nesměl, ale on mi je nechtěl vrátit a dokonce si rozsvítil lampičku na nočním stolku, aby poznal ten motiv.

"Dej...dej mi to je to moje slyšíš".
Ale Marek se jen podíval na mě, pak na kachničky než mu obočí vylétlo pěkně vysoko a Marek se bláznivě rozesmál, pak se svalil vedle mě do postele. To mě značně pobouřilo, takže jsem ho praštil polštářem, aby byl zticha nebo ho s ním udusím.
Rychle jsem si zase kalhoty natáhl dokud byl ten chlípník neschopný mi v tom zabránit.
"Ka...kachničky...ka..ka...."?
Viděl jsem jak mu až slzy tečou po tvářích a dost mě to naštvalo.
"No a co. Mám to pyžamo rád a babička mě v něm nutí spát".
"Ka...kachničky"?
Měl jsem chuť ho zakousnout a rozsápat jeho tělo na cáry. Nejen že urazil moje pyžamo i mé ego, navíc se nedovedl přestat smát a ukazovat si na mě.
Trvalo mi asi půl hodiny než se mi povedlo ho vyhodit z pokoje. Už jsem nedbal na to jestli nás babička uslyší či jestli nás uslyší celá vesnice. Pak jsem se vrátil utahaný zpátky do své postele a přetáhl si peřinu přes hlavu. Tak tohle mu jen tak neodpustím, tohle přehnal. Zítra mu pustím sekyrku na druhou nohu...ale nemohl jsem popřít že jsem v duchu kachničkám poděkoval za to že mě zachránili před tím sexuálně neukojeným tvorem. I když jsem stále cítil vzrušení, rozhodl jsem se to zaspat.
Věděl jsem že Marek se už dnes v noci nevrátí, protože moje kachničky mu přivodili takový šok, že bude rád když usne.